Okolí a neplodnost

Krátké zamyšlení nad okolním děním...

Jak nadpis napovídá, poslední dobou se zaobírám tímto tématem. Nečekejte kdo ví co, spíš je to jen mé krátké zamyšlení. Ale ráda si přečtu názory ostatních, ať už z jednoho či druhého břehu. Třeba jsem jen jediná, kdo to takhle vnímá :D

S manželem se řadíme do skupiny neplodných párů. Ačkoli, možná bych měla napsat, že problémy s plodností mám já, protože problém je jen na mé straně. Po prvotním srovnání se sama se sebou, kdy jsem si i já potřebovala utřídit myšlenky a ujasnit postup ohledně asistované reprodukce, zaměstnání a rodiny, jsem se rozhodla, že určitým lidem se s tím svěřím, pokud budou mít zájem. No a k některým se to stejně doneslo.

Snažíme se o dítě skoro 5 let a za tu dobu se prostě pár lidí zeptalo, co a proč a jak… Odpovídala jsem na otázky popravdě, myslím, že o neplodnosti se ještě málo ví. A je to pro někoho i ožehavé téma. Ale to se dá pochopit.

Překvapila mě však zejména věta, kterou jsem párkrát slyšela v mém okolí a to od těhotných kamarádek: Mrzí mě, že já jsem těhotná a ty ne. Nebo v jiné variantě: Bála jsem se tvé reakce, když ti oznámím, že jsem těhotná.

To mě hodně zamrzelo, že mě okolí takhle vnímá. Jako ženu, která jim bude závidět jejich těhotenství, protože sama otěhotnět zrovna nemůže. Nikdy jsem se takhle nevyjadřovala. Ani se nesápu na každé miminko v dosahu, abych si ho pochovala. Dokážu se tvářit normálně, když vidím těhotnou. Usměji se a říkám si, příště už to budu třeba já. Nikdy jsem po oznámení něčího těhotenství neodešla z místnosti, nezačala brečet nebo cokoli, co by je na tyto myšlenky mohlo přivést. Nevím, proč by těhotné měly mít výčitky vůči těm, co těhotné nejsou.

A to je celé. Snad by mě jen zajímalo, zda se s tím setkala i nějaká jiná žena. A třeba už i trochu blbnu a vidím to jinak, než to zní. Možné je všechno :)

Hezké léto všem :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Westie777
177
3.8.19 00:39

Myslim, ze to neni o tom, ze by si tve kamaradky myslely, ze jim budes zavidet, ale jednoduse si mozna umi predstavit, ze to zaboli.
Ja sama dlouho resila, jestli vubec budeme mit nekdy dite (cca 6 let to trvalo od rozhodnuti do otehotneni, pak potrat, pak dalsich pr mesicu cekani a obav). Takze si myslim, ze se umim vzit do kuze nekoho, kdo by deti chtel, ale z ruznych duvodu je nema. A mam jednu kamaradku, ktere je 35 let, touzi po rodine, ale nema jeste ani toho chlapa. A kdyz jsem ji rikala o mem druhem tehotenstvi, taky jsem rekla asi podobnou vetu s tim, ze jsem vahala, jak a kdy ji to rict, protoze vim, ze je to pro ni tezke tema.
Takze mozna te tve kamaradky proste jen nechteji nechat trpet vic, nez je v tve situaci nutne. A mozna to je proste spatne rekly.

  • načítám...
  • Zmínit
Kocourhrzal
220
3.8.19 04:28

Hezký napsané :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
3.8.19 05:22

Jsem na tom jak ty. Taky si myslím, že nás tak okolí vnímá a přitom to taky všem okolo přeji. Miminka zbožňuji, ikdyž to bolí. Ale vždycky jsem se snažila na okolí působit dobře a s úsměvem, ikdyž vnitřně a doma jsem trpěla a brečela. To si nechávám jen na soukromí. I před manželem se snažím nepropadat zoufalství a depresím, ikdyž je to těžké. Držím Ti palce a přeji štěstí. :srdce: Lucka

  • Upravit
Anonymní
3.8.19 07:53

Bohuzel ne vsechny zeny, co se jim nedari pocit dite jsou tak shovivave a smysleji stejne jako ty. Moji mamce se treba narodil braska a byl u ni stryc s tetou. Mamka nevedela, ze jim nejde otehotnet, tak ji nabidla, jestli si nechce brasku pochovat. Ona ji odsekla ze nechce a odesla z mistnosti. Sama mamka rikala, ze se ji to tenkrat hrozne dotklo a obrecela to. Ja sama jsem ted podruhe cerstve tehotna a vlastne „omylem“, protoze jsme si nedavali dost pozor, a mam v okoli par kamaradek, ktere maji velke problemy s otehotnenim. Nektere budou mit hooodne velke stesti, kdyz jim IVF pomuze k miminku. A taky se bojim, i kdyz treba iracionalne, az jim budu oznamovat, ze cekame dalsiho prcka a jeste tak brzy po tom prvnim. Je mi proste strasne lito, ze jim tohle obrovske stesti jen tak nebude doprano. :( Anonym kvuli citlivym informacim.

  • Upravit
Anonymní
3.8.19 07:54

Jsem na tom stejně. Ze zdravotních důvodů jsem věděla, že otěhotnět bude velký problém a bez doktorů to nepůjde. Ale nakonec pp cca 7 letech snažení, ivf. Teď tu vedle mne sedí čtyřletý syn.

  • Upravit
kiwiovka
4882
3.8.19 08:50

Mate pravdu, myslely to dobře. To spíš já to blbě pochopila a začala jsem nad tím hloubat :) Ale pár dní mi to v hlavě leželo a tak mě napadlo to sepsat a přečíst si názory ostatních :)
A všem, co jsou na tom jako já přeji, ať dalšími, kdo oznamuje, že čeká miminko, jsou ony :) :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Bubla Bůčková
26747
3.8.19 10:58

Držím palce, ať se nakonec zadaří, případně najdete jinou cestu :hug: co se týká obsahu… Jen vrážíte další klín do rakve vztahu přátelství mezi matkou a snažilkou. Těch diskuzi, kdo, co a jak mi jako snažilce řekl, je tu požehnaně a tady opět. Nějaká kamarádka upřímně s úlevou pronesla :bála jsem se tvoji reakce a… Zase „špatně“. Ono to máš těžký prostě. Nedivím se, že většina matek pak zvolí radši vyhýbání a dělání mrtvého brouka. Co doporučuju já? Říct to normálně a upřímně. Hele je mi 37,zkoušeli jsme všechno možný a děti nakonec mít nebudeme, těším se, že dítě čekáš ty, ráda pojedu s kočárkem, kdy máš termín, víte pohlaví? Případně: je mi 30,čeká nás ivf, jsem ze všeho špatná, mám z tebe radost, ale potebuju nějaký čas. Dále :snažíme se, mám za sebou zamlkle těhotenství, jsem ráda, že tobě se daří, my se určitě taky dočkáme, aspoň ti budu moci volat o radu, co a jak. Jenže to se všechno tají, doma tajně brečí, slovíčkaří, hledají se sebemenší záminky… :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
3.8.19 12:29

Moje mamka se o třetí dítě snažila 15 let, nikdy se už nepovedlo. Když ji před 11lety švagrová oznámila, že čeká své třetí, samozřejmě ji to hrozně přála, nebyla v tom žádná závist. Ale u srdce jí to bodlo. Zabolelo to, ale to nic nemění na tom, že za ni byla i tak ráda.
No a má sestřenice, dcera oné švagrové nemůže otěhotnět. Snaží se už delší dobu, a nic. Má potíže s ms, dostane ji jen občas, podrobnosti nevím. A když jsem měla oznámit, že jsem těhotná, taky jsem z toho byla rozpačitá. Nebála jsem se, že mi bude závidět a nebude mi to přát. Projevila obrovskou radost a pokaždé, když se vídáme, tak se ptá a zajímá. Jen jsem věděla, že ji to i přes to zabolí. Prvotní reakce byla radostná, pak si ale za chvíli posteskla: „A my nic“.

Nezažila jsem, jaké to je nemoct otěhotnět. Ale o jedno miminko jsme přišli, a tak si dokážu představit, že to musí být bolestivé. A když pak kolem sebe vidíš někoho, kdo to miminko čeká, tak i když mu to přeješ, tak to zabolí.

  • Upravit
Ginuš
42775
3.8.19 12:41

Ahoj, máš to krásně napsané.
Potratila jsem 5×, mám 1 dítě. Chyba je hodně na mé straně a i chlap v tom trochu hraje roli. Když vidím těhotnou, tak si říkám jestli musela bojovat jako my a nebo se jí to povedlo a nezná ty nervy co znám já. Všem okolo mimčo přeji. Na jednu stranu chápu, že se někdo bojí říct, že je těhotný, ale zas na druhou si říkám, že mě přeci znají a ví, že se raduji z jejich // a z celého průběhu těhotenství. Je ale pravda, že když potratila blízká kamarádka a já byla za cca 3 měsíce těhotná, neříkalo se mi to moc snadno, bylo mi líto, že ona ne, ale já jo - no ve finále jsem taky tenkrát potratila, takže jsme dopadly stejně.
Jsem teď ve stádiu kdy se netajím tím, že máme problémy, že máme dítě z IVF, ale dlouho mi trvalo se s tím srovnat a říct to nahlas.
Hrozně moc ti přeji, aby se zadařilo a dočkala ses vytouženého miminka. Držím palce v boji

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
3.8.19 14:05

Coby těhotná jsem se s výčitkami setkala, někdy nevyřčenými, jindy přiznanými. Pocit viny pak nastoupí, i když je vlastně iracionální. Kupříkladu mám kamarádku, která po dětech toužila snad od puberty, protože se starala o mladší sourozence a byla hodně pro-rodinně nastavená. Zatímco se o dítě pokoušela a nic, všechny její kamarádky postupně „tehotněly“, některé aniž by to vlastně chtěly. Když jsem pak čekala děcko já, jako další kamarádka v řadě, přiznala, že jí to hodně bolelo, i když jí to nikdy nebránilo se s kamarádkami radovat a k jejich dětem se chovat hezky.
jiná kamarádka otěhotněla krátce poté, co já, ale protože šlo o mimoděložní těhotenství, o mimi přišla. Letos, kdy já rodila, prodělávala druhý potrat. Vídáme se spolu, ale jakmile bych někam měla jít na déle a brát s sebou kojence, ze setkání vycouvá. Hovorům o dětech, které jsou dost pevnou součástí mého života, se s ní snažím vyhýbat, protože reakce jsou velmi nevyzpytatelné. Uznávám, že se nedokážu vžít do jejích pocitů, protože jsem je sama neprodělala, ale je mi to poněkud nepříjemné, protože potomky zapřít nemohu a už ke mně patří.
Když tohle vím, snažím se vyhýbat dotazům typu „a kdy budou děti?“, protože člověk nikdy neví, co za tím je a jaké jsou příčiny, proč dotyčný pár, byť je spolu desetiletí, nemá ještě mimčo. I když děti bývají jedním z běžných konverzačních témat, někdy je lepší nemluvit, protože člověk neví, kdy tne do živého…
Prosím o anonym.

  • Upravit
Helca83
5006
3.8.19 14:19

Myslim ze to je tak, jak Ti tu uz nekdo psal vyse - Tve kamaradky jsou citlive a empaticke k Tobe, a to je hezky, ne? Take o tom neco vim, take jsme byli oznaceni za neplodny par, a paradoxne v momentu, kdy jsem to pres nase potize s partnerem zacala vic nez sobe prat kamaradkam okolo mne, ktere na tom byly podstatne hure (napr vekem, poctem pokusu apod), tak se situace obratila a take se nam povedlo. Syn bude mit brzy dva roky a je to nase zlaticko. Moc drzim palce, abyste taky prolomili smulu a dockali se svoji knourajici vanocky, asi ne letos, jak jsi psala nekdy zkraje roku v diskusi, ale v pristim roce zcela jiste! :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Hanka1
3.8.19 15:46

Ja zase dodnes nechapu nektere reakce snažících a kyselych zenskych v prechodu.

Takze ja se nerozpakovala o tehotenstvi s kymkoliv mluvit, jako jsem se nebrala servitky před domnelou snazici se… :P

Příspěvek upraven 28.07.20 v 23:37

  • Upravit
kiwiovka
4882
3.8.19 17:23

Díky všem za reakce. :) Já vím, že je to těžké a to ať už stojíte na té či druhé straně. Slibuju, že už se nad tím nebudu tolik pozastavovat. :) Naopak, v mém okolí mi teď zejména kamarádi muži říkají, že mi to moc přejí a těší se, až budeme mít mimčo i my. A to mě tak nějak zase zahřálo u srdíčka :)

  • načítám...
  • Zmínit
warita
21593
3.8.19 17:29

Ja samozrejme taky vsem miminka preju a sama mam doma malou princeznu a dalsi na ceste. Nicmene, sveho casu to vypadalo, ze asi nebude nic nebo jen s pomoci doktoru. O prvni jsme se snazili 14 mesicu, nejdrive behem kratke doby 2 potraty a nasledovalo 8m ticho po pesine… ze zacatku jsem to moc neprozivala, v te dobe otehotnela naprosto mimochodem jedna kolegyne v praci, pak druha, pak kolega oznamil ditko cislo 3. Na to mi manzel oznamil, ze jeho 43 leta svagrova je potreti tehotna a to presto, ze ma jenom jeden vajecnik.

Pujdu proti slunickovemu proudu zde a reknu, ze mne to teda nebylo vubec jedno. Ke konci uz me to zacalo hodne trapit, vsude kolem me kulate bricha a kocarky. Nektere kocarky tlacily zeny, u kterych jsem si nebyla jista, zda to je hodne mlada babicka, nebo stara maminka a ja v plne sile, mlada 36 leta snazilka stale s prazdnou kolebkou. Tem spatnym pocitum se holt clovek neubrani. I kdyz samozrejme jsem to vsem prala a nikdy jsem nemyslela stylem: kdyz nemuzu mit dite ja, tak ani nikdo jiny.

  • načítám...
  • Zmínit
Russet
53518
3.8.19 21:32

Moje snažení nebylo tak dlouhé - cca 16 měsíců, ale vždycky jsem těhotenství ostatním přála. Nikdy mě nikdo nerozbrečel, protože otěhotněl dřív. Momentálně moc držím palce kamarádce, co čeká po letech zklamání své první dítě. Té to přeju třikrát víc. A jiných se záměrně neptám, kdy bude první, druhé, třetí. Vím, že někdy je za tím hodně bolesti.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
4.8.19 06:31

Chapu tu bolest, kdyz to nejde. Ja otehotnela dvakrat planovane behem mesice a kamaradka ceka na druhe dite mnoho let, ma genetickou vadu. A me druhe dite nerozdychala a odcizily jsme se. Rozumim ji, nechtela byt konfrontovana s moji situaci.

  • Upravit
dendishek
1137
5.8.19 08:18

Deníček je pro mě velmi aktuální (snažíme se skoro 2 roky), a také jsem se setkala s podobným problémem. Kamarádka ví, že se nám nedaří. Když se provdala jedna naše známá, věděla jsem, že se také začnou snažit o miminko. Při každé příležitosti mi to nedalo, a zeptala jsem se kamarádky, která je se známou ve větším kontaktu, jak se jim daří (čistá zvědavost, žádné emoce). Čtvrtý měsíc od svatby známá otěhotněla. Kamarádka se mi svěřila, že se s ní o tom bavila, a známá ji přikázala mi to neříkat se slovy: „abych nebyla naštvaná nebo smutná“. Mě to celkem nakrklo, protože jsem jim to přála. Nicméně, z této reakce mi nakonec doopravdy bylo pocitově velmi úzko, a nevěděla jsem, co sama se sebou dělat. Jakoby ta známá právě tímto ťala do živého. Naštěstí jsem se otrkala a zrovna tento měsíc bude známá rodit. Přeji ji moc klidný a rychlý porod :hug:
@kiwiovka Tobě moc přeji, ať se brzy zadaří. Pamatuji si tvůj předchozí deníček. Jak to vypadá se zvýšenými NK buňky? Pokročila nějak léčba?

  • načítám...
  • Zmínit
kiwiovka
4882
5.8.19 13:38

@dendishek
chápu, že tě to naštvalo. Jen to prostě nepříjemná situace, pro obě
Snad se i vám brzy podaří a budeš řešit příjemnější věci :)
Léčba je zatím skrze léky a pak nějaké kapačky. Ale ty budou až před et/ket :)

  • načítám...
  • Zmínit
Astyna88
781
5.8.19 18:40

Patrim k tem, co se o ne chlap opre a mohou uz pakovat do porodnice. Ale moje kamaradka to stesi nema a ikdyz se na nase deti pta, a ja to neumim uplne vyradit z konverzace, tak pri mem oznameni na druhe tehotenstvi rekla, hmm tak zase..ja rikam, ze s detmi neni trava zelenejsi, clovek ma dalsi zodpovednost. Proste nekdy clovek fakt nevi, co rict a co ne…

  • načítám...
  • Zmínit
Slečna Ferka
11565
5.8.19 18:53

Tvůj deníček mi je moc sympatický. Kéž by takové byly všechny těhotné, které mají problémy počít.

Sama mám zkušenosti s takovými, které jsou zlé a nepříjemné, když se řeč stočí na děti, nedejbože na těhotenství… Jenže to se v pokecu holek s dětmi stane pokaždé, že.

Držím palec, ať to u vás dobře dopadne :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
karjak
429
5.8.19 20:20

Děkuju, že jsi se do tohoto tématu pustila. Podlé mého pozorováni: problém není ani v ženách, které nemohou otěhotnět (a znám jich hodně a žádná není zapšklá nepřejícnice, Slečna Ferka má asi holt smůlu na lidi kolem…), ani v těch těhotných. Problém je v pohledu na neplodnost. Žena bez dětí je hodně často nahlížena jako kariéristka nebo uzlík nervů, který se hroutí při pohledu na pneumatiku na břiše kolegyně. Někdy má okolí pocit, že pro své otěhotnění dělá málo (pak mohou nastoupit nevyžádané rady), nebo se naopak na otěhotnění příliš soustřeďuje ( a opět nastupují nevyžádané rady). Zkrátka hodně lidí (většinou žen) neví, jak s ženou, která nemůže otěhotnět jednat. Považují nás za křehké nádoby, které se zhroutí při každé vhodné příležitosti. Proto o svých netěhotenstvích mluvím, nevyhýbám se nepříjemnému tématu. A protože žen, které nemohou otěhotnět je více a více, mělo by toto téma přestat být tabu. Kolik z našich kamarádech prodělalo zamlklé těhotenství, ale nikdy o tom nemluvilo… Také je to pro některé ženy téma nepříjemné. Když se kolegyně bavily o porodnicích a přihodila jsem svůj porodnicový postřeh (porod mrtvé holčičky), kolegyně se vyděsily a změnily téma. K životu patří porod, ale i smrt a neplodnost. Jen se nesmíme bát spolu mluvit.

  • načítám...
  • Zmínit
kiwiovka
4882
6.8.19 09:01

Mrzí mě holky, že máte ty nepříjemné zkušenosti. Ale máte pravdu, že každá z nás to vnímáme jinak a co si budeme povídat, občas nás určitá zpráva rozhodí v jedné části cyklu více, než o 14 dní později :)
Mé kamarádce se včera narodil chlapeček a mě ukápla slza - dojetím. Protože je to prostě krásný, když se narodí miminko, i když to zrovna nejsem já. :)

@karjak
od tebe si komentáře moc vážím (ne, že bych si od ostatních nevážila, to určitě ne). Jsi mi tak nějak blízká, na tvé deníčky jsem se vždy těšila a strašně ti fandila. A mrzí mě, že máš takové trápení. Jinak máš totiž super pohled na život a vše okolo. Přeju ti hodně štěstí v životě, ať už se bude ubírat jakýmkoli směrem. A o neplodnosti by se určitě mluvit mělo víc, stejně jako o ivf a všech těchto procedurách. Jen je to zatím vnímáno jako něco divného, zvláštního, tabuizováno. A to je právě ta chyba. Pak vznikají tato nedorozumění.

@Slečna Ferka
jasně, že bych mohla být naštvaná na celý svět, být zapšklá a na každou těhotnou se tvářit kysele a odcházet z místnosti. Jenže, tím bych postupně přišla o všechny a kamarádky a i o pocit, že teď už se zadaří i nám. A to přece nechci riskovat :) Psáno s nadsázkou :)

  • načítám...
  • Zmínit
karjak
429
6.8.19 20:02

@kiwiovka Děkuju za milý komentář!!! A přeji hodně štěstí!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Lucka-26
638
9.8.19 12:24

Také jsem se s tím setkala a taky mě to v první chvíli mrzelo, že si tohle myslí, ale na druhou stranu jim rozumím, obě věděly, čím si procházím a muselo to pro ně být hodně těžké říct mi to. Nevěděly, jak zareaguju, jestli se sesypu nebo se budu radovat. Teď to od nich beru spíš jako hezké gesto, že myslel na mě a mou psychiku :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Arnoštice
279
11.8.19 14:46

Znám to z obou stran. Otěhotnět mně trvalo přes 7 let. Nikdo se s náma moc nemazal, všichni to oznamovali bez servítek – naprosto v pořádku. Někdo věděl, že se taky snažíme, někdo ne. I když jsem to všem přála, dál je navštěvovala, na procházky s kamarádkama a dětma chodila, stejně to v hloubi duše zamrzí, že my ani po tolika letech pořád nic, a občas bylo to zoufalství strašné, ale to jsem si nechávala „na doma“. A pořád doufala, že příště už to budeme my.

Teď oznamujeme těhotenství my, a i když na oznamování rodině jsem se vyloženě těšila, u bezdětných kamarádů cítím trochu „výčitky“, zvlášť už těch, u kterých vím, že jim to taky nejde, i když třeba jen rok nebo dva a nemají za sebou nepovedený IVF, což je teprve pád na dno. Je to naprosto iracionální, já vím, ale není v tom vůbec to, že bych je považovala za slabochy nebo předpokládala, že budou závidět a hroutit se, ale vím, jak těžké je to období. A že i když to druhým přeješ, stejně to někde uvnitř strašně bolestivě píchne. Takže věřím, že i tvé kamarádky to myslí v podstatě dobře.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak se z toho nezbláznit aneb kdy už bude miminko? VIII

Jak se z toho nezbláznit aneb kdy už bude miminko? VII

Jak se z toho nezbláznit aneb kdy už bude miminko? VI

Jak se z toho nezbláznit aneb kdy už bude miminko? V

Jak se z toho nezbláznit aneb kdy už bude miminko? IV

Jak se z toho nezbláznit aneb kdy už bude miminko? III

Jak se z toho nezbláznit aneb kdy už bude miminko? II

Jak se z toho nezbláznit aneb kdy už bude miminko? I

Inzeráty uživatele

Šaty Joannie, vel. 18

Šaty Joannie, vel. 18 450 Kč

Parní hrnec Phillips 4v1

Parní hrnec Phillips 4v1 1700 Kč