Nechal mě tady, když jsem ho potřebovala
A teď si hraje na skvělého tátu? Můj první deníček byl o porodu, o tom, jak mě přítomnost otce malé (říkejme mu třeba Dan) u porodu podpořila, ale jak mu také otevřela oči a vypadá to, že je vše na dobré cestě. To, že je to nezodpovědné mladé tele, ví v mém okolí asi každý, a proto jsem na jeho otázku: dokážeš si představit náš partnerský život?, odpověděla radikální ne.
Početí naší Kačky bylo naprosto neplánované. Malý naoko nevinný úlet se vyklubal ve hru na šťastnou rodinku. Otěhotněla jsem a neměla jsem o tom (vinou těžké nemoci) ani páru asi až do 17 tt., ano… teď se bude většina z vás asi divit, ale je to tak. Když jsem tuhle neplánovanou novinku oznámila Danovi, byl už jednou nohou pracovně v zahraničí a mně bylo jasné, že tohle nebude lehké.
Ze dne na den jsem neměla ani korunu a bohužel díky těhotenství ani práci. Měla jsem dluh na zdravotním, na sociálním a Provident mi taky udělal čáru přes „rozpočet“. Neměla jsem ani na jídlo a kolikrát ani na cestu k doktorovi. Z bytu jsem se musela odstěhovat bohužel nebo bohudík k mojí mámě, které však vydělává tak možná dost pro sebe, a tak se stalo, že nám na měsíc chyběly permanentně minimálně 3000 Kč, a kde byla výbavička pro miminko?
Dan se ze zahraničí skoro ani nezajímal a před odjezdem mi jen nasliboval co všechno koupí, čekat ještě teď tak nemá malá kde spát a ani v čem jezdit ven. Po jeho slavném odjezdu jsem se začala dozvídat všechny ty hnusné věci, které o mně říkal, že jsem nejednou brečela, vlastně skoro každý den – lítostí a vzteky! Například: „ona si za to může sama, já jsem děcko nechtěl, tak ji v tom nechávám, ať si všechno zařídí sama“.
Potřebovala jsem peníze na kalhoty, protože už jsem vážně neměla v čem chodit a gumička nezachrání všechno. „Ano, pošli mi účet, pošlu ti tam nějaké peníze, něco pěkného si kupte holky.“ Tak jsem jak trubka chodila každý den k bankomatu s naivní vidinou toho, že tam ty peníze budou. Nic. Potom, co jsem se asi po 14 dnech zeptala, co se děje, mi bylo řečeno, že on vlastně nemá jistotu, že je otec, a tak proč by mi něco posílal a, že se udělají testy otcovství. Neměla jsem s tím problém, ale pořád se nic nedělo.
Domluva nám naprosto vázla, a tak jsem vyrukovala s žalobou o otcovství. No najednou to šlo. Z čista jasna už se testy otcovství dělat nemusejí (protože by je platil on) a najednou: „Ahoj Zuzi, jak se máš?“ Když se vrátil, chtělo se mi brečet. Tak já tady nemám pomalu na chleba a on se nechal potetovat. Hezké.
Byl tady den D. Už ráno jsem měla malé bolesti, ale myslela jsem, že to jsou ti poslíčci, co se o nich pořád mluví, ale i tak jsem mu napsala, jestli by mohl být přes den v pohotovosti. „Určitě, kdyby něco, tak volej.“ No a když jsem zavolala bylo mi řečeno, že už měl dvě piva, ať si vezmu taxi, že mi ho zaplatí. Když v hospodě prohlásil, že Zuzana asi rodí, tak se ho jeho naše společná kamarádka ptala, jestli se mám jak dostat, že by pro mě zajela a on jí řekl: „Ona si to nějak zařídí“. A taky, že zařídila.
Rozmýšlela jsem se, jestli ho chci u porodu nebo ne ale opravdu jsem tam nechtěla být sama a chtěla jsem, aby si to vytrpěl se mnou. Jak se ukázalo, nebylo to špatné rozhodnutí, najednou byl do mě zamilovaný, jak všem říkal, a najednou z něj byl táta. Do porodnice za mnou chodil každý den, dokonce mě tam seznámil i s jeho maminkou (po půl roce).
Odvezl nás z nemocnice, byl s námi první noc, a potom ještě pár dalších. Papíry otcovství mi však stále nepodepsal. Jednou neměl rodný list, potom občanku, a když už měl konečně vše, byl čtvrtek, den před jeho návratem do zahraničí. Naštěstí z protekce jsme mohli dojet i mimo úřední dny, takže po opravdu dlouhém a vyčerpávajícím přemlouvání a doslova prošení mi je konečně podepsal.
Na řadě bylo opět nakecávání, co všechno nekoupí, kolik peněz mi nepošle, jak věří, že si k sobě najdeme cestu. Kromě tří balení Nutrilonu, lihu na pupík, ohřívačky lahví a termoobalu na lahve nic nekoupil a peníze mi nedal. To, že si k sobě najdeme cestu, jak doufá, vykládá i jeho mamce, ale je to lež. Mezitím co jsem já doma, obracím každou korunu, stresu mám až nad hlavu a měním podělané plíny, on si vesele užívá s prsatou blondýnkou, se kterou plánuje vztah, nebo už spolu nějaký mají, ale já jsem před jeho mamkou a našimi společnými známými ta špatná, protože já s ním nechci být, jak on říká. A diví se mi někdo?
Nejhorší na tom všem je to, že jsem tak hnusně naletěla. Teď doufám, že až se vrátí, tak mi to alespoň nějak vynahradí a koupí Kačence alespoň další balení Nutrilonu.
Děkuju, že jsem se mohla aspoň takto vypsat.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20591
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....