Porod kleštěmi
- Porod
- terkamls
- 22.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Asi jako každá prvorodička jsem si neuměla představit, jak takový porod probíhá. Opravdu to tolik bolí? Zvládnu to bez epiduralu? Jak dlouho to bude trvat? Na všechny tyto otázky jsem našla odpověď 14. 3. 2012, kdy se nám narodil syn Martínek.
Užívala jsem si těhotenství, během kterého jsem neměla nějaké větší problémy. Ve 36. týdnu, 11. 3., jsem byla podruhé na kontrole v nemocnici, doktor mi řekl, že je vše v pořádku a porod je ještě daleko. Kdyby jen v tu chvíli věděl, jak hodně se zmýlil ![]()
13. 3. po sedmé večer jsme šli s manželem popřát jeho babičce, která bydlí v patře pod námi, k svátku. Když jsme tam dorazili, cítila jsem slabé bolesti v břiše (asi jako při menstruaci) a ucítila jsem mokro v kalhotkách. Odešla jsem nahoru a ve chvíli, kdy jsem dorazila na záchod, tak jsem slyšela lupnutí a poté mi ve velkém začala odtékat plodová voda. Zavolala jsem manžela, vzali jsme tašku do porodnice a jelo se.
V porodnici Praha-Vinohrad jsme vyřídili papírování, a pak mě připojili na monitor, kde se už objevily i slabé kontrakce, které mě nějak moc nebolely. Poté mě zkontroloval doktor, který mi řekl, že jsem otevřená asi na jeden centimetr a že to bude ještě chvilku trvat, než porodím. Kolem půl desáté jsem se dostala na pokoj, kde se mě ujaly dvě porodní asistentky. Manžela poslaly domů s tím, že to bude ještě nějakou dobu trvat a před samotným porodem mu zavolám, aby mohl být s námi.
Větší bolesti začaly kolem jedenácté, musela jsem si vždycky sednout, protože vsedě to pro mě bylo příjemnější a trochu snesitelnější. Během večera a noci mi přišli dát třikrát kapačku, jelikož jsem měla pozitivního streptokoka. PA mi řekla, abych se zkusila vyspat, abych nebyla pak tolik unavená, krásná rada, ale spát jsem nedokázala, bolesti byly čím dál tím větší. Nakonec jsem šla do sprchy na míč, abych si trochu ulevila. Intenzita kontrakcí se tím nesnížila, ale bylo to rozhodně příjemnější.
Kolem půl třetí ráno mě přišla prohmatat PA a byla jsem otevřená tak na dva centimetry. Ptala jsem se, jestli můžu dostat epidural, ale řekli mi, že je na něj ještě brzy. Kolem páté ráno, kdy už byly kontrakce opravdu hodně silné a já se na míči pořádně svíjela, mi řekli, že půjdu na přípravu k porodu, následoval klystýr, holení aj. PA mě opět prohmatala a s překvapeným výrazem mi oznámila, že nic z toho nestíháme a jdeme rodit. Ještě jsem stihla zavolat manželovi (naštěstí bydlíme 10 minut od nemocnice), a pak už jsem šla na porodní sál.
Manžel naštěstí porod stihl
Byl to pro mě děsivý zážitek. Bolesti byly obrovské, a i když jsem asi milionkrát slyšela o tom, jak správně dýchat atd., tak jsem samozřejmě ze začátku tlačila do krku (taky jsem byla druhý den trochu ochraptělá
Tlačila jsem, co to dalo (alespoň mně to tak připadalo), ale pořád nic. Mladý doktor zavolal na pomoc staršího, já jsem tohle ani moc nevnímala, mezi kontrakcemi jsem dostávala kyslík a zvlhčovali mi rty tamponkem nacucaným vodou.
Manžel se mě snažil povzbuzovat, ale já jsem to ani pořádně nevnímala. Ke konci jsem je už i prosila, aby mi pomohli. Ani jsem pořádně nevnímala, že doktor vzal kleště, PA mi lehká na břicho, já zatlačila, doktor strčil kleště dovnitř a Martínek byl venku v 6:39 ráno. Po porodu mi ho hned dali na břicho, připadal mi strašně maličký, ale nádherný ![]()
Placenta šla ven krásně, horší bylo zašívání, jakýkoliv dotek mi byl nepříjemný a rady doktora, abych se uvolnila, mi v tu chvíli přišly nesplnitelné. Nohy se mi šíleně klepaly, ale byla jsem šťastná, že to mám za sebou a maličkej je na světě
Rekonvalescence po porodu u mě trvala trochu déle, ale po 18 dnech po porodu jsem se už začala cítit dobře
Do té doby mě stehy a rána bolely. Jinak pár dní po porodu jsem se nemohla pořádně posadit, vstávání z postele pro mě byl horor, stejně tak chůze.
Teď už máme doma měsíčního chlapečka, kterého moc miluji a je naprosto v pořádku a porod začíná být už jen vzpomínkou.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1805
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1059
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1906
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 452
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21787
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2953
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....