Můj přítel je pod vlivem toxické rodiny. Nutí mě hrát jejich hry

Uvědomuju si, že nejsem samotná. Poslouchám podobné příběhy na každém rohu. Když to slyším od druhých, mám pocit, že pro mnohé je tohole bohužel „normální zkušenost“, „normální dětství“, pro mě ale ne. V osmnácti jsem utekla a postavila jsem se na vlastní nohy.

Dnes už končím bakalářské studium, mám několik brigád a hlavně – mám vedle sebe milujícího přítele. Kdyby se někdo podíval zvenčí, řekl by: „Ta má život v pořádku.“ Jenže minulost se nedá úplně vymazat. Získala jsem díky ní sílu, odolnost a možná i určité dobré vlastnosti. Ale taky spoustu špatných věcí, se kterými se musím neustále vyrovnávat a které musím léčit.

Jedna z nich je, že nedokážu být s lidmi, kteří lžou, manipulují nebo urážejí. Prostě pokud nejsi férový člověk, nemáš v mém životě místo. Ať se snažím být chápavá, i já mám svoje limity. A tady je ten problém. V přítelově rodině je jedna osoba, která přesně zapadá do mé noční můry – manipuluje, lže, citově vydírá. Když vejde do místnosti, sevře se mi žaludek. Nedokážu s ní vydržet ani deset minut. Všechno ve mně bije na poplach.

Jenže pro přítele, je to důležitá osoba a taky neoddělitelná část rodiny. Souhlasí se mnou, ale ve vypjatých chvílích řekne: „Prosím tě, vydrž to, ať je klid.“ A já mlčím. Připadám si, jako bych zrazovala samu sebe. Přetvařuju se, hraju hru, do které mě někdo nutí. A nakonec? Vyjdu jako ta špatná já. Ta, která je prý neuctivá a nepokorná. Ta která nezná váhu rodinného pouta. Ale je to pořádku, když s vámi někdo v rodině manipuluje? Kde je ten správný práh, kde je ta hranice?

K rodině přítele tak jezdím míň a míň. Posílám ho tam samotného. Nechci podobně toxickému prostředí čelit, pokud nemusím, přeci jen, z jednoho takového jsem se s vypjetím všech svých sil dostala. Zároveň si ale říkám, že moje trauma možná vidí situaci zveličeně, že tím, že v mojí rodině šlo doslova o boj na život a na smrt, tak mě tyhle manipulující situace zraňují podstatně víc, než někoho, kdo by měl zdravé zázemí a milující rodinu.

Nechci partnera tahat od jeho původní rodiny, ale zároveň také nechci přistupovat na manipulativní hru jeho blízkých. Bránit se, nebo ignorovat? Bojím se, že ať udělám cokoliv, vyjdu z toho jako ta špatná.