Veverčin příběh - Řekla jsem dost!
Každý ledacos vydržíme, ale když váš pohár trpělivosti přeteče, řeknete: A dost. Tak přesně tohle jsem řekla já včera tomu svýmu. Ahoj všem čtenářkám. Jak už název sám o sobě napovídá, budu opět psát o tom svém chlapovi. Přesně o tom, o kterém je již mnoho deníčků předtím. O tom, který mi celé těhotenství pije neuvěřitelně krev a který se mě snaží připravit o nervy.
Začnu pěkně od podlahy, aby jste to pochopily, protože můj příběh je opravdu dost složitý a nepřála bych ho zažít žádné z nastávajících maminek. A hlavně začnu od začátku kvůli těm, které třeba mé předešlé deníčky vůbec nečetly.
Jde o to, že jsem otěhotněla s chlapem, který se očividně na otcovství ve svých 33 letech necítí. Zpočátku mě nutil do potratu, stejně tak jeho matka. Že prý si zničíme život. Fakt jsem to neudělala a mohli se stavit na hlavu sebevíc. Celých 30. týdnů jsem o chlapovi nevěděla. Jediný, co ho zajímalo bylo, zda je to holka nebo kluk. Chtěl holku a tak chtěl, aby měla vše podle něj. Tak já si měla určit kluka. No a čekám kluka, samozřejmě. Když mu nevyšel nespočet pokusů mě o mimčo připravit a já nepotratila, rozhodl se, že se k němu přihlásí jako otec, aby nemusel po porodu platit soudy za určení otcovství a taky ty testy. No a na matrice se zabejčil, že se kluk musí jmenovat příjmením po něm.
Takže to je první věc, kde porušil naší dohodu. No budiž, nechtěl soud o otcovství, bude mít soud o příjmení. No a druhou věcí je nedůvěra. Jaká? Kopíruje si úplně vše, co mu dám k podpisu, co potřebuji do porodky. Prej abych tam něco nedopisovala. Tím mě totálně dopálil, fakt. Odmítl mi dát svůj rodný list do porodky (netuším, na co ho potřebují) a za ověřenou kopii nechtěl dát 50 Kč. Nakonec, když jsem mu řekla, že je mi to jedno, že nebudou mít jak ověřit jeho data, že ho neuvedou možná do rodného listu mimča, tak další den naklusal s kopií rodného listu. Nezapomněl mi vyčíst, že za to musel zaplatit 60 Kč.
V té době jsem již měla sepsanou dohodu o výši výživného na mě. Prý je to nesmysl a nic podepisovat nebude. Pak mi řekl, že to dá svému právníkovi, aby to pročetl. Nepochopila jsem proč, když to bylo vytažený z netu, jen s našima nacionálema. Tak jsem si opět vyslechla, že mu nedůvěřuju, když chci mít dohodu na papíře. Tak jsem mu řekla: „Jak ty na mě, tak já na tebe.“ Když měl dnes přijet, tak mi včera večer napsal, že nemůže přijet, že má rýmu a že neví, kdy bude fit. Tak jsem mu řekla, aby už nejezdil, že chci v klidu prožít zbytek těhu a prožít klidný porod. Po porodu budu vše řešit soudně, ať se třeba věší za hlavu, už je mi to jedno. Už na něj nemám fak sílu. Normálně jsem mu řekla, aby mi nepsal, nevolal, že na něj nemám náladu.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 825
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 812
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 852
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 377
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 250
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1624
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1649
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1889
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 997
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4020
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...