Opičáci - 24. deníček
- Rodičovství
- Katule1
- 23.02.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky a opičátka, moc se omlouvám za zpoždění deníčku, nečekaně jsme se rozhodli jet na hory a já jsem v záchvatu balení a příprav úplně zapomněla na deníček.
Moje oblíbené téma je spaní, takže bych vás ráda poprosila, jestli byste mi nenapsaly, jak vaše děti chodí spinkat a jestli už spí celou noc bez probuzení a ve své postýlce. Vím, že některé z vašich dětí už mají „dospěláckou“ postel a moc mě zajímá, jestli z ní neutíkají.
Kuba má se spaním pořád potíže, z části je to naše vina, protože ho od malička uspáváme a když už jsme ho naučili usínat samotného, asi před rokem, honem rychle se to odnaučil na dovče v létě, kde jsme ho zas museli uspávat. Teď mu rostou špičáky, což mu na klidu nepřidá a většinou už po půlnoci končí v naší posteli. Občas jsme s manželem dost nevyspalí a tak hledáme nějakou rozumnou cestu ke zlepšení spánku.
Na hory odjíždíme zítra brzy ráno, doufám, že se tam dostaneme a někde nezapadnem, když pořád sněží. Kuba už se konečně osmělil a nechal se 2× vézt na bobech a to jedině proto, že ho táhnul jeho bratranec. A tak jedem na hory i s bratrancem, ať má Kuba o zábavu postaráno a nehrozí, že se pod názornou ukázkou sjezdu ze svahu na bobech, rozpadnou boby pod maminčinou vahou:-).
Ještě jednou se omlouvám za zpoždění a za stručnost a slibuji, že se příště polepším.
Mějte se krásně a těhulky, pohlaďte rostoucí bříška. Těším se na vás v sobotu.
Katule a Kuba (22 měsíců)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 356
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 238
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 420
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 193
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 140
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17827
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2390
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2587
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2311
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1537
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ahoj,
Katule, užij si hory.
My vyrazili min. víkend, pátek byl ještě ok, v sobotu ráno Vojta málo snídal ( a to je obv. veliký jedlík ), prochrupnul se v kočárku pod sjezdovkou a když se vzbudil, tak mel teplotu. Následoval odjezd domů a do včerejška zvracecí a průjmová chřipka.
Dnes už je lepší…
Spaní je u nás ve velké posteli, usíná v pohodě, kolem 3.ráno byl zvyklý na mlíko, to jsme odbourali, ale stejně přijde do ložnice, zeptá se „mlíčko“? , spokojí se s odpovědí - maminka musí koupit a jdeme zpět do pokojíčku, šoupnu ho do postele a spí dál až do 6, kdy bývá definitivně vstávačka.
Výjimečně si ho vezmu do postele a spí ten zbytek s námi, ale je to náročný, roztahuje se po mé posteli ( zajímavý je, že k tátovi neleze ), já se krčím na hraně.
Já z mé zkušennosti pěju ody na velkou postel, v male se špruslema se mlátil a mám pocit, že celkově líp spí v té větší.
Holky, nepříspivatelky ( nejmenuji:-) ), co je s váma?
Jolka