Můj malý princ pláče

Srdce se ustrne, když pláče miminko. Malinký človíček, bezbranný a na rodičích závislý. To ale není řeč o Tomáškovi. Ten nepláče, ten rovnou řve. Řve a řve a řve. Kupodivu dělá přesně to, co ostatní děti. Pláče jen u maminky. Pokud je přítomna třetí osoba, mění se v roztomilé sluníčko a já pak jen stěží vysvětluji, proč mám kruhy pod očima.

Byli jsme na kontrole v nemocnici. Ze spícího miminka se rázem stala uječená opice, která byla k neutišení. Do té chvíle jsem zachytávala pouze obdivné pohledy nad krásou našeho vlasatého fešáka. Ve chvíli, kdy začal brečet, se obdivné pohledy proměnily na soucitné pohledy. Jakmile jsem vytáhla flašku s čajem, začala se na mě většina maminek dívat jako na vraha.

Nejen, že mám tu drzost krmit dvouměsíční miminko z lahve, ale ještě mu dávám ČAJ, onu zakázanou tekutinu. Vstupem do ordinace, jako bych najednou měla jiné dítě. Tomášek se začal usmívat a koulel oči na pana doktora. Vyslechla jsem si, jak mám hodné a statečné miminko a šla jsem pryč. Tři kroky od dveří ordinace - řev - a nenávistné pohledy jiných matek (co tam tomu chudáčkovi udělala?). Nic, prostě pláče. Bude ukecanej po mamince.

Postupem času, jsem se naučila určité druhy pláče ignorovat. Jdu buď umýt nádobí, nebo vysávat, nebo prostě jen dělám, že to neslyším. Tomášek nechápe a nechce se nechat odbýt. Přes veškerou mou snahu bude plakat dál, ale zřejmě vyžaduje, abych se u toho na něj dívala. Pokud si ho všímám, pláče konstantě dál. Pokud mám tu drzost a jdu vysávat, tak zvedá na obrátkách. V

ětšinou nevydržím a houpu, vykládám a houpu a vykládám. Pokud máte někdo radu, jak utišit plačící miminko, sem s ní. Podotýkám, že nejde o pláč z bolení bříška nebo jiného trápení, ale pouze o hlasový projev typu: „Sice nevím, co chci, ale chci to hned“. Jak říká s oblibou můj švagr: „Mit funf knedeln bitte“. A já dodávám - und schnell.

Občas si připadám jak v soutěží „To nevymyslíš“. Tomášek se poslední dobou rozhodl, že už je velký kluk a velcí kluci nepotřebují před spaním papat. Denodenně s ním svádíme večerní boj o vypité mililitry. Dnes mi už ruply nervy, plačící miminko, které mi vzteky vyráželo láhev z ruky, jsem položila do postele a hle, byl klid. Chvíli jsme počkali a pak jsme Tomáška nakrmili … v leže.

Na odbrknutí, případně jiné následné aktivity jsme neměli sílu a s nadějí, že nezačne znovu plakat, jsme odpochodovali z ložnice. A já můžu jen doufat, že sám nejlépe ví, co dělá. Když nemá hlad, tak mu to prostě nebudu cpát. Budu se jen sama užírat výčitkami, jak jsem strašná matka, která nechává své dítě na pokraji vyhladovění ;)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Chillinka
219
18.2.11 08:04

Můj syn od narozí řval a řval a řval,takže jsme nosili,chovali,ale to taky pokaždé nepomohlo.Postýlka nehrozila a ani žadné položení kamkoli.Doma ještě jedno dítko,takže všechno co jsem dělala byla za doprovodu řevu.Včera po 8 týdnech poprvé syn neřval,zázrak,ale dnes opět ve svých starých kolejí.Je to naše poslední mimino a já se na něho těšila,ted si přeji aby měl aspon už půl rok,je to na palici :roll: Jestli někdy budu měnit zaměstnání,tak budu moct do životopisu tučně napsat odolnost vůči stresu a nervy z oceli :lol: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
18.2.11 09:46

Moc pěkný deníček!!! :palec: :lol:

Ta moje taky někdy fluše flašku(my už jsme na UM)tak jí to nenutim. Začala mi dělat to, že když jí jdu krmit, dostane hysterák a odmítá si flašku vzít.

Dřív jsem jí nosila, houpala a dělala vše možné aby se uklidnila…dnes? Když má vzteklej záchvat, tak jí nechám bejt. Vzala bych jí jen v případě, že by se zajíkala, tak aby si neudělala kýlu.

Jenže ona když nemá při vzteku diváky, tak přesane řvát. Takže jí flašku nabídnu tak o 10minut později a buďto si jí vezme nebo ne. Ale do půl hoďky se do ní vždy pustí :palec:

Takže vítej v klubu matek trapiček, které trápí své děti hlady,nechávaj je řvát a co hůř, dávaj svým dětem čaj :lol: :lol: :lol:

Ať ti hezky roste :kytka: … (čaj dávej dál, i miminka tekutiny potřebujou)

  • načítám...
  • Zmínit
werro
1583
18.2.11 10:37

hezký deníček :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
mlada.maminka
18.2.11 12:48

Nevím co chcci, ale chci to hned...

… tak přesně tohle mám doma i já.
Naše poslední, vymodlené miminko, kterého jsme se nemohli dočkat a nakonec je to opravdu dáreček a dává zabrat za 2.
Také jsem se už přistihla, jak říkám :„Já si tak oddychnu, až Tě trošku vypiplám“ nebo „Ať už máš miláčku alespoň rok nebo maminka má nervy jenom jedny“…je to kolikrát opravdu na palici.
Do 3 měsíců křičel skrz bolení bříška - od 3 měsíců křičí prostě jen tak, protože se mu asi chce..
Už mi spoustu lidí řeklo:„On je tak krásný chlapeček, ale já bych ho nechtěl(a) ani za nic“ :-)
Vím, že to bývá myšleno jak vtip, ale která matka tohle příjme jako humor?
Každým dnem si říkám, že bude líp, že přece nemůže křičet věčně..Tohle u dcery neznám a vlastně ani u nikoho v rodině.
My jsme prostě nervy drásající originál… :zed:
Takže nejsi sama, ale ta fráze:Nevím co chci, ale chci to hned" je perfektní - to přesně vystihuje moji situaci.
Ale nám naštěstí zacpat pusu flaškou pomáhá, ale musí tam být mlíčko :nevim:
Jsem strašný nervák, kolikrát i vzteky mlátím do skříně, ale po prvním jeho sladkém úsměvu mě to přejde a říkám si:,,Raději zlobivé miminko nežli nemocné miminko"

PEVNÉ NERVY A NEBOJ, JE NÁS VÍC :nevim:

  • Upravit
Evinula
18.2.11 13:23

To nas vic je.Muj prvni syn řval už v porodnici že sami nevedeli snim je.Ze začatku řval že trpěl na prdiky a vyřval si to až na kilu.Pak už řval taky jen tak.Kolikrat sem už nevedela co snim ,litala sem opakovane k doktorce at ho skontroluje že pořad řve že mu musi neco určitě byt.Samozřejme byl v pořadku ,řekla mi jen že skratka nektery deti takovi jsou že řvou jen tak.Takže holky vim jaky to je.Ne jednou sem si pobrečela jak sem stoho byla už na nervy.Jinak ted mam čtyřměsični holčičku a omoc lepši to neni.Akorat prvni dva tydny neřvala a v porodnici vubec.Tak hodně sil a dobry nervy…

  • Upravit
klidnakocka
97
18.2.11 13:38

Ó jak dobře to znám…kolikrát jsem vrazila příchozímu muži do náručí řvoucí mimino s tím, že jdu ven se psem, a pak jsem venku regulerně přemýšlela, že už se tam nevrátím. Syn ve dne nespal, řval nebo jedl. Nic mezi tím. Večer řval od čtyř do desíti. Nepřetržitě. Naštěstí spal aspoň v noci, ale to pouze za předpokladu, že jsme byli minimálně 3 hodinky přes den venku. Jinak taky řval.
Co pomohlo:

  1. dobrodiní šátku - do 1/2 roku byl nošenec. Řval míň.
  2. klasická homeopatie - po zásahu homeopata se to razantně zlepšilo.
  3. čas - jakmile se začal plazit, jako by ho někdo vyměnil. Řval už cca hoďku denně, a to se dá zvládnout.


Myslím, že jeho nespokojenost pocházela hlavně z toho, že kolem sebe viděl spoustu krásných předmětů, které bylo třeba prozkoumat, ale tělo ho neposlouchalo a nemohl se k nim dostat.
Teď je mu sedm a je to úplně normální prvňák, chytrý, usměvavý a vstřícný, trochu lump a temperament, ale že by byl uplakaný to tedy není. Jen se vzteká, když se mu něco nedaří, to je tak všechno.
Z toho plyne - vydrž, ono to není na věky. Vyroste z toho. Držím palce, ať je to dřív, než zešedivíš :palec: (mně se to teda nepovedlo…)

  • načítám...
  • Zmínit
Jančik
4034
18.2.11 13:43

Taky se přidávám. Máme 3.mimi, na které jsem se taky moc těšila, ale taky řve a řve. Přes den je celkem v klidu, ale večer, když má jít spát nebo přes den taky občas dostane záchvat řevu. A nevím proč??? :nevim: Má už teda 6 měsíců a taky si občas říkám, kéž by už měl rok… Ale raději to neříkám moc nahlas, protože, kdoví, co pak na mne vymyslí. Ale jinak, jsme rádi, že ho máme andílka :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15439
18.2.11 15:46

Nepsala jsi náhodou o mě a mém uplakánkovi :-)? Máme nebo spíš měli jsme to stejně. První celý měsíc probrečel, já jsem nedělala nic jiného, než chovala a chovala a chovala. Teď mu budou tři měsíce a je to o dost lepší, ale první měsíc byl opravdu psycho 8-o .

  • načítám...
  • Zmínit
zmimi
112
18.2.11 15:57

Jsem ráda,že nejsem sama, kdo má doma maleho křiklouna.Moje sluníčko má od 4.měsíce dva zuby -tesáky ,kterýma mě občas kousne do prsou.Přeji vám všem pevné nervy. :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
cimbik
18.2.11 18:39

Ahoj naše druhorozená dcerka byla taky řvoun, v pět odpoledne začala ladit, v šest spustila a řvala tak do devíti až desíti do večera. Jinak zlatíčko :mrgreen: . Bylo to těžké, ale zvládli jsme to, a hodně mi tenkrát pomohlo nosítko, měla jsem ji u sebe a mohla jsem něco dělat ale hlavně se věnovat starší dcerce.
Trvalo to cca do 4-5měsíců. Teď je to bezmála dvouletá princezna, ale když se vztekne, mimoděk si vzpomenu na její miminkovské „koncerty“ - má totiž hlas jak zvon a já jsem zralá si pořídit sluchátka :jazyk:

  • Upravit
Brokoli
381
18.2.11 21:08

Já jsem tak šťastná, že už jsme z nejhoršího vypiplaný :-D :-D

  • načítám...
  • Zmínit
neprihlasena
18.2.11 22:00

Ahoj, tak to píšeš určitě o mojí dceři :lol: jsou jí dva měsíce a řve a řve… :roll: tak jsem si musela vyslechnout, jak se o ni určitě špatně starám, protože není normální, aby tak mimino řvalo, že :nevim: tak jsem ji těm mudrcům na pár hodin půjčila, at si to s ní zkusí a od té doby mám klid :lol: 8-o ona totiž řve furt..at chovám, nosím, nechám být…je moje první dítě. Někdy mám pocit, že snad poslední 8-o :oops: Závidím všem, co mají hodná miminka :mrgreen: já mám totiž opravdu pocit, že se někdy zblázním, nejhorší je, že nemá důvod plakat, ale prostě pláče :think: :nevim: tak holky musíme vydržet :hug: :kytka:

  • Upravit
klara123
1505
19.2.11 21:52

Tak to jsem ráda, že nejenom já mám doma malého vzteklounka. Maličká mi začala vyřvávat vzteky-žádné slzy!!!!-snad už v porodnici :lol: Teď už je to o dost lepší, ale vzteklá je pořád. Čajík jí dávám tak od 1.měsíce a vyhladovět jí nechávám dost často … takže v tom nejsi určitě sama. Ono občas člověk prostě musí :-)

  • načítám...
  • Zmínit
abiabi
21.2.11 10:23

Nám pomáhá na našeho uřvánka (2 měsíce)HACKA. V noci naštěstí spí, ale během dne je to/ byl by to horor. Sice se musí houpat a moc tam nenaspí, ale je klid a můžu si hrát se starší dcerou nebo i něco udělat. Stačí občas zatahat za šňůrku. Sice to není ideál, ale aspoň tak nepláče. Jenom doufám, že nestrávím houpáním celé jeho dětství :wink: AA

  • Upravit
derenka
511
22.2.11 14:50

Nejsi v tom sama,my mame doma uplně to samé ale nejhorší je když přijde bába,jen na ni promluví a je klid,to si připadam opravdu jako uplně neschopná matka.A jinak jsem taky trapička,davame čajček… :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář