Láska zabíjí
Když jsem psala svůj první deníček, docela mě zamrzelo, že jsem jich nenapsala víc, že jsem si sem nezapsala každou výjimečnou událost v životě (i prenatálním) mé dcery, a tenkrát jsem si slíbila, že sem začnu psát častěji. Jednak si srovnám myšlenky, vykecám se a svět bude veselejší, a jednak si to malá třeba jednou bude pročítat a pak přijde, poplácá mě po rameni a řekne: Jojo, mami, měla jsi to těžký. Ale samozřejmě skutek utek a já za těch pár dní, co jsem sem nepsala, zažila s tou mojí princeznou tolik věcí, že nevím, kde začít.
Když jsem psala naposledy, děsně jsem se chlubila, jak malá konečně v 11 měsících usíná sama. Měla jsem si tenkrát nafackovat a nedělat si iluze. Znáte to, jak se říká, že první noc usíná půl hodiny, další 20 minut, pak 15, a takhle je to čím dál kratší? To u naší berušky neplatí. Každou noc je řev o něco delší a já si každé uspávání okoušu víc nehtů, abych ji nešla uhoupat
No a když princezna konečně večer nějakým zázrakem zabere, podezřívám ji z toho, že se udeří o postýlku a to ji uspí, nastávají krásné 3 hodiny ticha a klidu. Člověk se ukolébán tím klidem začne chystat do postele s tím, že když snědla k večeři opravdu plnou misku kaše, která by MNĚ zasytila na 2 noci, nemůže mít po třech hodinách přeci hlad! To je velký omyl!
Nejpozději v 11 večer se ozve pláč a já běžím s mlékem nakrmit tu naší tasemnici. Najedené krknuté miminko uložím do postýlky a jdu dělat taky hají. Těším se, jak se vyspím do 5 do rána! Chyba lávky, od dvou začíná maraton postýlka, postel, ve 4 to vzdávám a beru si dítě do postele, kde se na mě blaženě usměje a spí do 6. Poté ještě hodinové zabavení v posteli, kdy jí strkám vše, co mám po ruce, aby mě ještě nechala povalovat, v 7 to vzdávám a jdeme na snídani. Následuje kafe, zkulturnění a pes.
Pak samozřejmě nastane denní boj o přežití, kdo začne brečet dřív, prohrál! Pereme se opravdu se vším, papání, kakání… denně hádka, jestli bude sedět na zemi a hrát si, nebo viset na mně. Samozřejmě vyhrává Vaneska pověšená kolem mého krku, má holt silnější hlasivky. V 10 mlíčko a hajdy bez řečí do postýlky, další řev a pak hodinka a půl spánku, kdy dávám do kupy byt, aby nepřijeli z protiatomové jednotky, že mají na naší adrese hlášený výbuch. Odpoledne jdeme ven, pak si pohrajeme, byt vrátíme do dezolátního stavu, aby si tatínek nemyslel, že jsme uklízely, a pak už je tu koupání, papání a opakování večerního rituálu.
Abych Vanesce nekřivdila, musím říct, že dnes tu byla babička a oznámila MNĚ, nevšímavé matce, oznámila, že máme 5. zoubek, tak se tady usilovně modlím, že noční buzení bylo zoubkem, o kterém nemám ani páru, a i když jsem si dnes mohla oči vykoukat, zub jsem neobjevila
A že až se plně vyklube, nezačne se klubat další, ale nastane zlatá éra spánku… ale jak znám Vasnesku, ona si důvod, proč se budit, stejně najde, JUPÍ!
Jinak je ta naše slečna pěkný lenoch! Ona UMÍ chodit. Chodí, když maminka s tatínkem stojí od sebe pět kroků, běhá mezi námi jako profík nebo když ji postavím a poodejdu… dnes dokonce ťapkala za mnou asi 5 krůčků. Ale když se chytí nábytku, najednou je z ní naprosto neschopné batole, které vůbec nezná slovo krok a neví, jak a co s nohama. Když ji zavolám, ať jde za mnou, ani se nepokusí ten krok udělat, plácne sebou na zadek, zatleská si a leze za maminkou po kolínkách
Jen k tomu zatleskání, to jsem ji samozřejmě naučila já. Když upadne a třeba se bouchne, tak si zatleskáme, jak jsme hezky spadly, malá tleská jako zběsilá a zapomene plakat ![]()
No tak to jsou jen ty nejmenší perličky z našeho života, ale abych se taky dostala k nadpisu deníčku… Teď jsem malou akorát dokrmila mlíčkem v 11
a dala si ji krknout, holky, když si na mě položila hlavinku, unaveně vzdychla a stihla usnout ještě, než si krkla, nedala bych ji NIKOMU A ZA NIC! Naše děti jsou trápení, jsme kvůli nim unavené, špinavé, nenajedené, doma je všechno, jen ne pořádek, ale každý úsměv, každé pohlazení, každý pokrok, je dar, dar, kterého si musíme vážit a který milujeme, a proto láska zabíjí, aneb naše děti nás přivedou do hrobu!
Přeji krásné mateřství a víc radostí než starostí, víc úsměvů než slz, a dejte těm svým zlatíčkám pusinku! Oni si ji zaslouží, taky to s námi nemají jednoduché.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 580
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 462
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 906
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 625
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 386
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1978
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1197
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2191
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 906
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 542
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?