Přelétavý deníček
- Ostatní
- alice01
- 28.07.03 načítám...
Ahoj, tak jsme tady! Kdo? Takže po pořádku: jsou tady ženské, které si chtějí povídat o všem možném. No a právě tento deníček bude takový trochu přelétavý, bude se lišit od těch ostatních.
Třeba v tom, že nebude určený žádné cílové skupině, může do něj psát kdo chce, at už je to snažilka, maminka, děvče svobodné, chlapa hledající a nebo zasloužilá mamina v brzkém očekávání prvního vnoučete. Nebude pojednávat převážně o bazálních teplotách, těhotenských testech, barvě a hustotě hlenu, utírání prdélek (kdo právě snídá, obědvá, svačí nebo večeří nechť promine?) Přelétat se bude z tématu na téma.
Přelétavý bude i v tom, že ho nepovede jen jeden člověk, ale budeme se ve vedení střídat. Také přispívatelky mohou být přelétavé, můžou přispět jen jedinkrát, psát pravidelně nebo třeba dvakrát do roka.
V několika málo bodech:
1. Deníček bude vycházet v neděli večer nebo v pondělí ráno.
2. Dalšího, kdo deníček povede určíme vždy v předchozím deníčku. Pokud tak dotyčný neučiní, nastupuje automaticky další v pořadí
3. Kdo vede deníček, určuje téma. Témata nechť jsou všeobecná, pestrá, vtipná a třeba i praštěná, určená k pobavení, povznesení i k uřechtání ostatním. Šéfová se zavazuje vítat nově příchozí, zasvětit je do pravidel, reagovat na příspěvky a vůbec vést všechno v patrnosti. Čili jinými slovy se předpokládá, že ten týden bude deníček pravidelně pročítat a komentovat.
4. Příspěvky ať se týkají všech, pokud někdo zareaguje na konkrétní téma nebo poznámku nechť nezapomene pozdravit ostatní a připojit poznámečku o sobě, třeba jak se právě má.
5. Do deníčku smí přispívat každý registrovaný účastník emimina a všechny prosím, aby se na závěr příspěvku podepsali. Anonymy budou nemilosrdně mazány. Kdo zaregistrovaný ještě není, přispět může, my mu s registrací rády poradíme. I u těchto přispívajících očekáváme, že na závěr zanechají na konci podpis.
6. Kritika je vítána! Nechť slouží věci, je tedy věcná, konstruktivní a tolerantní. Pokud někdo kritizuje, at se to děje ve vlídném duchu. Vycházejme z klasiky Satrunina:?Pravý gentleman nikdy neřekne: Vy lžete, nýbrž: O pravdivosti vašeho tvrzení by se dalo s úspěchem pochybovat!? Kritika je psána s úctou! Je vždy osobní, proto v ní nechybí slova: podle mě, já myslím, zdá se mi? a nepoužívá slov: je to jasná blbost, který pitomec mohl takovou hovadinu napsat?, tady má někdo vypatlaný mozek?, no a jelikož je osobní, nechybí na konci nikdy podpis.
7. Jedinečná servisní služba? kdo bude nepřítomný, může dostat krátký souhrn SMSkou! Z čehož vyplývá vzájemná soudržnost..
)
8. Nápady a obohacení je vždy vítáno, (jakožto i plamenná diskuse), stejně i podpůrné akce jako třeba mini kurz hubnutí, dálkový kurz vaření nebo anglická konverzace. Máte-li nějaký dobrý typ, sem s nám!
Je čas dovolených, tak je první téma hnedka nasnadě - zavzpomínejte, která dovolená byla nejvydařenější a napište nám o tom. A co takhle čerstvá dovča ze které jste se právě vrátily? Nebo přidejte k lepšímu, kam jste jezdily jako děti na prázdniny. Svůj příspěveček vložím jako komentář.
Alice
Přečtěte si také
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 1094
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 507
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 154
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 275
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 199
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 2480
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 1041
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 1229
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 2153
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 947
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...
Ahoj Ali, děkuji Ti za tento deníček. Mám, jak víš, doma 18ti měsíčního chlapečka, kterému se věnuji jak mohu a samozřejmě ho moc miluji. Ale už mě přestávají bavit rozhovory na téma prdečky, čajíčky, jak spinká, porod, těhotenství atd. Myslím, že spousta maminek ví o čem mluvím, prostě už jsem doma skoro dva roky a mám toho plnou hlavu. Takže i já si ráda pokecám třeba o knížkách, práci někoho jiného, o chlapech a např. jaká je hrůza když je chlap nemocnej
a mimo jiné se ráda zasměju nad zážitky jiných.
K té dovolené, já považuji za nádhernou dovolenou tu první společnou s mým nynějším manželem. Tenkrát nám bylo 16 let a po společné brigádě jsme vyrazili vlakem a pak autobusem na Seč, blízko Pardubic. Neměli jsme moc peněz, žádné auto, ani mobili. Spali jsme ve stanu, který byl snad nejmenší na světě, ale byla to prostě romantika, jak má být. Jezdili jsme na lodičkách, celý den se opalovali, večer seděli u táboráku a měli se děsně rádi. Teď už je to všechno jinak a snad proto ráda vzpomínám na naši první společnou dovolenou.Teď se už moc s Matyáškem těšíme na dovolenou s Tebou a Hruštičkou. Ahoj Petra