Lynnčin deníček č.10
- O životě
- Lynnka
- 01.12.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj nakukovatelky, tak se nám zase překulil týden a s ním je tu další deníček. Musím vás pochválit, v minulém nám komentáře krásně přibývaly, doufám, že vám píle vydrží.
Dnešní téma nebude tak miloučký jako miminko, v úterý ho navrhla Kasyjopea, ale snad bude mít úspěch.
Takže dnes si popovídáme o tchyních a nejenom o nich, prostě o rodinách našich protějšků a jejich vztahů k nám.
Slovo tchyně = málem čarodějnice. Alespoň pro někoho. Vždycky jsem doufala, že mě se to vyhne (bůh ví proč), teda ne, že budu úplně bez tchyně, ale že ta moje bude prostě fajn asi jako moje mamča. I přes naivní představy se tak nestalo (ještě není oficiální, zatím je pouze budoucí, ale i to stačí). Prostě jsme si nesedly.
Pravda, hodně dlouho trvalo, než jsme se setkaly. Když jsem poznala svého přítele, moc se mi k nim nechtělo. Bylo mi sedmnáct a seznámení se s rodinkou mi připadalo málem na zásnuby. Jeho domov jsem poprvé navštívila asi po půl roce a to ještě nebyli rodiče doma. Seznámení jako takové se konalo o něco později a u toho byli i naši. Přivezli nás z dovolené. Potencionální tchán vstal, podal nám ruku a představil se. Naši jemu taky, ona ne. Žádný jiný oficiální představení se nekonalo, ačala jsem u nich trávit víkendy, ne celý, třeba jen z pátka na sobotu, ale stejně jsem se necítila dobře. Nemyslím si, že bych se nesnažila. Vysedávali jsme s ní u kafe a snažili se bavit, jenže to nějak nešlo. Nebo šlo, ale tak jednou za měsíc, když měla zrovna náladu. Takže se vztahy upravovaly k bodu mrazu. Strašně mi záleželo na tom, abych se nepředvedla jako úplná husa, co neumí do pěti napočítat, aby si nemysleli, že si se mnou jejich syn kazí život. Tchán je v pohodě, nijak moc se se mnou nebaví, ale aspoň se zeptá jak se mám a tak. V podstatě s mužskou částí rodiny (tchán, přítel a budoucí švagr) vycházím dobře. Jen ta „tchyně“. Nezlepšilo se to ani po skoro čtyřech letech, spíš to vygradovalo v to, že já k nim skoro nechodím a přítel tráví čas u nás. Nenutím ho k tomu, prostě tvrdí, že u nás je mu líp, prý se s ním alespoň někdo baví. A že ví, že já se u nich stejně necítím dobře. Má pravdu, bohužel. Má to i jiný stránky, který se mi nechce až tak rozebírat, není o co stát, prostě já kontra ona je na mrtvým bodě.
Nemůžu říct, že by mi nějak ubližovala, shazovala mě nebo tak něco. Prostě mě přehlíží. Když na nás mluví, tak nikdy ne vy dva, ale jen ty a to patří příteli. Jako bych tam nebyla. No nebudu si neustále stěžovat, už takhle jsem se vykecala víc než dost. Při první návštěvě jsem chtěla udělat dojem, asi se mi to nepovedlo a teď už je mi to jedno. S tím nehnu.
A co vy, dámy? Jak je to u vás? Máte štěstí a vyhrály jste super tchyni nebo jste na tom jak já a zůstalo pouze u představ? A co vaše první návštěva v rodině a vaše dojmy? Jediný co mě těší je, že si přítel rozumí alespoň s našima, být to na obě strany takový, tak nevím.
Lynnka
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 2600
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 1773
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 956
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 2597
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 785
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1206
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1937
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1688
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 5335
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 389
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.