Těhotenství a předčasný porod
- Rodičovství
- R2
- 23.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O cestě těhotenstvím, porodu, a nelehkém startu, tak, jak nám to sám život přinesl. Moc ráda čtu některé deníčky, a tak jsem se rozhodla taky jedním přispět. Píše se konec listopadu 2011 a mně je v práci strašně zle, pracuji jako ošetřovatelka koní. Už pár měsíců se snažíme o miminko. To, které jsme čekali předtím, se přestalo vyvíjet asi v devátém týdnu, jednalo se tedy o zamlklý potrat.
Tea
- 1
Beata
- 1
- 1
- 4
Domluvila jsem se s dr., že kdyby něco, tak hned přijdu. Hned z práce jsem se u něj stavila, ale na UTZ nic vidět nebylo. Bylo mi to strašně líto, ale dr. mi řekl, ať přijdu v pátek, že tam třeba už něco vidět bude, a taky že bylo – gestační váček. Pak jsem měla přijít za 14 dnů, abychom viděli, jak se nám miminko krásně vyvíjí, a ejhle, ona tam byla miminka dvě.
Měla jsem obrovskou radost, dvojčata jsem si vždycky přála, ale ostatní v rodině takovou radost neměli, můj manžel má totiž těžkou oční vadu, protože se narodil v 28. týdnu, všichni jsme tak věděli, jaká jsou rizika předčasného porodu. Tomu, že holky donosím až do konce, jsem nevěřila. Do porodu jsme u jednoho miminka nevěděli, co to bude, měli jsme překvápko. Na nemocenské jsem byla od pátého týdne, záchodovou mísu jsem objímala asi do pátého měsíce a celou dobu doma jsem se šetřila, a dokud to bylo možné, tak jsem i chodila s pejskem na procházku.
Ale zvrat nastal, když jsem byla ve 27. týdnu. Byla jsem na kontrole, holky se vyvíjely dobře a dr. doktor říkal, že je ještě brzy na to, aby mi bylo tak špatně. Druhý den už jsem se ani nepostavila na nohy. Zavolala jsem mamce, že potřebuji odjet na pohotovost, s dvojčátky mě vzali přednostně a už jela rychlá. Celé těhu jsem brala vitamíny a vše ostatní, holky si braly vše, co potřebovaly, ale mělo to jeden háček, mně nic nenechaly, takže jsem začala polykat týdně snad 15 prášků, vitamíny a magnezium. Za týden mě propustili s tím, že se mám šetřit. Za týden jsem přišla na kontrolu a ejhle, byla jsem otevřená a stahy dělohy byly takové, že jsem nemohla chodit. Čekal mě okamžitý nástup do nemocnice do perinatologického centra.
Napíchali mi kortikoidy, něco na oddálení porodu a zase antibiotika, protože jsem v těle měla pořád nějaký zánět, dohromady za celé těhotenství jich bylo asi pět. Nic mi neřekli, jen jsme se domluvili, že přijdu ve 32. týdnu na kontrolní UTZ. Holky byly při přijetí najednou dost malinké a měly i maličký odhad. Dr. říkala, že průtoky už nejsou takové, jaké by měli být, ale že za tu dobu, co tam ležím, přibraly. Měla jsem o holky v bříšku strach. Manželovi se také najednou velmi zhoršil zrak a nikdo ho nechtěl operovat, že by to bylo moc velké riziko, ale nakonec souhlasili a operovali. Operace bohužel nedopadla moc dobře, manžel na jedno oko téměř neviděl a tím druhým přibližně na 2 metry. Tak moc jsem se bála, že neuvidí naše holčičky.
Pak mě pustili domů a doktorka mi řekla: „Ne že tu budete večer.“ Odpověděla jsem, že v žádném případě, nakonec mi voda praskla za tři dny. Primář se mi při příjmu doslova smál, že jsem to vydržela tak dlouho doma. Přijela jsem otevřená na 2 cm, což jsem byla vlastně celou dobu. Na záznamu byly kontrakce, ale já jsem je moc necítila. Hned mě vezli na porodní sál a manžel mohl zůstat se mnou. Alespoň něco, no ale za pár hodin kontrakce ustaly a nedělo se nic. Nakonec jsem se prospala na porodním křesle přímo na sále a manžel vedle mě na křesle. Ráno chtěli porod vyvolávat, dostala jsem jednu tabletu, ale kontrakce byly pořád stejné.
Odpoledne přišel takový mladý doktor a hlásil, že mě odrodí. Hm, tak jo. Asi za hodinu přišla sestra na monitor, celé těhu jsem ho nesnášela, protože jsem ho od 28. týdne měla často. Potom kontrolovali srdíčka. Po 10, 15 minutách monitoru jsem řekla sestře, že tohle fakt nezvládnu, že ho nechci. Podívala se dovnitř a prohlásila, že se nic neděje, a taky, že se se mnou nemůže vybavovat. Řekla jsem jí, ať mi zavolá doktora. Přišel, hodně mě povzbuzoval a vysvětluje a povzbuzoval. Chtěla jsem jít do sprchy a on se na mě předtím podíval a zezelenal, protože prý už rodíme.
První dcera byla na dvě zatlačení venku. Dr. byl nervózní, protože další kontrakce nikde, no nic, zatlačila jsem na prázdno a druhá dcera byla za 3 minuty venku taky. Holky rychle zabalily a utíkali s nimi pryč. Křičela jsem, že se na ně chci podívat a co že to vlastně máme. V rychlosti se na mě otáčejí a ukazují mi je. Jsou tak krásné. Tolik se těším, až za nimi budu moci jít na JIPku, ale přišla jsem o hodně krve a pořád jsem omdlévala, takže to nešlo, ale byl tam za nimi alespoň manžel.
Tea se narodila s mírami 1450 g a 38 cm a Bea měla 1580 g a 39 cm a dýchaly samy. Já jsem za nimi nakonec přijela další den odpoledne na vozíku. Bohužel jsem se nerozkojila. Do noci jsem seděla u inkubátoru, snažila se odsávat a sestra mi je zkoušela přikládat, ale ony neměly sílu něco sát. Po týdnu je přeložili na intermediál a tam byly skoro tři týdny na vyhřívacím lůžku. Nakonec svůj start, kromě toho, že měly sondičky na papání, zvládly bez problémů, byly moc šikovné.
Pak jsem k nim nastoupila já, krmila je stříkačkou, což trvalo hodiny, vlastně jsem nedělala nic jiného, než krmila a odsávala svoje mlíčko. První společnou noc jsme usnuly v pět ráno, ale stálo to za to. Další den byl už lepší a doktoři koukali, že holky najednou papaly samy a žádná sonda nebyla potřeba. Za týden jsme šly domů s váhou 1980 g a 2120 g. První dny to doma bylo těžké, protože holky řvaly hlady, ale postupně se ještě víc rozpily.
Nebylo pro mě jednoduché ani běhání po doktorech a rehabilitacích. Teď je holkám 8 měsíců a dělají velké pokroky a nám radost (i když jsou v některých věcech pomalejší). Nejvíc mě mrzelo a mrzí, že když se holky narodily dřív a my jsme s mužem rozesílali sms, nikdo kromě rodičů neodpověděl, nepogratuloval, protože všichni měli strach, aby něco nezakřikli. Při tom nelehkém startu nám podpora hodně chyběla.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1620
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 945
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1657
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 692
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 400
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20698
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2615
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2883
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2601
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1760
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
tuším, jak Vám s mužem bylo, i když jen částečně, protože ležím od 28.tt už 8 týdnů v nemocnici pro hrozící předčasný porod. ted už tedy zase pro změnu z důvodu, že malá moc neroste..
Přeji ať dělají dál velké pokroky a mamince velkou radost. 
! nj, každé je jiné, ach ty tabulky 
