Porod po francouzsku
- Porod
- DidierK
- 22.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Připravte si něco dobrého na zub, kafe, čaj či meltu, 9 měsíců je dlouhá doba :) Samotným koncem však vše teprve začíná...
Po odsvědčení manželského slibu našeho kamaráda a po šesti-chodovém svatebním menu jsem na noční procházce městem navrhla manželovi, že bych si už antikoncepci nekupovala a nechali na přírodě, kdy k nám přijde nový člen rodiny. Po prvním viditelném šoku manžel souhlasil…to bylo září 2012.
Vrátili jsme se zpět do naší malé garsonky v malém městečku asi 60km od Paříže a znovu se ponořili do našeho každodenního života ve Francii. Já pracovala v cestovní agentuře ve vedlejším městě, manžel na doktorském projektu ve městě, kde jsme žili. Ani jeden jsme nemluvili francouzsky, ale pomalu už aspoň začínali rozumět základům a pár zdvořilých frází jsme také vypotili.
Na začátku prosince se MS nedostavila a já věděla, že se zadařilo a oba jsme byli moc rádi. Na Vánoce jsme jeli za rodinou zpět do Čech a já večer na Štědrý den našla na kalhotkách kapku krve, ráno už toho bylo více a další den nám doktor potvrdil hrozící potrat. Medikamenty jsem odmítla a smířila se se samovolným potratem, přírodu neobalamutím.
V lednu či únoru jsem tedy očekávala menstruaci, ať se můžeme znovu vrhnout na vytváření potomka. MS stále nikde, tak tentokrát jsem sáhla po těhotenském testu a tam vykoukli dvě čárky. Doktor mě následně poslal na krev a těhotenství bylo potvrzeno, 4 – 5 týden. Řekl, ať se objednám tak za měsíc, kdy už mi může potvrdit srdeční akci a dát papíry na pojišťovnu (muselo být do ukončeného 13tého týdne). S objednacími lhůtami to dopadlo tak, že jsem šla na první kontrolu ve 12tém týdnu a prošla prvním screeningem.
Těhotenství probíhalo ukázkově, ani jsem o něm nevěděla. Žádné nevolnosti, zvracení, pálení žáhy, křeče, ani jeden těhotenský neduh mě nepotkal. Od začátku jsem cvičila jógu, posilovala s Tracy Anderson /na každý měsíc jiné video/, chodila s kolegyní plavat a s manželem na procházky po našem krásném okolí. Všechna tato moje aktivita mi „dovolovala“ dát si v práci po obědě na zahrádce něco dobrého (toť moje výmluva 
. Dnes jsem ráda, že už jsme v Čechách, jelikož francouzské pekárny a cukrárny, které jsou na každém kroku, ze mě „dělaly“ závisláka na sladkém. Tak se stalo, že na konci 6. měsíce jsem měla 10kg nahoře a poslechla si varování doktora. Přece máte před sebou ještě nejhorší 3 měsíce. Já se cítila skvěle, vše šlo do břicha a co ne, tak do svalů (jsem si namlouvala . Tak jo, omezím sladké a po obědě si dám ovoce či ořechy. Přeci jen ty kila někde musí být a pak musí dolů. V den porodu jsem měla stále 10kg (sladké byla opravdu ta příčina, no), cvičila jsem ještě den před porodem a břicho mě, jak jiné píšou‚ ještě stále ‚neotravovalo‘.
Léto jsem si neskutečně užila, miluju teplé počasí a my si zpestřili naše pracovní dny dovolenou u moře a po vinných stezkách v oblasti Bordeaux. Zajisté, že já jako řidička. 4 týdny před TP jsem se rozloučila v práci, začala prát a žehlit výbavičku, zašla si na předporodní kurz a chodila na procházky. Termín jsem měla 5. října, porodu jsem se nebála, ale ani netěšila, prostě jsem to brala tak, jak to přijde.
Ve čtvrtek večer, 3. října, ze mě vypadla hlenová zátka a já věděla, že se brzo dočkáme. Ráno kolem 1 hodiny jsem začala cítit menší bolesti, které přicházeli každých 15 – 20 minut…a je to tady Manžel přišel ve 2 ráno z práce, lehli jsme si a já se snažila usnout, přeci jen to bude dlouhý den. Bohužel nějak mi to nešlo, ve 3 ráno už jsem začínala prodýchávat a tak jsem vzbudila manžela, ať se aspoň zabavíme a já přijdu na jiné myšlenky. Ještě jsme si pokecali po skypu s manželovo sestrou a v osm se pomalu připravovali na odjezd. Já měla pravidelné kontrakce po 5minutách nějaké ty 2 – 3 hodinky a do porodnice to bylo 50km, tak jsem chtěla jet raději dříve, abych nemusela protrpět cestu. A udělala jsem dobře, ten účet za vodu by mě asi položil
Do porodnice jsme dorazili něco po deváté, napojili mě na monitor a verdikt po vyšetření zněl „otevřená na půl prstu“. Tak to bude dlouhý den, vzdychla jsem manželovi. Ubytovali jsme se na pidi pokoji, kde byla koupelna pouze se záchodem a umyvadlem, manžel donesl zbytek věcí a pak děj se vůle boží. Většinu času, co jsem nemusela být napojená na monitor, jsem proskákala na míči ve sprše, manžel vedle mne a mezi kontrakcemi mě zkoušel z francouzských slovíček, někdy jsme se prošli po chodbě a moje idea koukat na seriál či film byla po každých 4 – 5 minutách odehnána pěkně daleko. Během kontrakce jsem se soustředila jen a jen na sebe, miminko a dýchání. I manžel po takových 2 hodinkách zjistil (po blbé otázce „teď máš kontrakci“?), že když přestanu mluvit, on má taky. Každé dvě hodiny na monitoru a vyšetření, jak porod postupuje, mě vždy PA s úsměvem povzbudila, jak porod krásně postupuje. Ve 3 odpoledne, tedy po 12 hodinách, kdy verdikt zněl „otevřená na 3 prsty“, už tedy můj úsměv byl trochu zamrzlý.
Od té doby jsem při každé kontrakci myslela na to, jak miminko sestupuje a já se pěkně otvírám. Třeba to pomohlo , protože v 6 večer jsem byla otevřená na 7 prstů a mohlo se jít na porodní sál. Když mi PA řekla, že mě znovu napojí na monitor, protočily se mi panenky a rázně jsem řekla, že jdu do sprchy, svíjet na posteli se nehodlám. Fajn, s manželem nás nechala ve sprše, kde začaly ty extra třída kontrakce, pěkně do zad a s potřebou na konci tlačit. Manžel mě sprchoval kříž, nadával, že všude teče voda a mě když asi po desáté ‚požádal‘, ať si přesednu trochu víc na kraj té židličky, poslala jsem ho do patřičných míst. Já se snažila v tu chvíli hlavně přežít . Pořád jsem doufala, že se PA objeví a třeba mi praskne vodu. Když se asi po půl hodině objevila, řekla jsem ji o mém požadavku, ona se však na mě bezelstně podívala a řekla, vždyť jsem přeci chtěla přirozený porod. No to je pravda, ok, mlčím. Jakmile jsem vstala ze sprchy a přišla první kontrakce na chodbě, voda praskla sama a ze mě vytrysklo cosi zeleného.
Na porodním sále jsem si lehla na postel, PA do mě koukla a volá na manžela, ať se jde podívat, že uvidí hlavičku. Tak jde se na to. Držte si nohy. Co že? Já v kontrakcích, mám jít tlačit a ještě si k tomu držet nohy, co nejvíce u těla? Zaúkolovala jsem manžela aspoň jednou nohou, druhou jsem si vzala já a šlo se na to. Na první zatlačení šla ven hlavička a PA na mě křičí, ať už netlačím. Tak mám tlačit nebo nemám, kurňa rozhodněte se, honí se mi hlavou. Prý ať počkám na další kontrakci a tlačím pomalu znovu. Ok, tlačím znovu, zase slyším stop stop stop, to mi už další PA ukazuje, jak mám dýchat jako pejsek, abych netlačila, a ono to funguje. Najednou cítím, jak miminko vytahuje a přistává mi na břiše. Zabalí ho prostěradlem a já vidím, jen vykulené oči, jak na mě koukají z něčeho, co velmi připomíná malou gorilku.
Necháme dotepat pupečník a manžel ho přestřihává. Asi po minutě se tedy ještě manželovi rozsvítí a ptá se, co že se nám tedy narodilo. Mně to v tu chvíli bylo úplně jedno Tak se koukněte, tatínku, zní odpověď. A ano, máme holčičku. Manžel trochu zaražený, očekával kluka, tak ji prozkoumává během toho, co ji sestřička vysaje tekutiny z nosu a pusy, zváží a oblíknou do našich připravených věcí. Jsou ji super velké, měřit se bude až příští den, přeci jen teď je tak trochu pokrčená z toho mála prostoru, co měla v břiše. Znovu mi přistává na břiše po té, co ze mě moje PA vytlačila tak 3kg krevních sraženin, které se prý vytvořili kvůli rychlému porodu. Bolest horší než samotný porod, což je asi logické, když vám někdo po porodu tlačí na břicho a dělohu. Další dvě hodiny odpočíváme, pak nás převezou na pokoj, manželovi dají kempovací lehátko a můžeme jít spát. Tedy po pořádné večeři, pro všechny tři.
Malá Miriam se narodila 4. října (40+3), v 19:10, s váhou 3100g a s mírami 49cm, úplně přirozeným 16ti hodinovým porodem. Bez medikamentů, klystýru, nástřihu či potrhání. Manžel byl neustále se mnou, nikdo ho nikam neposílal a mohl se mnou zůstat celou dobu pobytu.
Když si na porod vzpomenu, žádné negativní pocity nemám a na prvorodičku si myslím, že proběhl naprosto ukázkově. S odstupem času si však říkám, že kdyby nedej bože bylo něco v nepořádku, byl by to velký problém. PA stačila odpověď ano, ne, souhlasím, a víc konverzace prošlo rukama než pusou, takže jsem moc ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Chce to jen pozitivní myšlení
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1419
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 828
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1444
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 600
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 359
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19812
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2564
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2819
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2539
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1705
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Gratulace k male!
. Hodně štěstí 
O tom nástřihu jsem četla taky, že je lepší nechat kůži bez nástřihu..to musí být fajn pocit vědět, že to půjde nějak samo 
