Nevíme, co bude dál
- Porod
- Nikkyta
- 16.07.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O špatném konci :'(
Blížil se konec těhotenství a začala jsem chodit do nymburské porodnice na ozvy miminka. Vše bylo v naprostém pořádku, byla jsem 40+0 a Adámek se na svět ještě ani nezačal chystat. Doktorka mi řekla, že když se nenarodí ani na druhý termín, udělá se ultrazvuk kvůli váze miminka a začne se vyvolávat. Druhý termín porodu jsem měla na 13.3.2013 a opět se vůbec nic nedělo. Tak jsem měla 15.3. nastoupit na vyvolání, předběžná váha miminka byla 4100 g. Jenže den před nastoupením se Adámek rozhodl, že už se něco bude dít.
Ráno kolem půl třetí mi začaly bolesti a já počítala po kolika minutách kontrakce mám - byli po 12 minutách. Ale byly intenzivnější a intenzivnější. Bylo 10 hodin ráno a bylo mi pořád hrozně. Běhala jsem pořád na wc, tělo se připravovalo na porod. Ale kontrakce pořád po 12 minutách, nechtěla jsem jet do porodnice a plašit. Byla jsem prvorodička a nechtěla jsem, aby mě tam hned měli za hysterku. Když už bylo 14:00, přijela k nám domů mamka a ta, když mě viděla, celá se zhrozila a volala tchýni, která je sestřička, ať přijede, že už to začíná.
Tchýně dorazila, já šla do sprchy, vzaly jsme tašku a jelo se. Po cestě v autě jsem měla bolesti po 10 minutách a měla jsem hrozně divnej pocit. Když jsme dorazily na příjem, udělali mi monitor. Kontrakce tam lítaly jako o závod. Otevřená jsem byla na 2 cm. Tak jsem byla odeslána na pokoj s práškem na spaní, abych se před porodem trochu vyspala a měla sílu. Jenže sotva jsem zalehla do postele, kontrakce byli po 3 minutách. Dobelhala jsem se se šílenejma bolestma za doktorkou a ta mi řekla, že mě nebudou trápit a dala mi klystýr. Půl hodinky poté mi píchla plodovou vodu a dál sledovala, jak se otvírám. Jenže už bylo 21:30 a já byla otevřená na 3,5cm.
Po půlnoci jsem měla začala mít šílenej tlak, který mě nutil tlačit již na hekárně. Porodní asistentka, které se zřejmě chtělo spát, po mém oznámení, že se mi chce tlačit, mi řekla „Prodejchávejte nebo tlačte“. Já jsem prodejchávala, ale i tlačila. Na porodní sál jsem šli až kolem druhé hodiny ranní, kde na mě konečně čekal pan primář a šlo se tlačit dál. Jenže malému extrémně otekla hlavička a vůbec to nešlo. Blížila se 4 hodina ranní a já prosila, aby mě vzali císařem. Nakonec se pokoušeli malého vytáhnout kleštěma, ale nešlo to. Tak šup na akutního císaře. Ve 4:52 15.3.2013 se nám narodil Adámek s mírou 50 cm a váhou 3600 g.
Bohužel po porodu jsem ho neviděla, nikdo nám ani nedokáže říct, co se stalo. Již jsou tomu za 3 dny 4 měsíce a maličkej leží na JIRPu. Má tracheostomii, od narození neudělal ani jeden nádech, dýchá za něj plicní ventilace. Veškerá vyšetření co mu tam dělali byla v pořádku. Nemáme diagnozu, doktoři si mysleli, že je to špatnou genetikou. Odebrali Adámkovi krev a poslali do Holandska na testy DNA. Domnívali se že se může jednat o Ondininu kletbu.
Na výsledky pořád čekáme, ale Adámek jim každý den kolabuje - zatne se proti přístroji musejí ho rozdýchávat ambuvakem. Protože má v tu chvíli špatnou saturaci a bradykardii. Proto lékaři myslí, že jim co nejdřívě vyšetření, které pořád opakují, ukáže poraněnou krční míchu a půjde o centrální hypoventilační syndrom kvůli poranění krční míchy a respiračních svalů. Takže to vypadá tak, že porodnice pochybila a my mohli mít doma úplně zdravého chlapečka. Je nestabilní, a proto si ho nemůžeme vzít ani do domácí péče. Může se prý stát, že se jim ho jednou nepodaří rozdejchat. Vůbec nevím, co mám dělat, Adámek krásně prospíchá váží 7140 g a měří 64,5 cm. Nechtějí mi dát naše děťátko domů.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1826
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1077
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1930
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 789
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 464
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21847
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2960
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2670
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....