Vzpomínková
- O životě
- Temeraire
- 09.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Babičce. Škoda, že si některé věci neumíme říct do očí.
„Kuřátko moje, kdepak jsi?“ Závěs mezi kuchyní a chodbičkou do koupelny a ložnice má oranžovou barvu, prolínají se na něm žlutá, zelená, modrá a kdovíjaká další kola. Tří-, čtyř-, pětiletá holčička s blonďatými vlásky se do něj točí a říká: „Hledej, babičko!“ Babička má ruce od mouky či jiných přísad, ale pečlivě si je oplachuje a přistupuje na hru. „Kuřátko, kdepak jsi?“
Její upracované ruce, už v šedesáti zkroucené revmatem, něžně prohmatávají závěs a vzápětí holčičku hladí po vlasech, vískají ji v nich, babička líbá na čelo. „Barunko, zakloň hlavičku.“ Něžné ruce stírají z čela vlažnou vodu a heřmánkový šampon, splachují ho z bílého litráčku, do kterého se dříve dávalo mléko v sáčku. Pak děvčátko opatrně vytahují a balí ho do růžové osušky obřích rozměrů.
Drobná, na krátko ostříhaná blondýnka, která byla před čtyřiceti lety místní kráskou, ukládá malou holčičku do kovové postýlky v pokoji, kde voní sušené švestky.
„Babičko, vyprávěj…“ Babička vzpomíná na dětství třicátých let, na svobodu, na válku, na kamaráda, co utekl z koncentračního tábora, na první a poslední lásku, která kvůli vojně a ideálům skončila, na rodinu, na to, jak ztratila víru, na svatbu, na nejlepší kamarádku, která se vdávala s ní. Babička mluví, dokud holčička neusne. Jindy zpívá. Krásně, jako anděl. Zpívá písničky, které si už dospělá Barborka nepamatuje.
Babička hubuje o deset let starší bratrance, aby její kuřátko tak netrápili. Fouká odřené koleno z první jízdy na kole bez podpůrných koleček. Zlobí se, že jsme polili slepice vodou z hadice a pak na ně zkoušeli střílet ze vzduchovky. Hledá malou holčičku v holínkách, která utekla do vinohradu. Společně v prádelně na velkém dubovém stole zavařují okurky. Holčička pije lák a malou ručkou pěchuje okurky do sklenic, protože babička už má prsty celé pokroucené. Celá rozpačitá pouští mladou slečnu na její první zábavu. Zklamaně kroutí hlavou nad zmalovaným stvořením s nalakovanými nehty. Objímá a utěšuje při prvním zklamání v lásce…
Obě ženy sedí v pokoji a probírají se fotkami. Babička vzpomíná, jaký byl děda lump, její starší syn věčně nespokojený kritik a mladší raubíř. Jak se starala o oba vnuky, protože jejich máma byla v cizině a jejich táta od rána do noci v práci. Jak se narodila jediná vnučka. Jak u ní bývala celé měsíce, dokud nemusela do školy. Jak se narodil další vnuk. A pak pravnoučata…
Babička se s láskou v očích dívá na rostoucí bříško své milované vnučky, ale zároveň peskuje: „Bylo ti to třeba?“ S údivem, obdivem a ještě větší láskou pozoruje své nejmladší pravnouče, jak jí probíhá pod nohama a žvatlá. Opět hladí bříško a říká, že je ráda, že se dočká i holčičky.
Stará paní, seschlá a celá bílá leží na nemocniční posteli. „Kuřátko, ty čekáš miminko?“ Skoro nic si nepamatuje. Znovu jí říkám, že se má malá narodit 1.1. a bude to Kačenka. Na pravnoučka si ale pamatuje, ptá se po něm. Ptá se i po mém partnerovi, má ho prý moc ráda. A ten jeho velký nos, nemá snad i její pravnouček už takový velký nos? Češu jí bílé vlnité vlasy, tak jako ona je česávala mně. Mluvím. Vzpomínám na dětství strávené s ní. Na její příběhy. Na naše příběhy. Mažu jí vyschlé ruce a odmítám jet domů – 200 km od své milované babičky. Po několika hodinách odjet musím.
„Babičko, neboj, přijedu. Přijedu brzo. A kdyby to nešlo, přijedu v lednu, až bude Kačenka na světě, ještě si ji pochováš.“ „Barunko, kuřátko moje, já se na ni tak těším.“
Babička leží v komatu, je na JIP, tam mě těhotnou nepustí. Tak po Vánocích, určitě se vzpamatuje, vždyť čeká na svou nejmladší pravnučku, chce si ji ještě pochovat.
Je 2.1. a Kačence se pořád nechce na svět. Asi proto, aby se ty dvě mohly aspoň letmo setkat v nebi.
Miluju tě, babičko. Děkuju za krásné dětství a za to, jaká jsem.
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1569
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2175
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1241
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1148
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1339
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 4043
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3143
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2201
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2458
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1970
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
j
Je mi moc líto, že nikdy neuvidí svou pravnučku, ale jak se říká, jeden život odchází a příjde nový 
pro babičku
ale já tomu tenkrát tak věřila a ještě jsem nechápala to ticho následující po slovech „holka moje zlatá, to už já tu nebudu“…