Dvě děti bohatě stačí

Když jsem před časem psala svůj poslední deníček, byla jsem podruhé těhotná. Jak se ale říká... Člověk míní, život (Pán Bůh?) mění.

Anebo se také dá říci „do třetice všeho dobrého i zlého“. Ale to zatím nevím.

Lucinka se narodila 18. 3. 2016 po deseti dnech přenášení. To ráno jsem již měla nastoupit na vyvolání, ale nakonec se sama rozhodla, že půjde přirozeně. Porod trval od prvních kontrakcí asi 7 hodin a stejně jako u prvního porodu mi nepraskla plodová voda. Porodní sestra mi ji píchla a trochu mě v tu chvíli vylekala, protože vykřikla, že je úplně zelená, a běžela se poradit s doktorem. Porod postupoval dál a vše bylo tedy zřejmě v pořádku. Lucinka se narodila s porodní váhou 4,1 kg a mírou 52 cm - dala mi celkem zabrat. Ale tatínek byl celou dobu se mnou a byl mi obrovskou oporou. :)

Doma na sestřičku čekal sedmiletý bráška, který se na ni moc těšil. Dny plynuly, užívali jsme si nového přírůstku, každého okamžiku, dne s ní. :) Byla moc hodná a kromě vyrážky, které jsme se dlouho nemohli zbavit, ji nic netrápilo. Prostě ukázkové miminko. :)

Je až neuvěřitelné, jak ten čas letí. Dnes je jí 7,5 měsíce, všude se doplazí, pokouší se na všechny čtyři, rostou jí zoubky. Je to naše sluníčko.

Kojila jsem do konce 4. měsíce (což beru jako úspěch, u syna kojení vydrželo jen 6 týdnů). Bylo léto, krásné počasí, hodně jsme vyráželi na procházky, ne-li přímo túry. Chození se pro mě stalo něco jako droga. Denně jsem s Lucinkou v kočárku ušla i 15 km a společně v kombinaci se zdravou stravou šla krásně dolů váha, která se vyšplhala poměrně vysoko v období před státnicemi.

V tuhle dobu už ale bylo úspěšně po nich a já prožívala opravdu krásné a spokojené období. Sice jsem už dávno měla absolvovat kontrolu u gynekoložky po šestinedělí, ale nejprve nebyl čas, pak jsem párkrát špinila, pak to zase dostala ve chvíli, kdy jsem se k ní chystala… Cítila jsem se moc dobře, tak jsem to odkládala. Ani mi nepřišlo divné, že mám opět zpoždění - přece tomu tak bylo i minulý měsíc, ne? Přesto jsem se, stejně jako měsíc předtím, rozhodla pro jistotu koupit těhotenský test. Byla jsem přesvědčená, že bude opět negativní.

Jak jsem se mýlila!

Nastalo období pláče, strachu… zároveň těšení. Bylo to pro mě (pro nás) těžké rozhodování. Doma pár měsíční miminko, prvňáčka, a k tomu další? To nikdy nezvládnu! Tohle se mi honilo hlavou pořád dokola. Nedokázala jsem pochopit, jak jsem otěhotněla, vždyť jsme si přece dávali pozor jako obvykle… V duchu jsem to dávala za vinu partnerovi. Rozhodli jsme se, že si miminko necháme. S návštěvou doktorky jsem ještě pár týdnů čekala, aby mi mohla potvrdit srdeční akci a trochu mě překvapila její reakce, že jsem takhle „snadno“ otěhotněla - mám prý zakloněnou dělohu. Předtím jsem o tom neslyšela, ale nebudu popisovat, jak to bolelo, když mi ji každou návštěvu otáčela zpět.

Nyní mám za sebou polovinu těhotenství a za pár týdnů mě čeká velký ultrazvuk. Vše zatím probíhá skvěle, až na únavu se cítím moc dobře. Jsem za to nesmírně vděčná. S Lucinkou mi bylo strašně dlouho špatně a pořád jsem zvracela, což si teď neumím představit. Není to jednoduché, to ne… Lucinka je ještě malinká, není čas si odpočinout, dodělává se bydlení, takže manžela (1. 10. jsme se vzali) skoro nevidíme. K tomu každodenní úkoly a trénování se synem… 3× v týdnu kroužky… do toho problémy s chováním ve škole (ADHD, agresivita, návštěva psycholožky, čekáme na další návštěvu).

Někdy jen brečím a říkám si, že to nebylo dobré rozhodnutí, že nejsem a nebudu dobrá máma, že to prostě nezvládnu. Ale pak mě to maličké šťouchne, kopne a já seberu všechnu sílu a jdu dál. Musím. Už se stalo a je to přece zázrak.

Bojím se, nepopírám, že ne… dalšího porodu, všeho od začátku, únavy… Ale věřím, že to prostě zvládneme a že to tak mělo být. A už se na toho drobečka moc a moc těším. Jsem přesvědčená, že to bude kluk. :) A i kdyby ne, hlavně, že to bude zdravé. Na ničem jiném nezáleží. ;)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
12Honzajde
16
13.11.16 07:34

Gratuluji k miminku. Určitě všechno zvládnete. Mám doma tři děti. Čtyřleťák co teprve nastoupil do školky, dvouleťák v období vzdoru a sedmiměsíční Lucinku:))) Je to zápřah. Občas mám chuť doma zavřít dveře a utéct ale pak je mám všechny u sebe, jako kuřátka a jsem neuvěřitelně pyšná máma:) Doma se stále něco děje a tak to má být. Kdo se nudí, nežije!
Přeji hodně sil a pohodový porod. Já měla poslední nejlepší a nejkratší:)

  • načítám...
  • Zmínit
margarithka1
32
13.11.16 07:39

Moc Vám gratuluju (a tiše závidím). Manžel o třetím nechce ani slyšet a dává si sakra dobrý pozor, takže u nás se nehoda konat nebude.

  • načítám...
  • Zmínit
Andělka55
2505
13.11.16 07:42

Noooo, zvládají o jiné, zvládneš to třeba taky, kdo ví, jak jsi silná.. Osobně jsem také těhotná, mám rok a půl starého syna a až se to další malé narodí, budu dělat vše pro to, abychom se neocitli ve stejné situaci.. :? Mě je v každém těhu taaaak špatně, že za mě dělá všechno chudák chlap. No další dítě u nás během 10let fakt neplánujem ;)

  • načítám...
  • Zmínit
tmajb
1
13.11.16 08:03

Péťo, to je krásný příběh. Já minulý týden zjistila těhotenství, máme dva kluky (5 a 9). Můj muž mi rovnou řekl, že to dítě nechce a jestli si ho nechám, budu se o něj starat sama. Takže pláču a sama jsem na to už nyní, rozhoduji se zda být sama se třemi dětmi, nebo jen dvěmi, které už mám. Vím, že tuhle zkoušku náš vztah neustojí. Buď šťastná, že máš oporu v manželovi, to zvládnete. Držím palce.
 Tereza

  • načítám...
  • Zmínit
Luminel
1512
13.11.16 08:41

Gratuluju ke tretimu:)

Moc nechapu to „otaceni delohy“, mam taky zaklonenou dozadu, prvni dr. mi rikal, ze se v tehotenstvi srovna sama a druhy nerikal uz vubec nic, rozhodne neprobihalo zadne otaceni.

  • načítám...
  • Zmínit
sinapis.alba
2084
13.11.16 08:48

Úplně živě se mi vybavilo, jak jsme měli druhé miminko a já si udělala pro jistotu test před kontrolou u zubaře, kdyby mě chtěl rentgenovat, to jsem na ty dvě čárky zírala s otevřenou pusou :mrgreen: taky mám dělohu dozadu, ale nikdy mi s ní nic nedělali, to musí být hrozně nepříjemné 8o
@tmajb to jako manžel myslí doopravdy??? v takovém případě bych si dítě rozhodně nechala, protože kdyby ne, tak bych s ním stejně nechtěla být :( moc ti přeju šťastný konec trápení, držím palce, ať se mu rozsvítí v hlavě :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Bebuše
8056
13.11.16 08:51

Taky by mě asi kleplo, mám doma dvě mrňata 2,5 a 1 rok ;)
Neboj, zvládneš to, není to zas takový rozdíl, holky už si spolu začínají hrát, ještě chvilku a bude to mnohem míň náročné než s jedním, ktere neustále visí mámě na nohavici…
LUCINKA má krásné datum narození, já jsem 18.3 ;) Jen o 38 let dřív :D

  • načítám...
  • Zmínit
pe-terka
25179
13.11.16 09:57

@tmajb
to je teda hrozné, taková reakce manžela! Vždyt třetí dítě není zas tak moc, můj tedy čelil neplán. vyšším počtům - a ustál to. Dítě bych si nechala, takový chlap za takovou obět nestojí. Navíc u nás jsou neplán. vždy holky, tak třeba ji budeš mít k synkům taky :hug:

Zakladatelko, určitě to zvládneš, podobných maminek je tu spoustu :hug: I když tvé obavy samozřejmě chápu, jsou přirozené. Je super, že máš oporu v manželovi :palec:
Hodně zdraví celé tvé rodině :kytka:

Příspěvek upraven 13.11.16 v 09:58

  • načítám...
  • Zmínit
Cristyna
3374
13.11.16 10:09

Jako bych cetla o sobe! :mrgreen: nejprve gratuluju ke tretatku a verim, ze to zvladnes a urcite budes nejlepsi mama pro sve tri deti, uvidis :hug: i kdyz to bude zaprah, bude to stat za to! :srdce:
Ja zazivala nedavno podobne pocity…mam doma trileteho syna a 14mesicniho syna. Dodelavam si vysokou, v unoru me cekaji statnice a pak jeste posledni rok, ted jsem ve ctvrtaku…pak jsem mela v planu nastoupit do prace a casem jsme uvazovali o tretim..vse se ale zmenilo kdyz jsem byla stale unavena a ms nikde…test pozitivni…porad se s tim srovnavam…ted jsem v 10tt a az se mimco narodi nebudou synovi ani dva roky, starsimu ani ctyri roky a ja budu ukoncovat posledni rocnik…ale nedokazala jsem mimino si nenechat…verim, ze to nejak zvladnem…stejne jako ty :hug: drz se, zensky vydrzi hodne! :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
lilia81
15290
13.11.16 10:50

Gratuluju k miminku a určitě to zvládnete, ani nevíte, jak vás chápu, podobé pocity zažívám denně - nečekáme tedy třetí miminko, ale rovnou druhé a třetí miminko najednou… nikdy jsem si nedokázala představit mít dvě děti, já jako jedináček jsem vnitřně toužila pro syna po sourozenci, nechtěla jsem, aby byl sám, ale dovjčata? tkaže s enebojte, 3 děti zvládnete, zvládlo to hodně maminek před vámi a mnohé zvládli i jako třetí mít dovjčata… takže mohlo být hůř, říkejte si, jaké máte štěstí :-))) (ne, vtip), ale nepalčte, to dáte :)

  • načítám...
  • Zmínit
brumdinka
25123
13.11.16 10:55

Zvládneš to neboj :hug:

@tmajb :hug: :hug: :hug: vím jak se cítíš, ale třeba to nebude tak horké jak to vypadá :kytka: mě manžel u druhýho také říkal, že ho nechce a at´jdu na potrat, prořvala jsem kvůli němu spoustu slz a nejen kvůli tomuto…ale tehdy jsem mu řekla, že spad z hrušky na hlavu a že to v životě neudělám i kdybych měla zůstat s dětma sama…pak se mu to rozleželo v hlavě omluvil se mi a dneska je malýmu už 5 let a jak je z něj vyprděnej a ted´ mi tvrdí, že to nikdy neřek :roll: ale my zas máme jiný problémy, takže stejně asi pudeme od sebe…

prostě já bych kvůli chlapovi na potrat nešla…drž se :hug:

Příspěvek upraven 13.11.16 v 10:58

  • načítám...
  • Zmínit
lilia81
15290
13.11.16 10:56

@tmajb - teda, to je mi moc moc líto… přeji hodně pevné rozhodování a až se rozhodneš, tak už nikdy o tom dál nepřemýšlej, co by kdyby… každé rozhodnutí je správné a nikdo ti nemůže poradit, musíš se rozhodnout sama… ale chlapa bych zabila!!! to je strašý tě hodit do takové situace… každopádně nic se nejí tak horké… krom toho starat se o 3 děti sama a jít na potrat existuje ještě spousta jiných variant a prárů, které se za miminko modlí několik let… tři mé kamarádky mají adoptované chlapečky a jsou to úžasné a milující mámy, které by svým dětem snesly modré z nebe… takže přeji pevné rozhodování a jakéoliv rozhodnutí bude správné, drž se :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 13.11.16 v 10:56

  • načítám...
  • Zmínit
lucillee
8660
13.11.16 14:14

Milá zakladatelko, gratulace k těhotenství! :kytka: My jsme tedy třetí chtěli, ale tak nějak v budoucnu, no a z jedné nehody bylo zaděláno, v podstatě v tu nejnevhodnější dobu, ale teď mám necelé dva měsíce do porodu a i díky skvělému muži nepochybuji, že to půjde. :) Někdy mi už se dvěma dětmi připadal dům malý a starostí nad hlavu, ale teď paradoxně jak je na cestě třetí jsem se totálně uklidnila a už se jen těším na mimčo a doufám, že holčička bude zdravá.

Příspěvek upraven 13.11.16 v 14:15

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymousss
340
13.11.16 14:18

Nám se takhle zadařilo neplánovaně čtvrté miminko. Sice neplánovaně, ale čtyři děti jsme chtěli, jen ne takhle hrozně blízko u sebe. Nejstarší dítě v té době mělo teprve 5 roků. Taky jsem to obrečela. Taky jsem to dávala za vinu partnerovi. Bylo a je to dost náročné. Nakonec nám začala vypomáhat babička a dá se to zvládat. Ale je to masakr. Do toho nástup nejstaršího do první třídy, kroužky, tisíc věcí k řešení okolo domácnosti, období vzdoru u nejmladší, já v těhotenství hrozné problémy. Nakonec jsem ráda, že to čtvrté máme teď a že mám pokoj od těhotenství.

  • načítám...
  • Zmínit
lucillee
8660
13.11.16 14:22

@tmajb to je moc smutné, co musíš prožívat, mě 3. těhotenství zaskočilo v ne úplně vhodnou dobu, ale chlap mě okamžitě podržel a ujistil mě, že to zvládneme a měl i docela radost, po dvou synech čekáme dcerku.

Zní to od tvého muže dost drsně a hnusně, nebyl to jen jeho prvotní šok? Bavili jste se o tom, proč to dítě nechce? Jinak jsi ve vztahu s ním spokojená? To co Ti sdělil zní drsně, ale zase dalo by se pochopit, že má například obavu, že další dítě neuživí, může za tím být plno různých věcí a měli byste spolu probrat všechny možnosti jako partneři…

  • načítám...
  • Zmínit
Liduš-kluci
1967
13.11.16 18:30

Byla jsem před čtyřmi lety ve stejné situaci. Doma dva kluky po dlouholeté léčbě a najednou nečekané těhotenství a manžel nechtěl ani slyšet a reagoval úplně stejně. Miminko jsem si vybojovala, bez ohledu jak se rozhodne. Bylo to těžké, ale když jsem viděla tu fazolku na ultrazvuku a srdíčko, tak jsem nemohla jinak. Někdy si říkám, že je tu něco mezi nebem a zemí a že si nás Vojtíšek prostě vybral. Manžel to dlouho rozdýchával, ale byl u porodu a malého miluje. Je to někdy divočina, ale neměnila bych :srdce: Držím pěstičky, ať to zvládnete celá rodina :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Liduš-kluci
1967
13.11.16 18:33

Můj příspěvek byl pro tmajb. Autorce deníčku také držím pěstičky. Určitě to zvládnete. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
samanta2208
5668
13.11.16 18:41

Neboj to zvládneš :palec: jinak se mi líbí tvůj přístup s tím zdravým miminkem v tom jsme na tom stejně a stejně tka jak cítíš ty že to bude chlapeček já teď cítím holčičku už jsem se odvážila i koupit první růžovou věc :D velký utz mě čeká 13/12 takze budeme asi chvilku od sebe držím palce :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
13.11.16 20:35

Gratuluji k miminku a určitě vše zvládnete. Bude to Náročný, ale máš skvělého manžela, který stojí při tobě.
Zrovna jsem ve stejné situaci. Doma holky 9 m a 3,5 roku. Neplánovaně jsem potřetí otěhotněla. Manžel dítě bohužel nechce. Rozhodnutí nechává na mě, o dítě se postará, ale nesouhlasí s tím. Nemám v něm oporu, nejbližší rodina nás od třetího taky zrazuje, je spíše pro potrat.
A já nevím co mám dělat, cítím se hrozně sama, bez podpory okolí.. Zvládneme třetí dítě (potom az půjdou všichni do školy, uzivime je?), zvládnu ja takto dvě malé deti? Opravdu nevím a jak se rozhodnu. Chvílemi si říkám, necháme se je(uleví se mi) a pak dostanu strach jak to zvládneme nebo co manžel.. Babičky a rodinu tu nemáme, na vše budu v podstatě sama. Manžel s dětmi moc nepomůže, s těmi prtaty vůbec.. :(

  • Upravit
En.Joy
487
13.11.16 21:29

Máš muj upřímný obdiv! Za to jak ses rozhodla i za to, že dokážeš přiznat sve pochybnosti. Naprosto Te chápu, cítila bych se stejne. Ale už se stalo, a zvládli to jini, zvládneš to taky. Moje prababička mela třikrát dvojčata, tak vždycky když už nemůžu, vzpomenu si na ni, jake to asi bylo. Drz se, začátky budou těžký, ale pak si to sedne a budeš v pohodě! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
tutinka
19075
13.11.16 22:57

Zakladatelko, určitě to zvládnete :hug: Velká rodina je dar. Jsem ráda, že mám 3 děti, klidně bych i víc, ale teď už by to musela být opravdu náhoda, cíleně k nám další miminko nepřijde :-D Vím, že by muž byl taky špatný, bál by se zda to finančně zvládneme, ale nutit někoho k potratu, jako to udělal partner @tmajb mi přijde smutné. @tmajb Přeju, ať se rozhodneš správně pro vás všechny :srdce: Vím, že to není jednoduché rozhodování.

anonymní, vím, že bych si sama vyčítala to, že jsem na potrat šla, pokud by nebyl opravdu velký důvod k němu. Stačila mi revize po ZT, kdy „to“ bylo nutné. Miminku přestalo být srdíčko :-( Musíš sama vědět, jestli miminko chceš, nebo převažuje strach z toho, co bude. Pokud tě manžel podrží (postará se o vás, nebude ti vyčítat), nevidím důvod to nezkusit ;-) Nic neztratíš, spíše získáš :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
veronyk
16
14.11.16 14:23

Autorko, gratuluji k třeťátku a neboj, vše zvládneš. my máme děti čtyři 7let,4 a půl, 2 roky a nejmenšímu bude v prosinci rok. Nejmenší děti jsou od sebe 15. měsíců.. Stále oba kojím, často dcerku i miminko najednou občas i v noci. Taky jsem měla obavy, jak zvládnu další miminko, když je to tak brzy. Ale bylo a je to jednodužší než jsem čekala. Starší děti jsou z miminka nadšené. Dvouletá dcerka ho také zbožňuje a malý je miminko za odměnu. Nejhodnější ze všech našich dětí, stále se usmívá a já jsee šťastná že ho máme a že přišel zrovna v tuto dobu. Jako ten nejkrásnější vánoční dárek. Babičky nám nepomáhají, manžel má také hodně práce. Ale zvládnout se dá vše.
Anonymní
včera v 20:35 bojuj za miminko a nech si ho, zaslouží si to. Neboj zvládneš to.

Příspěvek upraven 14.11.16 v 14:26

  • načítám...
  • Zmínit
mlejnice01
87
15.11.16 14:09

Bude to záhul to lhát nebudu, ale vy to s dětmi dáte. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
lenkahav
1063
20.11.16 17:00

@tmajb

Tak to mě mrzí. Já bych poslala na potrat manžela. Taková oběť za toho chlapa nestojí a raději bych se rozvedla a byla sama se třemi dětmi, než být s ním a celý život litovat, že jsem si dítě nechala vzít kvůli chlapovi, který za to nestojí.
Třeba se to srovná samo a nakonec bude rád. :mavam:

K autorce deníčku - to zvládnete. Nebude to vždy jednoduché, ale takových je plno a zvládnout se to dá. Osud no :-)

  • načítám...
  • Zmínit
pidihajzlice85
112
28.11.16 13:34

@tmajb

Když jsem se měla narodit, moje mamka byla ve stejné situaci. Já byla třetí v pořadí, otec mě nechtěl, stačily mu 2 synové 7let a 9let. Raději prchnul do Německa a nechal mamku na pospas. Světe div se, já se narodila a prý hned poprvé co mě držel v náručí měl jasno. V říjnu měly 34 výročí svatby. :)) Uvidíš, bude to dobré a určitě to třetí bude mít nejraději :P Jen se nesmíš vzdát.)) Držím palce

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Dá se žít i jinak

Je to zázrak

Velká životní facka

S novým rokem nanovo?

Konečně šťastná?

Proč už nemůžu být taky šťastná III

Proč už nemůžu být taky šťastná? II

Čtvrt století za mnou

Proč už nemůžu být taky šťastná?

S ním na vše sama