Něco za něco
- O životě
- mamazelka
- 06.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zjistila jsem, že cokoliv se stane a jakkoliv zlé se to zdá, život jde dál a zítra to bude lepší. Zjistila jsem, že bez ohledu na jakýkoliv vztah s rodiči, ti budou chybět, když ve tvém životě nebudou. Zjistila jsem, že vydělat si na živobytí není totéž jako život žít. Zjistila jsem, že někdy ti život dá druhou šanci. Zjistila jsem, že by člověk neměl jít životem s lapačkou v obou rukách. Někdy musí být schopný něco vrátit. Zjistila jsem, že kdykoliv se pro něco rozhodnu srdcem, většinou je to správné rozhodnutí. Zjistila jsem, že i když má člověk nesnáze, nemusí je mít sám. Zjistila jsem, že každý den musí člověk natáhnout ruku a něhoho se dotknout. Lidé mají rádi vřelé objetí, nebo jen přátelské poplácání po rameni. Zjistila jsem, že se mám ještě hodně co učit. Zjistila jsem, že lidé zapomenou na to, co jsi řekla, co jsi udělala, ale nikdy na to, jaký měli vedle tebe pocit.
Po několika přečtených deníčcích (i se slzami v očích) jsem se rozhodla napsat i ten svůj. Vše, co je tu psané, je ze života jiných žen. Tak i já Vám, milé čtenářky otevřu kousek svého života. Ačkoliv se to nebude zdát, tak se to tak opravdu stalo i přesto, že jsem tak mladá.
Vše začalo roku 2010. Už od samého začátku to stálo za houby. V lednu se mi kvůli vysvědčení zabil kamarád. V březnu kvůli dluhům spáchal sebevraždu můj druhý kamarád. V květnu téhož roku se se mnou po 9 měsících rozešel můj přítel. Nebo spíše já s ním, nevěděl, co chce a ani co ke mně cítí. 1. června téhož roku jsme měla 1. závěrečné zkoušky. Složila jsem je velice uspokojivě. Tudíž jsme se vyučila cukrářkou! Následně jsme se rozhodla, že pojedeme náš úspěch oslavit s kamarádkou na hory. Současně jsem ale zapíjela žal s rozchodu. Ovšem žal netrval věčně. Noc byla mladá, s kamarádkou jsme na diskotéce řádily a popíjely. Přiznám se, byla jsme dost opilá, ale pamatuji si na to, že jsme tam potkala kluka. Němce. Zamilovala jsme se. Tedy dá-li se tomu tak říct? Vztah netrval ani 3 týdny a on mě poslal k vodě. Narazila jsme na dalšího chlapce, a to byl grázl.
Může se zdát, že jsem dívka do větru, co dá každému, ale tak to není. Nesnesla jsme samotu a nevyrovnala jsme se ze ztráty přítele, se kterým, jak jsem již psala, jsem se v květnu rozešla. Po Němci tedy přišel ten grázl, který mě od srpna do listopadu provázel peklem. Přes veškeré zlo, jsem mu naletěla na každé sladké slůvko. Byla jsme blbá a začala jsme s ním bydlet. Žárlivé scény, nenávist, násilí a chlast, to bylo jeho ego. Chodil mě hlídat do školy. V záři jsem totiž nastoupila na nástavbové studium, které jsme stejně nedodělala, ale k tomu se brzy dostanu. Vrcholem naše vztahu bylo to, že jsem zjistila, že čekám miminko. Potvrzené od lékaře jsme to ještě neměla, ale opožděná MS a dálnice na těhotenském testu mluvila za vše.
On totiž nebyl normálně uvažující člověk, který by si dal pozor. Na antikoncepci jsme neměla a prezervativ jsem nesnesla. Vždy jsem pak měla gynekologické problémy. Zjistila jsem to koncem října. Strach z jeho reakce byl veliký. Nakonec jsme mu to tedy ale oznámila a strach byl oprávněný. Jeho reakce byla děsivá. Tvrdil, že to není jeho a bůhví čí to je atd. Řekla jsme mu, že i když to s ním, je to peklo a že už ho nenávidím, i když jsme mu byla stále věrná. Přiletěla facka a já jsem se kutálela ze schodů. Večer jsem začala krvácet z rodidel. Bylo mi jasné, co se stalo. Ačkoliv jsme s rodiči od 15 let nevycházela, tak mi pomohli. V bytě, který jsem měla napsaný na sebe s tím, že on to bude platit, byl dluh 14 tisíc. Majitelka to chtěla dát k soudu. Rodiče i přes dohady ten dluh zaplatili.
2 týdny jsme nespala, noci probrečela, ráno do školy, odpoledne do práce. Myslela jsem, že se zblázním. Neměla jsme náladu se líčit, nějak se oblékat. Bylo mi jedno, jak vypadám. 2. listopadu už jsme to nevydržela a odpadla jsem. Krásně jsme se z 2. na 3. listopad vyspala. Ráno jsme se osprchovala, vyfénovala vlasy, nalíčila se, oblékla a vyrazila do školy. Vědět, že se mi ten den opět zhroutí celý svět, nikam bych nešla a zůstala v posteli.
Další rána do srdce. Spolužáci mi řekli, že se oběsil klučina s učňáku. Chodil se mnou do třidy, byl to milionový kluk. Milovala ho snad každá holka. Ale nešťastná náhoda udělala své. Nebyla jsme schopna ničeho. Pohřeb měl den před mými narozeninami. A netušila jsem, že jeho smrt můj život změní. S jeho tatínkem jsme byli před pohřbem ale i po pohřbu stále v kontaktu. O všem mě informoval a já se mu snažila být oporou. I když asi těžko jsem mu mohla být oporou, když jsem sama tu oporu potřebovala. Po pohřbu za mnou přijel. Povídali jsme si a oba jsme zjistili, že nás něco k sobě táhne. Po mém přiznání, že se mi zamlouvá už od prvního setkání, přišlo i jeho přiznání. Znělo úplně stejně. Teď mě každý asi odsoudí, ale ano začala jsme si románek s otcem mého zesnulého kamaráda a spolužáka. Ale osud to tak chtěl nebo ne?
Po tom hrozném roce kdy jsem prožívala jen žal a utrpení bolest a nenávist se otočila karta. Moc jsem chtěla být s jeho otcem a on se mnou. Rodiče s tím nesouhlasili, ale láska je silnější. Rozhodla jsem se, že odejdu k němu. Ukončila jsme studium a odstěhovala jsme se. Absolutně jsme toho muže ale neznala. Byl to hazard. Bála jsme se, že dopadnu jako s ostatními, že budu nešťastná, ale opak byl a je pravdou. Už jsou to dva roky, co jsme spolu. 10. 12. 2010 se mi změnil život. Je to den, kdy jsme padla do jeho náručí, kdy jsme ukončila školu a odešla od rodičů a začala úplně nový život.
Letos mi bude 22 a mému manželovi bude 48 let. Ano je to otec mého zesnulého kamaráda a spolužáka. Lidé na nás koukají skrz prsty, ale vím, že bychom to jeden bez druhého nezvládli. Za dva měsíce budeme mít krásného synka a vím, že můj manžel je milující chlap, kterého jsme hledala, ale mezi mladými kluky prostě nenašla. Vím, že je vzorný otec a na příchod malého se těší. Mě nosí na rukou a hýčká, v domácnosti mi pomáhá a dělá mě tou nejšťastnější ženou. Miluje mě takovou, jaká jsem, a o tom to je. Já jeho miluji také a na věku nezáleží.
Takže, ať se rozhodnete jakkoliv, vždy je to správně, protože je to vaše rozhodnutí a vy jste to tak v danou chvíli chtěli. A někdy trpká a bolestivá cesta vede ke krásnému sladkému životu. Budu hrdá maminka a můj muž hrdý otec, a na naše společného človíčka nikdy nezapomeneme.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 274
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 219
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 469
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 287
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 184
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1151
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2084
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 855
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 511
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
jako do rámečku 
Přeji vám hodně štěstí ve společném rodinném životě. Na okolí kašli. Důležité je, že vy jste štastní 
At už máš partnera nebo jen ochránce a at on má ženu, nebo jen někoho o koho se chce a může starat, je to v pořádku, když to vyhovuje oběma. Přeji Vám zdravé miminko, lásku, štěstí a zdraví..a jetsli ti tady někdo budepsát, že je moc starý a že za 10 let mu bude 60, tak ať. Je to sice pravda, ale důležité je, jestli jsi ty spokojená, ne? 
.Nenech si nikým zkazit váš vztah 
a ať všechno vyjde jak vy si hlavně přejete. Moc držím palečky a miminko ať je hlavně zdravé a určitě bude mít moc hodné a laskavé rodiče. MNOHO ŠTĚSTÍIIIIIII 
Miluju ale na něm že se dokáže bavit a není protivný starší chlap co mu všechno vadí a má jen mladou holku do postele. Je mi s ním opravdu krásně a jak jsem již tady někomu psala, nebýt jeho tak tu dácvno nejsem. Nebo jsme někde ve cvokárně páč jsme toho měla za život dost. Přemýšlím, že bych napsala knihu a Vy kteří jste tady tak krásně reagovali mi dali ještě větší odvahu. Manželovi jsme deníček přečetla až když ho zveřejnili. Plakal a vaše reakce se mu také líbili. Moc Vám všem ještě jednou děkuji 
Krásně a kultivovaně napsáno - máš můj obdiv! Přeji Vám všem třem, ať se bezezbytku vyplní vše, co si od Vaší rodiny slibujete!