Můj porod s epiduralem
- Porod
- monča531
- 14.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vzhledem k tomu, že přítel měl už 3 týdny dovolené čekání na porod, tak jsem se rozhodla to trochu urychlit (přítel je řidič kamionu). Moje diagnoza byla preeklampsie, tudíž mi bylo sděleno, že nesmím přenášet. Tak jsem se rozhodla tomu malinko dopomoct.
Ve středu 26.2. jsem si zajela do nemocnice na rizikové s tím, že jsem znovu začala šíleně opuchat (opuchlá jsem byla i před tím),. Během dvou dní jsem přibrala 2 kg a začala se mi točit hlava (to jsem si trošku vymyslela). Doufala jsem, že tentokrát už mě tam nechá a porod vyvolají, i když první termín porodu byl vlastně až v neděli 2.3.
Jak jsem doufala, tak se i stalo. Navíc k tomu dopomohl i znovu zvýšený TK 150/100. Tak jsem zavolala příteli, ať se nějak dostane do nemocnice, protože auto jsem měla já a doveze mi tašku, že na druhý den mi to vyvolají.
Ještě ten den večer mi zavedli nějaké 2 trubičky na změkčení porodních cest. Ráno v 5 hodin mi udělaly klystýr (nemožné v sobě držet aspoň 5 minut 
). V 7 hodin mi byla zavedena první tabletka. Chvilku poté dorazil už i přítel. Po hodině čekání mi zavedli druhou tabletku a pak to začalo.
Ze začátku celkem mírné a zvládající kontrakce. Kolem 11 hodin mi praskla voda a potom se to rozjelo na plno. Začaly ty pravé porodní bolesti. Něco jako když máte MS nebo křeče v břiše, ale dost silné. Hodně mi pomohla vana, tam jsem se uvolnila a i bolesti byly snesitelnější. Jenže netrvalo dlouho a já pomalu začala zažívat šílené bolesti. Myslela jsem si, že už to horší být nemůže - jak jsem se mýlila.
Kolem 15. hodiny jsem si řekla o epidural a naivně jsem si myslela, jak mi to pomůže. Do teď to mám živě v paměti a když si na to vzpomenu, tak se mi chce brečet. Když mi to píchli, tak jsem myslela že opravdu umírám. Nedokážu slovy ani popsat, co to bylo za bolest. Přirovnala bych to asi tak k tomu, jak kdyby vám někdo řezal kosti v celých zádech a nohou. Do teď se za sebe stydím, co jsem tam vyváděla, ale ta bolest byla něco, na co v životě nezapomenu. Bylo to horší, než celý porod dohromady. Teď, když to beru zpátky a ptám se druhých rodiček, co si taky nechaly píchnout epidural, si myslím, že to tam nějak slušně řečeno pokazili. Žádná, se kterou jsem se bavila, se nezmínila, že by to nějak pocítila.
Po asi 10 minutách jsem cítila účinek té zakleté injekce a bolesti trochu povolily. Ale možná i zpomalily porod. Strašně pomalu jsem se otevírala. Když už mi po 10 hodinách konečně řekli, že už můžu tlačit, tak se vyskytla komplikace. Já jsem tak nějak tušila, že není něco v pořádku, ale PA mě vůbec neposlouchala a stále si mlela to svoje, že já špatně tlačím a musím se na to víc soustředit. Ale jak se máte na něco takového soustředit, když jste na pokraji svých sil.
Najednou bylo kolem mě snad 5 lidí. Ani nevím, kdo to všechno byl, mám tak nějak okno. Jen jsem zaslechla, jak nějaký mužský hlas říká, proč mi dávno nebyl udělán císařský řez, že malý je už dlouho bez vody a nemá už moc kyslíku. Přestal sestupovat do pánve, i když jsem byla na 10 cm a už několikrát tlačila. V ten moment začal šílený fofr. Já se měla postavit a dojít na sál. Už jsem jen odpočítávala minuty, kdy mě uspí a já už se nebudu trápit. Nedokážu ani popsat tu úlevu, když mi na ústa dali takovou tu věc, která vás uspí. Sotva jsem se 2× nadechla a spala jak omámená.
Hned po zákroku mi malého dali vedle mě na postel. Ani si to nepamtuju, ale první, co bylo, tak jsem se ptala, jestli je to chlapeček a jestli je v pořádku. To mi říkal přítel. Vůbec o tom nevím. Adámek se tedy narodil 27.2.2014 17:28, 3250 g, 50 cm.
Vím, že některé rodičky rodily i víc jak já (10,5 hodiny), ale i přesto to jsem si zažila strašné bolesti hlavně kvůli tomu epiduralu. Nějaké konečné kontrakce se nedají srovnat. Příště bych se velmi rozmýšlela, jestli si dám něco píchnout, i když kdo ví, jestli nějaké příště bude. Po tomto zážitku mám velké obavy z toho, že tohle bylo moje první a poslední. Uvidím časem.
Ale i přes všechno to trápení a bolest mám krásného zdravého a hodného syna. A velký dík patří i studentce, která se mnou byla po celou dobu mého porodu a pomáhala mi, jak to jen šlo. Škoda, že jsem se pak už k ní nedostala, chtěla jsem jí moc poděkovat. Stejně tak i mému příteli, který byl statečný a snažil se mě uklidňovat a podporovat, co to šlo.
Přečtěte si také
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 27
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 617
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 736
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 490
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 386
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 372
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1641
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 2002
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 653
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 729
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
epiduralu jsem se bala jak cert krize, i kdyz trvat porod dyl takkdo vi 
,hlavně že jste oba v pořádku!! 
Já tedy měla také porod hrozný (vyvolávaný)… Během porodu jsem si říkala, že už další nechci, ale po té, co jsem viděla syna, tak vím, že další chci… 
naštěstí to dobře dopadlo ale zážitek budu mít na celý život a nic to nevymaže 
všechno oblečení je nám velké zatím 
Nemohla jsem se pro ten vpich ani pořádně ohnout. Děsně mě bolelo už jen to, když mi doktorka prohmatávala. Nemohla se propíchnout do toho správného místa a napíchávala se asi pětkrát. Brrr.. Nakonec se propíchla moc daleko až na okraj míchy a já, abych neměla ptom nějaký potíže, jsem musela celou dobu ležet úplně vodorovně s položenou hlavou. No doktoři se nade mnou smilovali a rozhodlo se pro císaře, protože porod byl i tak pořád na začátku 
