Můj první porod s tchyní a tchánem
- Porod
- Jaruschk
- 13.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Měla jsem fajn práci, která mě neskutečně bavila, ale jak už to tak bývá, změnil se majitel a hrozilo, že nás propustí, tak jsem se rozhodla jít na mateřskou. Přítel ze začátku nechtěl o dětech moc slyšet, ale nakonec podlehl.
Povedlo se nám to snad hned napoprvé. Nějak vnitřně jsem cítila, že jsem těhotná a 2 // na testu to jen potvrdily. Byla jsem v šoku z toho, že to šlo tak snadno, a zároveň neskutečně šťastná. Zašla jsem k mému gyndr., ten mi těhu potvrdil a mohlo se začít plánovat a chystat.
V práci jsem to oznámila a holky mi moc pomáhaly. Hned od začátku jsem měla celodenní nevolnosti, zvracela jsem všude a všechno, jízda v MHD pro mě byla nepředstavitelná, nákup v obchodě děs běs, stačilo projít kolem pečiva, natož kolem salámu, okamžitě jsem letěla ven a nákup nechala zrovna tam, kde mě to chytlo 
Tohle trvalo cca do 6. měsíce, celkem jsem neustálým zvracením shodila 10 kg. Pak se to trošku zlepšilo, ale nastaly klasické potíže jako pálení žáhy, křeče v nohou atd. No, těhu nic moc. Poslední měsíc byl snad nejklidnější. 1. 3. 2008 jsme jeli s přítelem nakoupit, cestou zpět jsme se stavili v Asia bistru na jídlo a jeli domů.
Večer se udělalo příteli zle, doma mi zkolaboval, snažila jsem se ho sebrat a odvést k autu, ale nedalo se to, nebyl schopen vůbec chodit, neustále zvracel atd., tak jsem volala jeho rodičům, ať přijedou, že je mu zle, a odvezou ho do nemocnice, že s ním nehnu. Přijeli, odvezli ho a doktoři si ho v nemocnici potom nechali. To jsem měla týden do termínu Poté mu přijeli pro věci, a že mě vezmou s sebou k nim domů, co kdyby náhodou. Uklidňovala jsem je, že nikam nejedu, že mám ještě týden do porodu, takže ať neplaší, no nedali se odbýt, tak jsem nakonec jela.
Dlouho jsme seděli v obýváku a koukali na nějaký film a já si dala „decku“ slámovky, přitom jsem celou dobu myslela na přítele, jak tam chudák někde v nemocnici zvrací a kdovíco ještě. Kolem půlnoci jsem si šla lehnout, stále jsem na něj myslela a pak na chvíli usnula. O půl 3 ráno jsem myslela, že jsem si „učurkla“ a šla na záchod, jenže jak jsem se zvedla, tak se ze mě vylila voda. Říkám si, no super, a začala jsem se klepat, že už je to tady. Šla jsem tedy oznámit tchánovcům, že mi asi rupla voda (spali, kdo by nespal, o půl 3 ráno:-D).
Vyletěli z postele jak čertíci z krabičky, lítali po baráku jak splašení, fakt jsem se v tu chvíli smála, a to podotýkám, že mě nic nebolelo. Seděla jsem na nachystaná k odjezdu do porodky a tchán stále lítal v trenkách a měl oholenou jen půl huby 
V porodce jsme byli od výjezdu z domu za 10 minut. Připojili mě na monitor a usoudili, že si mě tam nechají, stále mě ale nic nebolelo, přesunuli mě na porodní box, byla neděle 2. 3. 2008 asi 4 hodiny ráno. Tchánovci odjeli domů, jelikož jsem s sebou neměla vůbec nic, museli ještě dovézt tašku, papír o jméně apod.
Na chvíli jsem si lehla a usnula. PA mě chodila připojovat na monitor a sledovat, jestli už se něco děje, ale stále nic. Po 12 hodinách začali aplikovat ATB na vyvolání kontrakci, nic mě nebolelo, kromě zad, nemohla jsem moc dlouho ležet, tak jsem se snažila chodit atd., mezitím si psala s přítelem, jak je na tom a jestli ho pustí, že budu asi brzy rodit. Pustit ho logicky odmítli, jelikož ležel na infekčním. Odpo přišli moji rodiče a tchánovci na návštěvu, vedle na boxech se vesele rodilo a já jsem chtěla zdrhnout domů, jelikož ten řev vedle rodících bab mě vytáčel a znervózňoval.
Stále mi aplikovali oxytocin, aby se rozjeli kontrakce. Bohužel jsem měla „jen“ neskutečné bolesti zad a vůbec jsem si neuvědomovala, že už to jsou ty ony kontrakce. Chodila jsem stále: sprcha, monitor, sprcha monitor. Na monitoru mě nechali ležet i hodinu, a to už se mi bolestí kroutili i prsty u nohou, byla jsme unavená, hladová a zoufalá, že budu rodit sama, bez přítele, že to nezvládnu atd.
Kolem 22 hodin přišla dr., že mi dá něco na uklidnění, ať se prospím, asi jsem vypadala dost zoufale Spát jsem samozřejmě nemohla, kdo by taky při tak brutální bolesti zad usnul. Nakonec jsem si nechala píchnout epidural, bolelo to jako hrom, ale ta úleva potom, alespoň na chvíli.
Kolem půlnoci jsem si nechala zavolat tchánovce, že už tedy jdeme na to. Mezitím než přijeli, mi udělali přípravu a šlo se na to. Mamka mi říkala, že mám mít hlavně zavřené oči, aby mi nepopraskaly žilky, tak jsem lehla na kozu, zavřela oči a tlačila a tlačila. PA mě přerušila, ať oči otevřu a vnímám, co mi říká, docela se smála, asi jsem vypadala směšně, ale mě to v tu chvíli bylo jedno, hlavně, ať už je malá venku.
Vůbec mi to nešlo, s dechem jsem byla u konce, z porodu si moc nepamatuji, jen to, jak mi někdo skočil na břicho (tchyně mi prý tlačila hlavu mezi kolena, jelikož na mě chtěli brát kleště a kdoví ještě co). Tohle jsem vůbec nevnímala, jen jsem slyšela, že už je vidět hlavička, tak jsem zabrala a z posledních sil zatlačila.
Malá se narodila v pondělí 3. 3. 2008 v 1:42 s mírami 49 cm a 3250g. Byla to neskutečná úleva, takový blažený pocit jsem snad nikdy nezažila. Takže shrnutí porodu: malá se narodila po 23 hodinách od odtoku vody a po 12 hodinách křížových bolestí. Tenkrát jsem řekla, že mě do porodnice už nikdy nikdo nedostane, ale člověk míní a život mění. Teď jsem v 8 měsíci a v září nám přibude ještě chlapeček, už se nemůžu dočkat. Snad to už zvládneme s manželem spolu a za kratší dobu.
Omlouvám se za rozsáhlost deníčků a doufám, že vás ani tenhle nenudil. Krásný den
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1642
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20634
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
proc kdyz se nic nedeje? poloha na zadech a koza neni pro porod zrovna to prave. delej to, co je prijemne tobe, tlac v pozici, ktera ti vyhovuje. 
Ne nenudila jsem se. Jen potvrzuješ, jak lehce se na ty bolestí zapomíná…
,moc gratuluji k holcice, pekny denicek 
No asi to byla otrava z jídla nebo, co ale já jedla to samé a nic mě nebylo…Asi se bál porodu víc než já 
Mě epi nedali, ale i přes to jak moc byl porod špatný jsem na to svým způsobem hrdá, projela jsem si ho naplno 
S tchánama jsi byla dopředu domluvená, že tam budou? Jestli máte tak pěkný vztah, tak tleskám 
Takhle jsem rodila obě své děti- u obou mi praskla voda v noci v 38.tt(jednou 1.30, podruhé 2.30) a u obou neskutečné vyvolávačky, no fuj, tobě přeju, ať je druhý porod lepší a lehčí
Jinak mě u prvního epidurál nezabral a u druhého mi ho už ani nedali 
Příspěvek upraven 13.07.12 v 08:19