Lynnčin deníček č.9
- O životě
- Lynnka
- 23.11.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, k tématu dnešního deníčku mě přivedl (i když nevědomky) můj přítel. Doufám proto, že se vám bude líbit a snad k němu budete mít i co říct (teda spíš napsat). A tím tématem dnes je MIMINKO.
Každá z nás docela určitě jednou to svoje mrně chce mít. Ovlivňuje nás spousta faktorů. Tak třeba práce? Mám se vzdát práce (lépe či hůře placené) a zůstat doma? Zahodit slibně se rozvíjející kariéru (což není zrovna můj případ, nemyslím si, že sekretářka je zrovna slibný začátek kariéry, ale nikdy neříkej nikdy) a vžít se do role mámy a ženy v domácnosti? Já bych asi práce neželela. Nejsem v ní ještě tak dlouho, zatím jsem si pořádně nezvykla, a navíc, finance nejsou tak závratné, aby mi bránily v tom, zůstat doma.
Ale taky si říkáme třeba: co můj život, mám už svůj styl, baví mě spousta věcí, mám svoje koníčky, ráda se chodím bavit, vylítnout do kina, na koncert nebo jen tak na pivko, na kafe, na čundr, na hory, mám se toho všeho vzdát? Dokážu to vůbec? Už se nebudu moct sebrat a jen tak oznámit jdu ven s tím, s tou, s těma. Co mi zbyde? Vždyť na mě všichni zapomenou, podaří se mi vůbec vrátit do normálních kolejí? Ze zkušenosti s mojí kamarádkou vím, že už nikdy to nebudou ty NORMÁLNÍ koleje, ale i když má člověk miminko, jde zvládat spousta věcí.
Případně: co můj partner/manžel? Jaký bude táta? Pomůže mi s dítětem? Nebude od nás utíkat do práce? Nepřestanu se mu líbit jako mamina? Bude mít rád naše miminko, tak jak si zaslouží?
Asi je toho ještě víc, tyhle tři obavy mi přijdou jako nejčastější.
Ale my tady už jsme ten první krůček udělaly. Ať jsme snažilky nebo ne, vypěstovaly jsme si buď malou, střední, nebo těžkou (doplň podle potřeby) závislost na e-miminu a to je ten krok. Někde vevnitř o miminku určitě přemýšlíme. Proč bysme jinak brouzdaly po stránkách, kde se děti skloňují ve všech pádech, 24 hodin denně? Aha?
A teď ke mně a k tomu, co mě přivedlo na dnešní téma. Zavinila to přítelova nevinná otázečka: „Jak dlouho bys zůstala s miminem doma?“ A bylo, místo toho, abych se zasmála a odmávla to pryč, začala jsem přemýšlet. No fakt, jaká je ta optimální doba? Celé dva roky nebo míň? Moje mamča říkala, že ji po dvou letech už docela solidně hrabalo a připadala si jako batole taky. Přece jen po celou tu dobu se ven moc nedostala a celý dny trávila se dvěma trpaslíky. Nechci být krkavčí matka, to ani omylem, nechci, aby to vypadalo, že myslím jenom na sebe, ale taky je mi jasný, že rodičovský příspěvek nás nevytrhne a i když je to škaredý (brát to přes peníze), budu se muset vrátit do práce dřív. Nakonec jsem skončila u myšlenky, že ten rok by mohl být „akorátní“. Co myslíte vy? Taky je možný, že až tady prcek bude, dopadne to úplně jinak, ale teď jsem málem spokojená sama se sebou, že jsem to nějak vymyslela:) Ale i tak mě zajímá, jak se k této otázce stavíte vy.
Jenže tímhle to u nás neskončilo. Pár dní na to jsme měli lehce dramatické období. Prostě mě popadly chmury typu: že spolu snad nikdy nebudeme normálně, jak dlouho ještě budeme bydlet každej u svých rodičů, vždyť to nakonec dopadne tak, že se spíš rozejdeme než spolu začneme žít. Přítel moc nevěděl co dělat, nakonec udělal tu nejrozumnější věc, nekřičel, neurazil se, prostě sedl a jal se mi ve společnosti mých potoků slz (jak se teď stydím) vysvětlovat, že příští rok už určitě něco najdeme, jen co dostane nějakou práci a budeme mít alespoň tohle jistý, že se mnou opravdu chce žít a že pokud bych chtěla a všechno dobře dopadne, mohli bysme se tak za rok začít snažit o miminko:)) Jasně že slzy zmizely. Jsem hrozná co? Ale možná že za rok už budu psát snažilkovský deníček.
No ale abych nemlela jenom o mně, co vy a snaženíčko, vaše názory, přání a sny? Vím, že tohle je nesnažilkovský deníček, ale určitě jste už o tom alespoň jednou jedinkrát přemýšlely, no ne?
Tak pa Lynnka
Přečtěte si také
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 14588
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 8882
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 9754
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 18220
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 2268
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 3680
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 3438
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 7258
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 3232
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 24462
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
Lynnko, hezký deníček. K otázce jak dlouho zůstat s dítětem doma…Já zůstala 10 měsíců a teď malou hlídá babička a tatínek pracuje doma, takže hlídání je pojištěno, pokud potřebuje babí třeba k doktorovi. Přikláněla bych se ke dvoum letům, protože nejbouřlivější vývoj je právě během dvou let. Je fakt, že kariéra je fajn, ale taky o velký kus života dcerky přicházím a je mi to samozřejmě líto. Ovšem musím upozornit na to, že tu kariéru mi umožnuje zdravé a pohodové dítko a rozumný šéf v práci, o babičce nemluvě. Pokud by byla dcerka ufňukánek a „mamičák“, do práce bych nešla…Tím mám na mysli, že plánovat nástup do práce po XY měsících je blbost, protože se situace může vyvinout úplně jinak…
Společné bydlení…Určitě řešte ze všeho nejdřív a pak si na sebe trochu zvykněte. Můj muž má své mouchy a nedovedu si představit, že bych se nastěhovala do společné domácnosti a musela si na jeho vrtochy, styl bydlení,atd.. zvykat pod návalem těhotenských hormonů s neustálými výkyvy nálad a přecitlivělostí na cokoli. asi bych ho bud zabila, nebo utekla.
My měli to štěstí, že jsme spolu žili v podstatě od začátku a první dva roky byly někdy docela složité a být v té době těhulka, je ze mě spolehlivě svobodná matka, popř. rozvedená matka…
nakukovatelka elda