Můj porod aneb drama do poslední chvíle
- Porod
- luciashek
- 23.10.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celý těhu jsme neměli nic zadarmo, takže porod nemohl být samozřejmě výjimkou. Naštěstí vše dobře dopadlo a já si příště rozmyslím, kam jít rodit....
Terezku jsme čekali jako naše vymodlené dítko. O první miminko jsme přišli v 6. měsíci těhu a víc jak rok se snažili znovu otěhotnět, než se to nějakým mnou nepochopitelným zázrakem podařilo.
Celé těhu jsem měla přísný režim, můj doktor nechtěl riskovat, že se začneme znovu předčasně otevírat, takže musel být klid na lůžku a preventivní cerkláž. Každý strašil, že budeme rádi, když malou donosíme aspoň do 30. tt. Byl to psychický zápřah, pořád jsem se stresovala každým píchnutím, no hrozný.
Čas v těhu uběhnul hrozně rychle, 30. tt se překulil jak nic a my najednou začali zadržovat hrozně vody. Co týden to 2,5 - 4 kila nahoře, vypadala jsem jak vorvaň. Dostali jsme se do 38. tt, vyndali nám steh a já už škemrala o vyvolání, aby se mi fyzicky ulevilo.
Nakonec nastal termín a já měla na pondělí po termínu nástup do nemocnice k hospitalizaci. Víkend jsme strávili preventivně na monitorech a vše bylo ok. Udělali nám i Hamiltona, což byl trošku mazec.
No a byl tu den D, tedy 11. 10. a já byla 40+2 tt. Ráno mě můj manžel odvezl do porodnice. Natáčeli nám monitor, brali krev, cévkovali, no prostě všechno možný, ale malá se na svět nechystala. Tak nám odpoledne udělali oxytocinový zátěžový test, aby věděli, jak budeme zvládat vyvolání. Vše ok, takže hurá, ráno nám zavedou tabletku a snad to půjde.
A bylo úterý. Po vizitě nástup na vyšetřovnu, kde na mě čekal primář a tabletka. Tahle kombinace byla dost bolestivá, pan primář je totiž šíleně necitlivej a mě se při zavádění chtělo až brečet, jak to od něj bolelo. Ale tak co, chci rodit, to dám. Za deset minut nám začaly kontrakce, a to pravidelně po 5 minutách.
Jupíííí, radovala jsem se, že to jde dost dobře. Jenže kontrakce takhle trvaly celý den, monitor nic významného neukazoval a vyšetření dala závěr, že kontrakce máme, ale nález na porodních cestách se nemění, takže mám jít spát a ráno bude pokus s tabletkou číslo 2. Tak jsem i s bolestma zalehla.
Noc byla děsná, pořád vzhůru, nedalo se moc spát. Po 4 hodině ráno jsem vstala na wc a koukám, že na vložce mám zelenohnědý výtok. Letím za sestrou s tím, že mi odtéká plodovka, ale prý to nereaguje na test na plodovku, takže nemám básnit a jít spát. Lehám si do postele a najedou děsný vlhko, takže alarmuju sestru a ta, že odkapáváme plodovku a už jsem si to drandila na porodní sál.
Na porodním sále mě napojili na monitor, napíchnuli mi kapačku s ATB, jelikož jsem byla pozitivní na beta streptokoka a já zatím zalarmovala manžela, že už je to tu a jakmile budu mít po přípravě, zavolám, aby přijel. Podle vyšetření jsme byli otevření jen na 2 cm, takže nám dali Yal a řekli, že to bude trvat. Manželovi po spršce píšu, aby přijel a čekám.
Konečně dorazil nějakej doktor - vyšetří mě, konstatuje pořád 2 cm, to už je 7 ráno. Pak vezme divnej nástroj a že píchneme vodu. S vodou trošku píchnul i mě vevnitř, takže úžasná bolest, kterou jsem dala patřičně najevo. Pak poručil setře, ať mi dá něco na lepší otvírání a zrychlení kontrakcí, které v tu chvíli byly zatím „jen“ po 3 minutách.
Injekce na urychlení začala rychle působit - interval se nám během půlhodinky stáhnul na 45 vteřin a já se vcelku svíjela na kanapi napojená na monitor. Otevření v tu chvíli jsme byli jen na 4 cm.
Konečně dorazil manžel, sláva, je tu a drží mě za ruku. začíná mi být dost zle, na zvracení, motá s mi hlava a moje astma se hlásí - začínám se dusit. **Funím jak pejsek, ale vzduch dorazí jen do krku a dál nic, nejde to do plic. Nooo, a to je poslední, co si pamatuji. **
Dle manžela to takhle trvalo 2 hodiny - já sedící na záchodě, jelikož malá nesestupovala, několik injekcí na urychlení porodu a otevřeni pouze na 6cm. Prý jsem už pak šíleně přidušená škemrala o císaře se slovy, že s malou něco je a já se udusím.
Manžel jim prý říkal, a´t se mno něco dělají, když mám to astma. Prý na něj začali vyjeveně koukat, že mám astma. Jak to?! Hlavně že to hlásím na příjmu a ráno opět na sále. Ještě, že jsem nebyla moc při vědomí.
Přichází primář a na moje škermání o císaře mi prý naznačí, že jse hysterka a že takovou operaci mi jen tak neudělají. Napojují mě zas na monitor a najednou prý jen zavelí na sál a jde se.
O deset minut později začíná brečet naše Terezka, je 13. 10. 2010 10 hod ráno 
Přichází k manželovi primář, že malá je v pořádku. Na otázku co já, odpoví jen uděláme, co jde. O hodinu později už odváží ze sálu i mě, spící, na pokoj.
Pamatuju si až probuzení na pokoji, kdy **vedle mě seděl manžel s dcerou a porod znám jen z vyprávění. **
Pobyt v porodnici byl šílenej, ale zvládli jsme ho a jsme doma. A já už dnes vím, že při druhým miminku si hodně rozmyslím, kam půjdu rodit.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20633
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2595
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ignorovat tvoje astma, to mi přijde jako naprosto nezodpovědné a podle mě někdo něco hodně pos… a mohlo to dopadnout ještě hůř. Příště opravdu asi jinam a dlouho před termínem už ulovit primáře a probrat s ním všechny možnosti 
, u vás neštěstí všechno dobře dopadlo, takže teď už si jenom užívej mimíska 
Gratujuju k Terezce! Taky jsem přišla o mimčo v 6. měsíci a teď mám zdravou holčičku.
