První rande
- O životě
- DidierK
- 20.12.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O prvním setkání s tím pravým. Bylo září 2005, já se vrátila z aupair pobytu na Mallorce a nastoupila jsem do posledního ročníku gymnázia. V tu dobu jsem chodila s klukem, u kterého jsem cítila, že to není to pravé ořechové a po prvních náznacích žárlivosti jsem to rychle utla.
Po rozchodu jsem jako vždy nakoukla na můj profil na Rande.cz. Byla jsem tam registrovaná od nějakých 14 let a mám z tohoto serveru dokonce kamaráda. Přečetla jsem si zase znovu ty duchaplné zprávy „Ahoj, jak se máš“ a taky jednu novou od NĚJ.
Zprávu jsem si musela několikrát přečíst, jak jsem byla zaskočená a hned jsem se podívala na jeho profil. No to není možné, říkala jsem si, když 80% textu O MNĚ, se shodovalo s tím mým. A ano, později jsem se dozvěděla, že se mu můj popis tak líbil, že ho prostě zkopíroval. 
Touto zprávou začalo naše tříměsíční dopisování, nejdříve pouze přes zprávy, později přes online ICQ chat. Psali jsme si denně, klidně i 3 hodiny a o víkendech i více. Někdy v listopadu jsem s hrůzou zjistila, že jsem se platonicky zamilovala do kluka, kterého jsem v životě neviděla, a ani nevím, jak vypadá. To byl pro moji pragmatickou duši neskutečný boj, proto takhle jednou večer přišlo ode mě ultimátum: buď se uvidíme, nebo končíme. Nic jiného mu nezbylo, než souhlasit se setkáním, které se mělo uskutečnit v sobotu 3. prosince. Ten večer jsem šla na nějaký maturitní ples, takže to muselo být před pátou hodinou.
Jak já nesnáším ranní vstávání /do teď/, tak ten den jsem byla na nohou již v osm ráno a mamka se mě s udiveným výrazem ptá, proč se tak zušlechťuju, vždyť na ples jdu až večer. Volání k obědu mě vytrhlo z přemýšlení, na koho to vlastně čekám a moje ranní euforie se pomalu měnila ve smutek. S pátou hodinou jsem smutek nesmutek hodila za hlavu s přesvědčením, že si večer nenechám zkazit, vždyť pro jedno kvítí slunce nesvítí a já toho kluka ani nikdy nepotkala. Odjela jsem tedy na ples.
Asi v osm hodin mi volá nějaké cizí číslo, tak to zvednu a v tom hluku se snažím rychle někam schovat, protože špatně slyším. Když jsem pochopila, že je to ON, polilo mě horko. Samozřejmě jsem mu řekla, že volá docela pozdě, že já už jsem na plese, ale když mi řekl, že se nachází někde u mého bydliště, ale neví přesně kde, navrhla jsem, že se potkáme.
Já: Jel jsi kolem benziny Shell?
On: Ano, jel.
Já: Tak dobře. Setkáme se tam za 10 minut. Jsem tu autem.
On: Hmm, tak to asi nepůjde.
Já: A proč ne?
On: Protože já jsem tu na kole.
V tu chvíli jsem ztratila řeč. Nejdříve jsem si myslela, že mám slyšiny, ale po mé otázce „CO že jsi?“ jsem dostala znovu tu samou odpověď: „Já jsem přijel na kole“. Abych moje rozčarování uvedla na správnou míru - ON je z vesnice za Karlovýma Varama, což k mému bydlišti bylo vzdáleno nějakých 120 km a venku bylo pod nulou s vrstvou sněhu.
Rychle jsem se tedy vzpamatovala a instruovala, že na mě má počkat u autobusové zastávky, já jsem tam za 20 minut. Ta cesta autem byla neskutečná, pořád jsem si říkala, koho já to vlastně potkám, ale byla jsem taky šťastná, že je to tady.
Na autobusové zastávce na mě čekal kluk s kuklou, zmrzlý, zmoklý, špinavý a zablácený a podával si ruku s holkou, která v lodičkách a plesových šatech cupitala na sněhu a snažila se vymyslet plán B. V mžiku bylo rozhodnuto „Pojeď za mnou, vezmu tě domů.“ Doma jsem rychle vlítla do obývacího pokoje, kde na mě rodiče vyjeveně koukali (vždyť jsem na plese nebyla ani hodinu), a já se slyším, jak říkám: „Mami, tati, teď se mě na nic neptejte, zítra Vám to vysvětlím.“
Mamka se nadechla, aby se samozřejmě na něco zeptala, ale taťka ji rychle vstoupil do řeči, že mě přece slyšela, tak ať se nevyptává. Jeho jsem ještě v chodbě vysvlékla z mokrých a špinavých šatů a poslala ho do sprchy. Rozvěsila jsem mu je po topeních a šla vařit teplý čaj. Z koupelny už přišel kluk v čistém oblečení (aspoň že měl s sebou věci na převlečení) a my si sedli do mého pokoje s hrnkem čaje a povídali si. Moje obavy z toho, že se mi nebude líbit, rychle odezněly a já věděla, že od této doby už to nebude pouze platonická láska.
S otevřenou pusou jsem poslouchala jeho vyprávění, proč se proboha rozhodl přijet na kole v takovém počasí, kde všude si musel rozdělat oheň (les a opuštěná budova), aby se trochu zahřál (po mé otázce, proč měl igelit na nohách a díru na ponožce) a že ani ve snu nečekal, že cesta bude trvat tak dlouho (vyjel asi v devět ráno). Za chvíli jsem viděla, že už ani neudrží víčka a rozestlala mu postel v pokoji pro hosty.
Celou noc jsem pak čekala, že třeba přijde… samozřejmě bláhově. Po takovém dnu byste nevzbudili ani medvěda ze zimního spánku, a tak jsem ho ráno šla navštívit já. Po snídani se oblékl do špinavého, ale již uschlého oblečení, sedl na kolo a s podmínkou, že příští víkend přijede vlakem, odjel zpět domů.
Příští víkend přijel, ten další taky a teď už jezdit nemusí, protože jsme rodina.
A jaké bylo Vaše první rande?
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1605
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2228
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1263
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1170
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1374
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 4059
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3168
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2207
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2469
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1982
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Bohužel mi dal před nedávnem papa…
, ale to hlavní - proč přijel na kole v takovým počasí, to jsi nenapsala 
a celý víkend poslouchala, jak on s jeho tatínkem to jezdí za 4,5 hodiny. 
Jistě chápete, proč je to již ex 
