Jeníku?!
O tom, jak nám málem zůstaly jen slzy a prázdná náruč. Odsuzování není třeba, žádná z Vás to nezvládne tolik jako já sama. Náš zážitek je sepsán spíš jako upozornění pro mamky, které to jako já „moc neřešily“.
„Lásko, vezmu Jonyho ven.“ Klasická věta mého muže, reagovala jsem jako obvykle. Oblékla jsem našeho dvouletého do starých džín, svetru, tmavé bundy a zářivě modré čepice. Jeník si vzal do rukou svůj milovaný oranžový traktor od táty. „Maminko, Jendík počká venku.“ Jasně, že počká venku. Vždyť nebude takhle nabalený stát v chodbě. Vypustila jsem ho do šera čtvrté listopadové odpoledne a sama zůstala stát ve dveřích, než se muž dooblékne. „Už můžeš jít, ať ti není zima. Jen si zavážu boty.“ Tuhle větu si budu pamatovat asi do konce života.
Nechala jsem otevřené dveře na zahradu a šla do kuchyně mýt nádobí. Muž si mezitím zavazoval boty, syn čekal na cestičce u domu. „Kde je?“ Nakoukl partner během minuty do kuchyně. „Nevím, asi šel k dědovi.“ – Tchánovce máme přes dvorek, malý k nim sám chodívá vcelku pravidelně, žádný stres.
Za pár minut byl Honza zpátky. „Není tam!“ Volal na mne už trošku vyděšeně. „Není ani nahoře, ani v dílně, není tam.“ „Tak se podívej na zahradě.“ Ta je docela velká, mohl se schovávat v dřevníku, ve skleníku, za stromem… Branka, na kterou jsme z kuchyně viděla, byla zavřená. Jeník přece branku zavírat neumí, takže na ulici být nemůže…
Bydlíme v relativně klidném místě na malém městě. Naší ulicí denně projede pár aut, možná desítka kamionů. Po 100 metrech začíná hlavní, dost frekventovaná silnice, po dalších 40 metrech je přejezd, ze kterého je vidět na nádraží obvykle s pár vagóny, motorákem a tak. To mi v tu chvíli ale na mysl nepřišlo.
Než muž prohledal zahradu, uběhlo dalších pár minut. Teď už značně vyděšeně na mne řval, že náš syn není nikde k nalezení. Zase zmizel na dvoře a z okna jsem jen zahlédla, jak vyděšeně kouká na branku. Nebyla zavřená, jak jsme si do teď mysleli. Byla jen přivřená…
Okamžitě jsem vyběhla ven, na nohou nezavázané boty, přes ramena nedopnutý kabát, který přes mé 33.tt velké břicho sotva stačí. „Jendo, Jeníku!“ Volala jsem na ulici, nakukovala mezi zaparkovaná auta. Muž se vydal směrem k hlavní silnici, já na druhou stranu směrem k rybníku. Táta mu přece sliboval, že půjdou krmit kačenky…
Nemohla jsem běžet, i rychlá chůze už mi dělá potíže. Snažila jsem se dýchat klidně, nepanikařit. Pořád jsem ho volala a vyhlížela modrou čepici. Potkala jsem nějakého muže, ne žádné dítě neviděl. Nejvyšší současnou možnou rychlostí jsem ušla těch 400 metrů k rybníku. Pětiminutová cesta mi přišla jako věčnost. Rybník byl vypuštěný. Jaká úleva. U hrázky něco kutili dva muži, ne taky žádné dítě neviděli, jsou tam už hodinu. Začala mne dusit panika. Když nešel sem, tak kam? Jak daleko může metr vysoké dítě ujít tak rychle? Rozhodla jsem se nejít dál, ale vrátit se zpět a podívat se jiným směrem.
Muž mezitím došel k hlavní silnici. Nikde nikdo, žádná modrá čepička, žádné „tatínku“. Jen za přejezdem stálo čísi auto. V tu chvíli si partner všiml, že žena stojící u auta drží v náručí dítě, které se chystá usadit na zadní sedačku. Dítě mělo modrou čepičku! Rozeběhl se. Hlavou se mu přehrávala scéna, jak se s někým přetahuje o vlastní dítě. Doběhl k autu, nadechl se… žena, která držela našeho syna, byla jeho známá. Zaplavila ho nepředstavitelná úleva. Mladá paní už volala na Policii, Jeníka nepoznala, viděla ho předtím jen jednou. Prý se po cestě staví na služebně a řekne, jak to dopadlo. Muž jí pořád dokola opakoval, jak moc jí je vděčný, jak moc jí děkuje. Náš syn se totiž šel podívat na mašinky, sám šel nejen naší ulicí, ale hlavně podél hlavní silnice. Chtěl tu silnici přejít směrem k nádraží, naštěstí mířil k přechodu, což ho trošku od přecházení zdrželo. Mohl ho kdokoli nabrat do auta a odvézt. Mohlo ho srazit auto. Mohl ho srazit vlak. Mohla se stát sto a jedna věc a náš syn by se na nás už nikdy neusmál.
Kluci teď vyrazili hledat mne. Potkali mne na půl cesty k rybníku. Když jsem je uviděla, začala jsem se neovladatelně třást, slzy se mi hrnuly po tvářích. Sedla jsem si na obrubník a jen vzlykala. Synovo objetí a pusinky byly to nejkrásnější, co jsem kdy zažila.
Od té chvíle není den, kdy bych si na ten večer nevzpomněla. Branku zamykám celý den, tchánovci už to také pochopili, zbytek rodiny si musí zvyknout, že už tu není možnost volně courat. Ale ta hrůza, že se kvůli půl minutě změní celý můj život, ta hrůza už nikdy neodezní.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3507
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2425
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1702
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1873
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1620
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3487
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2931
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4759
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 16950
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1201
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
děti jsou vynalézavé… moje sestra si ve svých dvou letech, během chviličky co si mamka odskočila, vynesla do schodů odstrkovadlo a pěkně si to na něm „sjela“ dolů 
… naštěstí se jí nic nestalo 
Fuj, takoé šoky po ránu.. Ještě že to dobře dopadlo, tohle je fakt noční můra všech rodičů (mezi všemi těmi dalšími můrami)..
No nakonec usnul na slámě ve stodole, ale opravdu jsem byla hrozne vystrasena..
Když jsem měla pocit že ho dlouho neslyším, šla jsem se podívat co dělá a on nikde! Strašnej šok, pak jsem zjistila že jsou vchodové dveře pootevřené, a hned mi bylo všechno jasné. Hledala jsem ho po venku a nemohla ho najít, pak se najednou objevil, šel až kdesi zezadu ze zahrady, celej jak prase, papučky na odpis, ale živej a zdravej 
Člověk není nikdy dost opatrný.
. Na druhý straně na něj čuměla postarší ženská, co vedla kolo, tak si říkám, jaká je to kua volná výchova 
