Porod po sekci

Můj druhý porod v porodnici na Bulovce. K porodu mého prvního syna v roce 2008 jsem se, řekla bych, zodpovědně připravovala. Chodila jsem na těhotenské cvičení, předporodní kurz, masírovala hráz a hltala informace, jak a co má být správné a přirozené, aby se miminko narodilo zdravé, nestresované, abych začala kojit, a dítko tak zdárně vkročilo do života.

K porodu mého prvního syna v roce 2008 jsem se, řekla bych, zodpovědně připravovala. Chodila jsem na těhotenské cvičení, předporodní kurz, masírovala hráz a hltala informace, jak a co má být správné a přirozené, aby se miminko narodilo zdravé, nestresované, abych začala kojit, a dítko tak zdárně vkročilo do života.

BUM! Vyvolávaný porod, 10 hodin bolestí, pak šrumec v porodním boxu, klesající ozvy a rychle, rychle akutní sekce. Narodil se mi chlapeček, byl přidušený, Apgar 5-8-9. Já se probrala na JIP, syna mi přinesli ukázat až po 9 hodinách proseb a pláče – neměli čas, bylo prý moc porodů. To, že jsem byla zoufalá strachy, nikdo neřešil.

Pak už mu v porodnici stačili dát jen glukózu, Nutrilon a dudlíka, prý by s ním nevydrželi na novorozeneckém oddělení, moc brečel. Já dostala vynadáno, že miminko neumím při kojení držet ve správné poloze. Světe, div se! Oba jsme pobyt v porodnici přežili, synka jsem kojila do 13 měsíců a je to moc šikovný klouček.

Druhé dítě jsme neplánovali. Dlouho mi trvalo přiznat si, že bych ho moc chtěla. Taky mi dalo dost práce přiznat se s tím manželovi. Naštěstí byl rád, a tak jsem po třech letech od porodu podruhé otěhotněla. Od samého začátku jsem přemýšlela, jak zakončit těhotenství lépe než napoprvé. Jenže jsem právě nastoupila do zaměstnání a synek do školky, byl každých 14 dní nemocný a já jsem každou virózu chytla od něj.

Byla jsem zaměstnaná vysvětlováním, že ve školce je to senzační a nemusí každé ráno brečet, když ho tam vedu, popřípadě kurýrováním nás obou, při neustálých nemocech. O přípravě na porod nemohla být ani řeč. Jen cvičení pro těhotné jsem si neodpustila, už jen pro tu chvilku sama pro sebe.

Jak se blížil termín porodu, zesilovaly moje obavy, jak to dopadne. Tušila jsem, že normální porod by byl nejen mnohem lepší pro miminko, ale i pro moje podvědomí, kde někde v koutku hlodal mindrák, že jsem prvního chlapečka nedokázala přivést na svět přirozeně, tak jak by to příroda chtěla.

Jako doprovod k porodu jsem si vymyslela mou starší sestru. Manžel byl asi docela rád, u prvního porodu byl, tak zažil ten strach, jak to všechno dopadne, a na porodní sál se mu moc nechtělo. V poradně na Bulovce nic nenasvědčovalo tomu, že by porod neměl proběhnout normálně. Ani na ultrazvuku nebyl chlapeček žádný obr. Pan doktor Dvořák byl mému rozhodnutí rodit normálně nakloněn, za co bych mu moc ráda poděkovala.

Přesně v den termínu porodu jsem od dvou hodin odpoledne měla trochu bolesti, ale to nebylo nic neobvyklého. Před pátou hodinou jsme vyrazili do porodnice. Měla jsem obavy, aby mě neposlali domů. Bolesti se daly vydržet, ale byly pravidelné po 5 minutách. Naštěstí jsem začínající porod poznala a na Bulovce mě přijali.

První problém nastal, když jsem se začala vyptávat na inhalační anestezii Entonox, na které jsem se dohodla v poradně. Ač v poradně na nástěnce visí velký reklamní plakát, lékaři mi Entonox potvrdili jako dobrou volbu pro mě a pan doktor Driák mi o ní dokonce udělal zápis do průkazky, najednou byl problém, že na ni ještě nemají kalkulaci.

Za 3 hodiny přijela i sestra, má to do Prahy 100 km. Moc mi při porodu pomohla. Ubránila mě před nemocniční rutinou, jako třeba připojení na monitor v okamžiku, kdy jsem zrovna nejvíc potřebovala do sprchy, vyšetření zrovna, když jsem potřebovala prodýchávat kontrakce ve stoje aj. Po necelých šesti hodinách v porodnici byl můj druhý syn na světě.

Bolelo to, jistě to nebyl nejpřirozenější porod, ale pro mě to byl zázrak. Bylo mi nádherně a přiznám se, byla jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala. Ani ne tak na to, že jsem porodila, ale na to, že jsem se k tomu odhodlala a neposlechla hlasy z okolí, ani z mojí hlavy, že je jednodušší podepsat, že nechci zkoušet normální porod a nechat všechno na lékařích.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
maxi2408
731
9.7.12 06:19

Je krásné vše zvládnout, ať se Vám daří :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
9.7.12 07:12

Ten pocit hrdosti je úžasný. příště zvol jinou porodnici :)

  • načítám...
  • Zmínit
milena13
4133
9.7.12 08:06

No pravda je, že ten přirozený porod je nejlepší co může být. První porod jsem měla přirozený a to jsem hned dostala malého na sebe a pak jak mi ho odnesli tak jsem ho do 2hodin měla u sebe. Teď jak jsem rodila podruhé 26.7. to budou 3měsíce tak jsem musela na císař, kvůli tomu, že malý mohl umřít, nebo být bez ručičky, nožičky či postižený a dostal se do inkubátoru tak jsem ho viděla až za 2dny po porodu, to bylo to nejhnusnější co mě v životě potkalo jak jsem bez něho musela být :(,ale je to už za náma a jsme spolu tak jsem strašně moc ráda

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzza0
3987
9.7.12 20:50

Nádherný deníček, dva zazraky, kdežto každý jinak prožitý…palec nahoru a potlesk…dcera je taky po sekci, já teď doufám v to, že porodím taky přirozeně

  • načítám...
  • Zmínit
aajulinka
3959
9.7.12 20:59

Je zvláštní jak to každá maminka prožívá po svém, asi taky hodně záleží na porodnici.. já při porodu trpěla bolestmi 14 hodin a nakonec musel malý stejně císařem, protože stejně jako u tebe, začaly klesat ozvy.. takže já až budu rodit podruhé, 100% chci opět sekci.. už nechci být zbytečně hodiny v bolestech a strachovat se o dítě.. tobě ovšem tleskám :potlesk: ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Misula.vdf
5394
10.7.12 12:50

Především gratuluju ke zdravému miminku :srdce:
Je to opravdu individuální. Já zažila první porod sekcí a druhý přirozený. Tedy přirozenou cestou. Znám rýpalky co považují přirozený porod pouze takový, kdy není vpraven do těla žádný podpůrný prostředek (jenomže ne vždy to jde). Já si strašně moc přála rodit přirozeně a podařilo se, ale na druhou stranu chápu maminky, co rodily ix hodin, trpěly a nakonec to stejně zkončilo císařem, že si přejí další porod zase vedené sekcí.

  • načítám...
  • Zmínit
Dagimon
4
24.7.12 12:41

Krásné, gratuluju! Snad i já to podruhé zvládnu :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Reklama na kojení

Chvíle, na kterou nechci zapomenout