Naše Kristýnka
- Rodičovství
- kristy84
- 18.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to už více než sedm měsíců, kdy jsem se stala maminkou jedné úžasné holčičky a ráda bych se s vámi podělila o své těhotenství, porod a mateřství, dokud mám vše v živé paměti.
S přítelem jsme spolu od mých 16 let, po devíti letech vztahu jsme se rozhodli, že bychom moc chtěli miminko a tak jsem vysadila antikoncepci a nechávala to osudu. Měsíce utíkaly, ale stále se nedařilo. Snažila jsem se příliš nestresovat, i když červíček pochybností a žárlivosti vůči kamarádkám, které mezitím rodily krásná miminka, ve mně hlodal. Po roce snažení jsem to konzultovala se svým doktorem, přikláněl se k tomu, že ještě pár měsíců počkáme a pokud neotěhotním do půl roku, pošle nás na vyšetření, že jsme mladí a určitě se zadaří.
Trápilo mě to, další měsíce čekání? Rozhodla jsem se zaujmout jiný postoj. Zkrátka jsem si řekla, že jednou to miminko mít budeme, věřila jsem tomu, že se to jednou povede, další týdny a měsíce plynuly. Oba jsme byli pořád v práci a čas hrozně rychle utíkal. Asi po roce a půl, kdy k nám miminko pořád nepřicházelo, jsme se rozhodli odjet na dovolenou s tím, že až se vrátíme, tak nás pan doktor objedná na vyšetření.
Dovolená neměla chybu, krásně jsme si odpočinuli, zrelaxovali a na nic nemysleli. Vrátili jsme se, nastoupili zpátky do práce a já si po několika dnech uvědomila, že už mám asi týden zpoždění. Přikládala jsem to ale dovolené a změně prostředí a nevěřila tomu, že by to opravdu vyšlo! Běžela jsem do lékárny pro test a byly tam //
Cítila jsem se skvěle a nedocházelo mi, že ve mně opravdu roste malý človíček, náš zázrak. Po tak dlouhé době. Oba jsme byli strašně šťastní.
Od 4. měsíce jsem zůstala doma na neschopence, měla jsem nízko položenou placentu, takže jsem byla celé těhotenství hlídaná a musela na sebe být opatrná. Utíkalo mi to ale rychle, užívala jsem si dny odpočinku, nakupovala pro naše zlatíčko, scházela se s kamarádkami a zkrátka dělala věci, na které jsem předtím neměla čas. V 18. tt jsme se dozvěděli, že čekáme holčičku
Rozhodli jsme se pro jméno Kristýnka.
TP jsem měla stanovený 27. 1. 2012. Vzhledem k problémům s placentou, kdy jsem se celé těhotenství bála, aby se naší holčičce nechtělo na svět dřív, se jí u mě v bříšku zalíbilo natolik, že jsem ještě 9 dní přenášela. Ke koci už to byla docela fuška
Bříško jsem měla tak na dvojčata a 23 kg navrch. Konečně ale přišel ten den. 4. 2., dva dny předtím, než jsem měla mít nástup do porodnice na vyvolání, mi praskla ve dvě odpoledne voda. Raději jsme hned vyrazili a na nic nečekali.
Cestou do porodnice začaly slabé bolesti, ale zatím to bylo naprosto v pohodě. Byla jsem šťastná, že se naše maličká konečně přihlásila, a nemohla se dočkat, až tu konečně bude s námi. Po příjezdu do porodnice, vstupním vyšetření atd., jsem šla na předporodní pokoj, kde mi pravidelně měřili ozvičky. Přítele poslali domů s tím, že to hned tak nebude.
Kolem půl sedmé večer, kdy jsem se zatím neotvírala, porod nijak nepostupoval, se doktorům přestal líbit monitor a rozhodli se porod vyvolat. To bylo kolem sedmé večer. Do té doby jsem neměla skoro žádné bolesti, ale to, co nastoupilo do deseti minut od zavedení tabletky, mě úplně ohromilo. Jen jsem ještě stačila zavolat příteli, ať přijede zpátky, že mi porod museli vyvolat, a tím pádem to bude rychlejší.
Kolem osmé jsem šla už na porodní pokoj, no, šla, spíš mě tam PA s přítelem dovlekli
Bolesti byly opravdu intenzivní, nebyla mezi nimi žádná pauza, ani chvilička odpočinku na nabrání sil, u vyvolávaného porodu to tak bývá, jak mi řekla PA, bývá to rychlejší, ale o to bolestivější. Nemohla jsem na nic myslet, jen na malou, abychom to už měly za sebou a vše bylo v pořádku.
Většinu porodu jsem strávila ve vaně, přítel mi byl celou dobu velkou oporou, pouštěl mi na bříško horkou sprchu, mluvil na mě, utěšoval. Když mi PA kolem půl dvanácté v noci řekla, že za chvíli musíme natočit monitor, říkala jsem si, že to nemůže myslet vážně, v těch bolestech. Naštěstí se malá začala hlásit na svět, ucítila jsem velký tlak, dobelhala jsem se za podpory přítele a PA na porodní box a šlo se tlačit.
5. 2.2 012 v 0:55, 11 hodin od prasknutí vody, se narodila naše Kristýnka
3540 g a 49 cm
Zdravá a nádherná ![]()
Po porodu jsem ale příliš krvácela, naši maličkou jsem si směla pochovat a přiložit jen na malou chviličku. Na ten nepopsatelný pocit štěstí, lásky a úlevy, nikdy nezapomenu. Kristýnku odnesli a já musela na revizi, nezavinovala se mi děloha, byla jsem zevnitř potrhaná. Po hodině jsem to měla za sebou, hned po probuzení jsem se ptala po malé. PA mě uklidnila, že mi ji přivezou, až budu na šestinedělí a trochu si odpočinu.
Když mě převezli na pokoj, stejně jsem nespala ani vteřinu. Nešlo to. Pořád jsem musela myslet na naši holčičku a na chvíli, kdy mi jí konečně přivezou. Mezitím jsem šla se sestřičkou do sprchy, kde jsem díky velké ztrátě krve a revizi 2× omdlela. Pak už jsem se ale celkem rychle zotavovala, 12 hodin od porodu jsem už měla naši maličkou u sebe a nemohla se jí nabažit ![]()
Po necelých čtyřech dnech jsme šly s Kristýnkou domů. Rozkojila jsem se a myslela si, jak nám to doma krásně půjde. Po třech měsících boje, kdy malá málo sála, u prsa usínala a nebylo sil ji vzbudit natolik, aby se napapala, nepřibírala, a když, tak minimálně, neustále plakala, já neustále kojila, v podstatě jsem nic jiného nedělala, v noci jsem k ní vstávala pomalu co hodinu, jsem se rozhodla přejít na lahev a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Od toho dne je naše Kristýnka to nejhodnější a nejspokojenější miminko a užívám si s ní každého dne. Už má šest zoubků, krásně papá a je to bystrá a moc šikovná holčička, kterou nadevše milujeme.
Chtěla bych poděkovat svému příteli, který je pro naší malou tím nejlepším tátou, jakého jsem si jen mohla přát a taky naší holčičce, která si nás vybrala za své rodiče.
Doufám, že bude mít šťastný a spokojený život, uděláme pro to vše, co bude v našich silách.
Moc Tě milujeme, zlatíčko naše ![]()
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 274
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 219
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 469
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 287
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 184
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1151
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2084
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 855
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 511
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Gratuluji k miminku
pekny denicek…