Květňátka 2005 - Zase lezem na ten kopec aneb Řípoklání 2006
- Rodičovství
- HaLuMa
- 09.10.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Řípoklání 2006 Rok s rokem se sešel a nastal čas oprášit automobily, natankovat nádrže, přifouknout pneumatiky, ale hlavně namasírovat si svaly na nohou. Proč? Inu, na Říp se musí!
Co je to Říp? To snad každý z nás ví. Naše to posvátná hora, kam vystoupil praotec Čech a shledal tu naši zemi zaslíbenou, zatímco jeho línější bratr Lech si to štrádoval raději do nížin budoucího Polska. Čechova družina jej musela mít opravdu velmi ráda, když se za naším praotcem poslušně hnala na vrchol jediného kopce široko daleko. Asi toho našeho praotce opravdu milovali, až to máme zakořeněno v genech a drápeme se tam dodnes. A protože jsme národ pohostinný, bereme tam s sebou zástupce i okolních národu.
Drápali jsme se tam loni i my, letos jsme se tam drápali znovu. Tím jsme položili základní kámen pro hezkou tradici. Doufejme, že nám ta tradice vydrží, a že hlavně vydržíme my.
Nebylo to totiž lehké. Nejedná se zrovna o mírný kopeček, a tak se není čemu divit, že ti chytřejší po loňské výpravě letos raději nešli. Ti, kteří šli podruhé, museli totiž tímto nápadem prokázat značnou část masochismu, že se do toho krpálu hnali po roce znova. A naštěstí ne všichni četli reportáž z loňského výšlapu, takže se našlo i dost těch, kteří šli letos poprvé. Schválně, v jaké sestavě se tam poženeme příští rok?
I letos byl sraz v obci se satirickým názvem „Rovné". Prozíravě někteří z nás dojeli až na parkoviště pod horou, kde v klidu počkali na zbytek výpravy. A hurá na kopec! Však co to? Také se vám letos zdál ten kopec nějak horší než v loni? Podivný to úkaz. Kočáry modernější a lehčí, děti zase tak moc neztěžkly, kopec se snad také nenafoukl… ale šlo to z tuha. Tlačíme ty naše kočáry, funíme s krosničkami na zádech, ale i přes to pekelným tempem vzhůru předháníme podivující-se důchodce s vycházkovými holemi.
Chvílemi si člověk říká, že Říp možná žádná posvátná hora není. Že si to jen někdo vymyslel, protože jinak by se tam nikdo nehnal. Patrně je to jen pověra rozšířená majiteli turistické chaty na vrcholku, to aby měli větší kšeft. Naštěstí se pak cesta vzhůru trošku zmírnila, takže nebyl problém tuto chmurnou myšlenku zahnat z hlavy.
A je to tu, Říp byl dobyt! Rozbalujeme vrcholový tábor, jíme svačiny, doplňujeme tekutiny, oddechujeme, a po nějakém čase se pokusíme ob:,–(it okolí rotundy na samém vrcholu, to abychom mohli vyrobit další společné foto, jeden z mála důkazů našeho snažení. A pak? Co jiného, než zase dolů? A máme pro to pádný důvod, protože dole je hospoda, kde nás čeká oběd.
V hospodě byli zjevně zaskočeni tím, že do tak velké restaurace pořád chodí nějací lidé. Obsluha nestíhala, kuchyň nestíhala, my stíhali sedět a čekat, načež nám přinesli něco trochu jiného než jsme si objednali. Ano, musíme to tu rozmáznout. Jsme hodní a nehádali jsme se, chtěli jsme to rychle sníst, protože nás čekal další bod programu - kolaudace bytu Kaktusíků.
Přesun do Roudnice proběhl bez problémů, do bytu jsme se všichni nasoukali. Děti byly odloženy v pokojíku. Pokojík s rybičkami na stěnách, s vrstvou hraček na zemi, a po té vrstvě hraček se pohybovala vrstva dětí. V tomto moři občas vykukoval ostrůvek nějakého dospělého, pokud zrovna nebyl zavalen pištícím příbojem tvořeným rovnoměrnou směsí dětí a hraček. Byt se nám všem líbil, já zvláště ocenil velkou spižírnu, to proto že rád vařím. (Nebo jsem jen měl podvědomou touhu dohnat vypocené kalorie?)
Kolaudace byla velmi příjemná, prodiskutovalo se snad vše, a s postupujícími hodinami se postupně lidé vytráceli, až jsme zbyli poslední, a nastal čas i našeho odchodu.
Musíme vyslovit velký dík Kaktuskům za příjemné odpoledne, a všichni doufáme, že za rok se zase sejdeme na Řípu.
Tak, a to byla vlastní reportáž. Naše dítka rostou, některá už obstojně žvatlají, musíme se, milí rodičové, připravit na dobu, kdy naše dítka vyrostou a budou klást zvídavé otázky. Jako cvičení se pokusíme připravit na otázky, které nám budou jednou položeny, až se naše dítka dozví o této reportáži:
„Rok se s rokem sešel." - Kde se schází rok? Když se sejdou, co tam dělají? (raději se nepustíme do bližších podrobností, nebo budeme muset vysvětlovat, že se jim pak narodí sekunda, která pak roste do minuty, hodiny, pubertálního dne, náctiletého měsíce, až je z něj nový dospělý rok.)
„Na Říp se musí!" - Proč? (najít uspokojivou odpověď, to bude přetěžký úkol.)
„Co je to Říp?" - (pravděpodobně neuspějete s vysvětlením, že jde o pozůstatek podpovrchové části magmatického komína třetihorní sopky tvořený nefelinitem, což je svým způsobem foidní druh čediče, tedy takový čedič bez křemíku. A to jsem to ještě hodně zjednodušil… maso, co?)
„Letos jsme se tam drápali znovu." - proč tam jdeme, když už jsme tam byli? (tuto otázku si asi kladli i mnozí dospělí, bylo by dobré najít rozumnou odpověď, třeba za pomocí té tradice, a tradice se musí udržovat, aby na ně nebylo zapomenuto. A hlavně se nenechat odradit reportážemi z výšlapů, protože ten člověk si hodně vymýšlí!)
Tak co, vymýšlím si?
Napsal Lu z HaLuMa, korekce provedla Ha z HaLuMa, chaotické ježdění myší obstarával Ma z HaLuMa.
a ještě kaktusíkem dodaná soupiska:
Sarach: Hanka+Robert+Eliška+Sára+Bára
Gyta: Jitka+David+Bára
Therra: Terka+Přemysl+Kačka+Ládík
HaLuMa: Hanka+Lukáš+Matýsek
Hamina: Alica+Tomáš+Marjánka+Bára
RadkaK: Radka+Štefan+Michalka
Straka: Radka+Pavel+Ema
Stena: Silvia+Vlado+Lucka+žubrienka
Marci: Marcela+Petr+Matěj
Kaede: Míša+Christian+Luník
Lenkaa: Lenka+Vojta+Adámek
Marta6: Marta+Michal
kkatus: Katka+Kubo+Kubko+rybička
takže 44kusov, minulý rok 45kusov - rekord sa nekonal…
ale co myslíte, pokusíme se příští rok na Řípoklání 2007 loňský rekord překonat?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1292
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 764
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1334
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 557
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 338
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19338
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2779
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2500
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1677
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....