Naděje existuje
- O životě
- Iveta32
- 19.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vlastně ani nevím, jak začít. Možná tím, že se jmenuji Iveta, bude mi 39, a mám tři děti. No myslím, že ty starší by se teď urazily, protože je jim 15 a 14. Nejmladší dceři je 9. Často si tady čtu vaše deníčky a už dlouho jsem uvažovala, že vám napíši o své životní cestě.
Vdávala jsem se ve 20 letech a brzy jsme s manželem zjistili, že mít děti nebude tak jednoduché. Vzhledem k tomu, že mám po mnoha operacích a vyvedenou kolostomii, rozhodnutí pro umělé oplodnění přišlo již rok po svatbě. Tehdy jiná šance nebyla. Psal se rok 1995 a po třech nezdařených pokusech nám byla doporučena adopce. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli jakékoliv dítě, již v roce 1997 jsme si dovezli chlapečka Ondřeje, kterému bylo 11 měsíců. A zcela se nám změnil život.
Nechtěli jsme, aby vyrůstal jako jedináček, a tak k němu za rok přibyla 9měsíční holčička Diana. Obě děti jsou romského etnika. Synovi bude v květnu 16, studuje prvním rokem na konzervatoři. Od mala jej baví zpěv, divadlo a jeho obor na konzervatoři je hra na tubu. Je celkem bez problémů, i když ne vždy to s ním bylo jednoduché. Přeci jen některé věci výchova neovlivní a geny o sobě daly vědět. Ještě se vše může zvrátit, ale věřím a modlím se, aby žil poctivě a dělal to, co ho baví.
S dcerou je to mnohem složitější. Je jí 14, nyní bohužel opakuje 7 ročník, ale je velmi šikovná na tanec a hraje na saxofon. Má velmi bouřlivou pubertu a je velký introvert. U ní ještě nedokážu říct, jakým směrem se vydá, protože nemá žádný cíl. A pokud nějaký má, není ochotna pro něj něco udělat. No uvidíme, ale přání, aby žila poctivě a spokojeně, mám stejně jako u syna. Obě děti vědí, že jsou adoptované, přijali to jako samozřejmost a zatím nepátrají dál. Tím jsem popsala jednu zásadní a krásnou etapu života, i když velmi těžkou.
Když byli obě děti školkového věku, přišla možnost, která se neodmítá. Kdybych to udělala, vždy bych si vyčítala, že jsem tuhle možnost nezkusila. Díky jedné pražské klinice na umělé oplodnění, jsem najednou i já mohla prožít těhotenství a porodit dítě. Byla jsem oplodněna darovaným embryem a naše bojovnice se uchytila hned na první pokus. A tak se 22. 11. 2002 narodila dcera Alžběta, v 37. tt císařským řezem. Těhotenství bylo od počátku kvůli mému handicapu rizikové, ale naprosto v pohodě. Jenže místo radosti z nového života přišlo nečekané trápení. Dcerka se narodila s předčasně srostlými lebečními švy a nikdo nedokázal říci, jestli došlo k poškození mozku nebo ne. Prognózy nebyly moc dobré, a tak místo procházek a užívání si miminka, jsme se jen báli, co bude.
Nebudu zde popisovat, čím vším jsme prošly (snad někdy v jiném deníčku), ale ve 4,5 měsících Alžbětku v Brně operovali. Došlo k vyštípnutí srostlých švů a uvolnění lebky. V necelých 6 týdnech byl zjištěn hydrocefalus, který nebyl vrozený. Do operace to bylo velmi uplakané dítě. A pak najednou rozkvetla jako růžička. Ještě musím říct, že oba její sourozenci ji od začátku milovali a je tomu tak dodnes. I když v době jejích nemocí to neměli jednoduché. Poctivě jsme cvičily Vojtu a Bětka vše dohnala. Velkým štěstím bylo to, že nešlo o žádnou genetickou vadu, ale závěr na genetice byl ten, že šlo o mechanickou vadu vzniklou ve 25. tt. Ani hydrocefalus nebyl hrozbou a tak nemá ani zavedený shunt.
Dnes je z ní 9letá slečna, která se učí na 1 a 2, jen jí to učení znepříjemňuje dyslexie a dysortografie. A na prodělané trápení jí zůstaly památky jako jizva na hlavičce a trošku nesouměrná hlavička. Bohužel všechno tohle vypětí neuneslo naše manželství, a tak jsem již 5 let s dětmi sama. I když jsou chvíle, kdy je to velmi těžké, nelituji toho, že je mám. Každé z nich mě obohatilo. Ještě je před námi dlouhá cesta, ale snad všichni obstojíme.
Přečtěte si také
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 1130
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 1304
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 937
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 452
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 810
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1196
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 899
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 839
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 718
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 647
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
krásný příběh o síle a odvaze. máte můj obdiv.
holčička je krásná. jen ten manžel je zbabělec. navštěvuje děti???