Póza a život s ní

Setkali jste se někdy v životě s pózou? Ať už svojí nebo někoho jiného? Zkoušeli jste se někdy v životě chovat tak, jak se má, byť by vám to nešlo přes pysky, jak se říká?

A zjistili jste také, že ne s upřímností a poctivostí dojdeš nejdál, ba naopak? Já ano…

Nedávná příhoda, ba i hádka mě přesvědčila, že ne vždy, má cenu být upřímná a říkat opravdu o tom, co si myslím. Nikam to nevede. Naopak vždycky jste ta špatná vy a jen vy.

Jsem člověk, který je naprosto upřímný a říkám prostě to, co si myslím. Ne však to, co mám na jazyku, neboť jsem vychovaná tak, že některé věci se prostě ne vždy sluší.

Ale pokud jsem přesvědčená, že by na mém názoru mohla být jen kapka pravdy, tak ho řeknu, bez servítek! Vždycky jsem si myslela, že přátele si umím hledat… buď mě přesvědčili svým vyjadřováním nebo mě dostali svou spontánností a naprostou otevřeností anebo to byly horké hlavy jako já.

Ale omyl… zjistila jsem, že nemám úsudek a to mě dostalo na dno. To máte tak, jako když víte, že manžel vaší kamarádky ji podvádí. Máte ji to říct nebo máte důmyslně mlčet, protože nakonec budete ta špatná zase jen vy?

Já bych jí to řekla. A kdo z vás by to udělal stejně? Myslím, že většina… Ale takhle ne, takhle ten život nechodí.

Ode dneška, co já jsem pochytila, se musíte tvářit tak, jakoby vše bylo úplně úžasné, problémy neexistovaly, děti nezlobily, manželství bylo jako na začátku, jsme štíhlé, jsme krásné, výchovu dětí máme v malíku, se všemi se máme rádi.

Domácnost nám jen kvete, kažfému říkáme jen to, co chce slyšet, nikoliv pravdu, protože to by se obrátilo proti nám, nikdo nám neleze na nervy, neboť se všemi máme nachlup stejné názory… a hlavně jsme si na to natolik zvykli, že máme pocit, že jsme dokonalé.

Ano, i taková je póza! A ta mi bohužel chybí. Mám brečet nebo mít radost, že jsem jí unikla?

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
ibbu
7042
21.4.11 10:17

Betty krásný deníček! :potlesk: říkat pravdu je kolikrát moc těžké … a popravdě s tou podváděnou kamarádkou? já bych jí to asi neřekla :think: ani nevím přesně proč, lákalo by mě to, ale …

  • načítám...
  • Zmínit
zelvicka2003
61
21.4.11 10:36

Ahoj Betty,tak já jsem pravej opak tebe.Ne,že bych někomu lezla do zadku nebo že bych hrála divadlo,ale než někomu řeknu nepříjemnou pravdu,tak si to tisíckrát rozmýšlím a řeknu jí nakonec jen v případě,když vím,že to k něčemu bude.V případě tý kamarádky,kterou podvádí manžel,tak k čemu by to vedlo?Jen k tomu,že bych ublížila kamarádce,jejímu manželství.Určitě bych tím nikomu nepomohla,jen bych snad ulevila sama sobě,svýmu svědomí.A hlavně jsem se naučila nikomu se do manželství neplést.Oni jsou dospělí a svoje problémy si musí vyřešit sami.
Koukám občas na pořad Prostřeno a poslední dobou se mi otvírá kudla v kapse,když vidím,jak se někteří schovávaj za upřímnost.Přitom ve většině případů jde o nevychovanost,neslušnost.Na druhou stranu mám švagrovou,která je hodně upřímná,ale umí to říct,cítíš z toho,že to říká s dobrým úmyslem.Takový ty upřímný kritičky ale zrovna moc nemusím.Ono všechno co vidíš ty jako jasný,jako že máš pravdu,tak to je jen jeden pohled a těch pohledů je vždycky víc.Ale tím nechci říct,že se máš stavit do nějaký pózy,spíš by ses měla obklopit lidma,kteří tu tvojí pravdu a upřímnost unesou.

  • načítám...
  • Zmínit
Samamama
5473
21.4.11 13:09

Dobrá úvaha, asi se s tím setkáváme všichni. Naštěstí jsem zatím nebyla v situaci, že bych věděla o nevěře manžela či přítele kamarádky, zatím myslím, že bych jí to asi řekla, pokud bych si byla stoprocentně jistá, protože z řady případů v okolí mi přijde, že o té nevěře obvykle ví půl města, jen ne ta podváděná, a mně to přijde velmi ponižující stav. Chlapi totiž dávají svou nevěru rádi na odiv kamarádům, což nechápu. Já se s pózou v poslední době také prala, i když v mnohem banálnějších situacích. Jako matka prvního dítěte jsem sbírala užitečné a praktické informace od zkušenějších matek, vždycky jsem po pravdě řekla, co mi nejde, s čím mám v péči o mimino problémy (no, která zvládá vše hned levou zadní, navíc já jsem hrozný detailista a puntíčkář :-( ), a musím říct, že mi hrozně srážely sebevědůvěru holky, které mi místo svých zkušeností sdělily, jak ony všechno zvládají s prstem v nose, vše se jim daří a ještě na mě byly schopné koukat jak na blba (podotýkám, byly to mé známé, ne, že bych to valila na každou kolemjdoucí s kočárem :lol: ). Pak jsem pochopila, že je to jen póza, kterou si někdo hojí malé sebevědomí, takže je můžu spíš litovat. Pardon, trochu jsem se rozepsala, ale téma deníčku Betty mě strhlo…

  • načítám...
  • Zmínit
Minutet
607
21.4.11 17:02

Ahoj.Z Vašeho deníčku mám pocit,že se někomu moc a moc nelíbila Vaše upřímnost.A někomu asi dost blízkému.Já nevím,jestli je dobré za každou cenu říkat pravdu,co pravdu,spíš svůj názor a pohled na danou věc.Protože co Vám se může zdát bílé,jiný může vidět černě. Jsem v tomto dost opatrná,raději vážím slova.Ale je fakt,že pózu nesnáším.To raději odejdu nebo se přestávám bavit.A že je lidí,kteří se v tom přímo vyžívají.Přesně jak píšete-vše dokonalé,vše zvládám,jsem jednička-děs běs :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
ibbu
7042
21.4.11 17:02

Samamama tak to taky znám - je to na tečku, chytré maminy, které všechno umí, vše je super, skvělé a hlavně jim to jde samo a od ruky … oprqavdu si zvyšují sebevědomí :pocitac:

já se už nikde moc neptám, max jedné, dvou kamarádek, opravdu dobrých! které poradí ale nepoučují :-D

  • načítám...
  • Zmínit
BettyB.
9053
21.4.11 19:45

Ono až tak nejde o konkrétní případ..jen mě stále více udivuje, kolik lidí musí zaujímat nějakou pózu, aby byli v životě spokojení :nevim: Nebo aby vyšli s okolím…proč? To už nemůžeme být sami sebou, byť nám to odebere některé přátele? Alespoň poznáme, kdo za to stojí..tak to alespoň beru já.

  • načítám...
  • Zmínit
Evick1
209
21.4.11 20:58

já jsem si taky vždycky myslela že s poctivostí nejdál dojdeš nebo že na každou svini se vaří voda.. a zrovna dneska, vlastně před chvílí, jsem se převědčila, že jediná pravda je: Nejhorší setkání je setkání s blbcem a ještě bych dodala s vychcanou sviní (omlouvám se ale ještě se vzteky klepu! nebo nevděk světem vládne! A co se s tím dá dělat?! Nic! :zed: Stisknout zuby někde se vyvztekat a dál pózovat ostatním jak se nic neděje a vše na světě je ok i kdyby měla padat h---a s hákama :pocitac:
jo a s tou kamarádkou bych jí to asi taky chtěla sdělit protože už jsem taková naivka bláznivá

  • načítám...
  • Zmínit
kadlina
17609
21.4.11 22:13

Betty já jsem asi i byla vychovaná v tom, že musím pomalu se vším souhlasit, pak jsem samozřejmě byla tlačena okolím, že musím mít stejný názory. Copak kamarády ty si člověk vybere, ale pracovní kolektiv bab, je hroznej. Člověk tam chce zapadnout a nevyčnívat, takže přikyvuje, odlišné názory se netolerují. Měla jsem to tak hodně dlouho, ale čím jsem starší, tím víc přicházím na to, že vlastně vůbec nemusím mít stejný názor a že jim vlastně ani nechci přikyvovat. Je fakt, že když 20lidí přikyvuje jak je to či ono úžasné popř.úděsné a já mám jiný názor, tak to vynese přezdívku chytrolína obecného, ale už s tím žít dokážu.

Jenže to je kolektiv, kde jsou mi ty lidi fuk. Rodina je o něčem jiném - máma a babička jsou rohaté znamení a z toho vyplývá, že s nima se do křížku radši nepouštím. Stačilo mi teď, že babi se PO MNĚ dožaduje, abych přes jednu známou zjistila s kým čeká dítě její kamarádka, protože to má bejt ženatej chlap. Copak se do tohohle budu míchat? Poprvé jsem jí řekla, že tohle po mně nemůže chtít a že to je jejich soukromá věc, ale babi to nestačí, takže teď už jen zbaběle tvrdím, že tu známou nepotkávám. Prostě v rodině si neumím stát za svým a radši pluju s proudem popř.mlčím. O švagrové ani nemluvím, ta je protivná normálně a když jí řeknu svůj názor odlišný od jejího, tak prská strašně, tak to zase radši spolknu pro klid v rodině :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Mondík
5135
21.4.11 22:27

Betty, ja jsem na tom asi jako ty. Jsem hodne uprimna, kdyz se mi neco nelibi, tak to reknu. Ale jak pises, ty jsi pak nakonec ta spatna… A je pravda, ze nekdy je dulezite vystihnout situaci, kdy je nejvodnejsi nic nerikat. Zivot by byl pekne nudny, kdybychom byli vsichni stejni a meli stejne nazory, ne? :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Wiolla
8911
22.4.11 00:08

Betty, podle mě je rozdíl mezi upřímností a neomaleností. Faleš a pózu nemám ráda, stejně jako ty. Ale aby byla upřímnost dobře přijatá, je potřeba, aby byla zároveň i taktní. :wink:

Ohledně konkrétního příkladu s kamarádčiným nevěrným manželem nevím, jak bych se zachovala. To je totiž debilní situace, ať uděláš cokoliv. Když řekneš, budeš za špatnou, když neřekneš a ona se to zpětně doví, že´s věděla, zase budeš za špatnou. To si člověk nevybere. Navíc nikdy nevíš, jestli by to chtěla vědět… :nevim: Asi bych naznačovala a zatlačila spíš na toho chlapa… No fakt nevím, asi i záleží na tom, o jak blízkou kamarádku by šlo.

Vím, že to byl jen příklad, že jsi to asi myslela obecně. Na druhou stranu pozitivní přístup/pohled na život taky není od věci. My Češi máme takovou blbou vlastnost na všechno si stěžovat (rozuměj, když se nás někdo zeptá „jak se máš“, tak vyhrneme tisíc nářků). Netvrdím, že musíme být jako v Ámerice, že všechno je OK, ale opravdu se máme tak mizerně?

Tak dost filozofování, jdu spinkat… :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43039
22.4.11 05:36

Hola
Tak abys mela vic komentu :-)

Hele s uprimnosti to vidim tak, ze muze ublizovat a je treba s ni nakladat jako s odjistenou zbrani.Uprimnost bez ohledu na druheho nepovazuji za zadnou cnost. Uprimnost je pohodlna a naopak zanonaceni myslenky tak, aby se druheho nedotkla a zaroven v ni krapet pravdy byl, to povazuji za umeni.
Kdyz uz musim neprijemnou prtavdu vypalit, dbam na toi, abych to kompenzovala necim dobrym -jako kdyz se vychovava dite - vsichni fungujeme stejne.

Samozrejme nikomu nevadi, kdyz reknu, ze se mi nelibilo divadlo - pokud mi ovsem do neho nekoupil sam listky.

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22092
22.4.11 14:55

Pudla to napsala naprosto výstižně. :potlesk: :potlesk:

Upřímnost je krásná věc. Ale je potřeba s ní umět zacházet… Říkat věci upřímně - to je v pořádku a mělo by to tak být. Ale i upřímný názor můžu zformulovat tak, aby co nejméně ublížil a urazil. Protože mezi UPŘÍMNOSTÍ, NETAKTNOSTÍ a NESLUŠNOSTÍ je jen velmi tenká hranice.

Příspěvek upraven 22.04.11 v 14:56

  • načítám...
  • Zmínit
Lizbeth
12978
22.4.11 18:58

Ahoj, také si myslím, že jsem ten upřímější typ…
Ale jsou lidé, kteří si pletou upřímnost s drzostí a ještě to považují za cnost.
Já jsem upřímná jen v případě, že to bude k něčemu..
Tedy podváděné kamarádce bych pověděla pravdu jen za A, kdyby se mě na tuto věc ptala a měla podezření nebo za B, kdybych věděla, že manželství není spokojená a je schopná toho svýho popadnout za kaďák a vyhodit z okna.

Nejsem upřímná v momentě, kdy se mě na to nikdo neptal a v momentě, kdy to nic neřeší..K čemu mi bude, když v pracovním kolektivu označím někoho za pitomce, přičemž s ním každý den potřebuji jednat a telefonovat??.. :nevim:
Ale přiznám se , že poza mi jde ztuha a nedokážu v ní vytrvat..Takže nakonec se antipatie provalí i bez upřímnosti. :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak se Lukášek vylodil..

Pokračování neúspěšné snažilky - aneb jak jsme počali

Jeden malý příběh (zatím) bez happyendu...