Můj boj s kojením

O napsání deníčku o kojení už jsem uvažovala xkrát, ale až po přečetní jiného, jsem se konečně odhodlala a skutečně začala psát. Náš Vojta se narodil ve 30+2 tt, ale o tom všem jsem již psala v předešlém deníčku.

Teď k tomu našemu boji s kojením. První 3 dny jsem si poležela na JIPce, ale už tam za mnou začala docházet laktační poradkyně a snažila se mi odstříkávat mléko a večer i sestřička. Všichni mě chválili, že to jde dobře, i když ve zkumavce bylo jen pár kapek mleziva. Pamatuji si to tak živě, jak laktační poradkyně s úsměvem říkala, vy teda ale vaříte, paní.

Po propuštění z JIPky jsem byla poučena jak mléko sama odstříkávat. Zatím to šlo relativně dobře, ve zkumavce bylo čím dál tím víc mléka. Po dnu ručního odstříkávání jsem si sice připadala tak, že ze mě bude nejspíš kulturistka, ale hřálo mě vědomí, že našemu drobečkovi dávám to nejlepší, co můžu. Naštěstí přišla spása v podobně další laktační poradkyně, která spolu s užitečnými radami přinesla i elektrickou odsávačku. Byla to tedy drasťárna, nic příjemného, ale mléka bylo 2× tolik než při ručním odstříkávání.

Bohužel, Vojta byl stále malý a slabý na to, abychom mohli zkusit přiložení. Odstříkávala jsem poctivě každé 3 hodiny, jen jednou v noci jsem musela vynechávat, abych nerušila noční klid na oddělení. Ležela jsem totiž na pooperačním gynekologickém oddělení, kde byli různé pacientky po operacích. Takhle jsme to praktikovala nějakých 14 dní, než se mě rozhodli propustit z oddělení.
Po propuštění jsme odešla na pár dní domů. Bylo to to nejhorší v mém životě, co jsem musela udělat. Ten pocit, když jsem opouštěla podolskou porodnici a můj brouček tam zůstal, byl hrozný. Celou cestu domů jsem jenom probrečela. Ale bohužel bylo to nutné, abych vyřídila rodný list a pojišťovnu.

Za Vojtou jsem ale denně jezdila a dál poctivě odstříkávala mlíčko. Bohužel už tehdy jsem začínala mít podezření, že vše nejde tak dobře, jak by mělo. Mléka bylo stále stejně, při nočním odstříkávání spíš méně. Ale dočkala jsem se i prvního přiložení, během kterého Vojta vypil 15 ml. Sestřička byla nadšená, prý to je úžasné. Malý se krásně přisál a od prsa jsme ho museli odtrhnout, aby se moc nevyčerpal. Papíry byly vyřízené a já jsem se mohla vrátit zpátky do porodnice. Tentokrát už na „ložnici matek“, hned vedle oddělení, kde Vojta ležel. Chodila jsem si ho pravidelně přebalovat a frekvence kojení se zvyšovala. Ze začátku jsem kojila 1× denně, poté každé druhé krmení, až jsme se dostali k tomu, že jsem kojila pokaždé.

Vojta přibíral a doktoři se rozhodli dát mu tzv. volný režim a prodloužili krmení na 3,5 hodiny. Začínalo se nám dařit nakojit i zhruba tolik, kolik byla doktorem určená dávka. Sem tam jsme dokrmovali z lahvičky. Nějaké alternativní krmení ze stříkačky nebo tak mi nikdo nenavrhl. Ale zdálo se, že není problém se střídáním lahvičky a prsa. Dostali jsme se až do stádila, že jsem byla s malým na pokoji sama a jen si za sestřičkami chodila pro mléko na dokrmení. Domů jsme odcházeli, když byl Vojta plně kojené dítě.

Bohužel, mléka jsem měla stále stejně málo a nervy na pochodu. Připadala jsem si totálně neschopná. Dítě nedonosím a ještě ho ani nejsem schopná kojit. Vyzkoušela jsem všechno možné, od pití melty, čajů pro kojící matky, masáž prsů olejem na tvorbu mléka, Gravimilk, homeopatika ale nic nepřineslo kýžený výsledek. Mléka bylo podle mého stále málo.

Po 3 dnech doma jsme šli na kontrolní převážení a doktorka říkala, že sice přibíráme, ale málo a doporučila dokrmování Nutrilonem. To byl další hřebíček do rakve zvané kojení. Nechtěla jsem to jen tak vzdát a vyhledala další laktační poradkyni. Paní byla moc milá, koukla, jak kojím a pochválila, že techniku máme dobrou, v tom problém není. Dostala jsem pár rad, jak zvýšit tvorbu mléka. Vše spočívalo v častém odsávání a stimulaci prsů k tvorbě mléka i mezi kojením. Odstříkávala jsem minimálně každé 2 hodiny, mezitím se snažila kojit, dokrmit, a tak pořád dokola.

Snažila jsem se 3 dny, ale výsledek žádný. Spíš naopak mléka bylo stále málo. Byla jsem na pokraji zhroucení jak psychického, tak fyzického. Neustálý kolotoč odstříkávání, krmení, přebalení, sterilizování mě neumožňoval ani na chvíli si vydechnout. Nemohla jsem se s Vojtou ani pořádně pomazlit, nebyl na to čas. A tehdy řekl můj manžel: dost. Tohle nemá cenu, když to nejde, tak to nejde. Vynervovaná a nevyspalá matka je horší než dítě na umělé výživě.

I když nerada, dala jsem mu za pravdu. Brečela jsem týden a stále jsem se nemohla srovnat s tím, že jsem opět selhala. Ale byly i změny k lepšímu. Mohla jsem na delší dobu ven a měla víc času na užívání si mateřství. Postupem času jsem se s Nutrilonem smířila a naučila žít. Nebyl problém jet na výlet, na návštěvu a prostě dělat vše jako ostatní maminky. Stále mi chyběl ten krásný pocit při kojení, ale bohužel se nedalo nic jiného dělat.

Určitě se tu najdou ty z vás, které jsou přesvědčené, že kojit může každá ženská. Věřte, že jsem udělala pro kojení vše, co jsem mohla, ale prostě to nešlo. Pocit selhání a smutku trval docela dlouho, ale nikdy jsem si nemyslela, že bych kojení vzdala. Prostě to nešlo.

Snad tento deníček pomůže i jiným maminkám, které s kojením bojují. Věřte, že pro dítě je nejlepší šťastná, spokojená maminka, která miluje své miminko, než to, že je kojené.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Miš-El
3069
6.11.12 09:43

Můj manžel mi taky koupil první UM, když viděl jak se trápíme s dcerou kojení, ale v životě bych si nemyslela že je to moje selhání. Udělala si stejně jako já všechno proto aby si kojila a bohužel to nešlo. Znám takové matky, které to ani nezkusili a přešli pro svůj klid rovnou na umělé.

  • načítám...
  • Zmínit
alhena
1090
6.11.12 10:20

A co suplementor, ten ti nikdo nenabídl?

  • načítám...
  • Zmínit
NatalieII
2258
6.11.12 10:23

Moc hezký deníček, taky jsem tak dopadla po urputném boji s kojením. Myslím si, že bohužel v dnešní době masáž medií a ostatních zdrojů, že „kojit se prostě musí“ je pro mnohé maminy docela stresující, když se mě dnes někdo zeptá, jestli kojím a já řeknu ne, tak se na mě dívají bezmála, jakobych malému dávala jed. Udělala jsem pro kojení maximum, ale prostě to nejde, bohužel náš malý není ani první a vůbec poslední, který vyrůstá na UM. Přeji hodně zdravíčka a hlavně se navzájem užívejte :mrgreen: Jak mi řekl náš pediatr - spokojená mamina=šťastné dítě!

  • načítám...
  • Zmínit
Jadla
523
6.11.12 10:49

Ahoj, moc a moc rozumím, já taky od začátku měla málo mléka, malá hodně zhuábla, pak přibrala, juchůůůůůůůůů, kámen ze srdce pryč, a pak zase šly gramy po desítkách dolů. Brečela jsem jak želva. Nakonec jsem to spolu s doktorkou vyřešila tak, že krmím malou následovně. Nakojím, to si vezme, co jde, a pak dokrmuji lžičkou Nutrilon. Někdy při kojení usne a je spokojená, večer jí ale přidávám Nutrilon pravidelně. Ze lžičky papá hezky už od šestinedělí, vidí lžičku a už otvírá pusinu. Kojení pro mě taky byla noční můra, symbol vlastního selhání. A nejdůležitější je najít si takovou cestu, která vede k pohodě, ke klidu maminky a tím i děťátka. Přeju hodně štěstí do dalších společných dní!
:kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
3Lu
14272
6.11.12 11:41

Teda to kojeni je veda! :-) Zrovna vcera jsem byla na kontrole a ultrazvuku naseho drobecka a jak tak sedim v kabince, tak slysim maminku, jak mluvi se sestrou - prosim o tablety na zastaveni laktace! Sestra premlouvala, jak mohla, ale neslo to. Duvod? Pry ted je zima na kojeni venku a doma maminka sedet nebude a navic, nechce mit vytahana prsa! Se mi udelalo uplne zle… Kez by mit o kojeni slo… Ale jakmpisi holky, kdyz to jinak nejde, neda se. Musi te drzet to, ze jsi se tak nerozhodla sama, ze jsi kojit chtela! :kytka: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
estrea
992
6.11.12 12:37

Hlavně že už jsi spokojená ty i miminko :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
EvaG
10937
6.11.12 12:47

Krásně napsaný deníček. Měla jsem podobný příběh, syn se taky narodil dřív v 31.tt, stejný kolotoč, s tím, že já měla mlíčka dost, ale malí se tak vysílil doma při kojení, že to došlo na to, že celý den spal a nepil, tak jsem mu musela mlíčko odstříkat a dát z lahve, prso začal bojkotovat, tak jsem půl roku plně odstříkávala. Ale :potlesk: tvýmu manželovi, že tě nenechal trápit. Ono víc jak 50% předčasně narozených dětí je na UM. Důležité dostal a to mlezivo. Moc gratuluji.

  • načítám...
  • Zmínit
EvaG
10937
6.11.12 12:51

@alhena Suplementor si jedna maminka na oddělení doslova vydupala, stejně to nemělo efekt, protože to mlíčko z toho samo teče a její miminko ani nemělo snahu tahat, jen čekalo až mu to tam nateče. Takže se vrátila k lahvi. Ono u nedonošených dětí je to větší boj, protože když pominu zdravotní problémy, tak jsou většinou malé, my měli při plném kojení 2kg a fakt po 4 dnech plného kojení ho to tak vysílilo, že jen spal a nechtěl ani jezt.
Ono se to dobře radí, ale ony ty nedonošené děti jsou prostě jiné, donošené dítě, má hlad, malýmu kručelo v bříšku hlasitě a stejně se neprobudil, kdybych ho nebudila na lahev a jěště po něm chtěla aby tahal, tak to by bylo moc, do toho většina nedonošených dětí cvičí vojtovku a to je taky veliký záběr.

  • načítám...
  • Zmínit
jannina1
7257
6.11.12 14:15

Prokristapána, ty si musela být psychicky KO. :( Nejdůležitější je, že malý dostal alespoň nějáké mlíčko-protilátky a buď vděčná, že jsi nějáké mlíčko vůbec měla. Měla jsi to vidět spíš pozitivně, dítě se dostává z nejhoršího, je to OK, mlíčko máš také, jen ho není dostatek. Přikrmování není žádná tragedie! U nedonošence si nemůžeš dovolit riskovat, že bude mít nedostatek!

  • načítám...
  • Zmínit
Seska
110
6.11.12 15:07

Taky jsme s dcerkou bojovaly s kojením a dobojovaly. Taky jsem odsávala, pila různé podpůrné blbiny a nervovala se. Když to vidím zpětně… mrzí mě, že jsem s tím nepraštila dříve, takhle jsem první týdny jejího života byla akorát v nervu. A dnes máme doma osmiměsíční spokojené a usměvavé miminko a tím mi dává najevo, že nejsem o nic horší matka než maminy kojící.

  • načítám...
  • Zmínit
petulle
339
6.11.12 17:06

Také jsem rodila předčasně a také v Podolí, a přesně jak píšeš, že je to hrozný pocit odcházet z porodnice bez bříška a dítěte :,( :,(. Tohle u mne zapříčinilo, že jsem o mléko úplně přišla, tak byl náš Vojtík nejdříve na mléku od dárkyň a pak dostal UM. Hlavně, že jste to s mimčem zvládli a teď už to bude jen dobré :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
6.11.12 17:13

Je opravdu lepší mít klid a pohodu a UM než nervy a vystresované MM za každou cenu, my teda problémy neměly, ale chápu plně, jaké to musí být, jen mě překvapilo, že ta doba snažení se o záchranu kojení byla jen 3 dny. Tak dlouho zhruba trvá, než se laktace upraví..ale laktační poradkyně i doktorka ti určitě poradily dobře, nezpochybnuju v žádném případě tvoji snahu :! ani touhu kojit!

  • načítám...
  • Zmínit
Hobdenc
708
6.11.12 18:10

My máme taky problém s kojením, ale všichni to přirovnávali k průběhu porodu. v porodnici mi první dva dny sál a spokojeně spinkal, pak ale začal prso bojkotovat jen jsem přiložila tak malej dostával šílené amoky breku, myslím si že u nás byl problém hlavně v sestrách které jsme chytli a jedna řekne nechte ho vyřvat on třeba usne a budete mít pokoj, druhá mě odkázala at si počkám na další směnu, a pak když přišlo vážení tak šílenej úbytek na váze nakonec přišla sestra co mi malého dala na příkrm a říká doma se určitě rozkojíte, a malej přibral konečně nás pustili domů a já se druhý den rozkojila, ale ne na dlouho, malej je línej sát a po 14 dnech mléko ztrácelo na kvalitě, až z něj začlo být hladové mléko a malej plakal zase hlady. už jsme dva dny na příkrmu a odstříkáváme a snažíme se to ještě zachránit a dodáváme do příkrmu aspon,,to hladové mléko" prý v tom jsou také základní vitamíny. a také jsem nejednu noc proplakala, je to šílené když se snažíme ale i tak miminkům nedáváme to co oni potřebují. Ale bohužel to tak je ty co by chtěli kojit ty kolikrát at dělají co dělají nejde to, a ty co by mohli kojit se toho dobrovolně vzdají. Ale musíme si říkat halvně že jsou naše miminka štastný a zdraví i když s nutrilonem :)

  • načítám...
  • Zmínit
jediný andílek
1034
6.11.12 18:36

Manžel měl opravdu dobrý nápad, aspn ty chlapi k něčemu jsou :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
eginka
457
6.11.12 23:30

Pozri si prosim na plnu polku sklenicky, ze si aspon nejaku dobu kojila a poznala ten pocit ked drzis svoj maly zazrak v naruci a sledujes ako spokojne bumba :-)
Ako uz pisali holky pred mnou, nedonosene babetka maju tazky zaciatok do zivota, a to plati 2nasobok pre ich matky. Mam 2 deti, prvy sa narodil v 34+0, klasicky kolotoc: inkubator, dlhe noci v snahe odstrikat aspon trosku mlieka, vecna neistota, co bude dalej. Bolo to velmi narocne na psychiku, a prave ta psychika je sv.na - kvoli stresu malo mlieka - taky zacarovany kruh.
Si velmi statocna matka, a ver mi, hlavne ver sebe, ze si urobila vsetko, co bolo v tvojich silach a to zasluzi velky potlesk :potlesk: :potlesk: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
eviliska
14020
6.11.12 23:52

Takto jsem bojovala s kojením u první dcery a to byla donošená, pro nedonošeňátka a jejich maminky je to ještě složitější, vyčerpávající. U 2 jsem už byla trošku zkušenější a mlíčka bylo dost a stále je / v 19m :zed: a nejde odstavit/.

Ale i kdyby to na podruhé nešlo, nebrala bych to jako osobní selhání. Prostě když to nejde, tak to nejde :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Olion
2693
7.11.12 01:42

Ten pocit znám. Nám kojení zničila flaška. Odsávala jsem a neměla jsem ani chvilku klidu. Někdy se i stalo že jsem si až v 9 večer uvědomila že jsem vlastně celý den nejedla. Nebyl prostě čas. Chybí mi kojení. Těch pár minut co byli jen naše. Ale dcera prosperuje každé ráno se na mě směje a nepříjde mi že by s flaškou v ručičkách trpěla.

  • načítám...
  • Zmínit
Pettule69
1563
7.11.12 08:09

Taky jsme bojovali, už jsem se o tom zmiňovala ve svém deníčku, bojovala jsem měsíc, odstřikávala, zkoušela kojit, mlíka bylo zoufale málo, malý hladový, nejhorší že mě ani přítel nepodpořil, pořad mě nutil at kojím, tchýně mi předhazovala svoji dceru že ona bojovala a nevzdala to ale kdo tohle nezažije, nikdy to nepochopí jaký je to boj, a ty pocity že jsem selhala a jsem neschopná mě přepadly v porodnici a pak se z toho rozjela poporodní deprese :( dneska je malému 8.měsíců, je na UM a je spokojené dítě, kterému nic nechybí ;) :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
marca46
19503
7.11.12 09:33

Moc hezky napsaný! Já si teď procházím úplně tím stejným trápením a pocitem, že jsem selhala a to jen s jedním i když velkým rozdílem, že malá se narodila v termínu. Podle mně jsem udělala vše pro to, abych mohla alespoň odstříkávat, ale ani to se moc nedaří. Mám maliko mlíčka. Můj manžel mě taky moooc podpořil a tak se s tím dnad pomalu smířím. :,(

  • načítám...
  • Zmínit
tonj
7.11.12 10:05

Bohužel u tebe asi zapracovaly nervy…ale nikdo se ti nemůže divit. Prostě v životě není vše tak jak si představujeme…já sice kojím už 8 měsíců, ale zase jsem rodila císařem - takže nerodila :| Každá máme něco, tak nebuď smutná a užívej mimino.

  • Upravit
lilia81
15290
7.11.12 12:19

Čekám své první miminko a netuším, jak to bude - tak jako nechápu ženské, které i v zájmu dítěte odmítnou císaře nebo řeší, že neporodily přirozeně, tak nechápu někoho, kdo by chtěl kritizovat matku, co nekojí! věřím že každá žena udělá maximum pro to, aby kojila, ale rozhodně není žádné selhání, když to nejde!!! kolik z nás vyrostlo na sunaru!!! a jsme proto méněcenní? ne! nejdůležitější je zdravé a spokojené miminko!!! takže se netrap, hlavně že jste oba zdraví a spokojení!!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
bonduell
1304
7.11.12 12:49

Všem moc děkujeme

Chtěla bych vám všem poděkovat za podporu, že nejsem ta nejhorší matka pod sluncem :srdce:.
Přiznávám, že teď už to neberu tak tragicky jako tenkrát. Uteklo spoustu času, Vojta už má 15 měsíců a krásně prospívá. Měla jsem strach, že díky nekojení bude více nemocný, ale naštěstí jsme zatím měli jen 1× rýmu a 1× kašel (snad to nezakřiknu).
Bohužel v době mého snažení o rozkojení a následné době, kdy se očekávalo, že budu kojit, jsem se setkala i s dost odsuzujícími názory. Jedna maminka v poradně mi doslova řekla, že jsem vadná a že každá ženská kojit může :zed:. Já s ní nesouhlasím a proto jsem se rozhodla napsat tento deníček pro všechny co si tím právě prochází.
@alhena vůbec nevím, co je suplementor a rozhodně mi to nikdo nenabídl.

  • načítám...
  • Zmínit
cheekymonkey
11592
7.11.12 15:24

Holky, jsem tak ráda, že v tomhle nejsem sama. Malý se narodil v termínu, velký, nicméně mlíko nepřicházelo a jen hubnul a řval. Nakonec to zachránil Nutrilon, přestal tolik křičet a začal prospívat. Odsávala jsem (to jsem už vzdala, byla ze mě chodící mumie),beru homeopatika, piju kojící čaj, gravimilk a stejně musím dát několikrát denně flašku nutrilonu. Mi se osvědčilo, že tím, jak jsem už unavená, tak v noci u kojení usnem spolu, takže on to prso saje dost dlouho a aspoň v noci jsou pořádně nalitá a já ho už nemusím přikrmovat. Taky jsem si to obrečela, že jsem kojit chtěla, brala to, že to jde všem, trpěla jak pes, když jsem měla rozpraskané bradavky- když mlíko neteče tak je schopen se pořád pouštět a přisávat, tak nevydržely. Nejhorší pro mě byly zaručené rady, to jsem si připadala, že jsem nejhorší matka pod sluncem. Upřímně, teď jsem to přestala řešit, máme za sebou 7týdnů, když to takhle vydrží dalších 7, tak budu vděčná a když ne, tak svět se nezboří. Neznamená to, že ho miluju méně.

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
19.11.12 19:26

Osobne dle meho zaslouzis medaily :potlesk: Nemusis byt vubec smutna, precti si znovu co jsi napsala- vzdyt je to uzasne, jak si bojovala :hug:,ale jak pises nekdy to proste nejde.Moje sestra na tom byla podobne, prosla pomerne narocnym porodem, navic pod oblbovaky(epi nestihly pichnout),maly omotanou pup. snuru, nasledne ozivovani :,( proste na prvorodicku hruza a bez. z toho duvodu ji vydrzela mlicko asi do 3 mesice a to po podobnych bojich jako ty..pak si rekla dost, spokojena matka, spokojene male :hug: preji samou radost!

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Naše trnitá cesta ke štěstí