Moje štěstí
Přeji krásný den všem maminkám, těhotným holčinám a především ženám, které čekají a doufají, že je také potká to obrovské štěstí, a to čekat miminko! Jsem na začátku 29. tt a už se nemůžu dočkat. Ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh.
Když jsme se s manželem seznámili, tak byl a stále je naprosto vysněným mužem pro mě. V listopadu 2011 jsme měli nádhernou veselou svatbu a náš vztah je stále naprosto harmonický. První zlom, kdy jsme přestali fungovat jako dvojice, byl, když jsme se rozhodli si pořídit čtyřnohého mazla Rhodeského Ridgebacka, byl to takový test, jak nám bude klapat společná výchova. Samozřejmě z něj vyrostl rozmazlený hafan, který, když se na nás podívá, tak oba jsme v koncích 
Je to takové naše první děťátko… milující a pohodový pejsek, což odpovídá tomu, kde vyrůstal. No, a tak jsem se stali nerozlučnou trojkou.
Ještě před svatbou jsme si pořídili větší byt, já jsem získala celkem dobrou práci, takže nic nebránilo tomu, abychom začali uvažovat o tentokrát již dvounohém potomku. Na začátku roku jsem se objednala ke své doktorce na pravidelnou kontrolu a už jsem se velmi těšila, jak s ní proberu své rozhodnutí stát se maminkou. Když jsem na kontrolu přišla, tak měla paní doktorka bohužel nějaký hodně špatný den, jindy nebolestivé vyšetření bolelo jako čert a když jsem jí řekla, že bych už chtěla mimčo, tak mě sjela větou: “no hlavně mi tu nelozte hned, jak budete mít pozitivní test”, tak to už bylo moc a řekla jsem si, že sem už nepřijdu nikdy. Ten den jsem jako překvapení pro mého úžasného manžela byla koupit zájezd do egyptské Marsy Alam, tak jsem hned na tuto nepříjemnost zapomněla a už se viděla na pláži
Každopádně jsem potřebovala nového doktora, tak mě mamka objednala k tomu svému, který byl vlastně i jejím porodníkem, takže to byl první chlap, který mě po příchodu na svět držel ve svých rukou. Jeho přístup to bylo něco o milion % jiného, řádně mě prohlédl a trochu ho znepokojilo, že mi nahmatal cca 3 cm bulku, což milá paní doktorka ani nezaregistrovala. Tak mě tedy poslal k jinému dr., který má speciální UTZ a ten zjistil, že to je myom a řekl mi, že by bylo dobré zapracovat na prvním dítěti, že po jeho odstranění mohou nastat komplikace s početím. Byla jsem z toho celkem nešťastná. Vím, že myom není nic zvláštního a že to má spousta žen, a to třeba ne jenom jeden, ale už jsem začala mít obavy, že nám to početí třeba hned tak nevyjde.
Avšak opak byl pravdou, doma jsem nadhodila, že bychom to už mohli zkusit, dáme tomu volný průběh a uvidíme, jak mocná bude příroda v našem případě. Hned na druhý den, po krásné noci, jsem už začala doufat a pročítat diskuze na téma, kdy si mohu udělat první test a jaké jsou příznaky raného těhotenství. Nevydržela jsem to a test si udělala asi po 10 dnech, ani jsem nečekala na menstruaci. Dívala jsme se na ten malinký proužek, který tolik rozhoduje o osudech lidí a doufala, že se tam ta druhá čárka objeví. Objevil se jenom téměř neznatelný stín, o kterém jsem si myslela, že ho vidím jen já a že to je jenom nějaký blud mé fantazie. Po cestě do práce a potom i v práci jsem se na něj musela pořád dívat. Tak jsem začala s testováním několikrát denně, dokud tam nebyly dvě tlusté fialové čárky jako hrom. V podstatě to byl jediný ukazatel, protože jakékoliv příznaky těhotenství, (kromě posléze vynechané menstruace), mě obešly velkým obloukem.
Manželovi jsem nechtěla nic říkat, dokud jsem to neměla černé na bílém od doktora a na vlastní uši neuslyším srdíčko miminka. Měla jsem totiž strach, že to třeba s menstruací odejde, že se prostě malé neuchytí, stává se to poměrně často a není to nic neobvyklého. Říká se, že ženy mají 6. smysl, ale myslím si, že muži jich někdy mají daleko více. V den odletu do Marsy jsme si po odbavení zašli ještě v Mošnově na oběd a manžel, i když netuším jak, to na mě poznal a řekl mi, že jsem těhotná. Nakonec jsem to tedy nevydržela a začala vytahovat jeden test za druhým a popisovala jsem, jak ty čárky postupně sílily, ale jak jsem to nechtěla zakřiknout, tak jsem mu to neřekla. No, nekonala se žádná romantická reakce, naopak zklamání v očích mého milovaného muže z toho, že jsem ho v testování takhle vynechala, protože to je věc, kterou by partneři měli prožívat spolu. Bylo mi úplně do breku, tolikrát jsem si tuhle situaci představovala, a tak jsem to zkazila, bylo mi to moc líto. Ale za chvilku ho to přešlo a začali jsme se moc a moc těšit.
Dovolená byla krásná a po jejím návratu jsem hned spěchala k doktorovi na kontrolu. Byla jsem zase plná obav, jestli moje opalování a decka egyptského piva miminku neublížila atd. atd. Pan doktor mě ujistil, že prvních asi 40 dní může žena dělat cokoli, protože mnohdy ani netuší, že je těhotná, a tak to příroda má zařízené a miminko je chráněné a kdyby přece jenom nebylo něco v pořádku, tak jej tělo vyloučí. Srdíčko tlouklo jako zběsilé a já byla nejšťastnější na celém světě, ani se mi nechtělo věřit, že se to všechno tak podařilo. Byla jsem přesně 6. tt.
Když jsme to oznámili mým rodičům, tak se mamka rozbrečela jako malá holka a už začala vytahovat všechno, co pro mě tajně nějaký ten rok schovávala Mamka je totiž vedoucí výroby v Emitexu, tak mám vše z první ruky.
Těhotenství prožívám naprosto v klidu, všechny kontroly a testy dopadly na výbornou, na poslední kontrole jsem byla v pondělí a pan doktor mě pochválil, že vše je naprosto ideální. Jak jsem již psala, žádné nevolnosti mě nepotkaly, jen mi v těch vedrech natékaly nohy a chůze po ránu byla celkem bolestivá. A ještě jedno negativum, narostla mi stehna a zadeček jako snad ještě nikdy, tak mám trochu strach, jsou to zrovna natolik problematické partie, kterých se potom nezbavím. Tak moc prosím, pokud to tak měla i některá z Vás, tak mi písněte, zda se to dá po porodu shodit, předem velmi děkuji! Ala na druhou stranu, prý by měl být snazší porod, když trochu narostly boky, zda to je pravda, tak to netuším, ale utěšuji se tím a hlavně, to mimčo za to stojí!
Co se týče obav z porodu, tak jak jsem psala v úvodu, tak se už nemůžu dočkat a moc se těším. Je jasné, že to bude bolet, možná hodně bolet, ale žádná bolest netrvá věčně, ale ten pocit, kdy budu poprvé držet svého chlapečka v náručí, ten mi zůstane navždy.
Chtěla jsem povzbudit všechny ženy, které na miminko stále čekají a ono nepřichází, já to svoje štěstí totiž považuji v dnešní době tak trochu za zázrak, že se povedlo tak rychle. Podle mě je nejdůležitější mít vedle sebe milujícího a obětavého muže, to je základ, a potom se to dříve či později povede, ať už přirozeně, uměle, či formou adopce. Každá žena má právo stát se maminkou, tak posílám hodně sil, abyste se tohoto práva nevzdaly.
Děkuji všem za přečtení!
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1564
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2159
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1231
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1141
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1329
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 4040
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3138
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2198
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2455
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1970
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
pěkný deníček
Pořád chceme ty naše chlapy chránit ale oni jsou silnější než si myslíme 
taky se nám naše beruška povedla na první pokus 
