Vzpomínková
- O životě
- Temeraire
- 09.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Babičce. Škoda, že si některé věci neumíme říct do očí.
„Kuřátko moje, kdepak jsi?“ Závěs mezi kuchyní a chodbičkou do koupelny a ložnice má oranžovou barvu, prolínají se na něm žlutá, zelená, modrá a kdovíjaká další kola. Tří-, čtyř-, pětiletá holčička s blonďatými vlásky se do něj točí a říká: „Hledej, babičko!“ Babička má ruce od mouky či jiných přísad, ale pečlivě si je oplachuje a přistupuje na hru. „Kuřátko, kdepak jsi?“
Její upracované ruce, už v šedesáti zkroucené revmatem, něžně prohmatávají závěs a vzápětí holčičku hladí po vlasech, vískají ji v nich, babička líbá na čelo. „Barunko, zakloň hlavičku.“ Něžné ruce stírají z čela vlažnou vodu a heřmánkový šampon, splachují ho z bílého litráčku, do kterého se dříve dávalo mléko v sáčku. Pak děvčátko opatrně vytahují a balí ho do růžové osušky obřích rozměrů.
Drobná, na krátko ostříhaná blondýnka, která byla před čtyřiceti lety místní kráskou, ukládá malou holčičku do kovové postýlky v pokoji, kde voní sušené švestky.
„Babičko, vyprávěj…“ Babička vzpomíná na dětství třicátých let, na svobodu, na válku, na kamaráda, co utekl z koncentračního tábora, na první a poslední lásku, která kvůli vojně a ideálům skončila, na rodinu, na to, jak ztratila víru, na svatbu, na nejlepší kamarádku, která se vdávala s ní. Babička mluví, dokud holčička neusne. Jindy zpívá. Krásně, jako anděl. Zpívá písničky, které si už dospělá Barborka nepamatuje.
Babička hubuje o deset let starší bratrance, aby její kuřátko tak netrápili. Fouká odřené koleno z první jízdy na kole bez podpůrných koleček. Zlobí se, že jsme polili slepice vodou z hadice a pak na ně zkoušeli střílet ze vzduchovky. Hledá malou holčičku v holínkách, která utekla do vinohradu. Společně v prádelně na velkém dubovém stole zavařují okurky. Holčička pije lák a malou ručkou pěchuje okurky do sklenic, protože babička už má prsty celé pokroucené. Celá rozpačitá pouští mladou slečnu na její první zábavu. Zklamaně kroutí hlavou nad zmalovaným stvořením s nalakovanými nehty. Objímá a utěšuje při prvním zklamání v lásce…
Obě ženy sedí v pokoji a probírají se fotkami. Babička vzpomíná, jaký byl děda lump, její starší syn věčně nespokojený kritik a mladší raubíř. Jak se starala o oba vnuky, protože jejich máma byla v cizině a jejich táta od rána do noci v práci. Jak se narodila jediná vnučka. Jak u ní bývala celé měsíce, dokud nemusela do školy. Jak se narodil další vnuk. A pak pravnoučata…
Babička se s láskou v očích dívá na rostoucí bříško své milované vnučky, ale zároveň peskuje: „Bylo ti to třeba?“ S údivem, obdivem a ještě větší láskou pozoruje své nejmladší pravnouče, jak jí probíhá pod nohama a žvatlá. Opět hladí bříško a říká, že je ráda, že se dočká i holčičky.
Stará paní, seschlá a celá bílá leží na nemocniční posteli. „Kuřátko, ty čekáš miminko?“ Skoro nic si nepamatuje. Znovu jí říkám, že se má malá narodit 1.1. a bude to Kačenka. Na pravnoučka si ale pamatuje, ptá se po něm. Ptá se i po mém partnerovi, má ho prý moc ráda. A ten jeho velký nos, nemá snad i její pravnouček už takový velký nos? Češu jí bílé vlnité vlasy, tak jako ona je česávala mně. Mluvím. Vzpomínám na dětství strávené s ní. Na její příběhy. Na naše příběhy. Mažu jí vyschlé ruce a odmítám jet domů – 200 km od své milované babičky. Po několika hodinách odjet musím.
„Babičko, neboj, přijedu. Přijedu brzo. A kdyby to nešlo, přijedu v lednu, až bude Kačenka na světě, ještě si ji pochováš.“ „Barunko, kuřátko moje, já se na ni tak těším.“
Babička leží v komatu, je na JIP, tam mě těhotnou nepustí. Tak po Vánocích, určitě se vzpamatuje, vždyť čeká na svou nejmladší pravnučku, chce si ji ještě pochovat.
Je 2.1. a Kačence se pořád nechce na svět. Asi proto, aby se ty dvě mohly aspoň letmo setkat v nebi.
Miluju tě, babičko. Děkuju za krásné dětství a za to, jaká jsem.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20587
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
j
Je mi moc líto, že nikdy neuvidí svou pravnučku, ale jak se říká, jeden život odchází a příjde nový 
pro babičku
ale já tomu tenkrát tak věřila a ještě jsem nechápala to ticho následující po slovech „holka moje zlatá, to už já tu nebudu“…