Lynnčin deníček č.9
- O životě
- Lynnka
- 23.11.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, k tématu dnešního deníčku mě přivedl (i když nevědomky) můj přítel. Doufám proto, že se vám bude líbit a snad k němu budete mít i co říct (teda spíš napsat). A tím tématem dnes je MIMINKO.
Každá z nás docela určitě jednou to svoje mrně chce mít. Ovlivňuje nás spousta faktorů. Tak třeba práce? Mám se vzdát práce (lépe či hůře placené) a zůstat doma? Zahodit slibně se rozvíjející kariéru (což není zrovna můj případ, nemyslím si, že sekretářka je zrovna slibný začátek kariéry, ale nikdy neříkej nikdy) a vžít se do role mámy a ženy v domácnosti? Já bych asi práce neželela. Nejsem v ní ještě tak dlouho, zatím jsem si pořádně nezvykla, a navíc, finance nejsou tak závratné, aby mi bránily v tom, zůstat doma.
Ale taky si říkáme třeba: co můj život, mám už svůj styl, baví mě spousta věcí, mám svoje koníčky, ráda se chodím bavit, vylítnout do kina, na koncert nebo jen tak na pivko, na kafe, na čundr, na hory, mám se toho všeho vzdát? Dokážu to vůbec? Už se nebudu moct sebrat a jen tak oznámit jdu ven s tím, s tou, s těma. Co mi zbyde? Vždyť na mě všichni zapomenou, podaří se mi vůbec vrátit do normálních kolejí? Ze zkušenosti s mojí kamarádkou vím, že už nikdy to nebudou ty NORMÁLNÍ koleje, ale i když má člověk miminko, jde zvládat spousta věcí.
Případně: co můj partner/manžel? Jaký bude táta? Pomůže mi s dítětem? Nebude od nás utíkat do práce? Nepřestanu se mu líbit jako mamina? Bude mít rád naše miminko, tak jak si zaslouží?
Asi je toho ještě víc, tyhle tři obavy mi přijdou jako nejčastější.
Ale my tady už jsme ten první krůček udělaly. Ať jsme snažilky nebo ne, vypěstovaly jsme si buď malou, střední, nebo těžkou (doplň podle potřeby) závislost na e-miminu a to je ten krok. Někde vevnitř o miminku určitě přemýšlíme. Proč bysme jinak brouzdaly po stránkách, kde se děti skloňují ve všech pádech, 24 hodin denně? Aha?
A teď ke mně a k tomu, co mě přivedlo na dnešní téma. Zavinila to přítelova nevinná otázečka: „Jak dlouho bys zůstala s miminem doma?“ A bylo, místo toho, abych se zasmála a odmávla to pryč, začala jsem přemýšlet. No fakt, jaká je ta optimální doba? Celé dva roky nebo míň? Moje mamča říkala, že ji po dvou letech už docela solidně hrabalo a připadala si jako batole taky. Přece jen po celou tu dobu se ven moc nedostala a celý dny trávila se dvěma trpaslíky. Nechci být krkavčí matka, to ani omylem, nechci, aby to vypadalo, že myslím jenom na sebe, ale taky je mi jasný, že rodičovský příspěvek nás nevytrhne a i když je to škaredý (brát to přes peníze), budu se muset vrátit do práce dřív. Nakonec jsem skončila u myšlenky, že ten rok by mohl být „akorátní“. Co myslíte vy? Taky je možný, že až tady prcek bude, dopadne to úplně jinak, ale teď jsem málem spokojená sama se sebou, že jsem to nějak vymyslela:) Ale i tak mě zajímá, jak se k této otázce stavíte vy.
Jenže tímhle to u nás neskončilo. Pár dní na to jsme měli lehce dramatické období. Prostě mě popadly chmury typu: že spolu snad nikdy nebudeme normálně, jak dlouho ještě budeme bydlet každej u svých rodičů, vždyť to nakonec dopadne tak, že se spíš rozejdeme než spolu začneme žít. Přítel moc nevěděl co dělat, nakonec udělal tu nejrozumnější věc, nekřičel, neurazil se, prostě sedl a jal se mi ve společnosti mých potoků slz (jak se teď stydím) vysvětlovat, že příští rok už určitě něco najdeme, jen co dostane nějakou práci a budeme mít alespoň tohle jistý, že se mnou opravdu chce žít a že pokud bych chtěla a všechno dobře dopadne, mohli bysme se tak za rok začít snažit o miminko:)) Jasně že slzy zmizely. Jsem hrozná co? Ale možná že za rok už budu psát snažilkovský deníček.
No ale abych nemlela jenom o mně, co vy a snaženíčko, vaše názory, přání a sny? Vím, že tohle je nesnažilkovský deníček, ale určitě jste už o tom alespoň jednou jedinkrát přemýšlely, no ne?
Tak pa Lynnka
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20661
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Lynnko, hezký deníček. K otázce jak dlouho zůstat s dítětem doma…Já zůstala 10 měsíců a teď malou hlídá babička a tatínek pracuje doma, takže hlídání je pojištěno, pokud potřebuje babí třeba k doktorovi. Přikláněla bych se ke dvoum letům, protože nejbouřlivější vývoj je právě během dvou let. Je fakt, že kariéra je fajn, ale taky o velký kus života dcerky přicházím a je mi to samozřejmě líto. Ovšem musím upozornit na to, že tu kariéru mi umožnuje zdravé a pohodové dítko a rozumný šéf v práci, o babičce nemluvě. Pokud by byla dcerka ufňukánek a „mamičák“, do práce bych nešla…Tím mám na mysli, že plánovat nástup do práce po XY měsících je blbost, protože se situace může vyvinout úplně jinak…
Společné bydlení…Určitě řešte ze všeho nejdřív a pak si na sebe trochu zvykněte. Můj muž má své mouchy a nedovedu si představit, že bych se nastěhovala do společné domácnosti a musela si na jeho vrtochy, styl bydlení,atd.. zvykat pod návalem těhotenských hormonů s neustálými výkyvy nálad a přecitlivělostí na cokoli. asi bych ho bud zabila, nebo utekla.
My měli to štěstí, že jsme spolu žili v podstatě od začátku a první dva roky byly někdy docela složité a být v té době těhulka, je ze mě spolehlivě svobodná matka, popř. rozvedená matka…
nakukovatelka elda