Na to přijdeš s věkem
- O životě
- pinkeee85
- 29.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O mé dlouhé cestě plné strastí, až jsem došla poznání. Zdravím všechny snažilky, těhulky i maminky. Už dlouho jsem přemýšlela o tom, že sem napíšu takovou menší zpověď, která třeba otevře oči i někomu dalšímu.
Je mi 27 let, bydlím pořád u rodičů ve tří generačním domě, a občas mě napadne, proč zrovna já. Vždyť všechny moje kamarádky a spolužačky jsou už vdané, mají minimálně jedno mimi a postavený dům s partnerem či manželem. No a já pořád nic. Ale už jsem tomu přišla na kloub.
Od 15 let, kdy jsem začala tak nějak žít mezilidskými vztahy a láskou jsem vždy usilovala o to, aby mi po boku stál nějaký charismatický krasavec. Nejlépe snědý, vypracovaný a takový, aby se za ním každá otočila a mohla mi ho závidět. Ve chvíli, kdy mi bylo už takových 23 let, a krachl mi další z těchto vztahů kvůli nevěře, mi moje drahá maminka říkala: „Kašli na hezouny. Najdi si obyčejného chlapa, který bude chodit do práce, bude se k tobě chovat tak, jak má a nebude z tebe jen tahat peníze!" Já se jí tenkrát jen smála. Zapomněla jsem podotknout, že téměř každý chlap, kterého jsem měla, si zřejmě myslel, že mám na čele napsáno: DRUŽSTEVNÍ ZÁLOŽNA. Nechtělo se jim moc pracovat, a nejlépe, když jsem si vzala ještě půjčku na své jméno. A máma vždycky říkala: „Neboj, to přijde s věkem"
Proto, když jsem v roce 2010 potkala svého italského Davida, který okamžitě sehnal byt a dokonce ho i platil, byla jsem v sedmém nebi. Ale jen pár měsíců, než jsem zjistila jaký doopravdy je. Taky se mu nechtělo chodit do práce. Peněz domů taky moc nenosil, chodil v týdnu popíjet. A když se mi stal pracovní úraz a musela jsem zůstat půl roku doma, tak najednou přestal mít na nájem a museli jsme se vystěhovat. Nastěhovali jsme se k nám do vily, ale lepší to nebylo. Začal se vymlouvat na procházky se psem, a místo toho, aby ho pořádně prohnal, tak s ním vlezl do první hospody, aby se mohl opít.
No a netrvalo dlouho a našel si v jedné takové milenku. Dlouho zapíral, než jsem přišla na to, že spolu opravdu něco mají, a to ve chvíli, kdy se přede mnou líbali a bylo jim naprosto jedno, že je vidím. To byl zlom. Svého Itala jsem vyhodila na ulici (doslova, jelikož pár dní prý opravdu přespával za Billou) a začala se vzpamatovávat z rozchodu. Ale vzhledem k tomu, že jsem duše dobrá a věděla jsem, že je bez peněz, tak jsem mu do bytu, který si Ona napsala na sebe, nosila jídlo, aby neumřel hlady. Byla to chyba. Až jednou odjel do Plzně pracovat s tím, že mi pořád volal, jak mě chce zpět atd. Udělala jsem další chybu. Povolila jsem a znovu si ho nastěhovala zpátky. Chvilku bylo vše v pořádku. Dokonce jsme se začali snažit o miminko. Ale netrvalo dlouho a začal odmítat sex a znovu pít a pak začal jezdit přes týden pryč a domů jen na víkendy. Vyprat, vyžehlit, uvařit, opít a hurá do světa.
Tak to šlo až do dubna tohoto roku. To jsem potkala milého chlapíka, který se mi na první pohled zalíbil. Pracoval u nás na opravě železnice a dali jsme se do řeči a viděli jsme se párkrát. Mělo to však háček. Přítelkyni a dvě děti. Zamilovali jsme se do sebe, ale ve finále jsme se dohodli, že budeme rozumní. On zůstane u dětí a já? Já poznala za těch pár večerů s ním, jak se má chlap chovat ke své partnerce a okamžitě jsem začala přemýšlet o rozchodu. Nebylo to tak jednoduché. Mám na tohle moc měkké srdce. Ale pomohl mi v tom bratr mé nejlepší kamarádky, kterého znám něco přes rok.
A tady přijde to, na co si každá z nás přijde s věkem 
Není vysoký, vypracovaný ani snědý. Je to vcelku hubený, trošku přizrzlý chlápek, který má po nehodě jizvu na nose. Ale je můj. Já bych ho za nic ani za nikoho nevyměnila. Je to Čumáček, jak si s oblibou říkáme. Nemusí mi říkat, že mě miluje. Jelikož to z něj sálá na sto honů. Jsem teď spokojená. Jsme spolu už přes tři měsíce a možná se nám nechtěně podařilo i mimi. Ale víme, že se na sebe můžeme spolehnout, jelikož se známe a já se znám dobře i s jeho rodinou, které mě představil ihned na důležité rodinné oslavě a pokud mimi opravdu někde v tom bříšku je, tak budeme oba jen rádi.
Takže z toho vyplývá: Nedejte na vzhled. Není podstatný. Teď už vím, že nejdůležitější je to, co je uvnitř. I přesto, že to možná zní jako klišé
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1610
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20670
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2613
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2598
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Není to klišé 
Přeju, ať ti to konečně vyjde. Ale za mě: JE to klišé. Vnější a vnitřní podoba osoby spolu vždy nesouvisí. Takže podle mě můžeš natrefit na různé kombinace, nejen hezký blbec, ale i škaredý blbec, stejně tak hezký fajn chlap i nehezký fajn chlap. Stejně tak se ženami. 
Z nagelovaných pitomců jsem taky vyléčená 
). Ještě upřesním, že nebrat hezouny neznamená vybírat obludy, mám hezkého manžela, ale „normálně hezkého“, jako hezouna si představuju asi to, čemu se dnes říká metrosexuál, prostě v nějakém směru na sebe přehnaně dbá (tím nemyslím, že se třeba denně myje nebo si čistí zuby 
