Jé, budeme mít miminko
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, moje pocity byly smíšené. Ne proto, že bych dítě nechtěla, ale proto, že jsem na to byla docela ještě mladá a můj přítel taky. A i přesto jsem ani vteřinu nepomyslela na to, že bych ten poklad, který se každým dnem ve mně vyvíjí dala pryč. Postupem času jsem toho malinkého tvorečka začala milovat. Milovala jsem, když mě kopal. A když jsem zjistila, že budem mít kluka, milovala jsem ještě víc, jelikož jsme v rodině měli samé holky. Těšila jsem se, až bude na světě a měla jsem v kalendáři napsaný každy týden mého těhotenství.
Už v těhotenství jsem přišla o mnoho přátel a další zase tvrdili, že se těší, až si ho pochovají a až budou vozit kočárek a až budou hlídat a podobně. Nedokázala jsem pochopit ty matky, jestli se jim tak dá vůbec říci, můžou porodit do záchodu nebo něco podobného, proč se to vůbec děje, když miminka jsou tak bezbranná. Po porodu jsem byla v obrovské euforii. Byla jsem tak šťastná. Když spinkal, koukala jsem na něj a třeba i plakala a nemohla uvěřit, jak jsme něco tak krásného stvořili a dali mu život.
První měsíc byl celkem těžký. Nemohli jsme se pořád sžít. Teda já byla jsem vyčerpaná z neustálého kolotoče kojení a kojení, přebalovaní, uklízení, vaření. V noci maximálně 4 hodiny spánku, přes den jsem ani snad čas na spánek neměla. Myslím, že jsem si to barvila moc růžově, uvědomila jsem si, že to není žádná panenka, která jenom spí, že to chce taky hodně zodpovědnosti, aby se mu nic nestalo. Byla jsem pořád ve střehu, pořád jsem ho pozorovala, jak spinkal, ze strachu z náhlého úmrtí novorozence jsem ho při přebalování prohlížela, jestli nemá vyrážku apod. Tak moc jsem chtěla být dobrá maminka.
Ze začátku nás navštěvovalo mnoho lidí což, ale po čase opadlo. Byla jsem někdy moc smutná, přítel byl často v práci a já jsem byla sama ze Samíkem doma, zkrátka mi chyběli ti, co slibovali, že za námi budou chodit vozit kočárek atd. Jenže, když jsem se podívala na našeho Samíka, uvědomila jsem si, že přece on je to, co mi to vše vynahradí všechny ty diskotéky, akce, slavnosti, přátele, on je moje všechno a pro něj obětuji cokoliv.
Jednou, když bylo léto a přišlo období poutí a Samíkovi bylo kolem 8 měsíců, což už spával celou noc, tak jsme ho na noc dali k přítelovým rodičům. A šii jsme se bavit. To jsem nevěděla, že mi ale náš Samík bude tak moc chybět. Pořád jsem koukala do mobilu na jeho fotku a přemýšlela jsem, jestli už spinká, jestli mu chybím. Ráno jsme si pro něj přišli a mohla jsem ho umačkat.
Samíkovi je už 8 měsíců, je to pěkný čiperka, lozí chodí kolem nábytku, ožužlává káble, okusuje rohy, vyháže mi tak 5× denně vše z kuchyňské linky, párkrát jsem ho našla, jak olizuje záchodové prkýnko, nebo odpadkový koš, jsem opět vyčerpaná, tak jak na začátku, ale vím, že bych na tom nic změnit nechtěla, protože v něm vidím už teď kousek sebe (hlavně při vztekání ) 
. Těším se na naše první Vánoce. A potom na jeho první narozeniny, chci, ať jsme šťastná rodina a věřím, že to tak bude.
Přečtěte si také
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 39
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 102
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 98
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 117
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1874
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1119
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2004
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 820
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 497
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22224
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
, ale v předposledním odstavečku ma být 5 měsíc 
Takže hodně štěstíčka a hlavně na ty štastné rodiny… 
