Proč už nemůžu být taky šťastná III
- O životě
- P.e.t.r.a
- 16.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Pokračování deníčku, který jsem napsala téměř před půl rokem. Na mnoho situací jsem se snažila zapomenout, ale... Myslím, že nejen sobě pokračování svým způsobem dlužím.
Leden se překlenul, ani nevím jak, a už tu byl únor. Další chladný měsíc. Avšak ani v domě nebyla situace o nic vřelejší. Na tuhle dobu nerada vzpomínám, byla to sice cenná zkušenost, ale… Při vzpomínání mi není nejlíp, tak nějak úzko.
Byla to doba plná nesmyslných hádek, křivd, pláče. Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem slaboch nebo nějaký špatný člověk, ale tehdy jsem začala docela pochybovat. Nechápala jsem, co dělám tak špatně, proč při každé snaze o vysvětlení od pana majitele, vznikne obrovská hádka, proč on a jeho přítelkyně říkají každý něco jiného? Přišla jsem si jako blázen, jako člověk neschopný se ubránit. Takhle jsem se nikdy necítila.
Jednoho krásného dne mi pan majitel (jak jinak než po internetu) napsal, zda-li by nešlo uspíšit moje odstěhování. A to do týdne. Tohle samozřejmě možné nebylo, situaci jsem řešila, ale takhle brzy nebylo na obzoru nic. Došlo to tak daleko, že mi začal vyhrožovat okamžitou výpovědí s náhradami škod. I když jsem se snažila uklidnit, že není důvod, že nás přece nemůže jen tak vyhodit (ale kdo chce psa bít…), bála jsem se, strašně. Snad tisíckrát denně jsem volala mamce, kamarádce, bulela jsem jako želva.
A pak se stal zázrak. Kamarádka mi nabídla, že se k ní můžu i s malým téměř okamžitě přestěhovat (tímto jsem jí dodnes zavázána a moc děkuji, ona ví…). Bála jsem se hned kývnout, ale nakonec nad relativním pohodlím zvítězila touha po klidu, zadostiučinění a pochopení. Čekala jsem, až pan majitel dorazí domů. Měl pro mě mít připravenou již zmíněnou okamžitou výpověď, tak jsem byla zvědavá a zároveň jsem se těšila, až mu oznámím, že cca do dvou dnů definitivně odcházíme.
Po jeho příjezdu se však nic nedělo, v klidu si povídal se svou přítelkyní, tak jsem se po nějaké době zeptala, jestli ji pro mě má. Na to on, že si to rozmyslel, že dodržíme dohodu (do 31. 3.). Jen jsem suše řekla, že není důvod, že mu vyhovím a brzy jsme pryč. Na jeho (jejich) reakci nikdy nezapomenu, a i když je to asi hnusné, byla mi zadostiučiněním. Byli překvapení, zaražení. Nic neřekli, jen se celý zbytek víkendu tvářili divně, moc nemluvili. V neděli jsem pochopila proč.
Balila jsem své věci, v tom si se mnou ONA začala povídat – proč odcházím, kam odcházím, jestli to není uspěchané, že tam určitě nebudu mít takové pohodlí atd., atd. Jen jsem řekla, že to tak pan majitel chtěl a že ani se svým bývalým jsem neměla takové peklo, jako tady. Ani nevím jak, ale dostali jsme se až k tomu, že jsme si sedli všichni tři a probrali co a jak. ONA mu až přede mnou řekla, že se tam stěhovat nechce a nebude. Takže není důvod, abych odcházela. To mi potvrdil i on, ale až poté, co se šel uklidnit po zprávě, kterou od ní obdržel, ke všemu přede mnou.
Necouvla jsem, nemohla jsem. I když jsem tušila, že u kamarádky se budeme všichni mačkat, že je to jen přechodné řešení, nemohla bych si vážit sama sebe. Nehledě na to, že ona vše zařídila, povolala svého přítele, vše už bylo naplánované. Trochu jsem se bála, že dělám chybu, ale chtěla jsem, abychom už byli v klidu. Nechtěla jsem prožívat „vyhazov“ znovu třeba po měsíci, půl roce. A potřebovala jsem také řešit zapsání malého do MŠ. Což s nejistým bydlením není úplně snadné.
Večer pan majitel s přítelkyní odjížděli a ještě mě naposledy žádali o rozmyšlení.
Dva dny na to jsem se definitivně odstěhovala. Psalo se datum 27. 2. 2012. Pan majitel přijel, dokonce mi i trochu pomohl s těžkými věcmi, sepsali jsme protokol a rozloučili se. Mírně rozpačitě. Omluvil se mi, což jsem nečekala. Řekl, že jeho přítelkyně ho celou dobu tlačila k tomu, ať už jsem pryč a pak mu řekne, že se tam stěhovat nebude? To bylo i na něj moc. Byl zklamaný, smutný. Ani mně nebylo nejlíp, ale byla jsem ráda, že jedu pryč. Snad vstříc lepším zítřkům? 
Pokračování příště
Přečtěte si také
Švagr kritizuje, jak nosíme miminko. Vlastní dceru přitom uráží
- Anonymní
- 12.06.26
- 772
Říká se, že nejvíc rad o výchově dětí vám vždycky dají ti, kteří by si měli nejdřív zamést před vlastním prahem. U nás v rodině tuto roli dokonale plní můj švagr. Kdykoliv se vidíme, má okamžitě...
Šílený útok na matky s kočárky: Řidička v SUV nám přála smrt dětí
- Anonymní
- 12.06.26
- 683
Mateřská dovolená je občas pořádný maraton na psychiku. Když už se vám konečně podaří sladit spánkové režimy dvou miminek, sbalit půlku domácnosti do tašky pod kočárek a vyrazit ven na čerstvý...
Toxická šéfová, nula na výplatní pásce a syndrom vyhoření. Končím!
- Anonymní
- 12.06.26
- 510
Potřebovala bych načerpat trochu té pověstné ženské odvahy, protože v sobě momentálně dusím strašnou úzkost. Už pět let pracuji v jedné středně velké firmě na administrativní pozici. Práce mě ze...
Nejhorší noční můra realitou: Dcera se začala poškozovat a já se hroutím vinou
- Anonymní
- 12.06.26
- 305
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě nesmírně citlivé a bolavé téma. Chci se zeptat, jestli si tím některá z vás prošla, protože já mám pocit, že se mi hroutí celý svět a moje srdce se...
Survivor 2026: Otakar vyhrál naprosto zaslouženě! Proč ho internet lynčuje?
- Anonymní
- 12.06.26
- 154
Taky jste ponocovali u finále Survivora? Já regulérně spala asi tři hodiny, oči mám ráno jako angorský králík, kafe liju do půllitru, ale musím to ze sebe dostat. Když jsem totiž ráno otevřela...
Ostuda v restauraci: Tchyně si dotočila vodu na záchodě a pak zdrhla bez placení
- Anonymní
- 11.06.26
- 3786
Oslavy dětských narozenin mají být plné radosti, smíchu a rodinné pohody. Člověk si naplánuje pěkné odpoledne, zarezervuje stůl v restauraci a těší se, jak si to všichni společně užijí. Jenže když...
Našla jsem si mladého „kolouška“, ze kterého se vyklubal žárlivec a násilník
- Anonymní
- 11.06.26
- 1825
Můj milostný život by vydal na celou knihu. Mám za sebou tři nevydařená manželství a několik vztahů, které dopadly velmi podobně. Když jsem si před pár měsíci našla chlapa o patnáct let mladšího,...
Syn chce strávit celé léto u táty. Nemám šanci konkurovat jeho prázdninám
- Anonymní
- 11.06.26
- 1673
Prázdniny máme rozdělené víceméně napůl. Aspoň tak jsme se s bývalým manželem domluvili. Jenže poslední týdny mám pocit, že se všechno začíná měnit. Můj bývalý totiž synovi připravil prázdniny snů...
Odjela jsem do lázní kvůli neplodnosti. Stačil jeden malý úlet a byla jsem v tom
- Anonymní
- 11.06.26
- 2448
Život umí být někdy plný paradoxů. Jenže v mém případě si za komplikace můžu z velké části sama. S přítelem jsme se snažili o dítě tři roky. Po sérii vyšetření nám lékaři oznámili, že problém je na...
Sousedce věčně utíkají psi z množírny. Nebude na ni povinná registrace krátká?
- Anonymní
- 10.06.26
- 1499
Už dlouho jsem sem nic nenapsala, ale dnešní ráno mě vytočilo natolik, že si prostě musím vylít srdíčko. A kde jinde, že jo? Tady mě aspoň pochopíte. Chci se vás zeptat – už jste zaregistrovaly tu...
, tak jdu na to znovu… 
Tak se drzte, malej je božííí 
