Měsíc bez dcery
- O životě
- Miš-El
- 13.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Slzy mi stékají po tváři. Myšlenky na moji malou, tehdy čtyřměsíční holčičku, propukají v hysterický pláč. Nezbývá mi nic jiného než poslechnout doktory a nechat se hospitalizovat v nemocnici. Tak začal můj nedávný zážitek, kdy jsem se musela vzdát měsíce s malým tvorečkem, se kterým jsem do té doby byla každý den, hodinu.
Od porodu mě trápil žlučník a při oslavě Elenčiných 4 měsíců jsem už věděla, že to jinak než operací neskončí. Během tří dnů jsem musela ukončit kojení. Mimochodem taky hrozný zážitek, ale v porovnání s tím co mě čekalo, to byla brnkačka.
V pondělí mi potvrdili kameny nejen ve žlučníku ale i ve žlučovodu. Vzhledem k tomu, že jsem neměla žádné hlídání pro malou, jsem se operaci chtěla vyhnout co nejdéle, ale každý den jsem měla žlučníkový záchvat, i přesto že jsem byla několik dní o suchých rohlících a čaji. Svíjela jsem se v křečích a Elenka jen koukala, jako by chápala, co se děje. V ten samý týden ve čtvrtek už jsem to prostě nevydržela. A doktoři si mě v nemocnici nechali. Elenky se naštěstí ujala na celý víkend moje babička a maminka, než se manžel vrátil z nemocnice. Zrovna se to tak blbě sešlo, že měl plánovanou operaci ramene.
S manželem jsme měli hodně špatný vztah už od narození dcery. Vypadalo to s námi přinejmenším bídně. Když se chopil péče o domácnost, moc jsem nevěřila, že to zvládne. Po zmíněné operaci ale zvládl veškerou péči o Elenku ukázkově. Málokterý chlap je schopný zvládnout celodenní péči o tak malé miminko. Dokonce zavedl příkrmy. Chodil na očkování. Tímto bych mu chtěla nejen poděkovat, ale hlavně ho vychválit do nebe, protože si to rozhodně zaslouží.
A jak jsem bojovala v nemocnici? První týden jsem byla plná optimismu, že mě vezmou na operaci co nejdříve, jak jsem měla slíbeno. Omyl. Šest dní jsem čekala, kdy půjdu na ERCP, kde mi zprůchodní žlučovody. Po zákroku, který už nikdy doufám nezažiji, jsem byla dva dny v pořádku. Pak šílená bolest. Myslela jsem, že umírám. Akutní zánět slinivky. Podle CT dost špatný. Troje antibiotika 3× denně. Deset dní bez jídla s výživou v kapačkách. Sedm pytlů čiré tekutiny denně, přímo do žíly, které mi praskaly a zadělaly na zánět žil.
Už jsem myslela, že se domů nikdy nepodívám. Malou jsem neviděla celý týden, protože jsem nebyla schopná ničeho, natožpak si pochovat takového malého ďáblíčka. Po každé manželově návštěvě jsem brečela. Byla jsem hrozně smutná, když se Elenka překulila z bříška na záda a naopak. Vědomí, že jsem přišla o takovou událost a nejspíš o další ještě přijdu. Ze smutku byl vztek. Možná budu někomu připadat zlá, ale v té situaci jsem všem kamarádkám, známým, matkám ze srdce záviděla, že ony jsou doma se svými miláčky. Přála jsem jim, aby i ony byly tak dlouho bez svého dítěte.
Už se mi začínalo zdát i o suchém rohlíku, když jsem konečně začínala „jíst“. Kašičky, suchárky, byl to boj do sebe něco dostat, když nic nemělo chuť ani tvar. Elenka už chodila pravidelně na návštěvy. Milovala jsem chvíle, kdy jsem jí dala mlíčko a ona usnula na nemocniční posteli. Vychutnávala jsem si její přítomnost, její vůni. První pohled po probuzení, kdy se rázem na její tvářičce objevil krásný úsměv. Byla sladká. Nejradši bych si ji tam nechala.
Po několika dnech přísné diety, každodenních odběrech krve a dalších CT, jsem se dočkala. 27 dní v nemocnici si vybrali svoji daň v podobě 5 kg. Na jednu stranu jsem byla šťastná, že se blížím ke své váze před těhotenstvím, ale za ty nervy a trápení mi to teda rozhodně nestálo. Radši bych byla tlustá, ale šťastná se svým dítětem. Termín operace žlučníku mi stanovili na 20. 8. Už jsem se na ten den těšila.
Byla jsem doma tři dny. Žlučník ale opravdu potřeboval operaci co nejdříve. Další žlučníková kolika = další hospitalizace. Strach z toho, abych neměla kamínky zase ve žlučovodu. Při představě, že si opět projdu ERCP, zánětem slinivky, hladovkou, odloučením od rodiny, mě zase dostaly do depresí. Díkybohu se nic takového nestalo.
Momentálně jsem dva týdny po operaci. Rány zhojené, stehy vytažené, žádné bolesti. Už jen mazlení s mými zlatíčky. Užívání si každého společného dne. Doteď nechápu, co jsem komu v minulosti udělala tak špatného, že jsem si zasloužila takovou zkušenost. Naštěstí je to všechno za mnou a já za ni musím jen děkovat. Člověk si uvědomí, co má a může ztratit. Naše manželství je jako bychom spolu začali chodit. Elenka je anděl, za kterého stojí bojovat, i když nemám sílu.
Přečtěte si také
Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď
- Anonymní
- 06.11.26
- 3453
Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...
Manžel si pustil to odporné video přímo před naší dcerou. Chci utéct
- Anonymní
- 06.11.26
- 1660
Život vás občas srazí na kolena způsobem, o kterém se vám nesnilo ani v těch nejtemnějších nočních můrách. Jsou situace, kdy se díváte na člověka, s nímž sdílíte domácnost, a v šoku si uvědomujete,...
Dcera dostala v Lidlu hysterák. Lidé na mě koukali, jako bych za to mohla
- Anonymní
- 06.11.26
- 783
„Jsi ta nejhorší maminka na světě!“ zařvala na mě moje pětiletá dcera uprostřed Lidlu a vzápětí sebou praštila o zem. V tu chvíli se otočila snad polovina obchodu. Já stála s košíkem v ruce, v němž...
Muž odmítá kroužky, já tlačím své ambice. Kdo zachrání mého staršího syna?
- Anonymní
- 06.11.26
- 804
Mateřství je neustálý boj mezi tím, kým bychom chtěli, aby naše děti byly, a kým ony ve skutečnosti jsou. Nejvíc bolí, když si uvědomíte, že svým vlastním tlakem možná křivíte osudy těch, které...
Chůvě jsem dával 300 korun za hodinu. Syn mi ukázal, co si má k večeři zalít
- Anonymní
- 06.11.26
- 1100
Syn přede mě položil kelímek instantních nudlí a zeptal se, jestli mu ho zaleju stejně jako Klára. Bylo půl osmé večer, zrovna jsem přišel z odpolední a žena měla službu ještě do rána. V lednici...
Celý život předstíral, že ho přitahuji. Manžel se mi přiznal až teď
- Anonymní
- 05.11.26
- 3576
Když mi manžel po dvanácti letech společného života oznámil, že ho vlastně nikdy nepřitahovalo moje tělo, nejdřív jsem si myslela, že jde o nějaký nepovedený vtip. Máme dvě děti, společný dům,...
Vím o manželově nevěře. Přesto s ním chystám dětem Vánoce
- Anonymní
- 05.11.26
- 1710
Na manželovu nevěru jsem přišla v říjnu. Od té doby s ním vybírám dárky, domlouvám návštěvy a před dětmi se snažím fungovat jako dřív. Řekla jsem si, že rozhodnutí nechám až po Vánocích. Jenže teď...
Můj maká do úmoru, její se válí. Přesto mi kamarádka tvrdí, že jsem hloupá
- Anonymní
- 05.11.26
- 1907
Znáte ten typ kamarádek, které vám sice celá léta radí, ale vy máte pokaždé pocit, že se vám spíš snaží zbořit dům? Nejvíc veselo bývá tehdy, když nejhlasitěji křičí ti, kteří mají doma největší...
Po rande mi poslal QR kód na 640 korun. Zaplatila jsem, pak přišla další zpráva
- Anonymní
- 05.11.26
- 8470
QR kód na 640 korun mi přistál v telefonu v sedm šestnáct ráno, ještě než jsem si stihla vyčistit zuby. Pod ním stálo „Tvoje půlka za včerejšek.“ Chvíli jsem na to koukala. Večer předtím mi ten...
Syn je v devítce a netuší, kam dál. Já už mu v hlavě vybrala tři školy
- Anonymní
- 05.11.26
- 676
Můj syn na otázku, kam chce jít po základce, odpovídá „nevím“. Nejdřív jsem to brala v klidu. Teď po večerech procházím stránky středních škol a každou další zmínkou o přijímačkách ho spolehlivě...
Máš krásnou bobinku! 
Po propuštění z porodnice u nás byla 2× záchranka, měla jsem velkou bolest na hrudní kosti uprostřed (žlučník se prý ozývá napravo - no u mě ne)nemohla jsem se ani nadechnout. Pak mi zjistili žlučové kamínky - plný žlučník i žlučové cesty. Týden jsem byla i s malým v nemocnici na rozhánění kapačkama (on ležel na jiné budově a já ho sklepem chodila po 3 hodinách s kanilou v ruce kojit 
)a tvrdila, že na operaci nemůžu, že kojím, bylo mu 17 dní, když jsem byla propuštěná. Doma jsem jedla jen suchý těstoviny a rohlíky, zhodila za měsíc 10kg - záchvaty byly tak 3× za týden a pak mě to chytlo tak, že mě naši naložili do auta a zavezli do špitálu, mLÝMU bylo přesně 8 týdnů. Tam mě už malýho nevzali a rozhodli o operaci. Začalo to ERCP - když mi vysvětlili, co se mnou budou dělat, tak jsem jim tam málem bulela, že to nedám - naštěstí to proběhlo dobře, ty oblbováky co mi píchly mě dokonale otupily. Na rozdíl od tebe jsem po tom problém neměla, a tak jsem za 2 dny šla na tu operaci. Mezi tím vším jsem je prosila, aby mi zastavili laktaci, mléka jsem měla jak kráva, dítě mi nepřijali se mnou, cpali do mě léky po kterých bych stejně nemohla kojit, každý se na mě díval jak na macechu, že chci mlíko zastavit. Jen jeden výborný gynekolog když viděl moje prsa, řekl, že takhle to tepůjde, že mi to mlíko zastavit musí. Ty léky co mi napsal, ale v nemocnici nesehnali. V den co mě měli operovat mě slíbili, že mě vemou co nejdřív ráno, tak jsem mlíko odtříkala, zavázali mě obinadlem, aby se mi nenalívaly prsa. Místo v 8 mě ale vzali na řadu až kolem 12, obinadlo jsem měla durch proteklý mlíkem. ..Na sále mě z toho všeho vymotali, a řekli, že takhle mě odoperovat nemůžou…Pak jsem se probudila na pokoji, když mi vytahovali z nosu nějaký dren, jediný co mě šíleně bolelo byly přelitý prsa. Chtěla jsem si něco dostříkat, ale nemohla jsem se posadit. Brečela jsem jak malý mimino. Pak mi sestra slavnostně přinesla nějaký léky na zasteavení laktace. Ptala jsem se kolik jich mám jíst a jak často. Řekla, že neví a že je mám klidně sníst všechny 
Po třech dnech jsem jela domů, volala svýmu gynekologovi, opravdu řekl, že musím sníst všechno. Do týdne mi bylo už docela dobře. Velice nerada na to všechno vzpomínám. Byl to hrozný začátek. Přeju abys byla brzo fit. Já mám potom ještě další 2 děti. Žlučník - vlastně teď už jen žlučové cesty v játrech občas zlobí, hlavně u třetího těhotenství, nebo když mám stres, ale jinak se nám žije dobře. Zdravím a omlouvám se za tak dlouhý příspěvek. Stani
ani maminku nechtěl doma…
přeji hodně zdraví tobě i malé 
I já mám půlroční holčičku a asi bych se zbláznila být bez toho nejcennějšího, co mám, takovou dobu 
