Můj "druhý" porod
- Porod
- Misula.vdf
- 20.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Přirozený porod je to nejkrásnější, co může žena zažít, to že to bolí, a hodně moc, je pochopitelné, ale nikdy bych dobrovolně nevolila jinak. Možná se ptáte, proč ty uvozovky u slova druhý. Odpověď je jednoduchá, moje první miminko, syn Kubíček se narodil císařským řezem. Jedná se samozřejmě o druh porodu, ale na druhou stranu nemá s rozením nic společného, tedy alespoň v mých představách.
Maličko k narození mého prvního miminka:
Za celé těhotenství mě nenapadla myšlenka, že by těhotenství mohlo skončit sekcí. Pokud nepočítám problémy na začátku těhotenství, kdy mi v 8. tt hrozil potrat, probíhalo všechno tak, jak mělo. Nevolnosti šly rozdýchat, pěkně jsem se kulatila a těšila se na miminko.
Jenže ve 40. tt při monitorování srdíčka a reakce dělohy se zjistilo, že všechno není tak, jak má. Malému se u mně přestávalo líbit a kontrakce dělohy nedělaly drobečkovi vůbec dobře. Jelikož miminko nebylo zrovna nejmenší, nález na děložním hrdle a čípku byl nulový a zátěžový test na vyvolání porodu dopadl také špatně, nezbývalo než podstoupit sekci.
V tu chvíli mi bylo jedno, jak se Kubíček narodí, bála jsem se o něj a byla jsem přešťastná, když se narodil zdravý a pro mě ten nejkrásnější chlapeček. Jenže zpětně jsem byla smutná, zklamaná, že jsem si neprožila přirozený porod.
Vím že řada maminek, těhulek se porodu děsí, ale já jsem asi jiná, strašně jsem po tom všem trápení toužila. Těšila jsem se na to, jak u mně bude manžel a „společně“ přivedeme na svět naše miminko. Proto jsem doufala, že u druhého drobečka se nám (mně) to povede…
A jak to dopadlo?
Termín porodu jsem měla stanovený na 12. 7. 2011. Z noci na 11. 7. jsem začala pociťovat pravidelné, sice snesitelné, ale již nepřehlédnutelné kontrakce. Vyrazili jsme proto směr porodnice.
Monitor zaznamenával kontrakce, ale při prohlídce se zjistilo, že jsem na tom podobně jako u prvního. Nález na děložním hrdle nula. Jediné co bylo pozitivní, bylo to, že miminku se dařilo dobře (mimochodem pohlaví jsme nevěděli, jelikož se drobek schovával).
Bylo mi sděleno, že to vypadá opět na sekci. Strašně mě to zamrzelo a můj sen se rozplynul. Jelikož bylo první dítko narozené císařským řezem, vyvolání porodu bylo dle primáře rizikové.
Začaly procedury ohledně přípravy na operaci, nabrali mi krev, udělali další vyšetření a po pár hodinách se na mě opět juknul primář. Hlavička začala maličko naléhat a nález již nebyl úplně nulový.
Bylo mi nabídnuto, že se může do půl hodiny udělat císař nebo se může ještě něco zkusit. Byla jsem samozřejmě pro druhou variantu. Nejsem odborník a název této metody si nepamatuji, ale pro laika… napíchli mi jakýsi druh epiduralu, kontrakce se tím nezastavily, ale bolest byla menší. Tím se docílilo, že se to všechno mohlo uvnitř připravit, nenásilně… byl potřeba čas, hodně času.
Na výsledky se čekalo hodně dlouho a nevědělo se, zda to vůbec zabere. V porodnici jsem byla od pěti od rána a do 16:00 hodin jsem ani nevěděla, že vlastně rodím. Otevírání bylo pomalé, jedne prst, dva… atd. Už si ani nepamatuji, kolikrát se ve mně šťourali, bylo to celkem bolestivé, ale co bych pro můj vysněný porod neudělala. Asi na třech prstech mi udělali klystýr a po té píchli vodu. Nakonec mi do kapačky píchli oxytocin.
Ještě že jsem včas zavolala manželovi. Začalo opravdu tóčo. Bolesti byly neuvěřitelné, takřka bez přestávky a z ničeho nic jsem byla otevřená na sedm prstů. Začalo se připravovat na porod a já i přes tu šílenou bolest byla šťastná. Přetočila jsem se na pravý bok, abych pomohla miminku na svět a začal tlačit drobečka na svět.
Po pár zatlačení mě položili do klasické polohy a porod samotný začal.Bylo to hodně dlouhé. Miminko i přes všechno bylo hodně vysoko a museli mi pomáhat, tím, že mi tlačili na břicho. Pokud někdo říká, že samotný porod je již vysvobozením, tak u mě to tak nebylo. Než vůbec hlavička docestovala dolů, uběhla dlouhá doba, ale podařilo se.
Za pouhou hodinu a půl opravdových bolestí, i když opravdu perných, se nám narodila holčička Terezka. Podařil se mi vysněný přirozený porod a současně se narodila vysněná holčička… měli jsme vysněný páreček ![]()
Manžel byl celou dobu se mnou a neuvěřitelně mi pomáhal.
I když po porodu nastaly komplikace a já musela pod celkovou narkózu, protože jsem někde hluboko krvácela, byl to pro mě ten nejkrásnější a nejsilnější zážitek.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20596
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....