Proč už nemůžu být taky šťastná? II

Pokračování. Doufala jsem, že žádné nebude. A pokud přeci jen ano, budu psát o počtu krabic, co se mi tu válí, o nedostatku pytlů a ve finále o spokojeném a hladkém přestěhování, ve kterém mám už několikaletou praxi :) Ale i když mě tohle vše čeká, nebude to obsahem tohoto deníčku.

Kdo četl první stejnojmenný deníček, ví, že mám dva měsíce na vystěhování. Respektive, že se tahle myšlenka usídlila v mojí hlavě poté, co mi pan majitel napsal termín nastěhování své přítelkyně. Bylo to pondělí. Já už od doby, kdy jsem zjistila (vyskočilo to na mě na Facebooku ), že je ve vztahu s tou a tou, pondělky nesnáším. Bulela jsem jako želva a dlouho jsem nechápala přesně proč. Přeci ze strachu, co s námi bude! Nebo ne? Ano, to byl jeden z důvodů. Ale ačkoliv jsem si to nechtěla sama přiznat, a možná jsem to měla zmínit už poprvé, zamilovala jsem se do něj. Už od první chvíle, co jsem ho viděla. Vůbec mi nevadilo, že je o 16 let straší, pobláznil mi hlavu. Nejen, že vedle něj bylo vše „v pohodě“, že jsem se ničeho nebála, choval se ke mně i nesmírně hezky. Řekla bych lechtivě, uctivě, obdivně, flirtovali jsme. Já jsem se na něj vždycky těšila, byla jsem nervózní, když mě překvapil neupravenou, v teplácích, měla jsem co dělat s rozpaky nad jeho „lechtivými“ nabídkami, tématy. Po příjezdu domů mě vždy objal a tisknul k sobě. Nutno podotknout, že jsem nikdy nepodlehla a jeho pozvání do ložnice nepřijala :)

Dnes už vím, že jsem si to vše vyložila špatně. On se takhle chová ke všem svým ženám, přítelkyním, kamarádkám. Vždycky prý byl samá baba. Dokud nepotkal JI. TU, která mě tu „nahradí“. Jsem opravdu moc ráda, že jsem nikdy ani koutkem oka nenaznačila, jaké k němu chovám sympatie, možná city :) Ve chvíli, kdy jsem zjistila, že je zamilovaný, že našel ženu svého života (jeho slova), jsem to obrečela, ale… ze srdce a upřímně mu tyhle city, to vše, co se kolem něj děje, přála. Dnes už je to lepší. Vidím je spolu, sem tam prožijeme všichni víkend - pro mě nic příjemného, ale jsme ráda, že je šťastný. Naopak, čím víc ho vidím, tím víc si říkám, jak bychom se k sobě vůbec nehodili :)

Přesto je můj život jako na houpačce. Když už jsem se smířila s tím, že někdo, koho mám svým způsobem opravdu ráda, je zamilovaný, když jsem si řekla, že se tedy už KONEČNĚ sejdu s někým, kdo mě dlouho „uháněl“ a nakonec stejně nepřišel se slovy: „Promiň, já se tam nedostanu“, když jsem počítala s brzkým znovustěhováním, přišlo z úst majitelovy přítelkyně, že to v žádném případě nehrozí. Uff. Obrovský balvan a ještě větší rána, při jeho dopadu z mého srdce, ale… UFF. Zase jsem se začala radovat, zase jsem se smála a užívala každého dne pod střechou nad hlavou, chvílí na mateřské. Zase jsem měla pocit, že to dobře dopadlo. Týden. Jen jeden jediný TÝDEN. Včera jsem se dozvěděla, že termín, který mi pan majitel dává, je do konce března. Takže nemám dva měsíce, ale vlastně dva a půl, jak velkorysé. Důvodů nespočetně mnoho, samozřejmě pochopitelných, ale… Tohle přece není fér! I když jsem všemu porozuměla, neměla jsem daleko k slzám. Udržet se v přítomnosti šťastně zamilovaného páru bylo o to těžší. Zklamání se střídalo s averzí a nenávistí. Zase jsem nemohla spát a když jsem v brzkých ranních hodinách odložila knížku, strach a bezmoc mě dostihly. Je to tu ZASE.

Dnes už jsem klidnější, smířenější. Hledám na všem to dobré - snažím se, a tak pořád věřím tomu, že to má smysl, že to tak má být a jsem ráda, že už aspoň VÍM. I když mi to na pocitech strachu a bezmoci neubírá. Po víkendu začnu řešit, co vlastně bude dál. I když, tohle já vím. Jen musím zvážit možné i nemožné. Ano, bojím se. Strašně. Mám pocit, že prožívám „dejavu“, že jsem zase v srpnu, měsíci, kdy jsem řekla bývalému příteli „sbohem“, donutila ho sbalit se a jít, že znovu prožívám ta muka, že zase budu jen a jen po večerech brečet, a že čas poletí strašně rychle. Nechci se vracet, už nikdy. A teď mám jít zpátky do města, odkud jsem před několika měsíci odešla? Nic mě tam nečeká - ano, otec malého bude blíž (to ale samo o sobě nevěstí nic dobrého), ale kamarádky na mě zapomněly, už není nic jako dřív. Mám tak málo času vše si rozmyslet. A bohužel nejen času. Možná ale právě to mi pomůže. Stejně jako fakt, že rozhoduji za nás oba, mě a Štěpku.

Takže, hurá do toho! Každá minuta je drahá.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
marra
19.1.12 12:42

Drž se holka,verim,ze se na tebe musi jednou usmat stesti,sakra :hug: :hug:

  • Upravit
FreeLady12
27281
19.1.12 13:32

Zlatíčko myslim na tebe. Četla jsem tvůj první deníček.
Moc ti přeju aby jste se postavili na vlastní nohy, věř, bude líp :hug: Štěstí se na tebe určitě jednou usměje a bude vše OK, pak si budeš pročítat tyhle deníčky a budeš na tyhle pocity jen vzpomínat. Držím pěsti :palec: :palec: :palec: :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
fabka2
19
19.1.12 14:12

Moooooc držím pěstičky aby štěstěna už byla nakloněna směrem k tobě !! Určitě to přijde. Všechno v životě má nějaký smysl, i když to tak na počátku nemusí vůbec vypadat !! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
19.1.12 14:39

Bud rada,ze jsi diky te dalsi zene zjistila jaky on vlastne je na zensky atd..treba by jsi sla z blata do louze,tak to spis byla ta jeho pritelkyne pro tebe andel,ktery te varoval-ber to takhle.Ja si myslim,ze stesti ceka nakazdeho na tebe taky.jen se musis vic rozhlizet a ono to prijde uvidis-moc ti to preju :palec: :palec: :palec: :palec: :palec: :srdce: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Waterpower
35489
19.1.12 19:14

Také držím palce! Ale proč myslíš, že kamarádky zapomněly??? Pokud ano, nebyly to kamarádky - ty nezapomínají :) tak nebuď z toho smutná…

  • načítám...
  • Zmínit
Káka74
920
19.1.12 22:28

Zrovna asi předevčírem jsem na tebe myslela. Nemáš to teď vůbec lehké, ale soustřeď se na svého Štěpánka a na to, jak budete fungovat dál, to ti dá sílu to překonat. Je mi jasný, že vidět je spolu musí být tak trochu sado-maso, ale on ten pravý na tebe někde čeká a tohle by byla jen zajížďka do slepé uličky. Alespoň v tento moment. A moje nabídka v případě nouze platí.

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
20.1.12 10:29
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
karcoolka5
514
22.2.12 16:30

tohle mě mrzí protože já nezapoměla :cert: mám tě ráda petul a ty to víš

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Dvě děti bohatě stačí

Dá se žít i jinak

Je to zázrak

Velká životní facka

S novým rokem nanovo?

Konečně šťastná?

Proč už nemůžu být taky šťastná III

Čtvrt století za mnou

Proč už nemůžu být taky šťastná?

S ním na vše sama