Opičáci - 17. deníček (20 měsíců)
- Rodičovství
- Katule1
- 05.01.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj opičáci, Omlouvám se za zpoždění deníčku, ale mozek na mateřské a Vánoční lenora udělali své, tak jsem na něj zapomněla a když už jsem ho chtěla poslat, jako na potvoru nám nešel Internet. Jarčo, třikrát hurááááá!!!!!Úžasná novina v novém roce. Moooc blahopřejeme.
Svátky jsou za námi a tak mi to nedá, abych se vám nesvěřila o tom, jak jsme je strávili my. Jak jsem psala, na Vánoce s Kubou, už jako vnímající osůbkou, jsem se moc těšila. Proto jsem se snažila o dodržení tradic a různých překvapení, chtěla jsem Kubíka obohatit o nové dojmy. Jenže on o ně zrovna na Štědrý den a dny poté moc nestál, bylo mu pěkně zle. Nevim, jak vaše děti, ale Kuba, když je nemocný, spí o hodně míň a pak je protiva a to mu samozřejmě na zdraví nepřidá. A tak jsme se snažili být všichni trpělivý a spousta naplánovaných věcí se buď rozplynula nebo se přizpůsobila. Například Štědrý den nám začal v půl šesté ráno, Kuba si určitě přivstal naschvál, protože věděl, že ráno je tma a rodiče neodolají pokušení a rozsvítí mu stromeček hned, jak vejde do obýváku. A tak to samozřejmě bylo. Ty jeho očička, to byla záře a radost. Už dlouho jsem nic tak krásnýho neviděla. Večer, oři rozdávání dárečků byl celý vedle. Měl jich až moc, protože u nás byla i mamka a babi a ségra, tak jsme mu je rozložili do tří dnů. Dostal vždy něco ráno a něco večer. Jenže on si na to stačil zvyknout a doteď opakuje, tomeček svíti, dáječky, a čeká, že pod ním najde zas něco nového. Dárek, o kterém jsme věděli, že nemá konkurenci, dětský deštník, dostal až v neděli jako poslední. A znova jsem uviděla tu obrovskou radost v jeho očích. Naše dítě si totiž nehraje s autama, jako ostatní chlapečkové, jeho nejvíc ze všeho baví deštník. Já už před ním od jisté doby neukazuji můj, to radši moknu, protože to co vyvádí, když ho vidí, je neskutečné. Tak jsme mu pořídili osobní. Nebyl nejlevnější, ale rozhodně se to vyplatilo. Zabaví se s ním na půl dne. Otvírá ho, zavírá, běhá za mnou, ať mu ho obtočím tou páskou, tak z něj dělá hůl a vykřikuje: ?deda ma hůku?. Schovává se pod něj on a schovává pod něj hračky a točí s ním a volá ?šš?, jako z tý písničky a pak zas : ?pší jen se neje? a já zpívám prší prší a tak pořád dokola. A on je u toho dokonale šťastný. No je to normální?
Silvestra strávil Kuba u mamky, abychom si mohli ráno přispat. Měli jsme pozvané známé a tak nějak se propovídali do půlnoci a během toho málem vyhořeli. Zapomněla jsem, že v jednom svícnu už dohořívá svíčka a neviděla jsem na něj. Najednou kamarád povídá: ? Jé, tamhle asi něco hoří? a to už byla část svícnu v plamenech. Naštěstí se nic nestalo, ale sledovat televizi, chytla by i skříň.
Když to shrnu, ani nevim co jsme celé svátky dělali, asi jen připravovali jídlo a pak jedli a to buď na návštěvě nebo doma. Díky viróze jsme se ani nedostali ven na procházku a taky podle toho teď vypadám. Ještěže jsem si zasportovala alespoň s vysavačem ))
A jak jste se měli vy? Taky máte nějakou ?pěknou? příhodu? Teda kromě Jolky, to je fakt síla, co se vám přihodilo.
A co děti? Z čeho měli nejvíce radost a co se naučili nového?
Mějte se dobře v novém roce, ať vám děti dělají radost.
Katule a Kubík (dnes 21 měsíců)
Přečtěte si také
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 1306
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 446
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 255
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 579
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 458
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1636
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 861
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 3719
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 796
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 610
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...