Můj 4. porod
- Porod
- ddinna
- 04.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb jak se náš Míšánek prostě rozhodl, že se narodí. Pořád jsem si plánovala nějaký deníček a musím nekriticky přiznat, že témat bych měla víc než dost. Ale stejně jsem se nikdy neodhodlala. Tak teď to zkusím.
Moje poslední těhotenství rozhodně nebylo v plánu. Vždycky jsem chtěla mít dvě děti – holčičky, což se mi splnilo, a kdyby se mi do cesty nepostavil rozvod a následný nový vztah, určitě by to tak i zůstalo. Ale osud tomu chtěl jinak a já se po 10 letech (+5 let chození) s manželem rozvedla. Poznala jsem novou lásku a zamilovala se tak moc, že jsem nemohla ani dýchat. Všechno bylo najednou jiné, úžasné, dokonalé a zkrátka jsem se nepoznávala. Musím říci, že zamilovanost ve 30 je úplně jiná než v 16 letech. Ale o tom můj deníček není.
Přítel žádné dítě neměl a o moje holky se začal starat naprosto bravurně, přijaly ho bez větších obtíží a všechno bylo bezvadné. Proto, když mluvil o miminku, váhala jsem jen chvíli. Nechala jsem si vysadit tělísko a hned první měsíc se zadařilo, já jsem otěhotněla a narodil se nám chlapeček. Bohužel během těhotenství se nám zhoršila finanční situace, přítel měl zdravotní problémy a zkrátka to bylo velmi náročné období. Přesto jsme měli z našeho Ríšánka velkou radost. Ovšem potýkali jsme se opravdu s velkými finančními problémy a i se kvůli tomu museli přestěhovat a stejně to skončilo fiaskem.
V této příšerné situaci jsem neplánovaně otěhotněla. Poprvé jsem nad testem plakala zoufalstvím a poprvé mě napadala ta příšerná myšlenka na potrat. Jak jsem se nenáviděla za to, že jsem dopustila, aby se to stalo. Jak jsem se nenáviděla za to, že uvažuji o tom, že dáme miminko pryč. Nebudu tu vysvětlovat, jak jsem mohla otěhotnět, nebudu tu vysvětlovat, jak moc špatně jsme na tom byli. Holky z červencové diskuze to velmi dobře vědí a popisovat to tady, by bylo na dlouho. Zkrátka, stalo se.
Přítel přijal tu novinu k mému překvapení nadšeně. Byl dojatý a nijak ho to nevykolejilo. Já jsem oproti tomu pořád jen počítala a pozorovala svoje tři děti a přemýšlela, co s tím. Potrat byl jediné možné řešení, alespoň se mi to tak zdálo. Nenáviděla jsem za to. Přítel vyslechl moje argumenty a hodně ho to zlomilo. Dobré tři dny jsme proseděli a rokovali, co uděláme. Držel mě za ruku a byl naprosto úžasný. Přestože miminko chtěl, plně mě podporoval, ať už bych se rozhodla jakkoliv. Naší situaci znal a věděl, že neplácám hlouposti, navíc juniorovi byl teprve rok a byl hodně náročné dítko.
Tak jsme jeli na gyndu, doktor mi těhotenství potvrdil a začal mi vysvětlovat co a jak na interrupci. Já jsem se ani neodvážila podívat na ultrazvuk. Byla jsem 6+1, času bylo dost. Nicméně pro mě to už bylo miminko, a když doktor popisoval, co musím podstoupit, najednou jsem věděla, co je správné. Jakkoliv to bylo nerozumné a nezodpovědné, pro hodně lidí určitě, věděla jsem, že si miminko nechám. Doktor si všiml, že se najednou tvářím jinak a dodal: no pokud si to rozmyslíte, tak za 4 týdny na kontrole. Nastoupila jsem k příteli do auta, seděl tam zlomený a mlčel. Pohladila jsem ho po ruce a řekla: v březnu budeme mít miminko. Usmál se na mě, dal mi pusu a slov nebylo zapotřebí.
Těhotenství probíhalo v klidu, neměla jsem nevolnosti, bylo mi nad očekávání dobře. Jakoby mě ten malý človíček chtěl celou situaci usnadnit a co nejméně mě zatěžovat. I když jsem se rozhodla, že si miminko necháme a hodně se mi tím ulevilo, pořád mě děsily finance a nemohla jsem se těšit. Zároveň jsem se za to styděla a měla výčitky, že se netěším, nepočítám týdny a dny, bojím se března a že to bude mít na to malé špatný vliv. Dokonce jsem si pustila na youtube potrat, abych se potýrala a viděla, co jsem chtěla udělat. No nebudu popisovat, jak mě to vzalo, a tehdy jsem si poprvé pohladila bříško a pocítila k tomu drobečkovi lásku.
Ale to pravé těšení přišlo až s prvními pohyby a od té doby jsem ho milovala. Jakoby mimochodem se najednou kolem mě začalo vše měnit. Naše finanční situace se začala pozvolna zlepšovat, Ríšánek přestal tolik zlobit a vidina do budoucna nebyla už vůbec tak příšerná jako v létě, kdy jsem na testu objevila dvě čárky. Spousta lidí žasla nad mým rozhodnutím mít 4. Dítě, a mě to bylo najednou jedno. Těšila jsem se a nikdo mi nemohl mého malého chlapečka vzít. Nicméně jsem věděla, že už nikdy nesmím dopustit, aby se tato situace opakovala. Proto jsem si s mým doktorem domluvila po porodu sterilizaci.
Doktor i já jsme se shodli na tom, že nejlepší bude udělat sterilizaci hned při porodu, tedy jediná možnost je rodit císařským řezem a rovnou udělat podvázání. Můj poslední porod před 20 měsíci byl císařem, ale nebyla indikace pro následný další císař. Tudíž jsem se bála, že ho v nemocnici nebudou chtít udělat. Další možnost by pak byla, udělat sterilizaci tak 6měsíců po porodu, což jsem si ale neuměla reálně představit. Zaprvé jsem moc plodná a nevěřím práškům, tělískům ani prezervativům. Zadruhé, a to je důležitější, neměla bych pro své dva malé chlapečky hlídání. Přítelův šéf dělal hrozně zle i kvůli dovolené, kterou přítel potřeboval při mém pobytu v porodnici, když hlídal naše tři děti, včetně 20měsíčního syna. No k tomu se raději rozepisovat nebudu, ať se zase nerozčílím. Doktor slíbil, že udělá vše proto, abych císaře a sterilizaci měla.
Týden před termínem mě proto poslal do nemocnice s papírem, kde stálo, že mají udělat plánovaného císaře a sterilizaci. Na příjmu se doktor divil a vyptával se, proč chci císaře a vymlouval mi ho. Neustále opakoval, že mám sterilizaci podstoupit až 6 týdnů po porodu a teď rodit normálně. Když jsem opakovala, že od kojeného miminka a batolete si do nemocnice na tři dny lehnout nepůjdu, nějak neposlouchal. Ale nakonec moje rozhodnutí respektoval, dali mi podepsat souhlas a žádost o sterilizaci a poslali mě na pokoj. Bylo úterý a císaře mi prý udělají až ve čtvrtek, dřív nemají čas. Během dne se mi objevily slabé bolesti a tušila jsem, že do čtvrtka náš chlapeček nepočká. Posílali mě průběžně na monitor, ale ten žádné kontrakce neukázal, přestože bolesti sílily.
Prohlédl mě další doktor, opět mi vymlouval císaře a po něm další. Pořád opakovali, že dělat císaře na přání je jim proti srsti. Ano chápu to, také bych raději normální porod, ale prostě to pro mě bylo nejlepší řešení. Navíc jsem nechápala, proč se tolik brání ho udělat a používají termíny, jako že se jim to morálně příčí, když denně provádějí x potratů a nijak je to nestresuje. Trvala jsem si na svém. K večeru už bolesti zesílily natolik, že jsem si byla jistá, že ještě ten den porodím. Doktor mě vyšetřil, poslal na monitor a oznámil mi, že nerodím a nic tomu nenasvědčuje.
V půl desáté večer už jsem bolestí funěla a opět šla říci doktorovi, že rodím. Ovšem následovalo to samé, vyšetření nic neprokázalo a doktor mě poslal spát se slovy, že se nemám tak pozorovat a jít radši spát. Nebudu popisovat, jak mě urazil a vytočil. Prakticky mě považoval za hysterku, která nepozná porod. Spát se samozřejmě nedalo a já pochodovala po chodbě a prodýchávala bolesti přicházející po 3 minutách. Vydržela jsme to asi půl hodiny, a pak už úplně šla zoufalá za sestřičkou. Ta viděla moji tvář zkřivenou bolestí a ptala se, jak dlouho to trvá. Hned mě poslala na porodnici a ten samý doktor mě uvítal s pobaveným výrazem: ala zase ta hysterka.
Napojili mě na monitor, který opět nic neukázal. Nicméně prohlídka doktora odhalila, že jsem otevřená na 4 cm. Dal najevo malé překvapení a spěchal zjistit, co a jak na císaře. Po 20 minutách na monitoru, kdy už bolesti několikanásobně zesílily, jsem se otevřela na 8 cm a bylo jasné, že porodím. Chtělo se mi tlačit a císař mi byl ukradený. Doktor přišel, vyšetřil mě a překvapeně zhodnotil otevření na 8 cm a zároveň mi oznámil, že spěchají k akutnímu císaři a já musím počkat. Také mi řekl, že to ale určitě nevydržím a porodím sama, a kdybych náhodou vydržela a počkala, tak udělají císaře, ale ne sterilizaci, protože jim primář nepodepsal sterilizační papíry. Neměla jsem sílu se rozčilovat, jak je to možné, že nemají ty papíry podepsané, když je mají od rána k dispozici a já už několik hodin říkám, že rodím. Jen jsem hlesla, že v tom případě jdu rodit a nehodlala jsem s ním ztrácet čas. Ujala se mě porodní asistentka a převedla mě na porodní box. Stihla mi jen přehodit noční košili, vyměnit moji za nemocniční a nacpat mě na porodní křeslo. Chtěla píchnout vodu, chtěla mě napojit na monitor, nic se nestihlo.
Ve 23.10 hodin se spontánně a rychle narodil náš chlapeček Míšánek. Vážil 2860 g a měřil 49 cm. Bez nástřihu, bez klystýru a docela sám, bez pomoci. Je nádherný a miluji ho. Všichni jsme moc šťastní, že ho máme doma a že je tu s námi, a to, že nebyl od začátku plánovaný a chtěný, mi připadá jako neuvěřitelné.
K chování doktorů se nebudu vyjadřovat, zkrátka se rozhodli, že císaře udělat nechtějí, tak ho nedělali. Výhodu to má tu, že mě nic nebolí, cítím se naprosto fit, a to jsem dva týdny po porodu. Jen musím vymyslet, kdy a jak se dostavit na tu sterilizaci. I kvůli Ríšánkovi je dobře, že jsem se z porodnice nevrátila bolavá a s čerstvou jizvou. Jen doufám, že se bez úhony dočkám plánované sterilky a budu si moci v klidu užívat svou velkou rodinu.
Omlouvám se za román, nějak jsem se rozepsala.
Přečtěte si také
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 434
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 362
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 316
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 395
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 329
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 877
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 885
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 434
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 523
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 439
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...