Pomóc, rodím!
Ano, asi takto by se to dalo nazvat. Fakt už jsem si myslela, že to bude a ono nic. Tak já se byla v noci taky podívat v porodnici. :lol: Jen tak se jim jako připomenout, že to mám taky za pár.
Ve 22:58 mě chytly šílený bolesti. Měla jsem i silné stahy. Když to trvalo už hodinu (přerušovaně), řekla jsem si, že asi už je čas. Tak jsem šla vzbudit tátu, ten pomalu ve slipech běžel pro auto na parkoviště přes půlku sídliště, já se zatím oblíkla, máma čapla tašku do porodnice a šla semnou k autu, který měl táta už před domem. 
Pes čuměl jak péro z gauče, co se to děje, nic chudák nechápal, že skoro v půlnoci jančíme. No do porodky jsme dorazili asi za 10 minut, máme to pod kopcem, nebyly žádný kolony na Plzeňský, tak to bylo coby dup. V Motole jim málem zboural závoru u parkoviště. Prej: „Šup, rychle, dcera rodí.“ Ten chlap na něj koukal jak na blázna. Normálně auto zapíchnul na příjmu pro sanitky 
, vyložil mě na ten vozejk, píchnul mě do haly a: „Počkej tady, nikam nechoď, hned sem tady, jdu zaparkovat.“ Já fakt holky nemohla já se tlemila jak tele.
Táta to tak prožíval, že jsem si chvíli myslela, že bude rodit on . No a než táta zaparkoval, tak se ke mě vrhnul nějaký zřízenec, že prej jako co mi je a co chci. Tak suveréně říkám, že asi rodím a už mě chtěl vést na vyšetřovnu. Tak mu říkám moment, že čekám na svého tátu, aby ho nekleplo, že tam nejsem. No v tu ránu byl u nás a já jela na vyšetřovnu. Tam mě píchli na monitor ( 
konečně vím, jak to vypadá ), po asi 30 minutách mě odpojili, přišel mě vyšetřit doktor a říká: „Tak maminko, planý poplach. Ještě uděláme ultrazvuk, ale vypadá to, že tento týden to ještě nebude. Jste ještě úplně zavřená.“
Holky, já přísahám, já tam začla bulet jak želva! Já se tak těšila a ono nic! 
Malej je asi nějakej línej. Táta zatím v čekárně spokojeně chrupkal a já k němu přišla a říkám: „Vstávat a cvičit.“ Vylítnul jak raketa a když mě viděl, jak jsem v pohodě, pochopil, že se porod ještě nekoná. Byl trochu zklamanej. Máma zatím (V NOCI!!!) stihla obvolat všechny známý, že rodím. No dovedete si představit ten poprask? Já furt zvedám telefony a říkám známým, že to byl planý poplach. 
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 31
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 60
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 91
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 81
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 78
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1873
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2413
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2038
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 785
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 713
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
ale zase hezky, jak to tata prozival 
,neboj ono to přijde a to už pak poznáš že je to ono 
Zapřísahala jsem opakovaně manžela, že nikomu nesmí napsat, až pojedem do porodnice, aby tam nevolali, jak to vypadá. Samozřejmě tajně napsal svojí máti, která pak vyvolávala. 
Naštěstí byl rychlej porod a v noci, takže volala ráno těsně po porodu. Ale zavolat do mýho tlačení, tak budu vraždit.
