Loučení
- O životě
- sally
- 03.10.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak nám odjela babička. Byla u nás více méně půl roku; v posledních týdnech se starala hodně o Toma, protože mě bylo ke konci těhotenství hodně zle a těsně po porodu jsem zase měla plné ruce práce s Lisou. Byla jsem zvědavá, jak odjezd vrchní rozmazlovačky Tom ponese a přemýšlela, jak situaci co nejlépe zvládnout. Zdá se, že Tom si z odjezdu blízkého člena rodiny neodnesl žádné trauma, tak vám zkusím popsat, co všechno jsme dělali třeba se vám to bude někdy hodit.
- I během svého pobytu babička odjížděla a přijížděla - Tom viděl, že zmizení není nikdy definitivní, že se babička zase vrátí.
- Snažili jsme se, aby Tom u jejích odjezdů byl přítomen - rozloučili jsme se, zamávali jsme, vysvětlili, že babí odjíždí a pokračovali v denním programu. Jednou babička odjela v době, kdy Tom po obědě spal - a to jí pak hledal a další den nechtěl jít spát a volal jí k sobě do pokojíčku - zkrátka znepokojilo ho, že babí zmizela „neplánovaně“ a bez jeho vědomí a asi se bál, že mu zmizí zase. I tak malé dítě zřejmě musí mít pocit, že je informováno a zataženo do dění rodiny, že chápe, co bude a že věci mají svůj řád a posloupnost.
- v posledních dvou týdnech před odjezdem jsem si začala děti hodně brát sama - nechali jsme babičku doma a šli sami na procházku či nákup - abychom se nějak zajeli v novém režimu a Tom si zvyknul na to, že už holt všude chodíme i s miminkem - a bez babičky.
- babička během pobytu rozmazlovala jen s mírou - základní pravidla (kdy se chodí spát, co se kdy jí, kdy se chodí za ruku atd.) dodržovala i ona - takže nebyla jen milovanou osobou, která všechno povolí a já zběsilou matkou, co neustále zakazuje.
- po babičce zůstal pokojíček plný krásných věcí. Tuhle jsme z něj vytáhli knížku o Thomasovi - když si Tom vzpomene, tak máme něco pozitivního, čím mu babí připomenout a její pokojíček je místem kde se schovávají zajímavé věci - ne jen smutné vzpomínky
- Tom jel s babičkou na letiště, viděl letadlo, kterým poletí, jezdil s babí na jezdících schodech, jeli vláčkem kolem letiště a nakonec ještě vyžebral ve stánku se suvenýry model letadla (už máme letadel plný dům, ale co se dá dělat
- takže zase loučení bylo „pozitivní“, nedošlo na plačtivé scény - vím, že mamce bylo určitě smutno, ale není marnivá natolik, aby potřebovala při odletu plačící batole - opravdu se snažila z odletu udělat něco pozitivního - aby Tom neměl pocit, že je nějaký stres a že se děje něco „špatného“.
No, to je zhruba vše - uvidíme, jak si povedeme v březnu, až nám babi zase přiletí - jsem zvědavá, jestli si jí TOm bude pamatovat. Zatím si vzpomíná když někde jdeme, že tam byl s ní, nebo že mu něco říkala (už jsem musela telefonicky konzultovat, co vlastně kdy chce - měli na procházkách svá místa, kde si něco říkali nebo ukazovali a já nevěděla co
. Myslím, že na babičku za půl roku zapomene - ale doufám, že ne - a pokud ano, že si pak zase rychle zvykne…
sally
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1780
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1044
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1869
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 768
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 442
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21658
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2662
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2942
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2650
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1788
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....