Lynnčin deníček č.9
- O životě
- Lynnka
- 23.11.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, k tématu dnešního deníčku mě přivedl (i když nevědomky) můj přítel. Doufám proto, že se vám bude líbit a snad k němu budete mít i co říct (teda spíš napsat). A tím tématem dnes je MIMINKO.
Každá z nás docela určitě jednou to svoje mrně chce mít. Ovlivňuje nás spousta faktorů. Tak třeba práce? Mám se vzdát práce (lépe či hůře placené) a zůstat doma? Zahodit slibně se rozvíjející kariéru (což není zrovna můj případ, nemyslím si, že sekretářka je zrovna slibný začátek kariéry, ale nikdy neříkej nikdy) a vžít se do role mámy a ženy v domácnosti? Já bych asi práce neželela. Nejsem v ní ještě tak dlouho, zatím jsem si pořádně nezvykla, a navíc, finance nejsou tak závratné, aby mi bránily v tom, zůstat doma.
Ale taky si říkáme třeba: co můj život, mám už svůj styl, baví mě spousta věcí, mám svoje koníčky, ráda se chodím bavit, vylítnout do kina, na koncert nebo jen tak na pivko, na kafe, na čundr, na hory, mám se toho všeho vzdát? Dokážu to vůbec? Už se nebudu moct sebrat a jen tak oznámit jdu ven s tím, s tou, s těma. Co mi zbyde? Vždyť na mě všichni zapomenou, podaří se mi vůbec vrátit do normálních kolejí? Ze zkušenosti s mojí kamarádkou vím, že už nikdy to nebudou ty NORMÁLNÍ koleje, ale i když má člověk miminko, jde zvládat spousta věcí.
Případně: co můj partner/manžel? Jaký bude táta? Pomůže mi s dítětem? Nebude od nás utíkat do práce? Nepřestanu se mu líbit jako mamina? Bude mít rád naše miminko, tak jak si zaslouží?
Asi je toho ještě víc, tyhle tři obavy mi přijdou jako nejčastější.
Ale my tady už jsme ten první krůček udělaly. Ať jsme snažilky nebo ne, vypěstovaly jsme si buď malou, střední, nebo těžkou (doplň podle potřeby) závislost na e-miminu a to je ten krok. Někde vevnitř o miminku určitě přemýšlíme. Proč bysme jinak brouzdaly po stránkách, kde se děti skloňují ve všech pádech, 24 hodin denně? Aha?
A teď ke mně a k tomu, co mě přivedlo na dnešní téma. Zavinila to přítelova nevinná otázečka: „Jak dlouho bys zůstala s miminem doma?“ A bylo, místo toho, abych se zasmála a odmávla to pryč, začala jsem přemýšlet. No fakt, jaká je ta optimální doba? Celé dva roky nebo míň? Moje mamča říkala, že ji po dvou letech už docela solidně hrabalo a připadala si jako batole taky. Přece jen po celou tu dobu se ven moc nedostala a celý dny trávila se dvěma trpaslíky. Nechci být krkavčí matka, to ani omylem, nechci, aby to vypadalo, že myslím jenom na sebe, ale taky je mi jasný, že rodičovský příspěvek nás nevytrhne a i když je to škaredý (brát to přes peníze), budu se muset vrátit do práce dřív. Nakonec jsem skončila u myšlenky, že ten rok by mohl být „akorátní“. Co myslíte vy? Taky je možný, že až tady prcek bude, dopadne to úplně jinak, ale teď jsem málem spokojená sama se sebou, že jsem to nějak vymyslela:) Ale i tak mě zajímá, jak se k této otázce stavíte vy.
Jenže tímhle to u nás neskončilo. Pár dní na to jsme měli lehce dramatické období. Prostě mě popadly chmury typu: že spolu snad nikdy nebudeme normálně, jak dlouho ještě budeme bydlet každej u svých rodičů, vždyť to nakonec dopadne tak, že se spíš rozejdeme než spolu začneme žít. Přítel moc nevěděl co dělat, nakonec udělal tu nejrozumnější věc, nekřičel, neurazil se, prostě sedl a jal se mi ve společnosti mých potoků slz (jak se teď stydím) vysvětlovat, že příští rok už určitě něco najdeme, jen co dostane nějakou práci a budeme mít alespoň tohle jistý, že se mnou opravdu chce žít a že pokud bych chtěla a všechno dobře dopadne, mohli bysme se tak za rok začít snažit o miminko:)) Jasně že slzy zmizely. Jsem hrozná co? Ale možná že za rok už budu psát snažilkovský deníček.
No ale abych nemlela jenom o mně, co vy a snaženíčko, vaše názory, přání a sny? Vím, že tohle je nesnažilkovský deníček, ale určitě jste už o tom alespoň jednou jedinkrát přemýšlely, no ne?
Tak pa Lynnka
Přečtěte si také
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 543
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 591
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 397
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 360
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 3573
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 1740
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 1321
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 1505
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 1879
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 7496
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Lynnko, hezký deníček. K otázce jak dlouho zůstat s dítětem doma…Já zůstala 10 měsíců a teď malou hlídá babička a tatínek pracuje doma, takže hlídání je pojištěno, pokud potřebuje babí třeba k doktorovi. Přikláněla bych se ke dvoum letům, protože nejbouřlivější vývoj je právě během dvou let. Je fakt, že kariéra je fajn, ale taky o velký kus života dcerky přicházím a je mi to samozřejmě líto. Ovšem musím upozornit na to, že tu kariéru mi umožnuje zdravé a pohodové dítko a rozumný šéf v práci, o babičce nemluvě. Pokud by byla dcerka ufňukánek a „mamičák“, do práce bych nešla…Tím mám na mysli, že plánovat nástup do práce po XY měsících je blbost, protože se situace může vyvinout úplně jinak…
Společné bydlení…Určitě řešte ze všeho nejdřív a pak si na sebe trochu zvykněte. Můj muž má své mouchy a nedovedu si představit, že bych se nastěhovala do společné domácnosti a musela si na jeho vrtochy, styl bydlení,atd.. zvykat pod návalem těhotenských hormonů s neustálými výkyvy nálad a přecitlivělostí na cokoli. asi bych ho bud zabila, nebo utekla.
My měli to štěstí, že jsme spolu žili v podstatě od začátku a první dva roky byly někdy docela složité a být v té době těhulka, je ze mě spolehlivě svobodná matka, popř. rozvedená matka…
nakukovatelka elda