Můj pan Božský
Můj deníček je o mém přítelovi, pro kterého jsem byla jen loutka, a taky o tom, jak jsem poznala svého pana Božského. :D
Byl únor 2008, já jsem pracovala jako brusička. Práce nic moc, ale šlo to. Měla jsem přítele, ale moc nám to neklapalo, navíc mě už několikrát uhodil. Někdy jsem mu to vrátila, ale pak to bylo ještě horší. A tak jsem se s ním chtěla rozejít.
Začátkem března tam přijali pár nových zaměstnanců a taky tam byl ten, kterého jsem poprvé viděla a už jsem ho nedostala z hlavy. 
Ano, byla jsem z něj opravdu hotová - vysoký, nádherný muž původem ze Srbska. Měl nádherné čokoládové a velké oči. Ano, říkala jsem si, ten je fakt božský, ale toho mít nikdy nebudu.
Asi o dva dny později jsme se seznámili a představili jsme se. Koneckonců jsme pracovali kousek od sebe, sice v jiných dveřích, ale ve stejné hale. Přísahám, pokaždé, když jsem ho viděla, jsem na vše hned zapomněla. Jenomže o kousek dál byl i můj přítel, který se nestyděl do mě žďuchat a urážet mě i na veřejnosti. Nevím, proč se ke mně tak choval, opravdu nevím.
Byla pauza na oběd, a tak jsme se všichni zaměstnanci sešli v kuřárně. A tam se to všechno stalo. Když jsem šla na šatnu, přítel mě z ničeho nic uhodil a ještě mi hodil sklenku do tváře, až mi tekla krev. Samozřejmě jsem brečela, měla jsem celou tvář pořezanou. Viděla mě kolegyně a šla to někomu říct, i když jsem jí říkala, ať to nechá tak. A za chvilku se tam objevil on, jmenoval se Luboš. Hned se zeptal, co se stalo a jestli jsem v pořádku. Neřekla jsem mu, co se stalo, ale asi něco tušil. A ten den mě pozval k sobě (samozřejmě slušně), že si zahrajeme karty a popovídáme si a poznáme se. Chtěla jsem, ale řekla jsem, že bez přítele nikam nejdu (šla bych, ale bála jsem se přítele).
Nakonec jsme se později stavili, dali jsme si kávu a zahráli jsme si žolíka. A takhle to chodilo každý den, každý den po práci jsme si dali kávu a zahráli jsme si žolíka (bydleli jsme v zaměstnaneckých buňkách). Pak tam přestal chodit i můj přítel. Takhle to šlo měsíc v kuse, byli jsme opravdu jen kamarádi.
Byly výplaty a jelo se nakupovat, tak nás jelo víc. Jela jsem já a přítel a taky Lubo a ještě jeden kolega. Když Lubo viděl, jak se ke mně přítel chová, že mi bere peníze a neustále mě uráží, tak mi říká, ať jdu s ním, ať si blbec nakoupí sám, a tak jsem šla. Dojeli jsme zpátky do práce a tam jsme se všichni rozloučili. Každý si šel domu, i já s přítelem.
O pár dnů později jsme přítelovi řekla, že už s ním nechci být, že se chci rozejít (nevím, kde sem vzala tu odvahu), ale asi jsem to říkat neměla. Byl jak smyslu zbavený, začal mě mlátit a dokonce mi dal pěsti a kopl mě. Řval, až to slyšelo vedení, který za námi hned přišlo, co se to děje. Ten den mě dali jinou buňku a přítele varovali, ať se mě víc nedotýká. Policii jsme zavolat nemohli, protože vedení tam nemohlo mít buňky a ubytovávat zaměstnance.
S Lubem jsme byli pořád jen kamarádi, chtěla jsem, abysme byli víc než jen kamarádi, ale nikdy jsem v to nevěřila.
Asi o týden později jsme ležela v horečkách, takže jsem byla furt na buňce. Všichni ostatní zaměstnanci odjeli na školení, jen Lubo nejel. Musel dokončit nějakou práci. To jsem ještě nevěděla, co se stane. 
Bylo kolem dvanácté, tak jsem si šla uvařit čaj a ohřát si jídlo na šatnu. No a kdo tam nebyl, bývalý.
Úplně jsem se ho lekla, když tam jen tak stál. Zeptala jsem se, co chce a co dělá na dámské šatně. Odpověď zněla „Nebudu tě mít já, tak nikdo.“ a hodil mě přes skleněný dveře. Ležela jsem na zemi opět pořezaná, zeptala jsem se bývalého, jestli mu přeskočilo, ať mě už nechá být. Nakonec tam došel Lubo, asi to slyšel.
Dal bývalému pěstí a ihned ho vyhodil za bránu a mě si vzal k sobě. Ten den se nic nestalo. Neříkám, že bych nechtěla, ale nic se nestalo. 
Asi o den později jsem mu šla poděkovat, řekl mi, že se mu líbím a že by chtěl být se mnou. Zůstala jsem jak opařená čajem a v duchu jsem si říkala, já snad jen sním.
Nakonec jsme se 24.5.2008 dali dohromady (3 měsíce jsme byli jen kamarádi). 1.12.2010 se nám narodilo naše neplánované, ale překrásné štěstí, náš syn Radek, kterého oba dva milujeme.
Našemu miminku jsou už 3 roky a s Lubem jsme stále spolu. 24.5.2014 to bude už 6 let. Jsem šťastná, že ho mám. Oba dva kluky miluji a nikdy bych neměnila. A doufám, že spolu budeme už napořád.
A co se týká bývalého, tak se zjistilo, že bral drogy - já to vůbec nevěděla, nijak jsem ho nehlídala. Nikdy mě nenapadlo, že by něco takového bral. O pár měsíců později skončil ve vězení za napadení a ublížení na zdraví jedné starší paní.
Všem, co přečetli můj deníček do konce, moc děkuji. Snad se vám deníček aspoň trochu líbil.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 650
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 496
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 989
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 707
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 433
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1985
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1200
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2211
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 912
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 544
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Gratuluji k synovi a celkove jak to dopadlo 
..ne vždy je násilník po zásluze potrestán 
tak si dělá sváču doma ale takhle to tam praktikuje ani nevím kolik lidí 