Náš poklad
- Porod
- janysek025
- 19.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dne 22. 2. 2010 jsem mezi devátou a desátou nastoupila do nemocnice. Po příjmu jsem šla na porodní oddělení, kde mě dali na monitor a kontrolovali srdíčko miminka a moje kontrakce. Nakonec řekli, že nález je katastrofální, že jsem absolutně nepřipravená k porodu (11 dní přenáším), miminku se v bříšku už taky nelíbí, že tedy začnou vyvolávat hned, i když chtěli až zítra, že nejsem otevřena ani na 1 cm.
Dali mi celou tabletku s tím, že mi do dalšího dne dozrají porodní cesty a pak mi dají ještě jednu tabletku, kterou začnou porod vyvolávat. Po všech těch přijímacích vyšetřeních mě dali na pokoj. Během dne jsem ještě každé 2 hodiny chodila na monitor a pořád byla zavřená na 100 západů. Břicho mě bolelo tak nějak přiměřeně jako při MS, pak nachvilku přestalo. Doktor rozhodl, že mi dá na noc spací injekci, abych se na příští den, den D, vyspala a pořádně si odpočinula.
Ve 21:00 mě sestra píchla uspávačku, ale zabrat jsem nemohla. Je 21:30 a začínám cítit nesmírné bolesti v břiše. Bylo to časté, po 3 minutách. Šla jsem za sestrou, ta mě odvedla na porodní sál. Dali mě na monitor a ona řekla, že nerodím, že nález je stejně katastrofální jako odpoledne, že jsem otevřená na 1 cm a že v noci rozhodně neporodím. Poslali mě zpět na pokoj, ať si bolesti rozeženu horkou vodou ve sprše. Ale nic, bolesti stále veliké. Začala na mě působit uspávačka, ale bolest mi nedovolila usnout.
V půl 2 ráno jsem musela vstát bolestmi, byly častější než po 3 minutách. Ze zoufalství jsem volala mámě a Lele a společně jsme po telefonu dýchaly. Nutily mě jít za sestrou a říct jí, že mám bolesti. Sestra předtím tvrdila, že mi dali léky, abych bolesti měla a že nerodím, že skutečné bolesti teprve přijdou. Nakonec jsem tam prostě musela. Fakt to moc bolelo. Sestra se mnou šla znovu na sál, opět mě dali na monitor. Po vyšetření mi řekli, že jsem otevřená na 2 cm, ať si jdu zabalit věci na pokoj a že jdu na přípravu na sál.
Tam mi dali klystýr, pak jsem byla ve sprše. Pak mě přivedli na sál (porodní box), kde mi porodní asistentka řekla, že jsem na 4 cm. Šlo to najednou rychle. V tom přišel doktor Farský a konstatoval, že jsem se tedy rozrodila. A to všichni tvrdili, že to v noci rozhodně nebude, že si nemyslí, že by jedna tableta zabrala v mé nepřipravenosti. EJHLE!
Teď už nevím, kolik bylo, ale myslím, že něco kolem 3:30 mi píchli vodu. Po píchnutí vody mi ještě píchli epidural. Poté jsem se cítila na cca hoďku lépe, měla jsem bolesti, ale tak nějaké jiné –jsem byla na hoďku vysmátá.
Asi ve 4 dorazil Lubko. Když mi řekl, že přijel na kole, tak jsem z toho byla vysmátá ještě víc. Pak mě pustili projít se do sprchy a na wc. Lubko mě doprovázel. Pryč jsme byli 15 minut. Poté jsem šla opět na lehátko. Sestra mi průběžně říkala, jak to probíhá, na kolik jsem otevřená. Pak říká, že na 8 cm, při kontrakci na 6 cm. Říkala, že za chvilku to bude, ještě tak hoďku, maximálně 2.
Cca v 6 ráno se mi začaly vracet ty ukrutné bolesti, jako na začátku porodu. Epidural přestal působit, navíc, jak jsem tam ležela, tak opět začala působit uspávačka, ale kontrakce mě vždy probrala. Lubko mě uklidňoval, držel mě za ruku, hlavu, podával vložky. Pozvracela jsem se a zároveň mi tam dole něco prasklo a začala jsem krvácet. Po chvíli sestra říká, jste na 9 cm a ptala se mě, jestli se vracejí silné bolesti. Říkám, že jo a ona, jestli chci přidat epidural, ale že už to nedoporučuje, že porod rychle pokračuje a že bych pravděpodobně miminko nevytlačila a muselo by být vyndáno kleštěma. Tak jestli ji chci. Lubko se mě ptal, jestli to zvládnu, říkám mu, že prostě musím, že nechci dítě kleštěma a epidural jsem odmítla. Tak jsem opět trpěla.
Najednou slyším sestru, jak říká, že můžu začít tlačit, až budu cítit, že se mi už chce. Tak jsem to zkoušela, ale miminko vždy zalezlo. Akorát vykoukly prý vlásky a zase zpět zajely. Otočila jsem se na bok a chvíli tlačila na boku. Po chvíli jsem zase šla na záda, a to už se tam míhal doktor a několik sester (porodních asistentek – akorát si měnily služby). Ale zase chvilkami zmizely pryč. Pak přišla sestra a pomáhala mi, říkala, kdy vydechnout, kdy tlačit. Chválila mě, jak to prý hezky umím. Hladila mě po kolenou.
Po kontrakci, když jsem tlačila, volala ještě, ještě, ještě… to se několikrát opakovalo, vždy, když jsem tlačila. Najednou změnila slova, rychle, rychle, rychle. A v tu chvíli se kolem lehátka seběhlo několik lidí. Rychle přiběhl doktor s modrým hadrem v ruce, několik sester a stoupli si všichni vedle sebe, nebyl mezi nimi prostor. Byli nalepení na sebe. Viděla jsem, jak všichni natahují ruce a chytají.
A v tu chvíli, v 6:35 23. 2. 2010, se to stalo. Moje miminko, moje láska, moje srdíčko vylítl a přistál v náručí doktora, v tom modrém hadru. Víc si už moc nepamatuji. Lubko říkal, že nikdo nevěděl, jestli to je holka nebo kluk. Prý byl hodně zamotaný nožičkama a měl omotanou pupeční šňůru kolem krku. Taťka si ani nemohl přestřihnout šňůru. Ani mi ho nepřoložili a hned ho odnesli. Jenom jsem viděla ten modrý hadr a v něm malý modrý přidušený uzlíček štěstí.
Doktorka říká: „tak taťko, foťák a pojďte semnou“. Šli ho omýt a upravit. Mezitím jsem odrodila ještě placentu a doktor mě zašíval. Za chvilku už přichází Lubko s Jiříkem v náručí. Pak mi ho doktorka také dává do náruče.
Prošla mnou láska, celého bych ho samou láskou zlíbala. Kouknul na mě těma malinkýma očičkama a já se opět zamilovala. Do mého života přišla moje nová láska. Smysl života. Moje pýcha, jediné, co se mi kdy povedlo. Světýlko, které mi udává směr, kterým se mám vydat. Nemám slov, jak bych ho jen vychválila.
V duchu jsem ještě prohodila jednu větu, která patřila tatínkovi, Jiříkově dědečkovi. "Tatínku, tohle je tvůj další vnouček, škoda že ho nikdy neuvidíš a nepochováš, snad se na něho díváš z nebíčka. Je to tvůj zástupce, dostal tvé jméno. Mám tě moc ráda.
Po dvou hodinách mě převezli na pokoj, kde jsem měla ještě 4 hodiny ležet. Usnula jsem na 2 hoďky a připadalo mi to, že jsem spala celé odpoledne. O Jiříka se zatím starala sestra z novorozeneckého oddělení. Po těch dvou hoďkách jsem se cítila opět čerstvě. Dala bych si pěšky Sněžku. Nechtěla jsem ležet ještě další 2 hoďky, tak sestra řekla že zkusíme vsát. Šla jsem se umýt do sprchy a poté mi syna přivezli na pokoj a začali jsme se sžívat. Nemohla jsem se na něho vynadívat. Odpoledne se přijely seznámit s novým členem tetky s bratránkem Domčou a sestřenkou Natalinkou.
Přečtěte si také
„Prsa ti udělají nový! A na pojišťovnu!“
- PenelopaW
- 14.10.26
- 477
Tak tuhle větu už nikdy nevyslovím nahlas. Je veliký rozdíl mezi plastickou operací estetickou a mezi rekonstrukcí prsu.
Naše manželství skončilo po roce. Stačila jedna chyba a přišla jsem o všechno
- Anonymní
- 14.10.26
- 1944
Petr byl mužem mých snů. Když jsme se brali, byla jsem přesvědčená, že to bude navždy. Předtím jsme spolu chodili skoro čtyři roky a já si byla jistá, že jsme si souzení. Jenže ani ne po roce byl...
Manželka začala dostávat časté zprávy ze školky. Nechtěla mi říct proč
- Anonymní
- 14.10.26
- 823
Nejdřív jsem si toho skoro nevšiml. Manželce začaly chodit večer zprávy ze školky a já předpokládal, že jde o nějaké organizační věci. Výlet, platba za divadlo, změna času vyzvedávání. Jenže...
Nesnáším hlasovky! Kolegyně mi místo předávky práce posílá téměř podcasty
- Anonymní
- 14.10.26
- 296
Poslouchat devítiminutovou hlasovku plnou odboček, štěkání psa a neustálých změn je pro mě osobní očistec. Zvlášť když jde o předávání pracovní směny, kde záleží na každém detailu. Vážně si v...
Tohle byl první díl StarDance. Kvůli manželově blbosti jsem ho prošvihla
- Lucinda.pavlicek
- 14.10.26
- 332
Sobota odpoledne a já už jsem doslova na trní. Po roce začíná nová série Stardance. Prožívám tenhle televizní svátek snad ještě víc než volby do senátu. I ty v naší rodině rezonují, ale u této...
Tchyně mě před dítětem napadla. Nevím, jestli ji ještě někdy pustím přes práh
- Anonymní
- 13.10.26
- 9266
Na začátek bych ráda vysvětlila, že moje tchyně je hodně specifická a složitá osobnost. Dlouho jsem si říkala, že některé její poznámky a zásahy do našeho života prostě musím přejít. Je to přece...
Přes rok jsem s nikým nespala. Zjistila jsem, že mi to tak vlastně vyhovuje
- Anonymní
- 13.10.26
- 1573
Když se mě kamarádky zeptají, kdy jsem naposledy s někým spala, řeknu, že je to už víc než rok. Některé na mě koukají, jestli jsem vlastně normální. A já se přitom usmívám. Ačkoliv je mi teprve 25...
Je to sport pro chlapy. Dcera začala boxovat, ale já se o ni příliš bojím
- Anonymní
- 13.10.26
- 528
Nikdy by mě nenapadlo, že právě moje dcera začne chodit na box. Když jsem si představovala její kroužky, měla jsem v hlavě spíš tanec, gymnastiku nebo nějaký výtvarný kurz. Rozhodně ne rukavice a...
Bývalý mi poslal účet za náš vztah. Prý už má na vlastního syna předplaceno
- Anonymní
- 13.10.26
- 2561
Když jsem od Petra odcházela, bála jsem se hlavně toho, jak všechno zvládnu sama. Nájem, účty, práce a péče o syna. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi muž, se kterým jsem strávila osm let, jednou...
Chtěla jsem, aby prvňačka snědla oběd. Matka na mě druhý den naběhla
- Anonymní
- 13.10.26
- 2766
Jsem učitelka na prvním stupni na malé vesnické škole. Učit je moje celoživotní poslání, prošly mi rukama generace dětí a svou práci jsem vždycky milovala. Jenže v poslední době mám čím dál častěji...
akorát jsme to pak s miminkem přestali zvládat tak museli rychle svolat operační tým aby malého vyndali císařem. Byla jsi moc statečná ! 
přeji ti zdravého a hodného Jiříka 
Úplně mě ten tvůj popis synáčka na konci dojetím rozbrečel 
Přeji hodně zdravíčka a lásky 
