Opičáci 5 (18 měsíců)
- Rodičovství
- Katule1
- 04.10.04 načítám...
Ahoj děti a maminky, vítáme vás všechny v novém týdnu. Počasí už sice není nejlepší, ale i tak se dá venku ještě trochu řádit, podzimní plískanice budou horší, to se pak bude muset vymyslet jiná pořádná zábava na vydovádění našich malých nezbedníků.
Máte nějakou zábavu pro děti vymyšlenou? My na tom začínáme pomalu pracovat, přihlásili jsme se do mateřského centra. Funguje každý den dopoledne a pokaždé je připraven nějaký program. Přístup mají pochopitelně všechna dítka, co nejsou ve škole. Centrum pořádá i program a kurzy pro maminky. Zavítali jsme tam dvakrát a mělo to úspěch. Za prvé tam mají spoustu nových hraček a za druhé si Kuba zvyká na kolektiv. Co když nebude maminčin mazánek jenom on
?
A pomalu se dostávám k otázce, kterou už nedávno nakousla Jolka a protože nemám jednoznačnou odpověď, chci to trochu rozebrat. Nepořídíme Kubovi sourozence? Přemýšlím nad tím už delší dobu a vždy se na čas rozhodnu tak či opačně. Manžílek by byl rád, pochopitelně, jenže než se rozhodnu otěhotnět, musím si ještě odpovědět na spoustu jiných otázek a byla bych ráda, kdybyste mi napsaly svůj názor. Co je lepší, mít děti za sebou, aby si rozuměli a od malička byli zvyklé na to, že nejsou na světě sami a nebyli až moc obletovány (což je náš případ) anebo raději počkat, než to první odroste a mít dost času věnovat se nejdřív jednomu a pak druhému?
Nemám jít radši na čas do práce? Na rok, na dva, vyzkoušet si skloubit rodinu a práci a pak si zas tu mateřskou ?užívat?, než to vzít najednou a pak být otrávená, že už to trvá moc dlouho?
A pak je tady otázka finanční. Mám teď všechno rozprodat do bazarů a pak zas nakupovat nové?Když mimčo odložíme, kam všechny ty věci budem dávat? Byt nafukovací nemáme. A proč se rozhoduju zrovna teď? Protože, pokud se nemýlím, jestli chci dostávat ty peníze, co mi platil zaměstnavatel, když jsem nastoupila na mateřskou, musím stihnout porodit nebo opět nastoupit na mateřskou do dovršení Kubových tří let. Je to tak?
Na jednu stranu se na miminko hrozně těšim, po porodu, jak Kuba postupně odrůstal, jsem měla chuť jít do toho hned, obvzlášť, když o tom psala Jarča, pak naštěstí zvítězil rozum. No a dneska je to stejně, představuju si vše v růžových barvách a pak nastane realita, protože už vím, do čeho jdu. Stačí jedna špatná noc s Kubou a mám jasno, v dohledný době žádný mimino, jenže pak zas sladce spinká nebo se ho nemůžu nabažit, když se předvádí a jsem zase na měkko.
Ještě mě napadlo, že tomu, tak jako některé z vás, nechám volný průběh a osud nám to nějak zařídí. Nejste na tom někdo podobně? Nebo máte všechny jasno?
Jinak Kuba rozvíjí mluvení neskutečně rychle. Opakuje cokoli a občas se mu to povede tak, jak to slyšel. Naučil se kromě ne, říkat jo, což nám skvěle usnadnilo komunikaci. Taky si umí vcelku obstojně říct co chce. Třeba hami, hají, pá, hačí a tak dál, ale to určitě znáte, protože teď je asi nejdůležitější a nejlepší doba v rozvíjení řeči.
Se spaním pořád nic moc, už jsme ho přestěhovali k nám do ložnice. Trošku se to zlepšilo, ale nechci to zakřiknout.
Na žádost Eržiky jsem připsala věk Kubíka k názvu, souhlasím, že se v deníčcích lépe orientuje.
To je od nás zatím vše, mějte se fajn a nemocní, brzy se uzdravte.
Katule a Kubík (dnes 18 měsíců)
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 581
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 1819
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1144
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 4806
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1467
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4756
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3656
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1868
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1987
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1448
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...