Lynnčin deníček č.10
- O životě
- Lynnka
- 01.12.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj nakukovatelky, tak se nám zase překulil týden a s ním je tu další deníček. Musím vás pochválit, v minulém nám komentáře krásně přibývaly, doufám, že vám píle vydrží.
Dnešní téma nebude tak miloučký jako miminko, v úterý ho navrhla Kasyjopea, ale snad bude mít úspěch.
Takže dnes si popovídáme o tchyních a nejenom o nich, prostě o rodinách našich protějšků a jejich vztahů k nám.
Slovo tchyně = málem čarodějnice. Alespoň pro někoho. Vždycky jsem doufala, že mě se to vyhne (bůh ví proč), teda ne, že budu úplně bez tchyně, ale že ta moje bude prostě fajn asi jako moje mamča. I přes naivní představy se tak nestalo (ještě není oficiální, zatím je pouze budoucí, ale i to stačí). Prostě jsme si nesedly.
Pravda, hodně dlouho trvalo, než jsme se setkaly. Když jsem poznala svého přítele, moc se mi k nim nechtělo. Bylo mi sedmnáct a seznámení se s rodinkou mi připadalo málem na zásnuby. Jeho domov jsem poprvé navštívila asi po půl roce a to ještě nebyli rodiče doma. Seznámení jako takové se konalo o něco později a u toho byli i naši. Přivezli nás z dovolené. Potencionální tchán vstal, podal nám ruku a představil se. Naši jemu taky, ona ne. Žádný jiný oficiální představení se nekonalo, ačala jsem u nich trávit víkendy, ne celý, třeba jen z pátka na sobotu, ale stejně jsem se necítila dobře. Nemyslím si, že bych se nesnažila. Vysedávali jsme s ní u kafe a snažili se bavit, jenže to nějak nešlo. Nebo šlo, ale tak jednou za měsíc, když měla zrovna náladu. Takže se vztahy upravovaly k bodu mrazu. Strašně mi záleželo na tom, abych se nepředvedla jako úplná husa, co neumí do pěti napočítat, aby si nemysleli, že si se mnou jejich syn kazí život. Tchán je v pohodě, nijak moc se se mnou nebaví, ale aspoň se zeptá jak se mám a tak. V podstatě s mužskou částí rodiny (tchán, přítel a budoucí švagr) vycházím dobře. Jen ta „tchyně“. Nezlepšilo se to ani po skoro čtyřech letech, spíš to vygradovalo v to, že já k nim skoro nechodím a přítel tráví čas u nás. Nenutím ho k tomu, prostě tvrdí, že u nás je mu líp, prý se s ním alespoň někdo baví. A že ví, že já se u nich stejně necítím dobře. Má pravdu, bohužel. Má to i jiný stránky, který se mi nechce až tak rozebírat, není o co stát, prostě já kontra ona je na mrtvým bodě.
Nemůžu říct, že by mi nějak ubližovala, shazovala mě nebo tak něco. Prostě mě přehlíží. Když na nás mluví, tak nikdy ne vy dva, ale jen ty a to patří příteli. Jako bych tam nebyla. No nebudu si neustále stěžovat, už takhle jsem se vykecala víc než dost. Při první návštěvě jsem chtěla udělat dojem, asi se mi to nepovedlo a teď už je mi to jedno. S tím nehnu.
A co vy, dámy? Jak je to u vás? Máte štěstí a vyhrály jste super tchyni nebo jste na tom jak já a zůstalo pouze u představ? A co vaše první návštěva v rodině a vaše dojmy? Jediný co mě těší je, že si přítel rozumí alespoň s našima, být to na obě strany takový, tak nevím.
Lynnka
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1649
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20659
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....