První rande
- O životě
- DidierK
- 20.12.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O prvním setkání s tím pravým. Bylo září 2005, já se vrátila z aupair pobytu na Mallorce a nastoupila jsem do posledního ročníku gymnázia. V tu dobu jsem chodila s klukem, u kterého jsem cítila, že to není to pravé ořechové a po prvních náznacích žárlivosti jsem to rychle utla.
Po rozchodu jsem jako vždy nakoukla na můj profil na Rande.cz. Byla jsem tam registrovaná od nějakých 14 let a mám z tohoto serveru dokonce kamaráda. Přečetla jsem si zase znovu ty duchaplné zprávy „Ahoj, jak se máš“ a taky jednu novou od NĚJ.
Zprávu jsem si musela několikrát přečíst, jak jsem byla zaskočená a hned jsem se podívala na jeho profil. No to není možné, říkala jsem si, když 80% textu O MNĚ, se shodovalo s tím mým. A ano, později jsem se dozvěděla, že se mu můj popis tak líbil, že ho prostě zkopíroval. 
Touto zprávou začalo naše tříměsíční dopisování, nejdříve pouze přes zprávy, později přes online ICQ chat. Psali jsme si denně, klidně i 3 hodiny a o víkendech i více. Někdy v listopadu jsem s hrůzou zjistila, že jsem se platonicky zamilovala do kluka, kterého jsem v životě neviděla, a ani nevím, jak vypadá. To byl pro moji pragmatickou duši neskutečný boj, proto takhle jednou večer přišlo ode mě ultimátum: buď se uvidíme, nebo končíme. Nic jiného mu nezbylo, než souhlasit se setkáním, které se mělo uskutečnit v sobotu 3. prosince. Ten večer jsem šla na nějaký maturitní ples, takže to muselo být před pátou hodinou.
Jak já nesnáším ranní vstávání /do teď/, tak ten den jsem byla na nohou již v osm ráno a mamka se mě s udiveným výrazem ptá, proč se tak zušlechťuju, vždyť na ples jdu až večer. Volání k obědu mě vytrhlo z přemýšlení, na koho to vlastně čekám a moje ranní euforie se pomalu měnila ve smutek. S pátou hodinou jsem smutek nesmutek hodila za hlavu s přesvědčením, že si večer nenechám zkazit, vždyť pro jedno kvítí slunce nesvítí a já toho kluka ani nikdy nepotkala. Odjela jsem tedy na ples.
Asi v osm hodin mi volá nějaké cizí číslo, tak to zvednu a v tom hluku se snažím rychle někam schovat, protože špatně slyším. Když jsem pochopila, že je to ON, polilo mě horko. Samozřejmě jsem mu řekla, že volá docela pozdě, že já už jsem na plese, ale když mi řekl, že se nachází někde u mého bydliště, ale neví přesně kde, navrhla jsem, že se potkáme.
Já: Jel jsi kolem benziny Shell?
On: Ano, jel.
Já: Tak dobře. Setkáme se tam za 10 minut. Jsem tu autem.
On: Hmm, tak to asi nepůjde.
Já: A proč ne?
On: Protože já jsem tu na kole.
V tu chvíli jsem ztratila řeč. Nejdříve jsem si myslela, že mám slyšiny, ale po mé otázce „CO že jsi?“ jsem dostala znovu tu samou odpověď: „Já jsem přijel na kole“. Abych moje rozčarování uvedla na správnou míru - ON je z vesnice za Karlovýma Varama, což k mému bydlišti bylo vzdáleno nějakých 120 km a venku bylo pod nulou s vrstvou sněhu.
Rychle jsem se tedy vzpamatovala a instruovala, že na mě má počkat u autobusové zastávky, já jsem tam za 20 minut. Ta cesta autem byla neskutečná, pořád jsem si říkala, koho já to vlastně potkám, ale byla jsem taky šťastná, že je to tady.
Na autobusové zastávce na mě čekal kluk s kuklou, zmrzlý, zmoklý, špinavý a zablácený a podával si ruku s holkou, která v lodičkách a plesových šatech cupitala na sněhu a snažila se vymyslet plán B. V mžiku bylo rozhodnuto „Pojeď za mnou, vezmu tě domů.“ Doma jsem rychle vlítla do obývacího pokoje, kde na mě rodiče vyjeveně koukali (vždyť jsem na plese nebyla ani hodinu), a já se slyším, jak říkám: „Mami, tati, teď se mě na nic neptejte, zítra Vám to vysvětlím.“
Mamka se nadechla, aby se samozřejmě na něco zeptala, ale taťka ji rychle vstoupil do řeči, že mě přece slyšela, tak ať se nevyptává. Jeho jsem ještě v chodbě vysvlékla z mokrých a špinavých šatů a poslala ho do sprchy. Rozvěsila jsem mu je po topeních a šla vařit teplý čaj. Z koupelny už přišel kluk v čistém oblečení (aspoň že měl s sebou věci na převlečení) a my si sedli do mého pokoje s hrnkem čaje a povídali si. Moje obavy z toho, že se mi nebude líbit, rychle odezněly a já věděla, že od této doby už to nebude pouze platonická láska.
S otevřenou pusou jsem poslouchala jeho vyprávění, proč se proboha rozhodl přijet na kole v takovém počasí, kde všude si musel rozdělat oheň (les a opuštěná budova), aby se trochu zahřál (po mé otázce, proč měl igelit na nohách a díru na ponožce) a že ani ve snu nečekal, že cesta bude trvat tak dlouho (vyjel asi v devět ráno). Za chvíli jsem viděla, že už ani neudrží víčka a rozestlala mu postel v pokoji pro hosty.
Celou noc jsem pak čekala, že třeba přijde… samozřejmě bláhově. Po takovém dnu byste nevzbudili ani medvěda ze zimního spánku, a tak jsem ho ráno šla navštívit já. Po snídani se oblékl do špinavého, ale již uschlého oblečení, sedl na kolo a s podmínkou, že příští víkend přijede vlakem, odjel zpět domů.
Příští víkend přijel, ten další taky a teď už jezdit nemusí, protože jsme rodina.
A jaké bylo Vaše první rande?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1519
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 893
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1554
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 641
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 378
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20169
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2578
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2848
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2563
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1726
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Bohužel mi dal před nedávnem papa…
, ale to hlavní - proč přijel na kole v takovým počasí, to jsi nenapsala 
a celý víkend poslouchala, jak on s jeho tatínkem to jezdí za 4,5 hodiny. 
Jistě chápete, proč je to již ex 
