Mezi životem a smrtí

Milujte své děti, nikdy nevíte, kdy příjde jejich čas a vy se s nimi ani nerozloučíte. Proto vždy myslete na to, že dnes by to mohlo být naposled.

PC010083.JPG PC010083.JPG

Dobrý den. Dobrý? Teď už můžu odpovědět ano, ale v sobotu 1. 12. 2012 byl hodně zlý. Začal jako obvykle, nic nenormálního. Na odpoledne jsme se chystali na oslavu strýčkových 70. narozenin, ale co se nestalo, přímo oslavenec se tam vyvrátil a bylo zle, museli jsme volat sanitku, rychlá pomoc přijela a strýčka si odvezli. I přes to vše jsme dál pokračovali v už ne tak dobré zábavě a za strýčkem odjeli jeho nejbližší, aby zjistili, co s ním je. Měl nakonec hrozně nízký tlak, ale ještě dnes tam pořád je. Byli jsme na oslavě asi do 18:30 a pak šli procházkou domů.

Den pokračoval jako obvykle, koupání večeře a následně pohádky s nášupem jablíček a mandarinek. Jenže pak se to stalo, museli jsme volat záchranku Nelince, chudinka se dusila jablíčkem, a ne a ne to dostat ven, otočila jsem jí hlavou dolů a mlátila jsem snad ze všech sil do zad a ona furt ne a ne se nadechnout, bylo to hrozné, honzík plakal, já hledala telefon, že volám záchranku, a do toho jsem řvala na Pavla, nebyl doma, šel ven, a trvalo to hrozně dlouho, pak přestala Nelinka dýchat úplně a začala modrat, otékal jí obličej a oči měla v sloup, v ten moment už jsem volala 112. Znovu jsem ji mlátila do zádíček a chtěla jí strčit prst do krku, ale vůbec to nešlo, měla zuby v strašné křeči a nešlo to uvolnit, ještě teď mám od zoubků pořezaný prst.

Pak se sem tam trochu nadýchla, a chvíli to vypadalo, že už je to dobré, začala plakat, ale pak nanovo oči mimo, tak znovu hlava dolů a mlácení do zad, tak jsem ji domlátila, že má na zádech podlitiny, a i na celém obličeji má takové krvavé skvrnky, jak nedýchala. Než přijela záchranka, Nelinka už jen plakala a měla celou pusinku od krve a všude po zemi byly kousínky jablíček a taky krvavé hleníky.

Pan doktor ji poslechl, vyloučil zbytky jablíčka v plicích a říkal, že už je to dobré, žebírka tak trochu pohmatal, že se snad nic nezlomilo, že jsou děti dost pružné, a že zezadu a rukou, tedy prý, jestli jsem ji mlátila rukou, jsem to zlomit nemohla. Asi si myslel, že jsem ji mlátila kladivem. Ptal se, jestli nechceme do nemocnice na rentgen atd. Když říkal, že tam nic nemá, tak jsme tedy zůstaly doma, a jak psal zprávu o výjezdu, chtěli kartičku pojišťovny a už mi ji nevrátili, tak jsem pak znovu volala, že se pro ni druhý den stavíme, až půjdeme na procházku.

Moje pocity byly strašné. Myslela jsem, že umře, že už ji neuvidím, nikdy neobejmu, že je konec. Jak chvílemi nedýchala, začala jsem brečet a do toho začal plakat i Honzík. Byla to naprostá bezmoc. Připadalo mi, že vůbec nic nezabírá. Už několikrát se nám stalo, že se zakuckala tak, že šla hlavou dolů, ale nikdy tak, že bych musela volat 112, to bylo fakt hnusné. Ještě teď, jak to píši, strašně brečím, protože si uvědomuji, jak to bylo zlé, jak jí to muselo všechno bolet. Když přišli ti záchranáři, tak hrozně plakala, ale alespoň prý slyšeli, jak plakala, že už dobře dýchá. Ten kropenatý obličej je prý z toho, jak nedýchala. Celou neděli jsem za Nelinkou pořád chodila a nechtěla jsem ji ani na vteřinu pustit z očí. Moc se o ni teď o ní bojím. Šílené, šílené, šílené :-(

Dnes je úterý, Nelinka se po té strašné události chová už úplně normálně, ale já? Nejsem schopná ničeho, i oběd spálím, těstoviny rozvařím, a když krájím nožem, tak se pořežu, jsem pořád mimo, stále přemýšlím a říkám si, coby kdyby? Byla to vše otázka pár minut, ale nekonečných. 20:21 jsem volala, 20:23 přijali hlášení, 20:24 vyjeli k nám a 20:28 byli u nás, nezdá se to, není to ani 10 minut, ale těch dlouhých 10 minut zachránilo Nelince život, a naopak, během těchto minut mohla o život přijít!

Proto si svoje děti hlídejte, hýčkejce, pusinkujte a milujte je. Nikdy nevíte kdy… :-(

U nás vše dopadlo dobře, díky tobě Bože a andělíčkům strážníčkům.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
jannie88
979
7.12.12 08:14

Je to velice smutný příběh, ale nakonec naštěstí dopadl dobře! Přeju Nelince i Honzíčkovi hodně zdravíčka a Vám, abyste už nic podobného nemusela zažívat, chápu, že to musel být strašný pocit, přeju ať Vám je co nejdříve lépe! :-) :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
tripetri
9622
7.12.12 08:41

Fuj, hnus :hug: :hug: Naší malé taky dost často zaskočí jabko, parkát už sem ju taky otáčela hlavou dolů a jednou to bylo už tak, že sem měla srdce až v krku, ale takhle šílený teda ne 8o :hug: :hug: A řekl ti doktor, co jinýho, účinnějšího třeba dělat? Aby se ty děti nemusely takhle „mlátit“?

  • načítám...
  • Zmínit
beruska03
5868
7.12.12 08:42

Mám úplně husí kůži po celém těle když to čtu 8o naštěstí ses zachovala skvěle a dcerušce pomohla… ale muselo to být děsné… klobouk dolů :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Ráďa 25
5622
7.12.12 08:49

Ach jo :( Mě se stalo že se usila, ale já naštěstí zachovala chladnou hlavu a myslím, že otočit a bouchat do zad je nejúčinější :pankac:
Ale třeba můj manžel, který má dokonce kurz zdravotníka, tak když se malá dusila, zustal stát v šoku a panicky křičel :( Ono není nikdy jisté jak to na nás zapůsobí a jak se zachováme u vlastních dětí :(

  • načítám...
  • Zmínit
zzuzzinda
274
7.12.12 08:49

Tohle je děsivý, znám to, synovec se takhle dusil, mě bylo 15 a byla jsem s ním sama venku, bušila jsem do něj, on hlavou dolů a řvala jsem na tátu, aby přišel. Naštěstí, se malý sám chytil a když naši přiběhli, tak jsme oba seděli spolu na zemi a brečeli. Takže to bylo asi pár vteřin. Ale ten děs…Teď je mu 25 let, má krásnou slečnu a skoro 2 metry :)

  • načítám...
  • Zmínit
Run
20807
7.12.12 08:50

Muselo to být hrozný, ještěže člověk v té chvíli reaguje jak je potřeba a „hroutí“ se až potom.. Taky mám doma Nelinku, běží mi mráz po zádech :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
tripetri
9622
7.12.12 08:54

Jojo, můj chlap taky nebyl schopen reakce a já byla ledově klidná, držela ju na ruce jak malý miminko a mlátila ji do zad, ale jak už to trvalo dýl, panika začala pomalu přicházet…Naštěstí to teda vykašlala a já se pak třepala ještě hodinu 8o

Příspěvek upraven 07.12.12 v 08:55

  • načítám...
  • Zmínit
Paja01
1087
7.12.12 08:59

Uf! Mám z toho husí kůži :( Hlavně, že to dobře dopadlo a malé se nic nestalo. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
mysicka5
737
7.12.12 09:21

Ahoj vim o cem mluvis. Syn mel letos v breznu fibrilni krec. Tak jsem nejdriv myslela ze vdechnul presnidavku ale jakmile jsem ho otocila tak vse vyteklo, tak mne napadla alergicka reakce. Tak jsem bezela za pritelem at zavola zachranku. Ten celej vyklepanej volal. Ja mela syna na ruce polozeneho bokem. Mezitim sel pritel cekat na zachranku ven a mne uklidnovala pani ze zachranky. Nakonec nas odvezli do Motola a tam si syn den polezel na pozorovani. Ale i tak uz nikdy vic. A mel to z toho ze mel strevni chripku a lehce zvysenou teplotu.

  • načítám...
  • Zmínit
ANEBjája
4275
7.12.12 09:50

Byli jsme se synem po porodu na novorozenecké JIPce a tam mi sestřička říkala, že první pomoc je jediná a to opravdu hlavou dolů a plácat po zádech a pokud tohle nepomůže, pak už jedině záchranka a pomoc odborníků, kteří na to mají vybavení

Příspěvek upraven 07.12.12 v 10:04

  • načítám...
  • Zmínit
meringa
2028
7.12.12 10:35

Proboha 8o. Ještěže to dobře dopadlo :hug: :hug: :hug: Uff!

  • načítám...
  • Zmínit
peteris
5407
7.12.12 10:38

Jak já ti rozumím… :hug:
Když byly mému staršímu synovi asi 2r, našel v předsíni kabelku mé sestry a vytáhl z ní MENTOS bombóny. Seděli jsme v kuchyni a on duchapřítomně došel až za náma už s vytřeštěnýma očkama a rudou pusinkou.....To co se ve mně odehrávalo bylo neskutečné :zed: :zed: :zed: :zed: :zed: :zed: Panika, hysterie a zároveň snaha zachránit mu život :srdce: Tak letěl okamžitě hlavičkou dolů a já třískala opravdu „o život“ do jeho zádiček. Jediné, co si pamatuju, že jsem řvala, on nedýchá, on pořád nedýchá…až jsem slyšela cinkot o dlažbu, jak mu bombon vyletěl a následný pláč…Nevím, jak dloho to všechno trvalo, ale ve mně je to navěky!!! Kdykoliv vidím mentos, obchází mně hrůza.
Dobře, že to dopadlo, jak to dopadlo :srdce: Bude ještě chvíli trvat, než se z toho dostaneš, já brečela každou chvíli, postupně se to zlepšovalo. Ale nikdy to z mysli nevyženeš :srdce: :srdce: :srdce:
Přeji vám hodně štěstí a už žádné příhody podobného typu :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43039
7.12.12 10:39

Fuj fuj trikrat fuj
uplne je mi uzko
kdyztak rectodelt do zadku, tim se nikdy nic nezkazi (i u vdechleho predmetu muze trosku uvolnit dychaci cesty, vzdycky se tam hned dela otok)

  • načítám...
  • Zmínit
alisekR
9053
7.12.12 12:18

Fuj, hrozněj pocit, :cert: vůbec se ti nedivím. Mě se asi před čtrnácti dnima málem udusila malá, ulomila takový kolečko z dětského nákupního košíku a ač ve 90 procentech takový věci do pusy nestrká, tak tentokrát ano, než jsem k ní doběhla a sebrala jí to, začala dělat blbiny a strčila si to tam a začala se smát a utíkat přede mnou a vdechla ho, naštěstí se jí povedlo po chvíli sílených návalů vykašlat, pak se poblinkala a já jí strašně vynadala :oops:

Dušení je pro mě noční můra. :zed: :zed: Je to už pár let, co můj muž při fotbale běžel a srazil se při hlavičce se spoluhráčem, ten mu narazil na solar a ještě pod bradu hlavou. Manžel upadl na zem a začal se dusit, všichni byli v šoku a jen křičeli. :nevim: Já letěla dolů z tribuny a můj táta přeskakoval lavičky a letěl na trávu, tam mého budoucího muže chytil za kotníky a vytáhl do do vzduchu, 95 kilo živé váhy držel ve vzduchu,,, doběhli ostatní a manžela proklepli…zachánili ho, odnesl to pouze vykloubenou čelistí, to bylo šíleně bolestivý, ale neudusil se mi :hug: Ten pocit zoufalství byl pro mě nekonečnej, byla jsem naprosto paralizovaná. při tom mám zdravotnickej kurz a když se nachomítnu k problému, reaguju dobře a rychle. Tohle jsem ale nezvládla.

  • načítám...
  • Zmínit
Amelie
3552
7.12.12 13:13

Bohuzel to znam… pred rokem a pul se mi dusil syn kovovou hrackou a nepomohlo ani treseni ani bouchani, ale podarilo se mi ji vyrvat rukou nez prijela zachranka ( https://www.emimino.cz/…ypsat-76034/ )… hrozny pocit ale verim a drzim palce ze to napeti brzy prejde!

  • načítám...
  • Zmínit
Siisule
409
7.12.12 14:20

Mám knedlik v krku… děsivý příběh, naštěstí s dobrým koncem, uf…

  • načítám...
  • Zmínit
Huffmanka
1614
7.12.12 14:36

Tohle je jedna z mych nejvetsich nocnich mur, zrovna nedavno jsem se koukala na Youtube na prvni pomoc v situaci kdyz se dusi dite. Ono kdyz to clovek nemuze dostat ven, ma se zacit s umelym dychanim, to je ten druhej krok, nikdy by me to nenapadlo.
Tohle je dalsi vec o ktery mozna spoustu lidi nevi ze se muze stat. http://www.sallycphotography.com/…ves/2005ideo pod clankem je sice v anglictine, ale netreba rozumet a fotky jsou taky dostacujici.
Jsem rada ze je mala v poradku. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
skjaninka
4312
7.12.12 15:56

To je moja nočná mora, že sa niečo také stane. Ešteže to tak dopadlo a Nelinka je v poriadku, aj keď to je šok na dlho. Prajem nech je už len dobre… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
mismurka
2853
7.12.12 16:01

Je mi z toho úzko a jsem moc ráda, že to dobře dopadlo. Stav, ve kterém se nyní nacházíte je pochopitelný.

  • načítám...
  • Zmínit
Nepřihl.Cuarentena
7.12.12 18:14

Speciální chvat

HOlky, existuje speciální chvat, zkusila bych ho asi v podobném případě. Dítě si posadit na klín, obě ruce dát spolu v pěst, zatlačit uprostřed bříška těsně pod hrudní kostí a tlačít dovnítř a nahoru, prudce, ale zase tak, aby člověk děcko nezmrzačil. Někde jsem to viděla popsané a nakreslené, ale nepamatuju si, jak se ten chvat jmenuje. Taky se dá děcko chytnout za nohy a obrátit vzůru nohama, babička tak vytřepala ze strejdy bonbón, když byl malý.

  • Upravit
tevevka
7.12.12 18:33

Ahoj maminky, ten chvat se jmenuje heimlichův manévr a je vcelku účinný - na netu najdete detaily

  • Upravit
Nepřihl.Cuarentena
7.12.12 19:00

Díky. Taky si to radši osvěžím, nikdy člověk neví, kdy se to bude hodit. :? :?

  • Upravit
Saroya
17629
7.12.12 19:40

Uf uf :( :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
DianaAndílek
1096
7.12.12 19:41

Můj syn má velmi silně vyvinutý dávicí reflex, jinak by se už taky párkrát jablka nadechnul, ale vím, co jsi prožívala, já jsem tohle zažila u bratra a můžu vám všem říct, že bylo hrozné čekat na to, jestli umře nebou bude žít

  • načítám...
  • Zmínit
Mondík
5135
7.12.12 20:13

Uf, strasny sok teda… Cekala jsem uz nejhorsi, ani nevis, jak se mi ulevilo, ze se tvoje holcicka neudusila :srdce: :srdce: :srdce:. Musi to byt strasne tezke, ale snaz se nebyt uzkostlivou maminkou. A hlavne, at jsou deti zdrave a uz zadne vazne nehody! :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Maartina
32
7.12.12 20:32

Jste velice statečná, uf a zrovna ani manžel po ruce a do toho druhé dítko v šoku… Hlavně, že to dobře dopadlo! Přeji hlavně hodně zdravíčka všem!!!

  • načítám...
  • Zmínit
veverušák
7.12.12 21:42

Teda jeden z příběhů co mě rozbrečel. Jste statečná, že jste dokázala zachovat chladnou hlavu, dokázala zavolat rychlou a malé poskytnout první pomoc. Vím, že v té chvilce člověk nedokáže racionálně přemýšlet, ohromí ho strach a bezmoc. Ale zvládla jste to na jedničku. Nic si nevyčítejte, malá má hodné anděly strážné, kteří při Vás stály. Já říkám každý den holčičkám, že je miluji, po porodu té druhé jsem bojovala o život pro změnu já, takže tak jako u vás si strašně vážím toho, že nás andělíčci chránili. Přeji hodně štěstí a už jen zdraví. Jste statečná.

  • Upravit
Tomička
3208
7.12.12 21:48

Někdy mě mrzí, že jsem na svoje malý miminko ošklivější…I když mám monitor, chůvičku a vím, že spí, došla jsem za ním a dala mu pusinku. Jsou to naše nejcenější poklady :srdce: :srdce: :srdce: Děkuji ti za Tvůj příběh…jsem ráda, že to dobře dopadlo, hodně zdravíčka Vám všem!

  • načítám...
  • Zmínit
Aylink
21
7.12.12 22:23

Mám z toho husí kůži, ale něco podobného se mi stalo u staršího syna když měl dva roky. Něco mu zaskočilo a začal se dusit. Otočila jsem ho hlavou dolů, ale protože už byl těžký musela jsem ho držet oběma rukama. Rychle jsem pustila jednu nohu a praštila do zad a zase rychle tu nohu chytla. Tak jsem to musela opakovat asi 3× než se nadech. Strašné. Zádíčka se brzo zahojí. Chápu tvůj šok, taky bych to dlouho vydýchávala, ale dobře to dopadlo a to je důležité. Přeji, aby se to už nikdy neopakovalo.

  • načítám...
  • Zmínit
MeloryNox
6532
7.12.12 23:30

Je to šílený. Hlavně, že jste to zvládli. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
momikova
5002
8.12.12 21:07

Tý jo, jsem tu načatá už po dvou dcl vína, jak nejsem zvyklá pít, ale tohle je dost drsný. Doufám teda, že už jste v pořádku a, že tohle nás doma nepotká, to by mě asi kleplo. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Vivik
474
9.12.12 10:43

Heimlichův chvat

Na tohle opravdu existuje chvat, naštěstí jsem ho teda ještě nikdy nemusela použít, ale myslím, že je dobrý to vědět…
http://lekarske.slovniky.cz/…ichuv-manevr
http://www.youtube.com/watch?… 8)

V tom videu je to ukázaný i s dítětem… jinak při googlení se toho určitě najde dost… :)

A ještě tady:
http://www.youtube.com/watch?…

Příspěvek upraven 09.12.12 v 10:54

  • načítám...
  • Zmínit
atominnka
22614
9.12.12 11:19

Jsem ráda, že todobře dopadlo, dokážu si představit ten hnusnej pocit bezmoci. To, že má po zádech modřiny, z toho si nic nedělej, modřiny zmizí, malá o tom určitě už ani neví. :hug:
Moje dcera v létě strčila do pusy víčko od minerálky - ač nikdy nic do pusy nestrkala- a chtěla mi zdrhnout - no „bžunda“ :cert:. Ovšem do cvíle, kdy to víčko vdechla, vytřeštila oči a začala se dávit, tak sem jí drapla za nohy, otočila hlavou dolů a bouchla do zad - NIC. Tak jsem jí posadila na klín, násilím jsem jí otevřela pusu a víčko vyndala z krku prsty 8o Malá mě pozvracela, poplakala si a bylo to OK, akorát dostala tedy ode mě vynadáno :oops: Až se divím, ale zachovala jsem tankrát naprosto chladnou hlavu, dělala jsem vše jakoby automaticky :nevim: Třepat jsem se začala až potom a byla jsem z toho „mimo“ pár hodin… Naštěstí to teda taky dobře dopadlo :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
9.12.12 20:09

Uf…hlavně že to dobře dopadlo, ale ty nervy. Vůbec si nedovedu představit co bych dělala na tvém místě

  • načítám...
  • Zmínit
jeudi
90
9.12.12 20:44

Je mi uplne ouzko kdyz to ctu jsem rada za vas ze to dobre dopadlo

  • načítám...
  • Zmínit
Pájinka25
2891
9.12.12 22:41

Ahoj, dokážu si představit jak ti je. Mě se malej dusil po vaječném bílku, zjistili mu následně na něj alergii. Nebylo to tak zlé jako u vás, dýchal stále, ale strašě sípavě, modrala mu pusinka a byl strašně apatický a malátný. Volala jsem rychlou a rozhodně u nás nebyli do 10 minut jako u vás…trvalo to mnohem dýl, což mě teda jaksi zarazilo, když jsem jim do telefonu brečela, že mám modrý dítě, který špatně dýchá. Strávili jsme tehdy 4 dny v nemocnici, je to fakt strašný takhle vidět své dítě, hlavně že to dobře dopadlo :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář