Malá pomsta
- O životě
- MeloryNox
- 28.01.20 načítám...
Když odezní motýli v břiše, přijde bilancování. Krize ve vztahu je jako masturbace – kdo tvrdí, že ji nezná, tak kecá (nebo je divnej).
Každej vztah je na začátku růžovej. Chceme spolu trávit každou volnou chvíli a je nám smutno, když to nejde. Užíváme si sex, drogy a Rock’n’Roll. Hlavně ten sex. Kdykoli a kdekoli. Hormonální bouře omámí mozek. Myslíme si, že můžeme lítat i bez křídel.
Rok se s rokem sejde. Růžový brýle začínají bělat, možná trochu šednout, ne-li dokonce černat. Nastává okamžik, kdy zhodnocujeme, jestli je to ten pravý. Všechno, co bylo super, už není tak super. Počítáme plusy a mínusy.
Když se bavím s kamarádkou a tvrdím, že je všechno v pohodě a skvělý, v hlavě se mi přehrává, jak by to asi vypadalo, kdybych se účastnila jedný hry v Partičce na Primě. V této hře moderátor mačká zvonek. Pro herce je to signál, že musí změnit svou odpověď. Vypadalo by to asi takhle:
„Mám ideálního muže.“ „Crrr!“ „Mám super chlapa, je na nás hodný.“ „Crrr!“ „Můj chlap je dobrej milenec a táta.“ „Crrr!“ „Je to idiot.“
Občas mu přinesu půllitr šťávy až k posteli. Že bych byla tak skvělá žena? No… Jelikož mě štve, když v noci dehydrovaný po chlastu pochoduje a rachtá a budí mě tím, dá se to brát spíš jako pragmatický krok. Ale je dobrý ho nechat v tom, že to dělám jen pro něj. Z čisté lásky.
Jsem Štír. Podle astrologů jsou lidé v tomto znamení buď milováni, nebo nenáviděni. Podle mě je to blbost. Štíři jsou údajně od přírody pomstychtiví. Já a pomstychtivá? Blbost číslo dvě. To nemám zapotřebí. Až jednou…
Zase máme nějaký blbý období ve vztahu. Máme děti. A tak nemáme tolik sexu, drog a Rock’n’Rollu. Hádáme se o kravinách. Vyčteme si i nos mezi očima. Snažíme se nehádat před dětmi. Je to těžký, když nesmíte řvát, a přitom vám stoupá tlak a cítíte páru v uších.
Musel přijít tedy jiný ventil. Michal nesnáší, když se odnesou talíře do kuchyně a zbytky jídla a papírky od sušenek se nevyhodí hned do koše. A co jsem teda udělala, když mě jednou naštval? Áno, nechala jsem talíř plný zbytků a papírků v kuchyni na lince. Úplně vrchovatej! Kdybych by mi to nebylo blbý, vyndám ještě další z koše. Po chvíli na to Michal přišel a lamentoval. V duchu jsem se chichotala mojí malé pomstě…
Přečtěte si také
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 3472
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 1356
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 1479
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 997
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 406
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2934
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 4863
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 3116
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1621
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 6406
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
U tebe bych čekala trochu rafinovanejsi a vtipnejsi pointu, sorry jako… To uz byl lepší i ten alko deníček 
Jak mi to přijde pod ruku, tak píšu. To je celé 
..
To bych mohla napsat, že manželovi abych ho naštvala, naskladam všechny nože do myčky aby si neměl čím ukrojit chleba a navrch dám ještě struhadlo na sýr 
Úvod ala Jirásek a obsah školní slohovka, závěr na úrovni telefonátu s kámoškou 
Nepises spatne, ale vypada to, ze nemas obsahove o cem psat. Clovek zacne cist, tesi se na zapletku a ono se nic nestane… 
