Nechal mě tady, když jsem ho potřebovala
A teď si hraje na skvělého tátu? Můj první deníček byl o porodu, o tom, jak mě přítomnost otce malé (říkejme mu třeba Dan) u porodu podpořila, ale jak mu také otevřela oči a vypadá to, že je vše na dobré cestě. To, že je to nezodpovědné mladé tele, ví v mém okolí asi každý, a proto jsem na jeho otázku: dokážeš si představit náš partnerský život?, odpověděla radikální ne.
Početí naší Kačky bylo naprosto neplánované. Malý naoko nevinný úlet se vyklubal ve hru na šťastnou rodinku. Otěhotněla jsem a neměla jsem o tom (vinou těžké nemoci) ani páru asi až do 17 tt., ano… teď se bude většina z vás asi divit, ale je to tak. Když jsem tuhle neplánovanou novinku oznámila Danovi, byl už jednou nohou pracovně v zahraničí a mně bylo jasné, že tohle nebude lehké.
Ze dne na den jsem neměla ani korunu a bohužel díky těhotenství ani práci. Měla jsem dluh na zdravotním, na sociálním a Provident mi taky udělal čáru přes „rozpočet“. Neměla jsem ani na jídlo a kolikrát ani na cestu k doktorovi. Z bytu jsem se musela odstěhovat bohužel nebo bohudík k mojí mámě, které však vydělává tak možná dost pro sebe, a tak se stalo, že nám na měsíc chyběly permanentně minimálně 3000 Kč, a kde byla výbavička pro miminko?
Dan se ze zahraničí skoro ani nezajímal a před odjezdem mi jen nasliboval co všechno koupí, čekat ještě teď tak nemá malá kde spát a ani v čem jezdit ven. Po jeho slavném odjezdu jsem se začala dozvídat všechny ty hnusné věci, které o mně říkal, že jsem nejednou brečela, vlastně skoro každý den – lítostí a vzteky! Například: „ona si za to může sama, já jsem děcko nechtěl, tak ji v tom nechávám, ať si všechno zařídí sama“.
Potřebovala jsem peníze na kalhoty, protože už jsem vážně neměla v čem chodit a gumička nezachrání všechno. „Ano, pošli mi účet, pošlu ti tam nějaké peníze, něco pěkného si kupte holky.“ Tak jsem jak trubka chodila každý den k bankomatu s naivní vidinou toho, že tam ty peníze budou. Nic. Potom, co jsem se asi po 14 dnech zeptala, co se děje, mi bylo řečeno, že on vlastně nemá jistotu, že je otec, a tak proč by mi něco posílal a, že se udělají testy otcovství. Neměla jsem s tím problém, ale pořád se nic nedělo.
Domluva nám naprosto vázla, a tak jsem vyrukovala s žalobou o otcovství. No najednou to šlo. Z čista jasna už se testy otcovství dělat nemusejí (protože by je platil on) a najednou: „Ahoj Zuzi, jak se máš?“ Když se vrátil, chtělo se mi brečet. Tak já tady nemám pomalu na chleba a on se nechal potetovat. Hezké.
Byl tady den D. Už ráno jsem měla malé bolesti, ale myslela jsem, že to jsou ti poslíčci, co se o nich pořád mluví, ale i tak jsem mu napsala, jestli by mohl být přes den v pohotovosti. „Určitě, kdyby něco, tak volej.“ No a když jsem zavolala bylo mi řečeno, že už měl dvě piva, ať si vezmu taxi, že mi ho zaplatí. Když v hospodě prohlásil, že Zuzana asi rodí, tak se ho jeho naše společná kamarádka ptala, jestli se mám jak dostat, že by pro mě zajela a on jí řekl: „Ona si to nějak zařídí“. A taky, že zařídila.
Rozmýšlela jsem se, jestli ho chci u porodu nebo ne ale opravdu jsem tam nechtěla být sama a chtěla jsem, aby si to vytrpěl se mnou. Jak se ukázalo, nebylo to špatné rozhodnutí, najednou byl do mě zamilovaný, jak všem říkal, a najednou z něj byl táta. Do porodnice za mnou chodil každý den, dokonce mě tam seznámil i s jeho maminkou (po půl roce).
Odvezl nás z nemocnice, byl s námi první noc, a potom ještě pár dalších. Papíry otcovství mi však stále nepodepsal. Jednou neměl rodný list, potom občanku, a když už měl konečně vše, byl čtvrtek, den před jeho návratem do zahraničí. Naštěstí z protekce jsme mohli dojet i mimo úřední dny, takže po opravdu dlouhém a vyčerpávajícím přemlouvání a doslova prošení mi je konečně podepsal.
Na řadě bylo opět nakecávání, co všechno nekoupí, kolik peněz mi nepošle, jak věří, že si k sobě najdeme cestu. Kromě tří balení Nutrilonu, lihu na pupík, ohřívačky lahví a termoobalu na lahve nic nekoupil a peníze mi nedal. To, že si k sobě najdeme cestu, jak doufá, vykládá i jeho mamce, ale je to lež. Mezitím co jsem já doma, obracím každou korunu, stresu mám až nad hlavu a měním podělané plíny, on si vesele užívá s prsatou blondýnkou, se kterou plánuje vztah, nebo už spolu nějaký mají, ale já jsem před jeho mamkou a našimi společnými známými ta špatná, protože já s ním nechci být, jak on říká. A diví se mi někdo?
Nejhorší na tom všem je to, že jsem tak hnusně naletěla. Teď doufám, že až se vrátí, tak mi to alespoň nějak vynahradí a koupí Kačence alespoň další balení Nutrilonu.
Děkuju, že jsem se mohla aspoň takto vypsat.
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 1979
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1602
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 3291
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 1738
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 1713
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 9254
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1782
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3909
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2716
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 2168
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
A ty a maličká určitě potkáte za čas nějakého schopného partnera, který vás bude mít rád a budete se mít dobře. Moc Vám to přeji 
. PST007 dítě jsme nechtěli ani jeden a jestliže jsem se nechránila já - měl se chránit on.. nezodpovědní jsme byli oba 
Takže bych si první zkusila promluvit s jeho matkou, která je babičkou teda kromě toho, že je jeho matkou! Snažila bych se jí jako matce vysvětlit tvou situaci, že potřebuješ pomoct se zaopatřením základních potřeb pro „její vnouče“. A pokud její syn ti nepomůže, tak se budeš nucena to řešit soudní cestou… Taky by si měla uvědomit, že nejsi povinna ji tu malou vůbec ukazovat, že je to tvoje dobrá vůle (hlavně to ale říci opatrně, aby to nebrala jako výhružku) 
Zkus jí ukázat mateřskou stranu…jako matka by to měla pochopit a svému synovi „vysvětlit“ 
ale o ty alimenty zažádej a to co nejdřív, nevěř v jeho sliby a jednej! 
