Na to přijdeš s věkem
- O životě
- pinkeee85
- 29.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O mé dlouhé cestě plné strastí, až jsem došla poznání. Zdravím všechny snažilky, těhulky i maminky. Už dlouho jsem přemýšlela o tom, že sem napíšu takovou menší zpověď, která třeba otevře oči i někomu dalšímu.
Je mi 27 let, bydlím pořád u rodičů ve tří generačním domě, a občas mě napadne, proč zrovna já. Vždyť všechny moje kamarádky a spolužačky jsou už vdané, mají minimálně jedno mimi a postavený dům s partnerem či manželem. No a já pořád nic. Ale už jsem tomu přišla na kloub.
Od 15 let, kdy jsem začala tak nějak žít mezilidskými vztahy a láskou jsem vždy usilovala o to, aby mi po boku stál nějaký charismatický krasavec. Nejlépe snědý, vypracovaný a takový, aby se za ním každá otočila a mohla mi ho závidět. Ve chvíli, kdy mi bylo už takových 23 let, a krachl mi další z těchto vztahů kvůli nevěře, mi moje drahá maminka říkala: „Kašli na hezouny. Najdi si obyčejného chlapa, který bude chodit do práce, bude se k tobě chovat tak, jak má a nebude z tebe jen tahat peníze!" Já se jí tenkrát jen smála. Zapomněla jsem podotknout, že téměř každý chlap, kterého jsem měla, si zřejmě myslel, že mám na čele napsáno: DRUŽSTEVNÍ ZÁLOŽNA. Nechtělo se jim moc pracovat, a nejlépe, když jsem si vzala ještě půjčku na své jméno. A máma vždycky říkala: „Neboj, to přijde s věkem"
Proto, když jsem v roce 2010 potkala svého italského Davida, který okamžitě sehnal byt a dokonce ho i platil, byla jsem v sedmém nebi. Ale jen pár měsíců, než jsem zjistila jaký doopravdy je. Taky se mu nechtělo chodit do práce. Peněz domů taky moc nenosil, chodil v týdnu popíjet. A když se mi stal pracovní úraz a musela jsem zůstat půl roku doma, tak najednou přestal mít na nájem a museli jsme se vystěhovat. Nastěhovali jsme se k nám do vily, ale lepší to nebylo. Začal se vymlouvat na procházky se psem, a místo toho, aby ho pořádně prohnal, tak s ním vlezl do první hospody, aby se mohl opít.
No a netrvalo dlouho a našel si v jedné takové milenku. Dlouho zapíral, než jsem přišla na to, že spolu opravdu něco mají, a to ve chvíli, kdy se přede mnou líbali a bylo jim naprosto jedno, že je vidím. To byl zlom. Svého Itala jsem vyhodila na ulici (doslova, jelikož pár dní prý opravdu přespával za Billou) a začala se vzpamatovávat z rozchodu. Ale vzhledem k tomu, že jsem duše dobrá a věděla jsem, že je bez peněz, tak jsem mu do bytu, který si Ona napsala na sebe, nosila jídlo, aby neumřel hlady. Byla to chyba. Až jednou odjel do Plzně pracovat s tím, že mi pořád volal, jak mě chce zpět atd. Udělala jsem další chybu. Povolila jsem a znovu si ho nastěhovala zpátky. Chvilku bylo vše v pořádku. Dokonce jsme se začali snažit o miminko. Ale netrvalo dlouho a začal odmítat sex a znovu pít a pak začal jezdit přes týden pryč a domů jen na víkendy. Vyprat, vyžehlit, uvařit, opít a hurá do světa.
Tak to šlo až do dubna tohoto roku. To jsem potkala milého chlapíka, který se mi na první pohled zalíbil. Pracoval u nás na opravě železnice a dali jsme se do řeči a viděli jsme se párkrát. Mělo to však háček. Přítelkyni a dvě děti. Zamilovali jsme se do sebe, ale ve finále jsme se dohodli, že budeme rozumní. On zůstane u dětí a já? Já poznala za těch pár večerů s ním, jak se má chlap chovat ke své partnerce a okamžitě jsem začala přemýšlet o rozchodu. Nebylo to tak jednoduché. Mám na tohle moc měkké srdce. Ale pomohl mi v tom bratr mé nejlepší kamarádky, kterého znám něco přes rok.
A tady přijde to, na co si každá z nás přijde s věkem 
Není vysoký, vypracovaný ani snědý. Je to vcelku hubený, trošku přizrzlý chlápek, který má po nehodě jizvu na nose. Ale je můj. Já bych ho za nic ani za nikoho nevyměnila. Je to Čumáček, jak si s oblibou říkáme. Nemusí mi říkat, že mě miluje. Jelikož to z něj sálá na sto honů. Jsem teď spokojená. Jsme spolu už přes tři měsíce a možná se nám nechtěně podařilo i mimi. Ale víme, že se na sebe můžeme spolehnout, jelikož se známe a já se znám dobře i s jeho rodinou, které mě představil ihned na důležité rodinné oslavě a pokud mimi opravdu někde v tom bříšku je, tak budeme oba jen rádi.
Takže z toho vyplývá: Nedejte na vzhled. Není podstatný. Teď už vím, že nejdůležitější je to, co je uvnitř. I přesto, že to možná zní jako klišé
Přečtěte si také
„Tak se mluví u vás na vesnici?“ Tchyně mě ponížila před všemi
- Anonymní
- 23.05.26
- 4421
Na rodinných obědech už poslední dobou skoro radši mlčím. Stačí totiž, abych něco řekla po svém, a moje tchyně si ze mě okamžitě začne dělat srandu před ostatními. A čím dál víc mám pocit, že jí...
První výročí svatby mělo být romantické. Manžel ale odešel do hospody na hokej
- Anonymní
- 23.05.26
- 3423
Nedávno to byl rok, co jsme měli s Michalem svatbu. Doufala jsem, že zajdeme na večeři, do kina nebo se jen projdeme večerním centrem. Nemusela to být žádná drahá romantika jako z filmu. Stačilo by...
Na oslavě mě přemluvili stoupnout si na váhu. To, co následovalo, bolelo
- Anonymní
- 23.05.26
- 1862
Měla to být obyčejná rodinná oslava, během které jsem jen nešťastně zmínila, že se mi po porodu podařilo trochu zhubnout. Netušila jsem ale, že o pár minut později budu stát před celou rodinou na...
Fitness trenér se navážel do mé postavy. Teď nemám vůbec žádnou motivaci
- Anonymní
- 23.05.26
- 1309
Sebrat odvahu a poprvé přijít do fitka pro mě bylo těžší, než si asi někdo umí představit. O to víc mě zasáhlo, když mi trenér během prvního tréninku řekl větu, po které jsem měla chuť se otočit a...
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 1042
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 3130
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 1060
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 4390
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 1549
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 2008
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Není to klišé 
Přeju, ať ti to konečně vyjde. Ale za mě: JE to klišé. Vnější a vnitřní podoba osoby spolu vždy nesouvisí. Takže podle mě můžeš natrefit na různé kombinace, nejen hezký blbec, ale i škaredý blbec, stejně tak hezký fajn chlap i nehezký fajn chlap. Stejně tak se ženami. 
Z nagelovaných pitomců jsem taky vyléčená 
). Ještě upřesním, že nebrat hezouny neznamená vybírat obludy, mám hezkého manžela, ale „normálně hezkého“, jako hezouna si představuju asi to, čemu se dnes říká metrosexuál, prostě v nějakém směru na sebe přehnaně dbá (tím nemyslím, že se třeba denně myje nebo si čistí zuby 
