Jak přišel můj andílek na svět
- Porod
- Miš-El
- 23.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Brzy to bude přesně půl roku, co se na svět podívala má dceruška. Mě v posledních dnech přepadají vzpomínky na den, kdy se mi ta moje malá lumpice narodila. A kupodivu si to vybavuji, jako by to bylo včera.
Je sobota 25. února 2012. Tímto dnem jsem těhotná 37+5. Přibrala jsem 20 kg, přes pupek mám 112 cm. Celé těhulkování mě provázely nějaké problémy, nejdříve syndrom mizejícího dvojčete, pak občasné krvácení. Všechno bolelo, psychika v háji, přes otoky jsem nemohla chodit. Krátké shrnutí mého požehnaného stavu 
Termín porodu byl stanoven na 12. března. Při mé smůle jsem si byla jistá, že budu přenášet. Jsem člověk, který chce mít všechno naplánované. Manžel jezdí pracovně 135 km do Chrudimi, a tak přes týden nebývá doma. Nastal problém s tím, jestli náš den „D“ stihne, nebo budu rodit sama, bez podpory.
Začal víkend a už jsem to chtěla mít za sebou za každou cenu. Celé těhotenství jsem vtipkovala, že při nejhorším půjde Elenka ven stejně, jako se tam dostala, a tak se i stalo. Všechny kamarádky mě odrazovali, že sexem se porod nedá vyvolat. No, jsem asi výjimka
9:00 – Hned po „akci“ jsem dostala kontrakce. Stahy mi nešly počítat. Nějak jsem nad tím totiž nepřemýšlela a snažila se to rozdýchat. Rozesílala jsem smsky po rodině, že už to asi dneska přijde a ať nám drží palce.
12:00 – Manžel mě odvezl do porodnice. Po vyšetření nás přijali s tím, že už se to rozběhlo a teď už jen zbývalo doufat, aby to bylo rychlé. Po několika monitorech, odběrech krve a injekcích se nic nedělo, a tak manžela poslali domů.
17:45 – Ve chvíli, kdy se na mě přišel podívat doktor, tak cítím, jak ze mě něco teče. Než mu to stačím říct, ruplo to naplno. Plodová voda. Bylo to všude a porodnické vložky, co mi daly sestry, mi byly přinejmenším na houby. Na další vyšetření jsem musela jít z pokoje na vyšetřovnu a všechno mi to teklo po nohou na zem. Zanechávala jsem tam stopy jako slimák. Dneska docela úsměvná situace, když si představím, že za mnou šla uklízečka s mopem a pak zase zpět
19:30 – Podání infúze oxytocinu.
21:30 – Jelikož mi můj gynekolog poněkud pozapomněl v těhotenství přeměřit pánev, tak mi ji změřil až porodník (bombastický zážitek ve vysokém stupni těhotenství… ty modráky jsem měla ještě celé šestinedělí ) Zjistili, že to normálně nepůjde, protože mám moc malou pánev. Navíc ani po oxytocinu jsem se neotevřela na víc jak 3 cm. Jediné řešení byl císařský řez. Rychle jsem zavolala manželovi, ať se dostaví. Ještě, že bydlíme cca 5 minut od nemocnice, jinak by to nejspíš prošvihl, ale i tak na sál nesměl a čekal na pokoji 
22:15 - Odjezd na sál. Víc vystrašená jsem nikdy nebyla. Sranda byla, když jsem mezi kontrakcemi musela stihnout vylézt na ten jejich operační stůl. Nevím, jak jsem to dokázala, když jsem měla každou chvilku bolesti, ale personál byl asi zvyklý Pak už si jen pamatuji, jak mi dávají narkózu.
22:34 – Elenka je na světě s váhou 3200 g a délkou 52 cm. Po ošetření ji dostává manžel do náruče a chová ji, než skončili se mnou.
23:20 – Odvoz na pokoj. Přicházím k sobě. Klepu se (asi zimou) a blouzním. Jarda říkal, že na mě byl příšerný pohled. Vykládal mi o malé a já se na ni za chvilku stejně ptala, jako kdybych ho nevnímala. Jelikož jsme byli jediní na oddělení, tak Elenku jsem z dálky slyšela, jak pláče a, jaký je to křiklounek
5:00 – Konečně jsem si mohla poňufkat toho andílka. Byla strašně podobná manželovi. To jak se mračila a vzápětí usmála ve spánku… nádhera. Nic krásnějšího jsem do té doby nezažila. Nebyla jsem schopná slova a jen na ni koukala. Nechápala jsem, jak rychle se všechno odehrálo. A vlastně ani teďka tomu nemůžu pořád uvěřit. Půlrok s Elenkou utekl jako voda.
P. S. Děkuji všem, kdo ten můj výtvor dočetl do konce. Snad se to dalo přelouskat
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 914
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 802
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1338
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 1073
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 606
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2044
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1249
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2304
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 953
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 571
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
taky mi měřili pánev asi v 35tt a rozhodně to nic bolestivého není
je to hrozný jak to uteklo viď?
