Opičáci - 36. deníček

Ahoj Katule!!
K tomu uspavani… Uspavat mimco hodinu a pul opravdu NENI normalni. Moje holcicka (15mesicu) usina tak, ze ji dam sunar (kolem 19:30), polozim do postylky a odchazim. A ona proste SPI. Vim moc dobre, ze mi to muze spousta maminek jen zavidet, uz to takhle praktikujeme snad rok. Nikdy jsem ji to nemusela nijak ucit, proste si tak nejak zvykla, ze koupani, sunar a spanek.. ALE. Tento rezim ma uz od narozeni. Pravidelne, uz co se narodila jsem ji v 7 hod. koupala a pak „chodila spat“. Prvnich par tydnu bylo naprosto silenych, Kacenka naprosto neznala den a noc a vse bylo vzhuru nohama. Ale pak, z niceho nic, asi tak po trech mesicich stejneho ritualu, se najednou vse obratilo. Musim rict, ze je to parada.
Moje kamaradka mela stejny problem jako ty, uspavala a uspavala a dite nespalo a nespalo. Nekdy chodilo v 7, nekdy v 8, jindy v 10. Podle me, je dulezity ten rezim a davat spat kazdy den stejne. Samozrejme, ze urcite vyjimky muzou byt.. Zijeme s pritelem v USA a bezi tady porad, ktery se jmenuje v presnem prekladu neco jako „SUPER DETSKA VYCHOVATELKA“. Je to anglicka zenska, asi tak 40 ti leta, ktera vychovavala deti v anglickych kralovskych rodinach. Ma s detmi obrovske zkusenosti. Volaji si ji do rodin lidi, kteri nezvladaji vychovu svych deti a ona jim radi jak na ne. Zrovna nedavno tam byl chlapecek, ktery ne a ne spat. Rodice ho dali do postylky, on vstaval, vylezal, rval.. proste des bes, kazdy den, stejny kolotoc od 8 snad do pulnoci. Jeji rada, ktera je vyzkousena a uz hooodne lidem pomohla:Dat dite do postylky, pohladit, poprat dobrou noc a sednout si na zem asi dva metry od postylky. Tak, aby te dite videlo z profilu. Zavri oci a jen tise sed. Dulezite je, ze musis za kazdou cenu vydrzet at se v postylce deje cokoliv, proste jen tise sed, nedivej se to postylky, mej zavrene oci. Po 20 minutach se presun tise o par metru bliz ke dverim. A zase jen tise sed… A takhle se to opakuje, dokud nebudes ze dveri uplne venku. Pokud dite nahodou uz umi vylezt z postylky, jen ho capni, dej zpatky a NIC nerikej, bez si zpet sednou a cekej. Proste nejdulezitejsi je klid, nemluvit a dodrzet pravidla, ktera jsem psala. Dite uz nechovat, nemluvit na nej atd. Je to pry zaruceny zpusob jak dite naucit spat v postylce. Vysledky by se meli dostavit velice brzy a po par dnech mozna jen polozis do postylky a budes moc odejit..
Tot zkusenost, ktera mozna pomuze vice z vas. Je to vyzkousene, opravdu to funguje!! Takze je predevsim na vas jak silne mate nervy!
Preju spokojena a zdrava detatka. Jana.

Ahoj,
nějak mi to nedalo, tak jen moje zkušenosti s uspáváním:
když bylo dvojčatům sedm měsíců, měli jsme našlápnuto podobně, museli jsme je uchovávat a uhoupávat k spánku - zvláště večer. Už nás to vyčerpávalo, když jsem jednou večer byla venku a manžel hlídal… a prostě jim dal dudlíka, flašku s mlíkem, dal je do postýlek, popřál dobrou noc a odešel (25 minut řevu) - a už se nevrátil. Příští den to bylo jen 15, pak asi 7 a pak si prostě zvykli, dnes máme svůj uspávací rituál, který docela dobře funguje. Často neusnou hned a třeba si tam hrají nebo povídají, většinou je necháme a po čase usnou samy, někdy jim jdeme „vynadat“, když moc blbnou.
Pomohlo to? Těžko říct. Hodně štěstí s uspáváním .
Ethel, Ted a Anka

Cau Katule,
jak uz jsme to spolu řešily, já jsem taky zastáncem pevného režimu, po večerníčku koupačka, potom mlíčko, zuby, odchod do postele, zazpívání písniček ( jsme na počtu 3), pusa a odchod. Fungovalo to, teď bych řekla, že v souvislosti s obdobím vzdoru trochu prudí, chodí zpátky za mnou, předstírá čuraní, žízeň, ačkoliv se nevyčurá, nebo si jen lokne vody, ale doufám, že to bude zase lepší. Být Tebou asi zkusím radu Aleny, Vojta taky usíná s bagrem v ruce, chvíli se ozývá broukání, jako že s ním jezdí po peřince, to ho uklidní, má to místo plyšáků a když usne, bagr odeberu.
Oni nás ty děti pěkně cvičí, zkouší vlastní sílu a projevují tak osobnost, řekla bych, že Ti pomůže jen důslednost. Nechat řvát je podle mě ale blbost, obvzlast kdyz uz s tim mas jednu spatnou zkusenost.
Vojta bezpecne pozna, kdyz uz se zlobim vazne, delam u toho desne prisny vyrazy, a to nema rad, tak to vetsinou zafunguje poztivne a prestane si vymyslet, chvilku si bruoka s bagrem a pak usne.
Tak držím palce! A informuj:-)
Co Jizerky?
 Jolka

Ahoj mamky,
tak podávám hlášení: V Pensionu Ina mají volno víkend od 10. (pátek) a pak následně celý týden až do soboty. V neděli 19.6. dopoledne jim přijdede zájezd dětí. Mají volno 11 pokojů, dvoulůžáky i třílůžáky, nevadí, když třílůžák bude obsazený dvěma. Ceny jsou zřejmě 250,– za osobu se snídaní, večeře do 100,–, děti do 3 let zdarma. Když jsme tam jeli my, hlásili nám, že si účtujou 50,– za dítě, jakože za vodu, ale doma jsem zjistila, že nám to na účet nezapočítali, asi zapomněli. Nečekejte ale žádný luxus, na Šumavu to nemá. A taky tam není možnost vaření, nemají tam kuchyňku. Všude okolo je dost hospůdek a my chodili do jedný, kde ceny byly přijetelný. Spíš se tu hraje na přátelský přístup a důvěru. Například po příjezdu dostane každý lístek a na něj si píše, co si vezme z lednice. K dispozi jsou alko nealko nápoje, nanuky a brambůrky apod. Sprchy a záchody jsou společný. Nechte si to projít hlavou a dejte mi vědět.
A teď co spaní? Od každé z vás jsem si vzala něco. Rozhodně mi vaše rady a popisy toho, jak to probíhá u vás, dodaly novou energii, jakože nic není ztraceno a nemám neřešitelný problém.
Po obědě jsem se pevně rozhodla, že prostě vyzkouším metodu, co psala Jana. Nejsem zastáncem vyřvání dítěte a tak jsem si říkala, že takhle budu u něj a budu vědět, co dělá a jak reaguje. Předem jsem mu vysvětlila, že dneska bude jedna pohádka, ať si vybere kterou a pak, že zavřu oči a Kuba taky a bude se spát. A tak jsem udělala. No protestoval nejdřív míň, pak víc a kdybyste viděly, jak si vymýšlel. Nejdřív žadonil další pohádku, pak mlíčko a pak, že Kuba bude jezdit na tříkolce. Asi 30× jsem ho ukládala zpátky do postýlky, s pusinkou a pohlazením. A zas jsem si sedla. A pořád dokola. Pak se vztek začal mísit s únavou a šlo do tuhýho. To už to trvalo skoro třičtvrtě hodiny. Viděla jsem mu v očičkách strach a zoufalství, protože jsem s ním vlastně komunikovala jen dotyky a očima a to ho vyděsilo. Je zvyklý, že na něj skoro neustále mluvím. Mocně žadonil o pomazlení. Uznala jsem, že to stačí, že bych mu mohla i ublížit a tak jsme se mazlili, aby se uklidnil. Pak jsem ho ukládala do postýlky už v klidu a on pomalu usínal. Byla to teda fuška, chudinka můj malý, snad jsem mu neublížila. Šla jsem ho vzbudit po hodině a půl a smál se na mě jako sluníčko, tak snad se nic nestalo.
A teď večer už to bylo mnohem lepší. Vlastně úplně super. Po koupáníčku v obvyklou dobu jsme šli do postýlky s tím, že bude jedna pohádka a pak maminka zavře oči a bude Kubíka hlídat dokud neusne. Pohádku jsem řekla, zavřela oči a Kubík si tam polehávál a vrtěl nožkama jako vždy a pak se otočil, já se odplížila ke dvěřím a on sám usnul. Trvalo to asi půl hodiny. Tak nevim, jestli pomohlo to odpolední trápení nebo že spal míň po obědě a možná taky to, že jsem ho proháněla na zahradě.
Tak, myslim, že to byl vyčerpávající popis, ale když už jste mi tak pěkně radily, cítila jsem potřebu svěřit se vám, jak jsem si s tím poradila. Teď mi ještě držte palce, ať se takhle daří dál.
Katule a Kuba (25 měsíců)

Ahoj,
tak bezva, Katule,ze se zadarilo, to vis,ze se to usapavani casem zlepsi, znam jen jeden pripad - moje kamaradka uspava 10letou holku dosud,musi u ni byt v pokojicku, jinak v mem okoli neni nikdo ,kdy by mel vaznejsi problemy u starsich deti. Takze VYDRZET!. Ja bych rekla, ze nase deti jsou ted v narocnym obdobi, takze se to na Kubikovi taky projevuje negativne.
Vikend 11.6.nemuzeme na opici akci, nam se fakt hodi jen toho 17. A co jet jen v patek a v sobotu,nez jim dojede ta skupina zpet? Ze by byl kompromis, je to levnejsi nez Fialcin penzion, kdo by chtel, dorazil by v tydnu.
 Jolka

Ahoj holky,

Káťo, moc přeju, aby nově nastartované uspávání pokračovalo stále úspěšně až k vítěznému konci…
Vím, co je to za nervy, uspávat dítko víc než hodinu, my jsme to měli s Verunkou někdy v roce a půl, už ani přesně nevím, ale by to nervy(jak jenom to špatné rychle zapomínám..), Netrvalo to naštěstí až tak dlouho, asi měsíc, ale mně se to prostě nedařilo jí uspat v nějakou rozumnou dobu a taky asi měla takový zkoušecí období, co to udělá. Bylo to taky asi i trochu tím, že jsem z toho byla lehce vynervlá a už jsem prostě chtěla mít po celodenní šichtě večer padla a Verča to ze mě musela určitě cítit.
Takže u nás výrazně pomohlo, když jí uspával Borek, důsledně dodržoval postup, řekl pohádku o vláčku a odcházel, řekl jí, že se musí jít najíst, ať na něj počká, že potom přijde a ona se to nějak naučila.

Ikdyž doteďka má to usínání všelijaký, někdy usne po obědě i večer hned, jindy třeba až za hodinu, záleží to asi hodně na tom, kolik toho předtím naspala a kolik energie vybila..
Ale už se s ní dá domluvit, prostě po pohádce, zpívání, odcházíme (ten kdo jí uspává) s tím, že jí vždycky přesně řekne, co jdeme dělat (jíst, nádobí, žehlit, nejlépe, když i přímo vidí, že odnáším žehlící prkno, to je asi spokojená, že se nejdu flákat)......a taky ať ona teď zazpívá té svojí havěti (miminka, opice, medvídek…) a vždycky jí řekneme, že za ní potom přijdeme a lehneme si vedle ní. Ona tam potom libovolně dlouho(někdy i víc než hodinu) zpívá, hraje si, vypráví báchorky až do usnutí, pak jí jdu odebrat vše nasyslené pod ní, vyprostit nohy ze šprušlí, přikrýt. Často to na nás taky zkouší voláním na střídačku mámo, táto, většinou stačí, když jdeme až po delší době a něco jí řekneme, buď že ještě musíme něco udělat nebo že za chvíli přijdeme…

Šárko, nebyla jsi omrknout tu mikinu s Bořkem? My jsme byly dneska v Hypernově a ve výprodeji měli slevněné lego z 2000,– na 1000,–. Já nejdřív myslela, že je to ta velká hasičská základna, tak jsem si říkala, že ti brnknu, že by si Tedýsek splnil sen, ale pak jsem si všimla, že to je závodní tým Ferrari (na legáčku ho maj za 1500,–).Ještě tam měli slevněnýho krokodýla.

Jo holky, s tím srazem teď v červnu nevím (10.6.???), je to nějak brzy, máme toho teď docela dost, Borek určitě nemůže, hrajou oba víkendy. Co třeba až někdy v létě…

Dneska jsme slavili lehký úspěch, Veronika byla ochotná vykadit se venku (kaká velmi nepravidelně, jak se jí zachce a to se jí zachce nejčastěji venku, jenže, když nemá plínu, tak to není tak jednoduchý a ač loužičkuje venku o 106, tak kadění ne ne. Vykakala se a potom jsme s velkou slávou megabobek (no spíš megaho..) přenášeli na klacíkách do vysoké trávy a další lupeny na to házely, no byla fascinovaná a nemohla jsem jí od tamtuď dostat, chtěla potom pořád ještě bobkovat, tlačila až jí lezly oči z důlků, ale už se nedočkala…

No, tak zatím ahoj

Eržika a Verunka

Ahoj Katule,

jsem rada, ze jste snad nasli system, ktery vam vyhovuje.

Preju, at vam to vydrzi i s tatkovou pomoci a Kubik vam spokojene usina.

Alena

Nazdárek vespolek,
no Fialko, kde jsi byla takovou dobu? Už jsem si říkala, že se spaním jste určitě v poho a ty mi popíšeš, to co se dělo u nás. Teď už je to mnohem lepší, snažím se ho fakt utahat přes den a nenechat ho vyspávat po obědě, prospal by klíďo i tři hodiny. A večer prostě jedna pohádka a jestli by hodlal zlobit, říkám, že odcházím. A je klid, zalehne a snaží se usnout. Někdy to jde lépe někdy hůř. Sám ale v pokoji rozhodně nebude.
Jolko, naštěstí mi to taťka nepokazil:-)))), držel se mých pokynů. A teď k tvému trápení. Já nemůžu říct, že by u nás někdy nastala velká změna v chování ke druhým, ale rozhodně je Kuba poslední dva měsíce na mě upnutý. On teda nikdy nebyl společenský tip, vždyť víte, jak to bylo na Šumavě minulý rok. Chodíme mezi děti každý týden, pravda, né od malička a Kuba si tam sice hraje, ale sám a většinou vedle mě. Maximálně tak, aby na mě viděl. Běda, jak zmizim z místnosti na víc, jak dvě tři minuty. Okamžitě panikaří a řve jak tur a pak mi trvá než ho uklidním. Vím, že je takový od malička, tak si s tím nedělám hlavu. Od příbuzenstva si občas vyslechnu, že to se mám teda na co těšit, že se od něj nemůžu hnout. Já se od ně nemůžu hnout v cizí společnosti, to ano, ale klidně ho můžu nechat s kýmkoli z rodiny a je vše v pořádku. Dneska mi například radil můj táta, ať ho někde v kolektivu „nechám“, že prý ať si zvyká! Ať si řve jak chce! Viděl ho všehovšudy 5× a dává mi takovýhle rady. No hrůza, ale o tom jsem psát nechtěla. Jolko, zkrátka poslední dobou stačí, aby na něj někdo šáhnul v nevhodnou chvíli, už hned fňuká mamíííí nebo mu někdo vynadá nebo prostě jen něco zakáže. Myslím, že je to přesně jak píšou v knížkách, má období osamostatňování, ale zároveň si ještě chce uchovat to pouto mezi sebou a mnou. Asi je to jen období. Samo, příbuzenstvo to zas náležitě komentuje, ale já si z toho moc nedělám. Řídím se v daný situaci spíš citem. Jak začne fňukat, zeptám se ho, co že se mu přihodilo a pak si to vysvětlíme. Možná se mi to nevyplatí a zjistim, že jsem měla jednat jinak, momentálně ale jednám podle intuice. No, asi jsem ti moc neporadila a spíš se vykecala, ale rozhodně ti přeji, aby to bylo jen období a brzo byl Vojtík zase tak společenský jako býval. Jo a chrťoun na hračky je odmalička.
No šéfová, jak to, že nevíš, kdo píše deníček? Co je to za pořádky? Já teda nechci nic říkat, ale myslím, že ty. Pak by měla být Fialka, pak Chillie a pak já nebo teď Fialka?
Fialko, teda to je fakt, vy to máte horší s tím čekáním na výsledky výtěrů. Tak už ať je to konečně za vámi a můžete zas normálně fungovat.
Mažu do postele, od tý doby, co přijel manža, mám nějaký spánkový deficit:-)))
Mějte se krásně a holky, bacha na ty tropický vedra!!! Upřímně řečeno, já už se na ně těším, mám toho deště a zimy a plný zuby. Jupííí, bude koupačka v bazénku na zahradě, to si Kubík užije a konečně bude moct zalívat a zalívat konvičkou.
Katule a Kuba