Nevíme, co bude dál
- Porod
- Nikkyta
- 16.07.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O špatném konci :'(
Blížil se konec těhotenství a začala jsem chodit do nymburské porodnice na ozvy miminka. Vše bylo v naprostém pořádku, byla jsem 40+0 a Adámek se na svět ještě ani nezačal chystat. Doktorka mi řekla, že když se nenarodí ani na druhý termín, udělá se ultrazvuk kvůli váze miminka a začne se vyvolávat. Druhý termín porodu jsem měla na 13.3.2013 a opět se vůbec nic nedělo. Tak jsem měla 15.3. nastoupit na vyvolání, předběžná váha miminka byla 4100 g. Jenže den před nastoupením se Adámek rozhodl, že už se něco bude dít.
Ráno kolem půl třetí mi začaly bolesti a já počítala po kolika minutách kontrakce mám - byli po 12 minutách. Ale byly intenzivnější a intenzivnější. Bylo 10 hodin ráno a bylo mi pořád hrozně. Běhala jsem pořád na wc, tělo se připravovalo na porod. Ale kontrakce pořád po 12 minutách, nechtěla jsem jet do porodnice a plašit. Byla jsem prvorodička a nechtěla jsem, aby mě tam hned měli za hysterku. Když už bylo 14:00, přijela k nám domů mamka a ta, když mě viděla, celá se zhrozila a volala tchýni, která je sestřička, ať přijede, že už to začíná.
Tchýně dorazila, já šla do sprchy, vzaly jsme tašku a jelo se. Po cestě v autě jsem měla bolesti po 10 minutách a měla jsem hrozně divnej pocit. Když jsme dorazily na příjem, udělali mi monitor. Kontrakce tam lítaly jako o závod. Otevřená jsem byla na 2 cm. Tak jsem byla odeslána na pokoj s práškem na spaní, abych se před porodem trochu vyspala a měla sílu. Jenže sotva jsem zalehla do postele, kontrakce byli po 3 minutách. Dobelhala jsem se se šílenejma bolestma za doktorkou a ta mi řekla, že mě nebudou trápit a dala mi klystýr. Půl hodinky poté mi píchla plodovou vodu a dál sledovala, jak se otvírám. Jenže už bylo 21:30 a já byla otevřená na 3,5cm.
Po půlnoci jsem měla začala mít šílenej tlak, který mě nutil tlačit již na hekárně. Porodní asistentka, které se zřejmě chtělo spát, po mém oznámení, že se mi chce tlačit, mi řekla „Prodejchávejte nebo tlačte“. Já jsem prodejchávala, ale i tlačila. Na porodní sál jsem šli až kolem druhé hodiny ranní, kde na mě konečně čekal pan primář a šlo se tlačit dál. Jenže malému extrémně otekla hlavička a vůbec to nešlo. Blížila se 4 hodina ranní a já prosila, aby mě vzali císařem. Nakonec se pokoušeli malého vytáhnout kleštěma, ale nešlo to. Tak šup na akutního císaře. Ve 4:52 15.3.2013 se nám narodil Adámek s mírou 50 cm a váhou 3600 g.
Bohužel po porodu jsem ho neviděla, nikdo nám ani nedokáže říct, co se stalo. Již jsou tomu za 3 dny 4 měsíce a maličkej leží na JIRPu. Má tracheostomii, od narození neudělal ani jeden nádech, dýchá za něj plicní ventilace. Veškerá vyšetření co mu tam dělali byla v pořádku. Nemáme diagnozu, doktoři si mysleli, že je to špatnou genetikou. Odebrali Adámkovi krev a poslali do Holandska na testy DNA. Domnívali se že se může jednat o Ondininu kletbu.
Na výsledky pořád čekáme, ale Adámek jim každý den kolabuje - zatne se proti přístroji musejí ho rozdýchávat ambuvakem. Protože má v tu chvíli špatnou saturaci a bradykardii. Proto lékaři myslí, že jim co nejdřívě vyšetření, které pořád opakují, ukáže poraněnou krční míchu a půjde o centrální hypoventilační syndrom kvůli poranění krční míchy a respiračních svalů. Takže to vypadá tak, že porodnice pochybila a my mohli mít doma úplně zdravého chlapečka. Je nestabilní, a proto si ho nemůžeme vzít ani do domácí péče. Může se prý stát, že se jim ho jednou nepodaří rozdejchat. Vůbec nevím, co mám dělat, Adámek krásně prospíchá váží 7140 g a měří 64,5 cm. Nechtějí mi dát naše děťátko domů.
Přečtěte si také
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 2031
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 960
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 460
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 956
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 906
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5559
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 13117
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 3060
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 3818
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 3069
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...