Můj bleskový porod
- Porod
- Vrtul
- 08.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, že to nemusí být tak hrozné, jak jsem se tady před porodem často dočítala, a pak se bála. Milé maminky, jako každá nastávající maminka prvorodička, jsem měla z porodu ohromný strach a obavy, zda péči o tak malého drobečka zvládnu.
Protože jsem měla těhotenskou cukrovku, všichni mě strašili, že budu mít velké miminko a byly k tomu i dědičné předpoklady, nicméně pak jsem si říkala, že miminko se nějak ven dostat musí. Kvůli cukrovce jsem byla objednaná do porodnice na 2. dubna na vyvolání.
Už 14 dní před tímto termínem mi v porodnici na ozvičkách říkali, že mám pravidelné kontrakce po 5–8 minutách a jestli cítím bolest. Nic mě nebolelo, tak mě pokaždé propustili s tím, že se beztak stejně večer vrátím, ale já jsem se nevrátila a našemu miminečku se ven nechtělo. 1. dubna jsme s přítelem jeli na večeři do restaurace, kde vaří má teta, ať se ještě pořádně dobře nadlábnu. Říkala jsem jí, že mám už dva dny pocit, jako bych si učurávala a že mám vlhko v kalhotkách. Teta mě vystrašila, že to může být voda a ať si zavolám do porodnice.
Po telefonátu do porodnice jsem si dala vložku a čekala, jestli bude mokrá, byla. Dala jsem si vanu, vyfoukala vlasy, vyparádila se, a ještě, než jsme jeli do porodnice, jsme vyrazili na návštěvu k rodičům a babičce. Že jedeme do porodnice, jsme si nechali pro sebe, protože jsem se bála, aby mě neznervóznili. Vyjeli jsme a já jsem byla nervózní, chtěla jsem, aby to chlap ještě otočil, že to určitě nic není a že pojedeme, až to bude aktuální, ale on byl neoblomný… chtěl už zapíjet potomka.
V porodnici se vyplnily nějaké papíry, přítele poslali domů, že to ještě nebude tak rychlé a mě prohlédli a řekli, že mi uniká voda. Dostala jsem kapačkou nějaká antibiotika, a řekli mi, ať jdu zatím spát. To se jim lehko řeklo. Samozřejmě jsem celou noc nespala a přemýšlela, co bude. Nic mě nebolelo. Byla jsem nevyspalá a mrzelo mě, že jsem nespala doma v pohodlíčku.
Druhý den mi v 10 hod podali tabletku na vyvolání, nic se nedělo, kontrakce se na monitoru objevovaly pravidelně, ale mě nic nebolelo. Jen asi po hodině drobet záda. Pořád mi volala mamka a babička, jak to vypadá a co se mnou dělají, až jsem si musela vypnout telefon, protože mě to strašně znervózňovalo. Kolem 12. hodiny mi dali další tabletku. Pořád mě nic nebolelo.
Asi za hodinu kolem mě začala běhat spousta doktorů, něco se jim nezdálo, malý měl špatné ozvičky, a řekli mi, že to vypadá, že budu rodit císařským řezem. Od té chvíle jsem pořád musela být na monitoru. Ve dvě se vystřídaly směny a přišla jiná porodní asistentka, shodou náhod jsme se znaly. Jako jediná mi řekla, co se děje a jak to vypadá, byla jsem jí moc vděčná.
Nevím už kolik bylo hodin, ale asi kolem půl třetí odpoledne jsem dostala další kapačku a nějaký doktor mi nejspíš provedl Hamiltona a píchli mi vodu, asi to bylo ve správný čas, protože to předchozí nezabralo, a konečně mi začaly bolesti. Do té doby mě jen bolela záda. Během půl hoďky jsem už začala mít potřebu tlačit, řekla jsem to asistentce, ona se koukla a řekla: „tak jdeme na sál“.
Nechápala jsem, jak po mně může chtít, abych tam v těch bolestech došla, ale došla jsem. Na sále jsem byla dohromady 10 minut a malej byl na světě. Narodil se ve 15:24. Přítel přiběhl na sál na poslední chvíli. Ještě jsem mu vynadala, že to málem nestihl, až potom jsem se dozvěděla, že mu nikdo nevolal… měl asi nějaké tušení. Ve 14:00 hodin odcházel z porodnice, když mu řekli, že to na porod zatím nevypadá. Prý měl tušení, když jsem přestala odepisovat, a tak se vrátil.
V porodnici byli všichni zlatí, bolest z porodu byla okamžitě, když jsem viděla malého, zapomenuta a popravdě ani si z těch deseti minut nic nepamatuji. Holt už to tak příroda zařídila. Malej vážil 3050 g a měřil 48 cm. Takže prognózy s velikostí se také nepotvrdily.
Všem, které porod teprve čeká, přeji takový, jako jsem měla já!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1830
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1078
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1934
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 790
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 468
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21872
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2962
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2672
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....