Můj bleskový porod
- Porod
- Vrtul
- 08.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, že to nemusí být tak hrozné, jak jsem se tady před porodem často dočítala, a pak se bála. Milé maminky, jako každá nastávající maminka prvorodička, jsem měla z porodu ohromný strach a obavy, zda péči o tak malého drobečka zvládnu.
Protože jsem měla těhotenskou cukrovku, všichni mě strašili, že budu mít velké miminko a byly k tomu i dědičné předpoklady, nicméně pak jsem si říkala, že miminko se nějak ven dostat musí. Kvůli cukrovce jsem byla objednaná do porodnice na 2. dubna na vyvolání.
Už 14 dní před tímto termínem mi v porodnici na ozvičkách říkali, že mám pravidelné kontrakce po 5–8 minutách a jestli cítím bolest. Nic mě nebolelo, tak mě pokaždé propustili s tím, že se beztak stejně večer vrátím, ale já jsem se nevrátila a našemu miminečku se ven nechtělo. 1. dubna jsme s přítelem jeli na večeři do restaurace, kde vaří má teta, ať se ještě pořádně dobře nadlábnu. Říkala jsem jí, že mám už dva dny pocit, jako bych si učurávala a že mám vlhko v kalhotkách. Teta mě vystrašila, že to může být voda a ať si zavolám do porodnice.
Po telefonátu do porodnice jsem si dala vložku a čekala, jestli bude mokrá, byla. Dala jsem si vanu, vyfoukala vlasy, vyparádila se, a ještě, než jsme jeli do porodnice, jsme vyrazili na návštěvu k rodičům a babičce. Že jedeme do porodnice, jsme si nechali pro sebe, protože jsem se bála, aby mě neznervóznili. Vyjeli jsme a já jsem byla nervózní, chtěla jsem, aby to chlap ještě otočil, že to určitě nic není a že pojedeme, až to bude aktuální, ale on byl neoblomný… chtěl už zapíjet potomka.
V porodnici se vyplnily nějaké papíry, přítele poslali domů, že to ještě nebude tak rychlé a mě prohlédli a řekli, že mi uniká voda. Dostala jsem kapačkou nějaká antibiotika, a řekli mi, ať jdu zatím spát. To se jim lehko řeklo. Samozřejmě jsem celou noc nespala a přemýšlela, co bude. Nic mě nebolelo. Byla jsem nevyspalá a mrzelo mě, že jsem nespala doma v pohodlíčku.
Druhý den mi v 10 hod podali tabletku na vyvolání, nic se nedělo, kontrakce se na monitoru objevovaly pravidelně, ale mě nic nebolelo. Jen asi po hodině drobet záda. Pořád mi volala mamka a babička, jak to vypadá a co se mnou dělají, až jsem si musela vypnout telefon, protože mě to strašně znervózňovalo. Kolem 12. hodiny mi dali další tabletku. Pořád mě nic nebolelo.
Asi za hodinu kolem mě začala běhat spousta doktorů, něco se jim nezdálo, malý měl špatné ozvičky, a řekli mi, že to vypadá, že budu rodit císařským řezem. Od té chvíle jsem pořád musela být na monitoru. Ve dvě se vystřídaly směny a přišla jiná porodní asistentka, shodou náhod jsme se znaly. Jako jediná mi řekla, co se děje a jak to vypadá, byla jsem jí moc vděčná.
Nevím už kolik bylo hodin, ale asi kolem půl třetí odpoledne jsem dostala další kapačku a nějaký doktor mi nejspíš provedl Hamiltona a píchli mi vodu, asi to bylo ve správný čas, protože to předchozí nezabralo, a konečně mi začaly bolesti. Do té doby mě jen bolela záda. Během půl hoďky jsem už začala mít potřebu tlačit, řekla jsem to asistentce, ona se koukla a řekla: „tak jdeme na sál“.
Nechápala jsem, jak po mně může chtít, abych tam v těch bolestech došla, ale došla jsem. Na sále jsem byla dohromady 10 minut a malej byl na světě. Narodil se ve 15:24. Přítel přiběhl na sál na poslední chvíli. Ještě jsem mu vynadala, že to málem nestihl, až potom jsem se dozvěděla, že mu nikdo nevolal… měl asi nějaké tušení. Ve 14:00 hodin odcházel z porodnice, když mu řekli, že to na porod zatím nevypadá. Prý měl tušení, když jsem přestala odepisovat, a tak se vrátil.
V porodnici byli všichni zlatí, bolest z porodu byla okamžitě, když jsem viděla malého, zapomenuta a popravdě ani si z těch deseti minut nic nepamatuji. Holt už to tak příroda zařídila. Malej vážil 3050 g a měřil 48 cm. Takže prognózy s velikostí se také nepotvrdily.
Všem, které porod teprve čeká, přeji takový, jako jsem měla já!
Přečtěte si také
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 26
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 3167
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 1600
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 775
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 1742
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1279
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5867
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 13889
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 3307
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 4064
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...