Proč se muselo všechno tak pokazit?

Je to souhrn všeho, co se, bohužel i bohudík, stalo za 7 měsíců. Jeden deníček už zde o tom, co se mi stalo po porodu dcery, mám, ale problémy pokračují, tak je tu další.

Všechny, které budou deníček číst, zdravím a chci se podělit o to, čím procházím.

Jak už jsem jednou psala, před porodem a pár hodin po porodu se mi obrátil život vzhůru nohama, porodila jsem své miminko o 11 týdnů dříve s váhou jako králíček, ale s neskutečnou sílou bojovat o svůj život. To stejné jsem dokázala i já, zřejmě jsem se za něj rvala jako nikdy předtím (kvůli malé a rodině), bitvu téměř prohranou jsem vyhrála a po měsíci pobytu v nemocnici jsem se vrátila domů.

Nastal den, na který jsem všechny ty dny čekala a zároveň jsem se bála – jaké to bude doma, jak to zvládnu, ale můj milovaný muž mě ujišťoval, že se není čeho bát, že to spolu všechno zvládneme, že se o mě postará. Ale ten den, kdy jsem přišla domů, jsem se zhroutila, nedělala jsem nic jiného, než že jsem brečela a brečela a začala jsem se tam cítit cize, jako bych tam vůbec nepatřila, vnitřně jsem věděla, že nejsme kompletní, že nám ještě někdo chybí a dlouho doma chybět bude, ale myslela jsem si, že to tím není.

Hned první den mi manžel popsal vše, co se se mnou dělo a já jakmile jsem se dozvěděla, že jsem byla na umělé ventilaci, jsem se z toho sesypala. Dostala jsem strach, najednou jsem měla panický strach, že je něco špatně, že se ve mně zákonitě muselo něco stát, že něco určitě nefunguje a myslela jsem si, že je to po té ventilaci dýchání. Během kolečka po vyšetřeních, která jsem měla naplánovaná, a každodenním ježděním v katastrofálním stavu fyzickém i psychickém do nemocnice za dcerkou, jsem končila párkrát na pohotovosti s pocitem dušení. Vždy, když jsem o tom začala mluvit, jsem se okamžitě nemohla nadechnout, měla jsem závratě a zatmění před očima.

Prošla jsem si opravdu všechna možná plicní vyšetření, x krát na interně, na očním, na ORL, alergologii, gastroskopii, neurologii, vše bez nálezu, vzápětí jsem si vzpomněla na problémy s bolestmi hlavy, které mě už v těhotenství sužovaly a nakonec skončily fiaskem, a tak začalo další kolo vyšetřování, a nakonec jsem byla na CT dutin a mozku, MR mozku, MR angio mozku, vše opět negativní.

Navštívila jsem psycholožku, a ta byla fakt skvělá, jen mi opakovala, to přejde, to přejde a další sezení mi řekla: z čeho se jako pořád dusíte, to je nějaké divné, ne? Tak jsem začala chodit k psychiatrovi, nevím, zda mi pomáhá, ale asi ne. Opět tvrdí, že je vše ok, že je to jen trauma a úzkost, ale že pokud to hned nehodím za hlavu, tak mě manžel opustí, že chlapi prostě tohle nemají rádi, že pár dní depku vydrží, ale jak to trvá delší dobu, sáhnou po jiné. To je skvělé říkám si, a tak nějak čekám, kdy už si manžel snad opravdu někoho najde. Myslela jsem si, že mi bude oporou, tak jako sliboval, stále se mi přemítá ta věta, že to spolu zvládneme, ale nezvládli jsme.

Malá je doma už 3 měsíce a mně se ani o trošku neulevilo. S přítelem se o tom už nedá mluvit. Má mě za hlupáka, asi tak jako i mnozí tady na eMiminu. Snažím se zapojovat do všech možných aktivit, ale pořád se to děje, pořád se dusím, od rána, kdy otevřu oči, až do chvíle, kdy vyčerpáním usínám. Už jsem si tolikrát řekla, motáky zvládneš, bolesti hlavy s pomocí prášků taky, ale dýchání, to zvládnout nejde. Chce se mi brečet z toho, jak to dopadlo, měli jsme být přece šťastná rodina, ne? A teď máme sebe, mámě zaplať pánbůh zdravé dítě, které kvete před očima, ale nějak se z toho pořád neraduji, nemůžu, nechci, nejde to.

Tak nějak stále čekám, až to se mnou fakt sekne, jsem naštvaná na sebe, na manžela, že mi nevěří, na doktory, že mi nepomůžou… na celý svět. Zřejmě jsem potřebovala podporu celé rodiny hned, jak se to stalo, ale to se nekonalo. Když jsem je potřebovala nejvíce, nebyli tady pro mě, nevěřili mi a stále opakovali nebreč, nic se ti nestalo… jsi živá, už to neřeš, ale nikdo nikdy nepochopí, jaké to je nevědět, co se týden dělo, mít ty strašné halucinace po umělém spánku, v noci se ze spaní dusit s pocitem, že umíráte… dokud to sám člověk nezažije.

Někdy si říkám, jestli by pro manžela nebylo opravdu lepší si někoho najít, protože kdo by chtěl takovou ufňukanou, chorou ženu s hnusnou obří jizvou, která hyzdí. Asi nikdo. Když se na něj podívám, je mi strašně líto a nevím, co mám dělat, abych to napravila, jsem jako v nějakém kruhu, je to pořád dokola. Mám stále strach z nemocí, když mi jednu vyloučí, tak mám zase jinou, o které jsem 100% přesvědčená, že ji mám, a tak pořád dokola. Nedává mi to už smysl, prostě chci věřit, že je vše psychika, tak jako mi to radí ostatní, ale ta nedůvěra tady je, protože na psychiku je nejjednodušší vše hodit. Není přece možné, aby měl člověk každý den pocit, že se mu stěží dýchá, ještě když už to trvá půl roku. Je to pro mě nevysvětlitelné.

V hlavě mi stále zní názvy všemožných nemocí, roztroušená skleróza, myastenie, u těch dvou je přece ochabování dýchacích svalů a já se právě tak cítím, jako bych se musela nutit dýchat a zvedat hrudník. Neuroložka to ukončila tím, že mi nic není, že je to od nervů, ale to je pro mě naprosto nedostačující. Já mám prostě pocit, že na to zůstanu sama a jednoho dne se prostě asi udusím, nebo já nevím, myslím na to pořád, i před spaním, a pak se ani s manželem už nechci o ničem bavit, nechce se mi nikde moc chodit, protože mám strach, že se mi něco stane.

Byli jsme v divadle a po prvním dějství se zhaslo a než se sál rozsvítili, byla úplná tma, a já jsem se tak lekla a začala plašit, že jsem oslepla. Vím, že to zní strašně a mnohé z vás si poklepou na čelo, co jsem to za blázna, ale já prostě nevím, co mám dělat, potřebuji, aby mi stále někdo vylučoval nemoci a uklidňoval mě, že už se mi nic nestane, ale to nikdo nedělá, a proto to snad ani nikdy nepřestane. Nikdy předtím jsem taková nebyla, asi proto, že mi nikdy nic nebylo, nikdy jsem se nedusila, nikdy mě nebolela hlava, a teď je to každý den. Stále se snažím přijít na důvod, proč to tak v životě je, jestli to má nějaký smysl, proč se to děje, ale nenacházím žádné rozumné vysvětlení.

Omlouvám se vám za dlouhé psaní, ale potřebovala jsem to vše vypsat a objasnit. Děkuji!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Paja R
3635
6.12.12 06:32

Tak hele, mozna, ze budu ted zla a hnusna, ale po precteni tveho denicku to asi jinak nez takto nejde!!!
Na konci denicku pises: Omlouvám se vám za dlouhé psaní, ale potřebovala jsem to vše vypsat a objasnit. Děkuji!........Jen jaksi nechapu z ceho se potrebujes vypsat a co si potrebujes objasnit, kdyz chodis k psychologovi a psychiatrovi???
V prvni rade by ses nad sebou mela poradne zamyslet a to velice rychle, jestli opravdu nechces prijit o manzela.
Prestan se uz k sakru litovat a vzchop se, mas doma zdrave dite a to te potrebuje ze vseho nejvice na svete, tomu malemu stvorenicku nijak nevysvetlis, ze sis vsugerovala, ze mas nejakou nemoc, to male stvoreni te nepochopi, jedine co to malicke stvoreni potrebuje je k sakru,, MAMA.

Preji hodne stesti a sil do zivota, budes to potrebovat a hlavne ze vseho nejvice ti preji, aby jsi se konecne vzpamatovala a zacala myslet na svou rodinu, ze ted nejsi jen,,TY,, ale ze jste,,VY,, a jestli ji milujes, tak se prestanes zabyvat blbostma a sebelitosti!!! Manzelovi preji pevne nervy, malicke hodne zdravicka a tobe brzke vzpamatovani se a probuzeni do reality.
Jinak se omlouvam za uprimnost.

  • načítám...
  • Zmínit
EvaG
10937
6.12.12 06:49

Ahoj po přečtení tvých dvou deníčku tě chápu. Ale bereš nějaké léky od psychologa? Pokud ne změn ho. Ono help syndrom je potvora. Ale teď jsi to vybojovala tak bojuj dál. Dcera tě potřebuje. Moc ti držím pěstičky.

  • načítám...
  • Zmínit
tonj
6.12.12 07:13

Prosím tě a bereš antidepresiva? Psychiatr asi taky nebude žádná kapacita, když tě straší ztrátou manžela. Ty jsi nemocná - psychicky. Tak se drž a vyhledej nějakého odborníka.

  • Upravit
SylvieC
146
6.12.12 07:54

Ahoj zakladatelko, nejsem lékař, ale taky si myslím, že to bude psychika. Když člověk nad něčím moc přemýšlí, třeba zrovna ty nad tím, jakou máš zrovna nemoc, začneš si vsugerovávat i příznaky. Zaměř se na manžela a na malou a neřeš sebe. Snaž se zabavit, pracovat, zkrátka dělat všechno pro to, abys neměla čas přemýšlet nad tím, jakou nemocí můžeš trpět. Ne nadarmo se říká, že psychika je půl zdraví. Tak hlavu vzhůru!

  • načítám...
  • Zmínit
Betty1981
278
6.12.12 08:13

To dušení, ač nejsem odborník, je jasně psychosomatického původu. Nevím, kde jsi splašila toho psychologa a psychiatra, to budou nejspíš lidé, co tomu houby rozumí. Našla bych nějakého PROFESIONÁLA a nechala si napsat antidepresiva…
Sama asi ten důvod nenalezneš, neodkládej to, škoda si neužít tenhle miminkovský věk a dcera to z Tebe musí cítit.
Psychika je holt mrcha, ale existuje pomoc, naděje, to je hlavní.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
6.12.12 08:15

Ahoj. Něčím podobným jsem trpěla po potratu a opravdu všechno tohle dělá psychika. Musíš přestat myslet na sebe, ale zaměřit se na ostatní, nelitovat se, ale snažit se vzchopit. Myšlenky na nemoci se snaž od sebe ihned odrážet. V momentě kdy přijdou je vytlač z hlavy něčím příjemným. Jeden doktor mi řekl, že jsou to tzv. záchvaty paniky, které přichází. Je to když nemůžeš dýchat a pod. Zkus si vzít sáček a dýchat do něj. Uklidňuje to a mně to docela pomáhalo. Klasický doktor mi nepomohl ani jeden. Musela jsem chtít sama a chodila jsem k paní, která dělá dulu. Ta mi kladla otázky, rozebírala moje reakce a pomohla uvědomit si, že takhle to dál nejde. sychologa nebo psychiatra jsem odmítla, protože jsem chtěla další miminko a prášky na hlavu nebyly pro mě řešením. Chtěla jsem se s tím poprat. Tímto způsobem, který tu píšeš si opravdu zničíš rodinu a nemusí to tak vůbec být. Můj muž to vydržel a ještě nás to stmelilo. Věř tomu svému a bojuj!!! Držím pěsti! :hug:

  • Upravit
Mišanila
6.12.12 08:18

Změnila bych psychiatra! Klidně hledat delší dobu, i dktoři jsou dobří a špatní.

Trauma a úzkost hodit za hlavu, jinak tě manžel opustí? To mi nepřijde jako dobrá rada od dobrého lékaře.

  • Upravit
Kvetinka5.2
139
6.12.12 08:24

Ahoj, když jsem dočetla Tvůj deníček, tak mě napadlo jediné… dusíš se, protože jsi „nerozdýchala“ to co se Ti stalo.

  • načítám...
  • Zmínit
chelsea001
2183
6.12.12 08:34

Změnila bych psychologa nebo psychiatra, ten problém je opravdu jen ve tvé hlavě, drž se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
avonka
1
6.12.12 08:41

Promin, ale přestan přemýšlet nad sebou co tě boli nebo nebolí a věnuj se radši rodině máš malé dítě a ty se utápíš v sebelítosti, to dýchání zkus ss tím igelitovým sáčkem a začni pozitivně myslet, nejsi sama kdo měl takle špatný porod máš zdravé dítě tak se o něho starej. Psychika je potvora, ale musíš myslet pozitivně. Najdi si nějakého koníčka, nebo brigádu at vypadneš ze stereotypu ale hlavně ze sebou něco dělej nebo zustaneš uplně sama.Jo ještě by mě zajimalo kdo se stará o prcka když pořád litáš po doktorech

  • načítám...
  • Zmínit
Courtney
6.12.12 08:46

To co popisujes je uzkostna porucha, bez dobrého psychiatra se neobejdes, pokud to nezacnes řešit tak si na nejlepší ceste odrovnat sebe i své blízké. Vím, jake to je a jsem rada ze je to za mnou, stalo mě to spoustu sil a ztracených a promarnenych dnu zivota :-(

  • Upravit
vitrvevlasech
97
6.12.12 09:04

Jejej, mladá paní vy jste se skutečně pěkně zamotala do všemožného. Dle vašich slov předpokládám, že se jedná o psychosomatické příznaky, ona dušnost. Nemohu se ani zbavit myšlenky, že jste osoba trpící trvalou úzkostí, což může být příznakem deprese, ale skutečné deprese, čemuž nahrává i bolest hlavy.
Pamatuji si, že já osobně jsem měl dušnost ze stresu v práci, dokonce mě odvezla sanitka, ale jak se vše uklidnilo, uklidnil jsem se i já.
Je třeba změnit prostředí, začít se soustředit na jiné věci. Je možné vyrazit na dovolenou? Strach ze smrti je přirozený, po prožití nepříjemného zážitku.
Též spatřuji problém v cirkulování neustálém točení se na místě. Jakákoliv snaha o pozitivní myšlenku je zašlapána hromadou negativních.
Bohužel s rostoucím nezájmem lékařů o tvůj stav vybudovala sis i averzi další blok. „Nikdo mi nechce, či nemůže pomoci“ - klasická depresivní věta. Promiň mi to, ale spatřuji i jisté známky sugesce (hypochondrie) - tím ani náhodou nepodceňuji tvůj stav, spíše jde o to, že čím více se cítíš zle, tím více hledáš a nalézáš možných příčin.
lékař by asi řekl, polkni prášek nebo zkus terapii nejlépe skupinovou člověk s laickým rozumem by byl k tobě tvrdší - Holka, zkus se na chvilku soustředit na něco jiného než na svou osobu.

  • tvůj manžel nepochybně miluje i tvou jizvu ať se ti zdá jakkoliv příšerná.


A rozhodně není zvykem, že muž, který má depresivní ženu běhá za jinými.
Možná časem začne trpět depresemi též, zvláště když máte spolu rodinu.
Zkus se postavit konečně na nohy usmát se a navrhnout rodině své výlet - všichni si odpočinete a najdete možná nějaký nový koníček :) třeba hraní společenských her, či turistiku. Je mnoho a mnoho věcí na světě krásných.

  • načítám...
  • Zmínit
anonymanonym
6.12.12 09:05

KLID

Hlavně klid a řešit tuto situaci. Nejsem lékařka. To co popisujete jsou klasické příznaky psychické choroby, ale jaké? Vypadáto jako posttraumatický syndrom v kombinaci s depresí. Jsou tam zřetelné paniky a úzkost.
1. Potřebujete psychiatrické léky
2. Opusťte stávajícího psychiatra - je to idiot
3. Zajeďte si do psychiatricé léčebny v Opavě. Jsou tam odborníci. Moje kamarádka dostala laktační psychozu, tam jí pomohli. Dokonce mohla mít i druhé dítě, bez toho, aby se jí zhoršil její těžký zdravotní stav. Je dodnes na invalidním důchodu.
4. Dejte přečíst mou odpověď manželovi, aby viděl, že jeho žena není idiot, ale má opravdu problém a velký.
5. Proč to píši? Já začala mít dýchací potíže, ano také jsem nemohla pořádně dýchat, vlivem trvalého stresu, toho co jsem prožilado svých 3 let a také hnusného, dnes již, bývalého manžela. Léky mě srovnaly. Našla jsem odvahu zajít si pro doporučení na psychiatrii a řešit to. Každý máme jinou cilivost, každého položí jiná věc. Po nějaké době se Vám uleví. ALE JE TŘEBA IHNED SI NAJÍT PSYCHIATRA ODBORNÍKA!!!
6. Nezapomeňte, že psychiatrické choroby jdou léčit. A s lékaři je to jako s jinými lidmi, někteří jsou lemplové.
7. Na řeči typu - přestaň, vzchop se, jsi mama… se vykašlete. To jsou jen kecy, které Vám nepomohou. Ba naopak Vám ublíží v této fázi, neboť vy to sama všechno víte jen nejste schopná to momentálně změnit. Nechybí Vám přízeň okolí, ale léky. Znám to z vlastní zkušenosti.

  • Upravit
Anonymní
6.12.12 09:06

Víš, já na rozdíl od Tebe tu roztroušenou sklerozu mám :( Ale problémy s dýcháním jsem nikdy neměla a je to vzácná komplikace. Přesně jak psala jedna holčina - teď jsi MÁMA. Tvé dítě nezajímají tvé stavy, potřebuje Tě. Dokud jsem neměla dítě, tak jsem svou nemoc pořád řešila, deprese, plácala se v tom hrozně. Po porodu jsem trpěla také depresemi, měla jsem představy jak své dítě vyhazuji z okna, probodávám nožem a tak. Šílené. Jenže už mám zkušenost s psychickými potížemi, takže jsem okamžitě běžela na psychiatrii a díky super paní doktorce a lékům jsem se z toho dostala. A musela jsem to zvládnout sama, přítel o ničem neví. Kdybych se mu svěřila, opustil by mě. Nesnáší slabost. Holka, tohle sama nezvládneš. Takže honem na psychiatrii, dobrý doktor Ti pomůže.

  • Upravit
vitrvevlasech
97
6.12.12 09:23

Přemýšlím, zda-li je nutný takový Sparťanský přístup.
Ano, žena se stane matkou, ano dítě je cenné a moc důležité. Ale co se týče priorit, je matka stejně důležitá jako dítě, zvláště v kojeneckém věku, ale i v těhotenství. Psychické stavy mamky se odráží v dítěti, ale i naopak. Jsou nerozlučitelné a budou hodně dlouho.

  • Také pevně věřím, že přítel není tak hloupý, že by to pro jistou slabost poslal k vodě, možná je to má vrozená romantická představa o světě. Ale stále platí, že muži jsou ti co ochraňují (měli by).


Trápí-li tě něco asi by ses měla svěřit. Ale vím toho málo, takže riskovat je možná hloupé, třeba skutečně zachoval by se hrozivě a odešel by.

  • načítám...
  • Zmínit
Cuarentena
8071
6.12.12 09:37

Problémy s dýcháním se projevují jinak, u tebe je to podle popisu psychika. Však ani vyšetření nic nepotvrdila. POtřebuješ DOBRÉHO psychiatra, protože jinak je to v pytli. Musíš se prostě dát dohromady, kvůli svému dítěti, kvůli manželovi a hlavně kvůli sobě, protože si života vůbec neužíváš a trápíš svými stavy okolí. Muži většinou nejsou na tyto krize moc odolní, takže se může lehce stát, že ten tvůj to nevydrží a vezme roha.

  • načítám...
  • Zmínit
Slečna Ferka
11565
6.12.12 09:40

Souhlas s anonymem z 9:05. Máš evidentně vážný psychický problém a potřebuješ dobrou léčbu! Počítám něco na úzkost a asi i antidepresiva… Počítej s tím, že najít kombinaci léků chvíli trvá, ale rozhodně něco udělej.

Nemá cenu, abys běhala po vyšetřeních, když Ti po těle evidentně nic není. Je to v hlavě.

Pokud na tom budeš tak jako teď, tak se může stát, že partnera opravdu od sebe odeženeš, když se budeš chovat, tak, jako že Tě musí opustit - to odstrkování opravdu není snadné vydržet. Takže si prosím najdi kvalitního PSYCHIATRA! (Upozornění pro EvaG: psycholog žádné léky nepředepisuje.)

  • načítám...
  • Zmínit
Cuarentena
8071
6.12.12 09:42

HOlka zlatá, tak čtu, co jsi prožila při porodu, přežila jsi to, co přežije málokdo, promiň, četla jsem ten dřívější deníček už někdy na podzim, ale nespojila jsem si to s tebou.
Je to určitě posttraumatická stresová porucha, vůbec se ti nikdo nemůže divit, že jí trpíš, protože to, co jsi dokázala přežít, by devadesát procent lidí ani nepřežilo.
Proto odvolávám to o manželovi, pokud ví, co máš za sebou, a má aspoň trošku charakter, tak tě určitě bude držet nad vodou. Ale neodvolávám to o DOBRÉM psychiatrovi, opravdu to podtřebuješ, potřebuješ určitě i dobré léky, moc ti držím palce, ať se dáš zase dohromady a můžeš normálně fungovat a radovat se ze života. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
shagga
2537
6.12.12 09:56

Velmi tě chápu, ten strach o život a pocit, že ti nikdo nerozumí. Měla bys být v pohodě a přitom se vnitřně celá svíráš strachem. Když jsem otěhotněla, doktoři mi řekli, že můžu umřít a nebo že se bude rozhodovat mezi životem mým a miminka. Měla jsem se rozhodnout, jestli miminko chci. Snad měsíc jsem brečela skoro každý den. Strašně jsem se bála že umřu, ale miminko jsem moc chtěla. Ale ten pocit že nikdo jiný nedokáže pochopit to, co se ve mě odehrává, ten byl taky strašný. Všichni řikali, že to zvládnu. Ano, nakonec jsem to zvládla.. miminko se muselo narodit o 8 týdnů dřív a mě na břicho přibyla ke stávajícím dvoum jizvám třetí. Podvědomě se stále bojím smrti a každé kýchnutí ve mě vyvolává otázu, co když teď mě nějaká nemoc už skolí doopravdy. Ale psychicky jsem se s tim vším nějak poprala. Psychologa jsem měla připraveného jako poslední záchranu.. naštěstí nebyl zatím potřeba. U tebe to ale bude asi nutné řešit nějakými léky. V neustálém strachu se přeci nedá žít :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22093
6.12.12 09:57

Je mi to moc líto.

Psycholožka, u které jsi byla, je slepice, nikoli odborník - omlouvám se za ten výraz. A kolega psychiatr je totéž, jen v mužském rodě.

Osobně si myslím, že Tvůj psychický stav už dávno přesáhl možnosti domácího léčení - v této fázi bys měla být hospitalizována v léčebně, pod dohledem skutečně kvalitních psychologů a psychiatrů, kteří by během pár týdnů dohlédli na komplexní přístup léčby. Tvoje dítě Tě potřebuje zdravou a vyrovnanou - i za cenu toho, že by muselo být nějakou dobu bez Tebe.

Ty jsi momentálně opravdu nemocná žena - psychicky nemocná - a takovéhle plácání od ničeho k ničemu je na nic.

@Paja R, nejsi Ty ta její psycholožka? :roll: :roll: Myslíš, že to neví? Že to dělá schválně? Že lidé trpící duševními poruchami, depresemi a podobnými psychickými problémy, si prostě můžou říct „jsem blbá, musím se nad sebou zamyslet“.. a začít fungovat?
Napadá mne okřídlená hláška… „kdybyste mlčel, mohl byste být pokládán za moudrého, pane ministře“… celkem se to hodí.

Příspěvek upraven 06.12.12 v 09:59

  • načítám...
  • Zmínit
Paja R
3635
6.12.12 10:59

@BohunkaP A to jste nikdy neslysela, ze kazdy normalni clovek, kterenu zalezi na rodine a diteti udela vse pro to, aby se dal dohromady??
A asi jste cetla pouze polovinu meho komentare, kdyz se tak blbe ozyvate!!!

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22093
6.12.12 11:11

@Paja R, no a co si myslíš, že zakladatelka asi dělá jiného než že se kvůli dítěti snaží dát dohromady? Proč asi chodí po těch psychiatrech, z nudy?

A ano, právě že jsem to četla celé a ta druhá půlka Tvého komentáře je stejně hloupá, jako ta první. „Jestli ji miluješ, tak se přestaneš zabývat blbostma“ je největší blábol, jaký lze psychicky nemocnému člověku říci. Samozřejmě, že svou dcerku miluje - ale prostě je nemocná.

Je to stejně hloupé, jako kdyby Tu plakala maminka, že je třeba kvůli zánětu slinivky nebo já nevím čemu podobnému tak zesláblá, že se nedovede starat ani sama o sebe, natož o svoje miminko… a Ty bys jí na to řekla „jsi MÁMA, tak se koukej snažit a nezabývej se blbostma“. Je to úplně stejný princip - duševní nemoc je stejně závažný problém jako nemoc fyzická… a „vzpamatovat se a probudit se do reality“ jen tak bez pomoci nejde.

  • načítám...
  • Zmínit
Paja R
3635
6.12.12 11:16

@BohunkaP no, jde videt, ze jsi asi nikdy neprosla poporodni depresi, jinak by jsi takto nemluvila. Tim komentarem jsem chtela zakladatelce rici jen to, ze nekdy kdyz je doktor kratky na problemy, tak se musi sama vzchopit a nepoddavat se situaci. Ale co, vubec nevim proc se vubec vzpovidam tobe, stejne to asi nepochopis a vylozis si to po svem.

  • načítám...
  • Zmínit
werumka
115
6.12.12 11:27

Panická porucha je pěkná mrcha, přečti si tuto brožurku (psychiatr Ti jí měl dát hned při prvním sezení). Budeš překvapená, jak moc to na Tebe sedí a kolik lidí touhle poruchou trpí. Jen to není vidět, protože berou správné léky ;)
 http://www.lundbeck.com/…_porucha.pdf

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22093
6.12.12 11:41

@Paja R, jde videt, ze jsi asi nikdy neprosla poporodni depresi, jinak by jsi takto nemluvila.

Pokud vidím osobu, která se pokouší chodit po zlomené noze, troufnu si mu říci, že to asi nepůjde… nepotřebuji si tu nohu zlomit sama a zažít to.
Nepotřebuji zažít poporodní depresi, abych mohla říci názor… (a mimochodem jsem její mírnou formu zažila, už jsem tu o tom v mnohých diskusích psala).

To je ale úplně mimo téma. Zakladatelka v žádném případě neprochází běžnou poporodní depresí - pokud jsi nečetla její předchozí deníček, doporučuji to napravit. Nedokáže se jen tak „sama vzchopit a nepoddávat situaci“, na to zažila příliš velké trauma, zcela nesrovnatelné s běžným porodem a šestinedělím.

Příspěvek upraven 06.12.12 v 11:42

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
6.12.12 11:47

To co popisujes je uzkost a deprese, to k tomu patri, je to zacarovany kruh, znam to moc dobre..clovek vidi ve vsem nemoc a mysli si, ze brzy umre, je to vic nez typicka deprese a ty zmen psychiatra, okamzite at ti napise antidepresiva, k tomu prida ze zacatku neco na ukidneni..tak se to dela a hodne o tom s nim mluv..tem lidem okolo se nediv, kdo to nezazil, nevi ;) ;)
zadny profesionalni psychiatr nerekne nikdy v zivote pacientovi, ze prijde o manzela 8o 8o
to je duvod proc odejit :! :! :!
ja ti verim zazila sem to, prestalo to do roka, je to dlouha lecba, presvedcovat okoli je zbytecne, delej male krucky, vuli depresi nepresvedcis, nejde to, neni to jen mala depka jak si kazdy mysli o spatne nalade, je to opravdova nemoc, ubytek serotoninu v mozku, proto se dodavaji antidepresiva, ktera ho dodavaji jiste a pomalu, pomaha i svetlo, pohyb, dokonce uz to umeji nekde merit…nech si pomoct az tohle prekonas, budes nesmiirne silna ver mi ;) ;) ;) ;) drzim palce :palec: :palec: :palec:

  • Upravit
Paja R
3635
6.12.12 11:50

@BohunkaP ano cetla jsem a proto pisi at se vzchopi, protoze asi ten psycholog a ani dosavadni psychiatr ji nijak nepomohli. Neber to zle, ale opravdu musi clovek nekdy sahnout az na to same dno aby se vzchopil sam. A vim, ze zakladatelka nadevse miluje svoji dceru, nikdy jsem netvrdila opak a prave v te male by mela najit tu silu, kdyz uz ti doktori jsou na hovno.

  • načítám...
  • Zmínit
evap19
114
6.12.12 12:11

Ahoj, taky si myslím, že to je všechno psychického původu a taky si myslím, že bys měla okamžitě změnit psychiatra za nějakého normálního, který Ti případně nasadí léky. Mě léky strašně pomohly. Naopak mi opravdu nešlo takové to „nemysli jen na sebe, nemysli na ty nemoci, jdi se projít, dělej něco, co tě baví“ - v takovém stavu se opravdu člověk nedokáže k něčemu takovému vybičovat. To je jako snaha rozchodit zlomenou nohu. Držím palce, aˇt Ti nový doktor opravdu pomůže! Jo, a opravdu to přejde, jen najít někoho, kdo Ti pomůže (dobrého psychiatra).

  • načítám...
  • Zmínit
jruz
872
6.12.12 12:18

Silvinko, co píše anonym v 9.05 a pak @BohunkaP a pár dalších - ano, změň psychiatra, toto bude opravdu vůl na entnou a to celé násobené dvěma.

A ty kecy od těch,,, které zní stylem „vzchop se sama“ vůbec neber, to opravdu nejde. My měli v rodině z otcovy strany (včetně něj) psychiatrické diagnózy, vím o čem je řeč. Máš moc velký problém a bez profesionální pomoci to opravdu nezvládneš. A možná by „přepadovka“ v nějaké léčebně byla tím nejlepším řešením, neb je tam více odborníků na jedné hromadě, protože než se někam dostaneš přes tvého praktika či tvého „psychiatra“, tak může být pozdě.
A čím dříve, tím lépe, protože toto bude běh na dlouhou trať.

Příspěvek upraven 06.12.12 v 12:19

  • načítám...
  • Zmínit
evap19
114
6.12.12 12:18

A neboj se, není to o Tvé neschopnosti se vzchopit! To napíše jen ten, kdo to nezažil.
Jenom si prosím opravdu najdi jiného psychiatra! Jestli jsi z Prahy, tak doporučuji třeba MUDr. Poupětovou..

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22093
6.12.12 12:22

@Paja R ano cetla jsem a proto pisi at se vzchopi, protoze asi ten psycholog a ani dosavadni psychiatr ji nijak nepomohli…

a proto je potřeba je změnit. Nasadit jinou léčbu, ideálně komplexní v léčebně, pod dohledem kvalitnějších odborníků.

Poradit „tihle dva doktoři Ti nepomohli, tak se prostě vzchop sama, ono je potřeba si sáhnout na samé dno a pak to půjde“ je prostě mimo mísu, to se na mne nezlob.

Poradila bys jí stejným způsobem, kdyby měla zlomenou nohu a nějaký nešikovný doktor jí to špatně srovnal? Řekla bys „ten doktor Ti nepomohl, tak to prostě rozchoď sama“? Pravděpodobně bys jí doporučila, aby neplakala a šla do nemocnice, kde jí to lepší odborníci spraví… že?

Příspěvek upraven 06.12.12 v 12:22

  • načítám...
  • Zmínit
cetrina
181
6.12.12 12:29

Těžko radit na dálku. Jestli všechny vyšetření dopadla dobře tak je problém opravdu v psychice. Ale! Věřte dneska k doktorům když já sama s nima mám několik špatných zkušeností. Manželovi dělali rtg ruky a v žádným případě jí nemá zlomenou a po třech dnech strašných bolestech mu udělali ct a roztříštěná kost a výsledek operace a čtyři šrouby. Prý to na tom rtg nebylo vidět! 8o A to není jedinej případ.
Ale tady si myslím že spíš opravdu je problém v psychice. Ty jsi se přesto prostě ještě nedostala. A to že už je to delší doba nic neznamená. Já sama jsem půl roku po operaci a mám to taky furt ještě v sobě. Naštěstí to u mě není takový jako u tebe. Taky to dusím v sobě a chtěla bych si o tom s někým popovídat, ale všichni ti řeknou tak vidíš je to dobrý a ty ses bála. Nebo buď ráda že jsi tady a celá. A nebo máš děti snaž se k vůli nim. Ale to já přece celýho toho půl roku dělám. :nevim: Myslím že ty (ani já) jsme neměli tu možnost si prostě pobrečet a nechat se politovat. Píšu to nadneseně, ale u tebe se to zhoršilo do takové podoby, že si s tím určitě sama neporadíš. Chtělo by se to obrátit na jinýho odborníka a klidně jich vystřídej víc. Na to máš nárok. Je důležitý že víš že to není v pořádku. To je začátek. Holky tady ti radí dobře. Hlavně se tím nenech utopit. A ještě taková malá radka. Nechtěj aby to bylo dobrý hned ze dne na den. Dej si spíš takový malý cíle. Dneska se budu hodinku věnovat tomu a tomu a nebudu myslet na nic zlýho. Třeba to pomůže. Jinak držím palce ať se dáš dohromady. Jsi silná, že jsi zvládla tamto, tak zvládneš i toto.
:kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
cetrina
181
6.12.12 12:29

Pardon, to nebyla reakce. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Sue.Ellen
2411
6.12.12 12:45

Napis odkud si, verim, ze ti nektera z nas muze doporucit jineho psychiatra, ke kteremu ziskas duveru a co do tebe „uvidi“ ne podle tabulek, ale opravdu uvidi.

@Paja R - ty hele ty nejses zla a hnusna, jak pises, ale totalne neinformovana a netaktni.

  • načítám...
  • Zmínit
Paja R
3635
6.12.12 12:55

@ne-silenamatka opravdu??? za to ty jsi asi chytra co? Nechapu jak ji kazda pisete, ze musi zmenit lekare, ze ma narok jich zmenit kolik chce, kdyz to neni pravda, protoze vam asi porad nedochazi, ze v CR muzete menit lekare pouze, kdyz nejste minimalne 3 u jineho, ktery se zabyva tim problemem a u zakladatelky se v tomto pripade jedna o PSYCHIATRA!!! Nema to lehke a ani mit nebude, protoze bude muset byt tri mesice bez kontroly, aby mohla prejit k jinemu Dr!!!
No samozrejme a pak, ze ja jsem ta, co je malo informovana vid!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Sue.Ellen
2411
6.12.12 13:02

@Paja R

Nooo, doktora proste zmenit muzes i drive (ne vse je tabulkove)…spousta tehotnych menila gynekologa behem tehotenstrvi a pochybuju, ze se obesly 3 mesice bez kontroly. Osobne sem menila zubare a to nekolikrat behem 3 mesicu a zadne „bu bu bu“ sem nedostala.

Kdyz sem psala o tom, ze nejsi informovana, nemyslela sem tim zadne predpisy a vyhlasky…vrat se zpet ke svehu uvodnimu prispevku a precti si ho treba za den, nebo za dva, az vychladnes…pusobis na me, ze z ty klavesnice rves.

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22093
6.12.12 13:04

@Paja R, proto jí také mnohé doporučujeme, aby se nechala akutně hospitalizovat v psychiatrické léčebně - aby nezůstala bez lékaře, bez kontroly, bez dohledu.

Tvoje agresivita je dost zbytečná - názor Ti nikdo nebere… Na konci svého prvního příspěvku se omlouváš za „upřímnost“, nicméně omlouvat by ses měla spíš za „netaktnost“. Každý názor se dá napsat taktně, slušně a citlivě, nikoli formou „slon v porcelánu“.

Příspěvek upraven 06.12.12 v 13:04

  • načítám...
  • Zmínit
Paja R
3635
6.12.12 13:05

@ne-silenamatka jj jasne, nakonec jsem tu psychopat ja :D ale ok necham te pri tom, takoveto reakci se mohu poze zasmat

  • načítám...
  • Zmínit
Paja R
3635
6.12.12 13:06

@BohunkaP Bohuzel asi ma na prd obvodaka a ne psychiatra, mela by se obratit primo na lecebnu.

  • načítám...
  • Zmínit
vlastovka385
818
6.12.12 13:06

Tak já myslím, že pokud se zakladatelka cítí tak, jak popisuje, tak může zajet do krizového centra, kde se o ni okamžitě postarají a nemusí čekat žádné 3 měsíce.
Moc držím pěsti, doufám, že Ti doktoři pomůžou. Jak už tu holky psaly, jsi vážně nemocná, opravdu nečekej a vyhledej odbornou pomoc.

  • načítám...
  • Zmínit
Sue.Ellen
2411
6.12.12 13:09

@Paja R jj jasne, nakonec jsem tu psychopat ja

A kdo tu byl za psychopata „drive“? Ted si tomu dala takovou milou tresnicku.Pro me staci :)

  • načítám...
  • Zmínit
Paja R
3635
6.12.12 13:14

@ne-silenamatka tot tvuj nazor, mysli si co chces

  • načítám...
  • Zmínit
JulieJulie
6212
6.12.12 13:23

Dobrý den,
ta změna lékaře po 3 měsících se vztahuje na praktického lékaře, gynekologa a stomatologa…také na specialisty, ale zde záleží na jejich rozhodnutí. Když už se zakladatelka rozhodne změnit psychiatra, chce to odvahu už jen za ním zajít a přiznat si „něco se mnou není v pořádku“ a pokud je to psychiatr, který svému oboru rozumí, nebude řešit, kolik měsíců uplynulo od návštěvy předchozího psychiatra, bude se snažit ji pomoci.
Tady bych asi zakladatelce doporučovala změnu psychiatra a začít řešit sebe pomocí specialisty, dřív, než se z toho sama zblázní úplně. Bez pomoci to opravdu zvládnout nemůže, ač by na to síly našla. Ale dle deníčku bych řekla, že přestává věřit i sama sobě.

  • načítám...
  • Zmínit
Mišanila
6.12.12 14:09

@Paja R Radit člověku s těžkou depresí nebo úzkostma, aby se vzchopil a myslel na dítě je k ničemu. Takový člověk potřebuje dobrého lékaře a léčit se a takovéto rady jsou přesně to, co nepotřebuje a co mu může přitížit. Člověk v depresích si nedokáže pomoct sám, vzchopit se, dívat se na svět z veselejší stránky a tím nemyslím nějakou lehčí formu „depky“. Tam je možné, že si člověk pomoci sám dokáže.

  • Upravit
Eve 5566
6.12.12 15:03

Sorry, musím souhlasit s Pajou R. Chápu, že každý nemůže být silná osobnost, která se umí postavit životu a osudu čelem. Ale… Je to jedinné možné řešení. Psychiatr nebo psycholog je cizí člověk, který si odkroutí svých 8 hodin a kouká mazat domů za rodinou :( Bohužel je to tak. Mě se pŕed lety stala myslím daleko horší věc, usuzuji podle toho, že vy i miminko jste to ve zdraví přežily. Tak co vlastně chcete? Nerozumím tomu, když všechno dobře dopadlo 8o Taky jste mohla umŕít, nebo miminko. To by pak byla tragedie. Mě před lety /5-ti/ zemřeli během doslova několika měsíců manžel, táta, babička a máma. Přesné v tomhle pořadí. A já jsem najednou zůstala ÚPLNĚ sama s malým dítětem. Nezůstal mi absolutně nikdo. Jen kamarádky a kolegyně z práce. Ale věděla jsem, že mám malé dítě o které se musím postarat, protože kdybych se zhroutila, tak bych mu asi moc nepomohla s skoncil by někde v děcáku :( Takže moje milá, moje rada. Udělej hodně tlustou čáru za minulostí, přestaň se litovat a začni konečně žít!!!

su

  • Upravit
Pce
13873
6.12.12 15:04

Ahoj, možná že chápu tvé pocity při dýchání…mívám ty samé pocity. Jsou to cca 4 roky zpět kdy jsem byla opravdu hodně pracovně vytížená a podepsalo se to na psychice „panická psychóza“ na člověku to nemusí být vůbec znát, ale já mám občas pocit že se potřebuji zhluboka nadechnout a nejde to…a tak pořád dýchám až se mi z toho točí hlava, a pak to najednou přejde. Byla jsem u psychiatra a ten mě poslal k psychologovi a ještě před tím jsem brala AD-Cipralex. Po nich se mi ulevilo…ale asi opět zafungovalo to vědomí že už na to něco beru a že to bude určitě lepší…taky že jo, vysadila jsem a hned mě napadlo že by se to přeci bez těch léků mohlo vrátit…a vrátilo :roll: Tak jsem zašla k již zmiňovanému psychologovi a ten mě naučil následovné: Změř si na ruce na kolik tepů máš v klidu nádech a na kolik tepů výdech. A pak pokaždé když se ti to stane s tím dýcháním…tak se posaď-zastav…prostě dej do klidu a začni takhle dýchat a počítat. Já mám třeba tři nádechy…takže nadechuji se a počítám do tří…pak na „jednu“ zadržím dech a zase na tři vydechnu…a zase na „jednu“ zadržím dech a na tři nádech…tělo se tím zklidní a zklidní se ti i to dýchání…u mě to funguje ;) :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
mismurka
2853
6.12.12 15:12

Je mi moc líto čím si procházíš Ty a zároveň Tvá rodina.
Prosím, řiď se podle komentáře od anonymanonym 9:05, neříkám, že to znám z vlastní zkušenosti, ale ten člověk má pravdu a navíc si pravděpodobně něčím podobným prošel, podle toho, co píše na konci a kdo jiný než ten, kdo si tím prošel, by Ti měl radit? Zařiď se prosím podle něj. Držím ti palce. Opravdu to chce změnit psychiatra a do léčby přidat ty správné léky.

  • načítám...
  • Zmínit
mismurka
2853
6.12.12 15:15

Jde sice o něco jiného, ale princip je asi stejný. Nedávno jsem měla autonehodu, s manželem i 1,5ročním synkem, byl to čelní náraz od druhé osoby přímo do nás, já řídila, vše měla na očích, strašný zážitek a od té doby se mi velmi těžko při jízdě autem dýchá až se mi dělá špatně, je to psychika, stejně tak v tvém případě.

  • načítám...
  • Zmínit
darla
5035
6.12.12 15:54

Je to psychika a urcite potrebujes nasadit antidepresiva :!
toho doktora kopni do pr… :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
Lena 123
11794
6.12.12 16:01
:cert:

Příspěvek upraven 07.12.12 v 10:19

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Když není těhotenství nejkrásnějším obdobím