Něco za něco
- O životě
- mamazelka
- 06.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zjistila jsem, že cokoliv se stane a jakkoliv zlé se to zdá, život jde dál a zítra to bude lepší. Zjistila jsem, že bez ohledu na jakýkoliv vztah s rodiči, ti budou chybět, když ve tvém životě nebudou. Zjistila jsem, že vydělat si na živobytí není totéž jako život žít. Zjistila jsem, že někdy ti život dá druhou šanci. Zjistila jsem, že by člověk neměl jít životem s lapačkou v obou rukách. Někdy musí být schopný něco vrátit. Zjistila jsem, že kdykoliv se pro něco rozhodnu srdcem, většinou je to správné rozhodnutí. Zjistila jsem, že i když má člověk nesnáze, nemusí je mít sám. Zjistila jsem, že každý den musí člověk natáhnout ruku a něhoho se dotknout. Lidé mají rádi vřelé objetí, nebo jen přátelské poplácání po rameni. Zjistila jsem, že se mám ještě hodně co učit. Zjistila jsem, že lidé zapomenou na to, co jsi řekla, co jsi udělala, ale nikdy na to, jaký měli vedle tebe pocit.
Po několika přečtených deníčcích (i se slzami v očích) jsem se rozhodla napsat i ten svůj. Vše, co je tu psané, je ze života jiných žen. Tak i já Vám, milé čtenářky otevřu kousek svého života. Ačkoliv se to nebude zdát, tak se to tak opravdu stalo i přesto, že jsem tak mladá.
Vše začalo roku 2010. Už od samého začátku to stálo za houby. V lednu se mi kvůli vysvědčení zabil kamarád. V březnu kvůli dluhům spáchal sebevraždu můj druhý kamarád. V květnu téhož roku se se mnou po 9 měsících rozešel můj přítel. Nebo spíše já s ním, nevěděl, co chce a ani co ke mně cítí. 1. června téhož roku jsme měla 1. závěrečné zkoušky. Složila jsem je velice uspokojivě. Tudíž jsme se vyučila cukrářkou! Následně jsme se rozhodla, že pojedeme náš úspěch oslavit s kamarádkou na hory. Současně jsem ale zapíjela žal s rozchodu. Ovšem žal netrval věčně. Noc byla mladá, s kamarádkou jsme na diskotéce řádily a popíjely. Přiznám se, byla jsme dost opilá, ale pamatuji si na to, že jsme tam potkala kluka. Němce. Zamilovala jsme se. Tedy dá-li se tomu tak říct? Vztah netrval ani 3 týdny a on mě poslal k vodě. Narazila jsme na dalšího chlapce, a to byl grázl.
Může se zdát, že jsem dívka do větru, co dá každému, ale tak to není. Nesnesla jsme samotu a nevyrovnala jsme se ze ztráty přítele, se kterým, jak jsem již psala, jsem se v květnu rozešla. Po Němci tedy přišel ten grázl, který mě od srpna do listopadu provázel peklem. Přes veškeré zlo, jsem mu naletěla na každé sladké slůvko. Byla jsme blbá a začala jsme s ním bydlet. Žárlivé scény, nenávist, násilí a chlast, to bylo jeho ego. Chodil mě hlídat do školy. V záři jsem totiž nastoupila na nástavbové studium, které jsme stejně nedodělala, ale k tomu se brzy dostanu. Vrcholem naše vztahu bylo to, že jsem zjistila, že čekám miminko. Potvrzené od lékaře jsme to ještě neměla, ale opožděná MS a dálnice na těhotenském testu mluvila za vše.
On totiž nebyl normálně uvažující člověk, který by si dal pozor. Na antikoncepci jsme neměla a prezervativ jsem nesnesla. Vždy jsem pak měla gynekologické problémy. Zjistila jsem to koncem října. Strach z jeho reakce byl veliký. Nakonec jsme mu to tedy ale oznámila a strach byl oprávněný. Jeho reakce byla děsivá. Tvrdil, že to není jeho a bůhví čí to je atd. Řekla jsme mu, že i když to s ním, je to peklo a že už ho nenávidím, i když jsme mu byla stále věrná. Přiletěla facka a já jsem se kutálela ze schodů. Večer jsem začala krvácet z rodidel. Bylo mi jasné, co se stalo. Ačkoliv jsme s rodiči od 15 let nevycházela, tak mi pomohli. V bytě, který jsem měla napsaný na sebe s tím, že on to bude platit, byl dluh 14 tisíc. Majitelka to chtěla dát k soudu. Rodiče i přes dohady ten dluh zaplatili.
2 týdny jsme nespala, noci probrečela, ráno do školy, odpoledne do práce. Myslela jsem, že se zblázním. Neměla jsme náladu se líčit, nějak se oblékat. Bylo mi jedno, jak vypadám. 2. listopadu už jsme to nevydržela a odpadla jsem. Krásně jsme se z 2. na 3. listopad vyspala. Ráno jsme se osprchovala, vyfénovala vlasy, nalíčila se, oblékla a vyrazila do školy. Vědět, že se mi ten den opět zhroutí celý svět, nikam bych nešla a zůstala v posteli.
Další rána do srdce. Spolužáci mi řekli, že se oběsil klučina s učňáku. Chodil se mnou do třidy, byl to milionový kluk. Milovala ho snad každá holka. Ale nešťastná náhoda udělala své. Nebyla jsme schopna ničeho. Pohřeb měl den před mými narozeninami. A netušila jsem, že jeho smrt můj život změní. S jeho tatínkem jsme byli před pohřbem ale i po pohřbu stále v kontaktu. O všem mě informoval a já se mu snažila být oporou. I když asi těžko jsem mu mohla být oporou, když jsem sama tu oporu potřebovala. Po pohřbu za mnou přijel. Povídali jsme si a oba jsme zjistili, že nás něco k sobě táhne. Po mém přiznání, že se mi zamlouvá už od prvního setkání, přišlo i jeho přiznání. Znělo úplně stejně. Teď mě každý asi odsoudí, ale ano začala jsme si románek s otcem mého zesnulého kamaráda a spolužáka. Ale osud to tak chtěl nebo ne?
Po tom hrozném roce kdy jsem prožívala jen žal a utrpení bolest a nenávist se otočila karta. Moc jsem chtěla být s jeho otcem a on se mnou. Rodiče s tím nesouhlasili, ale láska je silnější. Rozhodla jsem se, že odejdu k němu. Ukončila jsme studium a odstěhovala jsme se. Absolutně jsme toho muže ale neznala. Byl to hazard. Bála jsme se, že dopadnu jako s ostatními, že budu nešťastná, ale opak byl a je pravdou. Už jsou to dva roky, co jsme spolu. 10. 12. 2010 se mi změnil život. Je to den, kdy jsme padla do jeho náručí, kdy jsme ukončila školu a odešla od rodičů a začala úplně nový život.
Letos mi bude 22 a mému manželovi bude 48 let. Ano je to otec mého zesnulého kamaráda a spolužáka. Lidé na nás koukají skrz prsty, ale vím, že bychom to jeden bez druhého nezvládli. Za dva měsíce budeme mít krásného synka a vím, že můj manžel je milující chlap, kterého jsme hledala, ale mezi mladými kluky prostě nenašla. Vím, že je vzorný otec a na příchod malého se těší. Mě nosí na rukou a hýčká, v domácnosti mi pomáhá a dělá mě tou nejšťastnější ženou. Miluje mě takovou, jaká jsem, a o tom to je. Já jeho miluji také a na věku nezáleží.
Takže, ať se rozhodnete jakkoliv, vždy je to správně, protože je to vaše rozhodnutí a vy jste to tak v danou chvíli chtěli. A někdy trpká a bolestivá cesta vede ke krásnému sladkému životu. Budu hrdá maminka a můj muž hrdý otec, a na naše společného človíčka nikdy nezapomeneme.
Přečtěte si také
Jedna drzá žákyně mi znechutila mojí práci. Její rodiče se ještě pustili do mě
- AnetaMar
- 22.11.26
- 1052
Učím na základní škole už osmnáct let. Vždycky jsme se setkávala s dětmi, které byly fajn a dalo se s nimi vyjít. A pak s těmi, které dělaly problémy. Ale čím jsem starší, tím hůř to nějak zvládám....
Mohli jsme adoptovat holčičku. Manžel si to ale na poslední chvíli rozmyslel
- AnetaMar
- 22.11.26
- 575
Když jsme začali s adopcí, měla jsem pocit, že se nám konečně splní sen, na který jsme tak dlouho čekali. Jenže ve chvíli, kdy už jsme poznali malou holčičku a doma jí připravovali pokoj, manžel...
Mám skvělého manžela, přesto ho podvádím. Milence se nedokážu vzdát
- Anonymní
- 22.11.26
- 1016
S manželem jsme spolu patnáct let, máme dvě děti, hypotéku a život, který by nám leckdo mohl závidět. Nikdy jsem neměla důvod si stěžovat. Přesto jsem se zamilovala do jiného muže. Nejdřív jsme si...
Kamarádka si ze mě udělala svou nonstop psycholožku. Už to nebudu trpět
- mořesnů
- 22.11.26
- 364
Včera mi kamarádka volala potřetí během jediného dne, aby mi znovu vyprávěla, co jí napsal její bývalý manžel. Zrovna jsem vařila večeři, děti se hádaly o ovladač a já měla v telefonu dalších šest...
Synovi jsem slíbila gympl. Začínám ale silně pochybovat, že na to má
- AnetaMar
- 22.11.26
- 328
Přijímačky jsou až na jaře, ale u nás doma už se několik měsíců neděje nic jiného. Chci, aby se syn dostal na gymnázium, a udělám pro to všechno. Jenže poslední dobou mám pocit, že jediný, kdo se o...
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 1028
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 822
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 753
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 896
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 731
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...
Krásně a kultivovaně napsáno - máš můj obdiv! Přeji Vám všem třem, ať se bezezbytku vyplní vše, co si od Vaší rodiny slibujete!