Letní miminka 2004 - Jak jsme cestovali
- Rodičovství
- Kacica
- 11.07.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojte holky, dneska se pokusim popsat nase cestovani do Bruselu. Ty dny tam byly moc fajn, ovsem cestovani horor. Uz v noci pred odletem si Betka vzala time od dvou do ctyr a v pul 6 jsme museli vstavat, to me asi melo varovat...
Volili jsme časy letů, aby vše proběhlo v klidu. Odletět jsme měli původně z Prahy ve 13:50. Autobus z Brna přímo nenavazoval, takže jsme byli na letišti o cca 3 hodiny dříve. Že bude let zrušen a bude to oznámeno teprve necelé 2 hodiny před odletem, s tím jsme tedy nepočítali. Na přepážce ČSA nám bez jakékoliv omluvy nebo vysvětlení vystavili letenky na další let v 17 hodin. Vzhledem k tomu, že před letištěm jsou všude kuřácké zóny, byli jsme celou dobu do odletu v budově. Dostali jsme sice poukázky na jídlo (naštěstí i za Betku, jinak bychom se z toho těžko najedli), ale například poukázky na uložení zavazadel ne, takže další hodiny jsme prožili i s batohama, protože jsme byli přesvedčeni, že nemá cenu je dávat do úschovy, když se každou chvíli už budeme checkovat..haha to byl omyl. Další let měl být v 17:05 a všechny lety „okolo“ byly odbavovány nejméně 3 hodiny před odletem, jen u toho naseho pitomyho letu začalo odbavování až po 15 hodině. U odbavovací přepážky jsme strávili půl hodiny, když nebyli schopni odbavit Betku. Při nástupu do letadla na dítě vůbec neberou ohled, v Bruselu na letišti nás pustili jako první, ale v Praze ani náhodou. Betka si pak zařvala, tak si to aspoň ostatní, co je nenapadlo nás pustit, pořádně užili
. V letadle jsme pak 35 minut seděli s pokynem k připoutání a nikdo nám neřekl, za jak dlouho budeme startovat. Takže Betka řvala hlady, protože jsme čekali na jídlo, až odstartujeme. No samozřejmě, že připoutana nebyla, to by nám všem praskly bubínky..
Do Bruselu jsme doletěli až po 7 večer a do postele se dostali až po 10. No ovšem Betka měla pocit, že když je ta dovolená, tak si ji musí užít už od rána a ve 4 vsatala. Do 5 jsme se ji snažili nějak uondat a pak to Ríša nevydržela šel s ní na procházku, no když se kolem 6 vraceli, tak prý na něj ti osamělí běžci divně zírali, proč asi?
To vstávání si Betka asi zamilovala, protože tak činila celý týden, někdy třeba až v 5, ale později ne, tak jsme se střídali, kdo bude vstávat.
Jinak jsme si to moc užili, byli jsme všude možne a například v té „minievropě“ jak jsou tam makety známých budov se jí to mooc líbilo. Jo a čůrající chlapeček je v takovém zapomenutém rožku a sahat se na něj nedá ![]()
Co mě vyloženě překvapilo, jak v Belgii vůbec neberou ohledy na malé děti, kouří se tam skoro všude a tramvaje mají uprostřed dveří pevný sloupek, takže s velkým kočárem ani náhodou a s golfkama jen když je nesou dva lidi a to ještě se občas musí různě štelovat, aby prošly, no hrůza.
Pralinek jsem si přivezli žalostně málo, tak zahučely hned druhý den po příjezdu…Chybama se člověk učí, příště jich povezeme aspon kilo ![]()
Při zpátečním letu se taky vyskytly nějaké mouchy. Při příchodu na letiště jsme zjistili, že na monitoru přepážky, u které mělo probíhat odbavení, jsou pouze reklamy, takže chvíli trvalo, než jsme na ČSA potažmo na jiné přepážce zjistili, že přepážka je správná. Let byl označen pouze malým vytištěným papírkem pod monitorem, což kojící žena snadno přehlédne… Monitory zjevně fungovaly, protože reklamy běžely po celou dobu. Běháním po letišti jsme ztratili spoustu času a u přepážky se mezitím vytvořila půlhodinová fronta, takže nezbyla místa vedle sebe a my jsme přímo v letadle přesazovali nějakého japonce, který uměl jen japonsky
. Nemilé překvapení mě čekalo, když jsem si pak vyzvedla kočárek, byla roztržená fólie i látka na středním madle. Už jsem byla tak otrávená, že jsem to neřešila, navíc s Betkou, která zrovna usínala se mi fakt nechtělo.
Pro cestu autobusem se odbavuje taky u přepážky. Na letištních informacích nám řekli přepážku 141, tam to nebylo, tak jsme šli na ČSA, kde nám chlap, který vypadal, že ho obtěžuji, řekl, že 138 nebo tam někde, že to přesně neví. To mě teda fakt dostalo a kdo by to měl vědět??. Takže jsme se nakonec doptalůi přes další dvě přepážky. Batohy a kočár s Ríšou jsem nechala na jediném nekuřáckém místě, které se nám podařilo najít a když nastal čas, šla jsem přes celé letiště vyřídit odbavení. Už jsem myslela, že mě klepne, když po mě chtěli pasy nebo občanky. Z Prahy do Brna mi to opravdu připadá absurdní. Takže zpět pro doklady.
V letadle to Betce vůbec nevadilo, lezla tam a snažila se oddělat všechno co nebylo přišroubované
balila tam chlapy, kterí seděli poblíž a prostě to brala jako samozřejmost. Ovšem po tomto cestování měla tak přehozený rytmus, že celý týden pořádně nemohla spát, naštěstí se to už spravilo.
Kdo dočetl až sem, tak je hrdina, je to totiž upravený dopis se stížností do ČSA, tak jsem zvědavá, jestli se mi ozvou. Byla jsem fakt vytočená do běla.
Mějte se krásně a pište, ať máme co číst
Kačica + Betynka 11 a půl
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1251
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 738
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1296
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 540
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 329
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19240
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2534
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2772
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2493
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1669
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....