Opičáci - 28. deníček
- Rodičovství
- Katule1
- 22.03.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj opičáci, máme tu konečně jaro, hurá!!!!!Snad to nezakřiknu, aby to nebylo, jak před dvěma lety, kdy jsem si touhle dobou vyhřívala pěkně kulatý břuch na sluníčku a 14 dní na to, když se Kuba narodil, sněžilo.
Tradičně, jak se začíná oteplovat, si připomínám, aniž bych chtěla, poslední dny těhotenství, narození Kubíka a pak první týdny s ním. Ach jo, vzdychnu, toto letí, dva roky pryč. A jak si tak nechávám vzpomínky plynout, pomalu ve mě zraje představa miminka. No, ještě chvíli a budu toužící po miminku. Před rokem jsem o tom nechtěla ani slyšet a teď už se nemůžu dočkat, až se do toho pustíme. A jak je to dlouho, co se tady scházíme? Nikdy nezapomenu na titulek: „Mikiska je maminkou“ a já jí tolik záviděla, že už měla Filípka u sebe. Kde je já asi konec? Nevíte některá?
No ale zpátky k jaru. Je to paráda pověsit prádlo ven a večer sbírat voňavý. A taky je paráda odložit péřovku a chodit si jen s bundičkou. A nemuset Kubu věčně navlíkat do nekonečných vrstev. Já jsem dneska úplně nasátá jarní atmosférou, tak mi promiňte, musím se s vámi o tu velikou radost z odchodu zimy, podělit.
A jak se těšíte na Velikonoce? Já se přiznám, že jsem je nikdy moc v lásce neměla, protože mi představa, že mě někdo šlehá po zadku a já musím držet, připadá trapná. Teď se na to dívám trošku jinak, díky tomu, že mám zrovna syna. Asi mu budu do hlavinky vštěpovat jinou tradici a to tu, že pomlázka je pěkná věcička, ale holky se s ní nemlátí a už vůbec se nestane, že za to dostane odměnu. Hodlám ho naučit pěkný koledy, za který pak zaslouží odměnu, s pomlázkou, ať si šlehá kopřivy.
S Velikonoci souvisí moje otázka. Zase je okolo všude různých sladkých lákadel a já tentokrát, na rozdíl od Vánoc, povolila a dala jsem ochutnat Kubovi čokoládovýho zajíce. Ihned ho půlku snědl a opakoval: „miňam". Je prostě milovníkem čokolády po mamince, vyžaduje teď dokonce zá:,–(ně čokoládový jogurty. Jenže zajíců je všude plno a jak je vidí, musí ho „nutně“ mít. Samozřejmě neexistuje, aby je dostal, ale štve mě, že jsem mu to ukázala, mohla jsem se teď vyhnout vysvětlování a scénám. Co vaše děti, ochutnali už čokoládky a chutnají jim?
V sobotu pojedeme zřejmě do Ikei pro postýlku. Už se těším a zároveň jsem mooooc zvědavá, jak v ní bude Kubík spát, není ale zbytí, už tu cestovní postel musíme vyřadit, není to pro něj určitě vůbec prospěšný.
Šumavandy, těším se na vaše vyprávění z hor, přiznám se, nešlo mi emimino v pondělí, tak se honem snažím, abych deníček poslala co nejdříve a ani jsem nečetla minulý, tak snad už jste tam nepopisovaly veselé historky:-)))).
Mějte se krásně a úplně jarně, když nám k tomu svítí sluníčko.
Katule a Kubík (23 měsíců)
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 248
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 156
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 161
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 143
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 113
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1905
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2481
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2092
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 806
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 803
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...